Časopis Myslivost

1000 let loveckých střelných zbraní v Čechách

z historie a současnosti českého puškařství  Ing. Jiří HANÁK
1000 let loveckých střelných zbraní v Čechách
Pobělohorská doba se pražských puškařů nijak tragicky nedotkla, protože již před bouřemi patřili většinou k věrným katolíkům. Navíc někteří puškaři po skončení třicetileté války získali za zásluhy při boji ze Švédy různé výsady jako např. Jan Stifter a Jan Mändel.
Pro historii puškařství bylo v té době zavedeno jedno velmi významné opatření. Nové předpisy zavedené Ferdinandem III. roku 1649 nařídily obecné zavedení datace a signatur v puškařské výrobě. Od poloviny 17. století tedy můžeme poměrně přesně sledovat dějiny výroby loveckých zbraní.

Již před rokem 1630 je ve Francii vynalezen nový typ zámku, a to zámek křesadlový, který se také někdy kolem roku 1680 objevuje v Čechách. Křesadlový zámek byl oproti zámku kolečkovému podstatně jednodušší konstrukce, výrobně snadnější, spolehlivější ve své funkci a pohotovější pro střelbu. Křesadlový zámek se postupně ujímá své vedoucí role ve spouštěcích mechanismech v různých úpravách na dalších téměř 150 let až do vynálezu perkusní zápalky a zámku perkusního. Křesadlový zámek byl neustále zdokonalován a přepracováván. V některých zemích vznikly typické konstrukční vzory těchto zámků a tak se rozpoznávaly podle zemí svého vzniku. Nejznámější byly zámky španělské, italské, francouzské a další. Nejdokonalejším křesadlovým zámkem byl později zdokonalený francouzský zámek s krytou pánvičkou tzv. bateriový, kde součástí ocílky byla krytka pánvičky, která chránila prach před vysypáním např. při jízdě na koni a před povětrnostními vlivy. Tento zámek doznal největšího rozšíření a udržel se až do zavedení perkusních zápalek.

Ke zpřesnění informací o dobovém používání jednotlivých konstrukcí zámků je třeba uvést, že při zavádění novinek byla velká setrvačnost v používání starých osvědčených řešení a konzervativnost v přijímání novinek. Po vynálezech nových a lepších řešení mechanismů zbraní nedocházelo k okamžité změně používaných typů a rychlému přechodu k nové, byť dokonalejší konstrukci. Tak se doutnákové zámky používaly ještě dlouho po objevení kolečkového zámku a stejně i kolečkový zámek byl montován na zbraně i dlouho po objevu dokonalejšího zámku křesadlového atd.

Období konce 17. a první poloviny 18. století se na zbraních projevilo zejména ve změnách estetického a tvarového řešení zbraní a ve vkusu výzdoby zbraní. Pro evropské puškařství a i pro puškaře v Čechách je typický vliv francouzského vkusu. Z této doby pochází tvarově velmi čistá forma francouzské pažby jak ji známe dodnes. Na pažby se začalo používat vysoce kvalitní dřevo s výraznou kresbou, kterou již nezakrývaly velkoplošné, složitě kombinované kostěné intarzie. Pro výzdobu pažby začaly být upřednostňovány kovy včetně vzácných. K výzdobě se používaly jemné ornamenty drátků, cizelované a prolamované plechy a na plochách zámků se začala objevovat reliéfní figurální rytina. Botky pažeb se opatřovaly reliéfním kováním, šrouby ozdobnými podložkami a předpažbí medailony se znaky majitelů. V této době vzniknul poměrně čistý tvar a forma ručnice, která se s menšími obměnami udržuje dodnes. Při stavbě zbraní se již více dbalo na ergonomii, tedy přizpůsobení tvaru zbraně proporcím lidského těla a běžně se používá termín přílícitelnosti zbraně. Zbraň se již stavěla tak, aby umožňovala pohodlné míření při zasazení do ramene.

Mezi tehdejší nejznámější puškaře patřili karlovarský Leopold Becher, rodina Keinerů a Keiserů, Feiler, Knodt, Poltz, v Praze puškaři Stifter, Neireiter nebo Pavel Ignác Poser, v Brně mimo Mucka působili puškaři Geidel, Schnepf, Exl, Schindler, Huntzefeld, v Olomouci např. Reimer a Wisthaler a další. Významným střediskem výroby zbraní první poloviny 18. století byl na severní Moravě i Rýmařov.

