Časopis Myslivost

Normované kmenové stavy zajíců: užitečný ukazatel, nebo posvátná kráva?

RNDr. Jakub HRUŠKA, CSc.
Normované kmenové stavy zajíců: užitečný ukazatel, nebo posvátná kráva?
Normované jarní kmenové stavy (NJKS) zvěře jsou ukazatelem, který je dnes závazný a rozhodující pro hospodaření s jednotlivými druhy zvěře. O jejich významu a užitečnosti se vedou diskuse i na stránkách Myslivosti.
Je známou skutečností, že honitby jsou bonitovány podle přírodních podmínek do jakostních tříd a na tomto základě jsou určovány normované jarní kmenové stavy (NJKS). Z nich se pak na základě koeficientů očekávané reprodukce (KOR) určují teoretické odlovy zvěře. Postup bonitace, platné v současné době, je popsán ve "Sdělení k zařazování honiteb do jakostních tříd", Věstník ministerstva zemědělství a výživy ČSR ze dne 5. května 1989 (dále jen Sdělení). Cílem tohoto příspěvku však není rozebírat toto sdělení, ale zamyslet se nad vlastním pojmem "normovaný jarní kmenový stav".

V první řadě je nutno si položit otázku, co je kritériem pro určení tohoto stavu. Pravděpodobná odpověď asi zní, že je to prostá zkušenost, kolik zvěře daného druhu se v podobném druhu krajiny dlouhodobě vyskytuje při určitém mysliveckém obhospodařování. Chtěl bych zdůraznit slovo dlouhodobě. Z této dlouhodobosti pak jaksi automaticky vzniká slovo "normovaný", které přechází do podoby závazné normy, v tomto případě k zařazení honitby do jakostní třídy. K určení NJKS neexistuje žádný vědecky obhajitelný postup, podkladem pro určení je empirická zkušenost vycházející z podmínek v krajině v době tvorby příslušné normy. A zde je pravděpodobně hlavní kámen úrazu, protože se ukazuje, že NJKS, pokud nejsou pravidelně aktualizovány, jsou nejméně o krok zpět za skutečnou dynamikou populačního vývoje jednotlivých druhů zvěře, která je závislá na změnách v krajině.

V ideálním případě je krajina dlouhodobě stabilní, způsoby zemědělského a lesního hospodaření se nemění, stabilní je i populační dynamika zvěře a predátorů. V takovém případě lze realisticky stanovit NJKS a odlov zvěře a takový koncept mysliveckého hospodaření bude dlouhodobě dobře fungovat. Bohužel, taková situace v reálném světě okolo nás neexistuje.

Situaci, kdy se krajina mění tak, že dochází k poklesu populační hustoty zvěře, si ukažme na příkladu zajíce, kdysi hlavní lovné zvěře českých honiteb. Zajíc je druh s výraznou populační dynamikou a rychle reaguje na změny prostředí. To se v posledních desetiletích výrazně mění v neprospěch zajíce. Jedná se o kombinaci mnoha důvodů (změna pěstovaných plodin, změna agrotechnických lhůt, ztráta mezí, chemizace, rychlá a těžká mechanizace, větší predační tlak zejména lišek, zdravotní poškození populace v souvislosti s dlouhodobou kontaminací rezidui pesticidů a herbicidů, chronické otravy těžkými kovy), které jsou přehledně shrnuty v článcích "Proč mizí zajíc z našich honiteb I a II (Bukovjan a Havránek, Myslivost 6/98 a 7/98). Kombinace těchto vlivů vedla k dramatickému poklesu početnosti populace zajíců. V mnoha oblastech tak stav zajíců výrazně klesl pod NJKS určené obvykle někdy před deseti, případně více lety. Podotýkám opět, že i tehdy byly NJKS určeny empiricky, na základě pozorování tehdejší situace. Stav životního prostředí zajíce se od té doby opět změnil, i když z lidského pohledu možná velká změna nenastala. Domnívám se, že je chyba čekat pasivně na dobu, kdy se početní stav zajíců vrátí na úroveň, která byla přírodě před 10 lety předepsána. Možná se tam vrátí za dva roky, možná za 10 let, možná nikdy. Je možné i to, že za pět let budou stavy zajíců dvojnásobné než platné NJKS. Nemáme v ruce žádný nástroj, který by nás opravňoval k nějakým skutečně podloženým tvrzením jak se bude populace vyvíjet. Kdo v šedesátých letech předvídal obrovskou expanzi černé zvěře, nebo koncem čtyřicátých let téměř vyhynutí koroptve? Například J. Slaný píše v úvodu své knihy, koroptev a orebice jako lovní ptáci", která vyšla v roce 1947, toto: "Až kultura znemožní existenci jiné zvěře, zbude ještě na polích koroptev jako jediná lovná zvěř našich potomků". Tento výrok jistě nepotřebuje komentář.

