Časopis Myslivost

Hlavními centry výskytu jelení zvěře na severní Moravě jsou Jeseníky, Oderské vrchy a Beskydy. Tak jak počátkem devadesátých let těchto znaků ubývalo, mám pocit, že stejně rychle jich poslední dobou přibývá.

Všichni jsme hořekovali jak drasticky je prováděna redukce jelení zvěře a se strachem očekávali okamžik, kdy bude vzácností živého jelena v přírodě vůbec potkat. Jeleny, zejména ty starší s dobrou trofejí, jsme redukovali úspěšně, ale jak to bylo se zvěří holou a mladou, tím si nejsem dneska tak jist. Příroda je živel a na každý tlak zareaguje protitlakem v zájmu přežití.

Když k nám v roce 1968 do honitby Libavá vstoupila cizí vojska a začala pronásledovat zvěř ve dne v noci, v krátkém čase jsme nabyli přesvědčení, že zejména srnčí zvěř prakticky vymizela. Ale krátce po odchodu vojsk z prostoru a po nastalém uklidnění se zvěř rychle vzpamatovala, začala se opět normálně v honitbě pohybovat a bylo jí více než dost.

Obdobný případ asi nastal, když snaha po rychlé redukci s pomocí nekonečných naháněk donutila zvěř se jednak rozptýlit na větší plochy, a jednak své životní projevy výrazně utajit. Ostatně je všeobecně známá situace u zvěře mufloní, která se po prvních výstřelech v honitbě natolik utají, že máme dojem jakoby z honitby odešla. Po novém roce nastane uklidnění a zvěř se opět srazí do tlup a můžeme ji potkat v kteroukoli denní i noční dobu.

Není mým úmyslem se zde rozepisovat o rychlosti nárůstu stavů jelení zvěře, protože je to interní záležitost každého nájemce honitby, ať je to sdružení nebo jednotlivec.

Čemu se chci věnovat a co ve mně budí určité obavy jsou evidentně pozorovatelné náznaky na zhoršující se kvalitu jelení zvěře ve všech výše jmenovaných oblastech.

Poslední dobou se mi shodou okolností dostalo do ruky několik studií (diplomových prací studentů lesnické fakulty) na téma odlovené jelení zvěře podle pohlaví a věkových kategorií. Zatrnul jsem, protože údaje v pracích uváděné mi tak trochu připomínaly dobu z počátku padesátých let (před platností zákona o myslivosti 23/62), kdy průměrná hmotnost dospělé laně byla kolem 50 kg a jelena 80 až 100 kg. Valná část jelenů nosila trofej večného osmeráka, jen zřídka nadočnicového desateráka. Pravidelně korunový jelen dvanácterák či čtrnácterák byl vzácností.

Jsem nucen těmto překvapujícím údajům věřit, protože jsem vloni (r. 1998) při všestranných zkouškách v okolí Rožnova pod Radhoštěm nacházel stopy jelení zvěře, jejichž velikost byla jen o málo větší než běžná stopa zvěře daňčí. A ještě více mě zneklidnilo, když mi předseda sdružení hrdě oznamoval, že plán lovu jelení zvěře splnili již koncem srpna a žádají o povolení dalšího odlovu.

Opět byl zahájen lov jelení zvěře a má-li se uchovat stav úměrný úživnosti honitby aniž by utrpěla kvalita chovu, či ještě se zlepšila, je třeba dodržovat určité zásady. Zásady všeobecně známé, ale často opomíjené, přehlížené. V čem vidím příčinu tohoto zhoršení? -

1) Neodborně prováděný odlov. Redukce se velmi často provádí pomocí naháněk a při nich je jen obtížně možné dodržovat zásady průběrného odlovu.

2) Stres - jako důsledek rušivých vlivů v honitbě, zejména naháňky nesprávně prováděné, turistika a další.

3) Zvěř nemá dostatek klidu, aby mohla uskutečňovat potřebné pastevní cykly a v úkrytu nenachází dostatek vhodné potravy až hladoví.

Zvýšení zodpovědnosti při průběru holé a mladé jelení zvěře

Možná, že se mnozí usmějí nad touto mojí aktivitou, ale zkušenosti mě poučily, že připomínat i notoricky známé poučky není nikdy na škodu. O průběru jelenů se toho napsalo více než dost, ale co zvěř samičí? Přitom vliv laní je na kvalitu populace nejméně tak důležitý jako u jelenů.

Byl jsem několikrát pozván, abych na toto téma před myslivci vystoupil, protože se zodpovědní činitelé oprávněně domnívají, že je třeba oživit i známá pravidla.