V této době dochází i k velké specializaci výroby a výzdoby jednotlivých komponent zbraní. Tak mimo hlavní pocházejících z různých železářských dílen u nás i v Evropě můžeme u různých puškařů nalézt stejné zámky, které si zřejmě jednotlivé dílny vzájemně dodávaly. Na rytinách se podíleli profesionální medailisté a rytci z mincoven. Například na karlovarských i pražských zbraních lze nalézt rysy charakteristické pro práce kremnické mincovny. Některé oblasti výroby zbraní měly svůj typický způsob výzdoby. Např. v Chebu se prvky z výzdoby známého místního intarzovaného nábytku projevily i ve stylu výzdoby zde vyrobených zbraní. Tak vznikl ucelený chebský styl zdobení zbraní. V Karlových Varech zase byly používány zdobící mosazné a pozlacené soupravy. Jindy se zase vkus velmi unifikoval a časová móda vyžadovala sjednocenou výzdobu, kterou puškaři aplikovali zřejmě podle jednotného vzorníku.

Významným střediskem výroby zbraní u nás, největším v západních Čechách, byly v 17. a 18. století Karlovy Vary. Karlovarská výroba byla spojena bezesporu s lázeňským ruchem, protože mezi oblíbené zábavy lázeňských hostů patřil lov a terčová střelba. Z lázeňského pobytu si pak hosté zpravidla odváželi v upomínku pušku nebo pistoli místní výroby.

Konec 17. století měl na výrobu loveckých zbraní významný vliv zavedení loveckého řádu Leopolda I. z roku 1675. Nový lovecký řád uzákonil výsadní právo lovu pouze šlechtě a jmenovaným myslivcům. Lov byl zvýrazněn jako exkluzívní šlechtická záležitost, která nepřísluší osobám nepovolaným.

Praha byla v té době císařským sídelním městem, a tak i lovy a hony byly doprovázeny císařskou honosnou okázalostí. Rozsáhlé hony na nejvyšší úrovni vyvolaly potřebu technicky dokonalých, ale i honosných zbraní. Puškaři na drahých zakázkách nemuseli šetřit a mohli plně uplatnit svůj um ve zdokonalování mechanismů zbraní.

V této době dochází k definitivnímu odklonu od kolečkového zámku a také k oddělení specializovaných zbraní pro kulovou a brokovou střelbu. Tedy ke vzniku kulovnic a brokovnic rozdílné konstrukce. Místo sekaného olova jsou používány broky. Jednoznačně je potvrzen pozitivní vliv šroubovice ve vývrtu kulovnice na přesnost střelby. Šroubovice ve vývrtu byla použita i mnohem dříve, ale v této době puškaři experimentovali s různými i velmi bizardními druhy vývrtů, aby ještě zpřesnili střelbu. Na kulovnice se osazuje i napínáček k citlivému odpálení výstřelu.

Invence puškařů ve zdokonalování zbraní je v této době velice zajímavá. Již z počátku 18. století pochází nápady a konstrukční řešení, které používají i dnešní zbraně. Mnohé z nich značně předstihly svoji dobu a mohly být plně využity až o 150 až 180 let později po vynálezu třaskavých směsí k iniciaci zážehu střelného prachu, případně po vynálezu a zavedení jednotného náboje. Jedná se především o snahu nabíjení zbraní zezadu. Puškař Neireiter navázal na pokusy některých svých předchůdců a u své poměrně velmi dokonalé ručnice z roku 1710 volil princip zlamovacích hlavní a formu jakési první kovové nábojnice, která se vkládala do hlavně. Nábojnice, která se nabíjela předem byla opatřena nutnou ocílkou.

Jiný puškař, karlovarský J.A.Knot, vyvinul, nebo se alespoň podílel na vývoji šroubového závěru, který také umožňoval nabíjení zezadu. Je skutečností, že se podobný závěr ve stejné době objevuje i na jiných místech v Evropě. Historické prameny nepotvrzují (ale ani nevyvracejí) prvenství českého puškaře, ale i tak jej můžeme považovat minimálně za nezvratitelný důkaz vyspělosti českého puškařství té doby.