Proto by se měly NJKS pružněji přizpůsobovat stavu populací, anebo, což je jistě pro mnohé myslivce kacířská myšlenka, tento termín vůbec zrušit.

Úpravy jakostních tříd a tím i NJKS v rámci současného "Sdělení" jsou samozřejmě možné, orgány státní správy ale často změny nechtějí připustit a obviňují uživatele honiteb z toho, že chtějí NJKS snížit jen proto, aby mohly lovit. Ke změnám NJKS podle aktuálních podmínek honiteb přitom pravidelně v Mysliveckém kalendáři vyzývá Ing. Novák, stejnou myšlenku nalezneme i v nové učebnici Myslivost od J. Vacha.

Přitom obvykle neexistuje možnost přesvědčit, že zájmem není pouze lov, ale skutečnost, že populace se sama ustálila na úrovni nižší než je platný NJKS. Není povolen ani kontrolní odlov s odůvodněním, že není splněn NJKS.

Možnost stabilizace populace samozřejmě existuje a je jen otázka kritéria podle kterého bude rozhodnuto, že populace je stabilizovaná, byť i na nižším počtu než je původní NJKS. Pokud je populace stabilizovaná, jarní kmenový stav či letní stav před lovem se vytvořil sám a je třeba ho respektovat i úředně. Velmi dobrým kritériem stability populace zajíců může být její věkové složení. Ve stabilizované populaci zajíců (nemluvíme teď o její hustotě) by na podzim měli mít významný podíl mladí tohoroční jedinci. Dlouhodobé změny poměru mladých a starších zajíců na Pardubicku jsou dobře popsány v článku Sýkory (Myslivost 11/94). Pokud je vhodný poměr zachován po několik let (opět nehovořím o populační hustotě), neexistuje žádný důvod nepovolit odlov, taková populace buď početně roste, nebo stagnuje a její hustota respektuje stav krajiny, a taková hustota by měla být i platným NJKS. Tento potenciální způsob určení NJKS je náročný na znalosti myslivců v určování věku zvěře a měl by být poměrně striktně kontrolován OkÚ. Pravděpodobně by bylo rozumné korigovat NJKS zajíců v období zhruba pěti let, kdy by v průměru zanikly i změny způsobené klimatickými odlišnostmi jednotlivých let. Tento způsob by umožňoval rozumný lov zajíců i v relativně nízkých populačních hustotách, pokud by byl splněn požadavek dostatečného zastoupení mladých a starších zajíců. U populací, kde by výrazně převažovali starší jedinci by bylo vhodné lov zakázat a počkat na nalezení nové rovnováhy, která by se pravděpodobně ustálila na nižší populační hustotě, ze které by měl být odvozen nový odlov. V mnoha honitbách by se tímto způsobem dospělo k odlovům v jednotkách či nízkých desítkách kusů. Starším myslivcům to může připadat jako nicotné množství, ale domnívám se, že je žádoucí, aby myslivecké hospodaření se zajícem bylo zachováno, včetně byť i symbolického lovu, v co nejširší míře. Jinak hrozí nebezpečí, že valná většina myslivců na péči o zajíce zcela rezignuje, stejně jako se to stalo u koroptve, a stavy zajíců proto nadále klesnou.