Základní poučka podle Dr. Nečase říká: Průběrným odlovem v první řadě sledujeme chovatelský cíl. Selektivní odstřel spárkaté zvěře musí vést k urychlenému dosažení chovatelských cílů, kterým je chov únosného stavu zdravé a tělesně mohutné zvěře s optimální věkovou strukturou, za snahy o dosažení největšího možného množství vyzrálých dospělých kusů trofejové zvěře s nejkvalitnějšími trofejemi.

Základem posuzování jakosti a vývinu zvěře je co nejspolehlivější odhad jejího věku. Toho můžeme dosáhnout jen dlouhodobým pozorováním zvěře v klidu na pastvě a v situaci když i my jsme klidné mysli, tedy v době hájení. Nesmí nám být zatěžko již brzy na jaře zvěř pozorovat a ověřovat získané poučky. Je to nutné proto, že v nás v tu dobu ještě nehárají tak silně pudy lovce, což znamená, že puška leží v klidu vedle nás.

Průběrným odstřelem spárkaté zvěře sledujeme několik důležitých chovatelských opatření:

1) Úprava početního stavu zvěře tak, aby odpovídala normovaným kmenovým stavům, které vycházejí z konkrétní úživnosti honitby, biologické hodnoty prostředí, tedy zájmům lesního hospodářství.

2) Dodržení optimální pohlavní a věkové struktury. Populace musí mít vyrovnanou sexuální strukturu, a to nejméně 1:1, lepší je s mírnou převahou samčí zvěře.

3) Udržování dobrého zdravotního stavu zvěře spočívá v cílevědomém odstřelu zejména nemocných kusů a kusů s podprůměrnou hmotností. Nedopustit přemnožení zvěře, provádět ozdravné akce s použitím vhodných - zejména antiparazitních preparátů.

Skutečností je, že jenom plně zdravá a silná zvěř může plně rozvinout své genetické vlohy a využít vhodné životní prostředí k produkci kvalitní trofeje. Průběrný odstřel (nejenom jelenů) je již dlouho všeobecně uznávanou chovatelskou metodou, která při důsledném respektování základních pravidel vede k úspěchu.

V první řadě je to nutnost soustředit hlavní sílu průběrného odstřelu do nejmladších věkových stupňů, tedy mláďat obojího pohlaví v první lovecké sezoně jejího života a zvěře obojího pohlaví o rok starší. Můj názor je, že je prospěšné, když u mláďat se soustředíme na samičí zvěř a u ročků na samčí zvěř - pokud je dokážeme v raném mládí pohlavně rozlišit. Je to logický přístup, neboť snižujeme stavy hned od počátku a zbytečně nezatěžujeme úživnost honitby na úkor již probrané kvalitní zvěře.

V normálním chovu se za správné považuje asi toto rozvrstvení: 45 % zvěře do 4 let, 30 % zvěře od 5 do 8 let, 25 % zvěře starší.

Kdybychom se drželi zásady (jak často slýchávám) až co z toho vyroste, začali bychom lovit od tří let a měli bychom v chovu 60 až 65 % mladé zvěře. To by zároveň znamenalo jen 35 až 40 % zvěře starší. Nás však především zajímá zvěř starší - dospělá, neboť tady můžeme sklízet výsledky své práce - to je dobrá, silná trofej, zdravá silná matka.

Nadbytečný stav mladé zvěře nás od této chovatelské snahy oddaluje, nehledě k tomu, že mladá zvěř je náročnější na potřeby potravy a je náchylná k vytváření velkých tlup, což je nežádoucí vzhledem k nadměrnému zatížení jednotlivých pastevních ploch.

Tedy jedině správné je včasný odstřel nežádoucích, špatných, zejména tělesně podprůměrných kusů již v mládí a tím uvolňovat prostor pro dospělou zvěř, kterou jsme již dříve vytříbili.

Abychom byli schopni si vypracovat svůj místní způsob průběrného odstřelu ve skutečně chovatelský postup, je třeba poznat hlouběji život zvěře, zejména v tlupách a poznat vztahy mezi jednotlivými kusy tlupy. I postavení jednotlivých kusů v tlupě nám totiž bude často vodítkem při průběrném odstřelu.

Čelnou laní je vždy zkušená matka, zpravidla laň středního věku. K odstřelu čelní laně je jen málokdy skutečně pádný důvod. Jsou zosobněním bezpečnosti tlupy a také z kolouchů vedoucích laní vyrůstají zpravidla velmi obezřetné kusy, zvyklé bystře reagovat na okolí.

