Časopis Myslivost

Regulace stavů srnčí zvěře

RNDr. Ivo SÝKORA
Regulace stavů srnčí zvěře
Úvodem k tomuto sdělení, je vhodné seznámit se se zásadami udržování optimálního populačního složení srnčí zvěře a tím i následného lovu. Obecně platí pravidlo, že optimální stav srnčí zvěře je takový, kdy populace starší jednoho roku je tvořena stejným počtem srnců a srn. Při vyšším počtu srn v populaci, protože se rodí více srnčat, se zvyšuje přírůstek a v důsledku tohoto stoupá početní stav populace. Pohlaví narozených srnčat se udržuje v poměru 1:1, znamená to, že se zvyšuje stav hlavně mladé zvěře samčí i samičí. Tím vzniká nadbytek mladých srnců a vzhledem k počtu srn nedostatek srnců starých. V době říje může srnec pokládat pouze několik srn a při správném poměru pohlaví se přednostně uplatňují teritoriální srnci, kteří mají v místní populaci nejlepší konstituční a kondiční vlastnosti. Při zvýšeném počtu srn se v říji daleko více uplatňují mladí, kondičně slabší, srnci.
Proto přechodný nadbytek srn v populaci je tolerován pouze v případech, kdy je nutno obnovit stav populace snížený např. živelnými podmínkami, vysokou ztrátou srnčat, narušením stavů populace zvýšeným výskytem některých predátorů (např. rys) apod. Na udržení vhodného poměru dospělé zvěře v populaci má také velký význam zjištění výše přírůstku srnčat v dané lokalitě. Je nutno seznámit se objektivně s rozsahem ztrát plodů a novorozených srnčat se ztrátami srnčat v důsledku klimatických a civilizačních faktorů, predátorů apod. Je potřeba si uvědomit, že v našich podmínkách rodí většina srn dvě srnčata a jestliže v některé lokalitě je jejich ztráta minimální, pak opět rychle narůstá počet mladé zvěře v populaci. Je potřeba si uvědomit, že člověk svou loveckou činností nahrazuje přírodní přirozený výběr, a proto se musí co nejvíce snažit o dodržování těch nejoptimálnějších podmínek, aby svou činností zvěř ne pouze rozmnožoval, ale hlavně zkvalitňoval. Úspěch pro dosažení celkové početní úpravy stavu záleží do značné míry na dostatečných znalostech dané lokality pro chov srnčí zvěře, správném sestavení plánu chovu a lovu. Aby se nezvyšoval stav zvěře, ale hlavně zkvalitňoval, musí se střílet přibližně stejný počet srn jako srnců a u srnčat by měla být ulovena minimálně jedna třetina z narozených.

V průběhu posledních 25 let došlo nejen v okrese Pardubice, ale v celé republice, k významným změnám stavů srnčí zvěře. V sedmdesátých letech poměrně rychle rostly její stavy a potom náhle v osmdesátých letech došlo k velmi prudkému snížení stavů. Od roku 1982 již pozorujeme pravidelné každoroční zvyšování odlovů, a tím i stavů.

Porovnáním odlovů srnců, srn a srnčat zjistíme, že po roce 1982 nejvíce stoupá odlov srnců, odlov holé zvěře je výrazně nižší a přibližně do roku 1990 se lovil stejný počet srn jako srnčat. V následujících létech do současnosti stoupl odlov srn, ale slovitelnost srnčat se prakticky nezměnila (tab. 1).

Schválené plány chovu a lovu prakticky kopírují provedený odlov s tím, že každoročně jeho plnění nebylo optimální a plnění lovu se nejvíce blížilo plánu u srnců, méně u holé zvěře. V I. období (1974 - 1981) bylo plnění plánu u srnců, srn i srnčat v rozmezí 92 až 94 %, tedy rovnoměrné jak u srnců, tak i u holé zvěře. Náhlý pokles stavů (II. období 1982 až 1985) vyvolal snížení odlovu holé zvěře, takže plán lovu u srnců byl nadále plněn na přibližně 93 %, kdežto plán lovu srn a srnčat pouze na 70 až 80 %, a to i přesto, že i schválený plán byl výrazně snížen proti předcházejícímu období. V I. období byl poměr plánu lovu srnců k srnám přibližně 1:1 (index poměru srnců k srnám činil u plánu 1,02 a u lovu 1,04). Stejný počet srnců a srn ve stavu, tím i v odlovech, je optimální skladba populace srnčí zvěře. Ve II. období již tento index dosáhl u plánu lovu hodnoty 1,18 a u skutečného lovu dokonce 1,47, což znamená, že na deset ulovených srnců bylo uloveno pouze asi šest srn. Důsledkem tohoto nepoměru v lovu vzniká v honitbách nadbytek srn, a tím je i vyšší přírůstek srnčat, obecně mladé srnčí zvěře. Tento efekt v uvedeném období je možno brát jako pozitivum, protože tím došlo k relativně rychlému nárůstu stavů na původní hodnoty.

Ve III. období (1985 až 1990) plán lovu mírně stoupl. Plnění plánu lovu srnců bylo relativně velmi dobré, pohybovalo se okolo 98 %, ale stále byl zachován výrazně nižší plán, a tím i lov holé zvěře. Již v plánu byl každoročně schvalován odlov srn i srnčat přibližně na stejné hodnotě a proti srncům ročně o 80 až 100 kusů méně. Protože plnění plánu lovu u holé zvěře se pohybovalo mezi 84 až 89 %, znamenalo to, že podobně jako v předešlém období bylo na deset ulovených srnců uloveno jen šest srn a prakticky stejný počet srnčat. Je jasné, že tak docházelo v populaci srnčí zvěře k výraznému zvyšování jejich stavů, hlavně ale srnčat a obecně mladé zvěře.