Křesadlové zámky měly jednu velkou nevýhodu. Byly naprosto nepoužitelné v dešti, kdy prach na pánvičce zvlhnul a ani vykřesnutí jiskry nebylo možné. Řešení našel jiný velmi významný puškař, který působil pravděpodobně v Heřmanově Městci a v Kutné Hoře. Byl jím Stanislav Paczelt, který někdy před rokem 1738 vynalezl vnitřní křesadlový zámek dokonale chráněný před povětrnostními vlivy. Křesací mechanismus neměl kohout otočný kolem čepu, ale vykonával vodorovný pohyb. Tento vynález představoval zřejmě vůbec první bezkohoutkovou zbraň, kde byl použit poprvé princip vodorovného úderníku tak, jako u pozdějších mnohem modernějších zbraní. Zbraní z Paczeltovy dílny se nezachovalo mnoho. Jako unikáty jsou vzácnými exempláři v Britském muzeu, v královském muzeu v Kodani, či v soukromých sbírkách v Itálii a Velké Británii. Na území bývalého Československa je dochováno zřejmě jen několik původních Paczeltových zbraní s vnitřními zámky.

Konstrukci vnitřních křesadlových zámků Paczeltova systému použili později i další puškaři, např. Morávek na Českém Krumlově, Lippert z Chebu nebo puškař českého původu Pacholík v Bratislavě a i řada zahraničních puškařů. Vnitřní křesadlový zámek je velmi významným vynálezem Je původní českou konstrukcí a je i tak v zahraničí uznáván.

Na počátku 18.století se někteří puškaři zabývali i výrobou vícehlavňových zbraní různých konstrukcí. Často to byl otáčivý svazek hlavní využívající jeden napínací a bicí mechanismus. Konstrukcí těchto zbraní se zabýval např. Jakub Schiollet v Holíči nebo velmi významný brněnský puškař Matěj Muck. Muckovy zbraně, které jsou charakteristické i výjimečně honosnou výzdobou, jsou jako velmi významné exponáty v Mnichovském Loveckém muzeu, v depozitářích v Rakousku a jinde. Vzácně se objevují i na evropských aukcích historických zbraní za ceny rovnajícím se luxusnímu automobilu.

V první polovině 18.století byl několika puškaři obnoven a zdokonalen revolverový systém, kde se před hlavní otáčelo několik nábojových komor. Příkladem může být poměrně velmi dokonalá revolverová puška s křesadlovým zámkem a třemi nábojovými komorami karlovarského puškaře Johanna Hetischweilera nebo G.E.Petera také z Karlových Varů. Před nimi, o 70 let dříve, podobnou zbraň zkonstruoval a vyrobil i puškař Ludwig z Vrchlabí.

Při stručném schematu historie českého puškařství nelze nevzpomenout vlivu Františka Antonína hraběte Šporka, známého milovníka a propagátora, myslivosti, parforsních honů v Čechách, ale i myslivecké kultury, hudby a výtvarného umění. Špork měl lovecké zbraně ve velké oblibě. Sám si jich pořídil celou sbírku, která ve své době patřila k nejvýznamnějším v Čechách. Bohužel ze zánikem lázní Kuks, které Šporkovi patřily, vzala za své i jeho původní zbrojnice. Dnes v řadě sbírek a depozitářích jsou významné exempláře nepochybně nebo s velkou pravděpodobností pocházející z původního Šporkova majetku. Špork si pořizoval zbraně nejen pro sebe, ale byly jeho nejoblíbenějším předmětem, kterým obdarovával své přátele.

Šporkův význam a jeho vliv na puškařství u nás spočíval nejen v jeho mecenášství, ale zejména v jeho oblibě a zájmu o neobvykle a pokrokově řešené zbraně. Zajímala ho všechna konstrukční uspořádání, která urychlovala střelbu a usnadňovala nabíjení. V jeho sbírce bylo zastoupeno množství zadovek různého konstrukčního řešení, jak se zlamovacími hlavněmi, tak i s otáčivými komorami revolverového principu, opakovačky se zásobníkem prachu a střel v pažbě atd. U některých Šporkových zbraní byl použit velmi neobvyklý tvar vývrtu, který měl zpřesňovat střelbu atd. Pro hraběte pracovali puškaři nejen z jeho panství, ale i z Karlových Varů, Prahy, Chomutova, Vrchlabí, Litomyšle a dalších míst.

Šporkovy zakázky českým puškařům umožnily velmi významně zdokonalovat a vyzkoušet neobvyklá řešení, a tak urychlit technický pokrok v puškařském řemesle.

!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!pokračování v příštím čísle!!!!!!!!!!!




Zpracování dat...