Pokud je autorovi známo, tak v poslední době byla studie věkového složení populace zajíců provedena na velmi dobré úrovni v okrese Prostějov z iniciativy tamního OkÚ (Niedoba, Myslivost 2/99 a 8/99) a právě takové studie by byly vhodné ve větším rozsahu provést i v dalších okresech, případně oblastech s vzájemně podobnými krajinnými charakteristikami. Na jejich základě by bylo případně možno stanovit nové NJKS a KOR. Již v tuto chvíli mě napadají nad výsledky studie z okresu Prostějov některé nové otázky: Jak je možné vysvětlit obrovské rozdíly ve vypočteném KOR v honitbách se velmi podobnými podmínkami vzdálenými od sebe několik kilometrů (KOR 1,9 versus 0,3)? Lze nalézt nějaké jiné veličiny, které by tento rozdíl mohly vysvětlit? Které by to mohly být? Zde se jedná o úkol, který by mohl být velmi dobře řešitelný například kombinací statistických metod a GIS (Geografické informační systémy). Nová doba nám dává nové nástroje a bylo by škoda jich nevyužít.

Protože žijeme v době velmi rychlých změn krajiny, možná by šlo i termín NJKS úplně zrušit a pracovat pouze s termíny jarní stavy a letní stavy před lovem a případný odlov určovat jako procento z nasčítaného aktuálního podzimního stavu. Pokud by populace v období jaro-podzim dostatečně nerostla, lov by nebyl povolen. Podobným způsobem se určuje odlov zvěře ve Skandinávii i Severní Americe.

Účelem tohoto článku není rozmetat a zcela zpochybnit současný systém mysliveckého plánování, ale dát impuls k diskusi o jeho případných korekturách vzhledem k populační dynamice a přírodním podmínkám současné krajiny.

Redakční poznámka:


Příspěvek RNDr. J. Hrušky, CSc. přináší nové podněty v problematice mysliveckého plánování chovu a lovu zaječí zvěře.

V poslední době byla této problematice věnována pozornost na dvou konferencích o zajíci polním, kde byla uvedena řada zjištění, zvláště z Rakouska. Je škoda, že myslivecká veřejnost nebyla podrobněji informována.

Skutečností je, že i nadále bude nutné provádět myslivecké plánování některých druhů zvěře včetně zajíce.

Pro objektivnější podklady stanovení kmenových stavů je možné využít i jiných netradičních metod, jak je navrhováno.

Základem chovu zajíce je však udržet kmenové stavy odpovídající danému prostředí se všemi jeho vlivy a faktory.

Zkušenosti ukazují, že i víceleté nalovení zajíců na určité lokalitě nepřinášejí zásadní změny jeho početnosti - zajíců je zde prostě jen tolik, kolik odpovídá kvalitě daného prostředí. A to v návaznosti ještě na rozsah predace.

Koeficienty přírůstku z tohoto důvodu mohou být naprosto rozdílné i v blízkých lokalitách.

Reprodukce zaječí zvěře bude ovlivněna rozsahem ztrát způsobených predátory. Vliv současných stavů predátorů na nízké stavy zaječí zvěře musí být rovněž zásadní (desetitisíce lišek, téměř 20 000 krkavců velkých, přemnožené kuny skalní, několik tisíc výrů atd., ale také toulavé kočky jako nejpočetnější predátor v současných honitbách a přemnožená černá zvěř).

V zásadě však jakékoliv stanovení kmenových stavů a myslivecké hospodaření se zaječí zvěří mělo být odrazem skutečných stavů. Do značné míry je dnes myslivecké obhospodařování matematickým kalkulem a ne odrazem skutečných stavů zaječí zvěře.

Ing. Vladimír DIVIŠ





Zpracování dat...