V posledním IV. období (od roku 1990 do současnosti) došlo v letech 1992 a 1993 k výraznému zvýšení plánu chovu a lovu srnčí zvěře, ale plnění plánu v těchto letech bylo velmi nízké. Nárůst plánu lovu souvisel převážně s tím, že došlo k rozčlenění stávajících honiteb a ustavování nových, které zahrnuly do svého plánu lovu více srnčí zvěře, než kolik jí v dané lokalitě vůbec bylo. Teprve v roce 1994 se ujasnil skutečný stav srnčí zvěře v nově vytvořených honitbách, plán lovu byl snížen na optimální míru a od té doby se již nijak výrazně nezměnil.

Plán lovu srnců byl od roku 1991 do současnosti plněn na 95 % a u srn a srnčat se pohybovalo procento plnění plánu mezi 90 až 95 %. To ukazuje, že myslivečtí hospodáři se snažili maximálně splnit schválený plán lovu. Podíváme-li se ale podrobněji na rozvrstvení plánu lovu, vidíme, že stále je schvalován nižší plán lovu srn proti srncům ročně průměrně o 40 kusů, takže stále narůstá počet srn v populaci. V celém tomto období došlo k výraznějšímu snížení plánu lovu srnčat, přitom ztráty srnčat v polních honitbách jsou v současnosti relativně velmi nízké, pravidelně většina srn odchovává dvě srnčata, takže stávající koeficient okolo 0,8 pro okres je velmi nízký. Při tomto indexu by mělo být na deset srn uloveno asi osm srnčat. Skutečnost je taková, že na průměrně plánovaných 420 srn ročně je plán lovu srnčat schválen na průměrný počet okolo 250 kusů, tj. na deset srn pouze maximálně šest srnčat.

Je nutno si uvědomit, že polní srnčí zvěř se na zimní období spojuje do velkých tlup, které jsou tvořeny populacemi z více honiteb, shromažďují se zásadně na místech, kde je zajištěna jejich bezpečnost (hlavně dobrý výhled) a je zde dostatečná potravní zásoba. Na jaře, když se zvěř rozejde do svých původních teritorií, velmi brzy pole zarostou bohatou krytinou a zvěř je prakticky ztracená. To všechno vede k tomu, že přesnější stanovení počtu a složení, včetně věkového rozložení místní populace, je velmi obtížné a myslivečtí hospodáři proto většinou její složení jen odhadují. Skutečný stav je ale vždy vyšší než uvádějí ve výkazech.

Všechny tyto faktory vedou k tomu, že populace srnčí zvěře, hlavně v polních podmínkách, se udržuje na vysoké hodnotě, ale spíše se neustále mírně zvyšuje. Vysoký přírůstek ve stavu podmiňuje hlavně početní nárůst mladé zvěře. To můžeme dokladovat z vyhodnocení věkové skladby srn ulovených v jednotlivých letech na základě hodnocení předložených spodních čelistí. V okrese Pardubice v roce 1987 byla zastoupena věková skupina jedno až dvouletých srn v celoročním lovu 11,5 %, nejvíce bylo uloveno srn starších než pět let - 62 %. V dalších letech stoupalo neustále zastoupení mladých srn v lovech, např. v roce 1990 dosáhlo 16% zastoupení v ročních úlovcích, v roce 1995 21% a v posledních dvou letech (1998 a 1999) již přesáhlo hodnoty 32 %, tzn. že prakticky třetina ulovených srn byla mladší dvou let. Úměrně k tomu klesalo zastoupení srn starších pěti let, takže v roce 1999 z celoročního úlovku bylo zastoupení této věkové skupiny již pouze 44 %.

Celý tento přehled ukazuje, že by bylo vhodné, kdyby se při sestavování plánu chovu a lovu, a hlavně při jeho schvalování, projevila vyšší aktivita pracovníků okresních úřadů, kteří by mohli ve spolupráci s představiteli myslivecké jednoty a jejich odborníky zasahovat aktivněji již do tvorby plánu lovu a následně i do jeho plnění. Uživatel je povinen podle § 24 odst. 1 zákona o myslivosti č. 23/1962 Sb. v platném znění vypracovat plán mysliveckého hospodaření a lovu a rozhodnutí je povinen okresní úřad vydat na základě spolehlivě zjištěného stavu věci (§ 32 odst. 1 a § 46 správního řádu). Je stále potřeba mít na zřeteli, že hlavním úkolem myslivecké veřejnosti není jenom zajišťování dobrých podmínek k rozmnožování daného druhu zvěře, ale současně, protože myslivec většinou nahrazuje pro lovnou zvěř i přirozené predátory, musí vystupovat i jako chovatel. Znamená to zaměřit se více na zkvalitňování zvěře a ne pouze na její rozmnožování.

Redakční poznámka


Rozbory z chovu srnčí zvěře v okrese Pardubice byly již v časopise Myslivost v minulých letech uvedeny. Současný rozbor přináší zajímavé poznatky o změnách ve věkové skladbě populace srnčí zvěře. Zvýšení odstřelu srn nejmladších věkových ročníků, především jednoletých, nelze považovat za závadu za předpokladu, že jde o chovatelsky nevhodnou zvěř. V daném případě jde naopak o přínos z chovatelského hlediska, neboť jde o obdobnou situaci jako u samčí části populace, kdy průběrný odstřel musí být proveden rozhodným způsobem rovněž u jednoletých srnců.

Ing. Vladimír DIVIŠ

Snímky Eduard Studnička




Zpracování dat...