Ostatní rodiny chodívají v tlupě zpravidla hned za rodinou čelní laně, a proto je dobré si všímat zejména zadní poloviny tlupy, kde chodívají často jednotlivé kusy, které stojí mimo užší svazek rodiny. Bývají tam plané laně, nemocné či přestárlé kusy, někdy též osiřelí kolouši. Právě zde můžeme nejčastěji nacházet vhodný objekt k odstřelu.

Nejzodpovědnějším úkolem bývá vždy odstřel pro chov nežádoucí laně. Je totiž zásadou, že máme-li důvod střelit matku, je i důvod střelit koloucha a jsme-li dostatečně pohotoví, druhá rána patří matce, která je pro chov nežádoucí. Pokud laň odskočí a jsme-li trpěliví, laň se zpravidla po určité době vrací.

Při odlovu laní, zejména počátkem odstřelu, je třeba zvýšit pozornost, zda i osamělá laň není matkou. Laně totiž v této době rády své kolouchy někde odkládají.

Máme-li si osvojit dobrou znalost místní zvěře, což je základním požadavkem pro úspěšný průběrný odlov, musíme si zásadně vždy ověřovat věk střelených kusů zvěře a také jejich hmotnost. Jen porovnáním odhadu živé zvěře se skutečností na zvěři ulovené se naučíme spolehlivě odhadovat věk a kvalitu živé zvěře.

Sledování těchto důležitých ukazatelů se v praxi u holé zvěře často podceňuje. Zodpovědný myslivecký hospodář by měl znát průměrnou hmotnost kolouchů (i podle měsíců), dále pak hmotnost průměrné laňky a dospělé laně. Jen tak může spolehlivě vědět co je v oblasti podprůměrné a co průměrné.

Má-li být průběrný odstřel opravdu svědomitý, předpokládá to vždy důkladné pozorování zvěře. Nejlepší možnost k posouzení zvěře poskytuje klidná tlupa. Proto je nejvhodnější způsob lovu čekaná a šoulačka. V krajním případě i správně provedená nátlačka (znalost zvěře, terénu, s minimem střelců - tedy zkušených) dává určité možnosti.

Hlavně bych chtěl podtrhnout, že k odlovu je třeba využít celou zákonem povolenou dobu, tedy hned od počátku. Jakékoli oddalování má za následek spěch koncem doby, který nás nutí zneklidňovat zvěř v době jejího strádání a zvyšuje účinky stresu. Právě v něm vidím jednu z hlavních příčin současného poklesu hmotnosti jelení zvěře.

Je možné, že všechny tyto praxí ověřené a dobře míněné rady zůstanou jen zbožným přáním, protože cílevědomě hospodařit s jelení zvěří v honitbách s malou výměrou lze jen velice obtížné.

Závěrem bych chtěl něčím konkrétním podložit svoje obavy vyřčené na počátku tohoto článku. Použiji pro toto tvrzení několik čísel, která jsem vyčetl z tabulek diplomové práce, které jsem dělal oponenta. Zadání znělo: "Struktura věku ulovené zvěře jelení v oblasti." Diplomant si problematiku rozšířil o zjišťování hmotnosti ulovených kusů, protože měl velice úzkou návaznost na výkup zvěřiny Interlovem, což zaručuje dostatečnou dávku nestrannosti. Šetření bylo prováděno v letech 1997, 1998 s těmito výsledky: jeleni: rok 1997 - - věk 4,5 a hmotnost 87,20 kg, rok 1998 - - 4,65 a hmotnost 89,20 kg; laně: rok 1997 - - věk 3,8 a hmotnost 53,20 kg, rok 1998 - - 3,4 a hmotnost 52,00 kg.

Údaje mohou být dosti reprezentační, protože za ta léta bylo v oblasti uloveno: rok 1997 - celkem 235 ks jelení zvěře, z toho 54 jelenů, rok 1998 - celkem 316 ks jelení zvěře, z toho 91 jelenů.

Kusy byly váženy vyvržené, bez hlavy a běhy krácené v hlezně, zápěstí.

Je jisté, že tyto moje poznatky nemusí platit pro veškerou populaci jelení zvěře severní Moravy, ale poznatky z těch několika lokalit, které jsem poznal, varují.

Mým přáním je, aby tento článek vyvolal aspoň v některých mysliveckých hospodářích námět k zamyšlení. Další nucená redukce by měla ještě nepříznivější důsledky.