Časopis Myslivost

Smysl a posláni výstav loveckých psů

Lubomír KLEMENT
Smysl a posláni výstav loveckých psů
S výstavami psů jako by se v poslední době "roztrhl pytel". Pod dojmem tohoto množství se mě zmocňuje pochybnost, zda vystavovatelé zejména psů loveckých si uvědomují pravé poslání výstav. Základním posláním výstav v první řadě je posoudit exteriérové kvality předváděného jedince, tedy zda bude: a nebo nebude přínosem pro další chov. Poslání loveckého psa není založeno na jeho kráse, nýbrž na jeho lovecké upotřebitelnosti. To pro praxi znamená, že jen správně vyvinutý jedinec se prezentuje dokonalou mechanikou pohybu a potřebnou mírou osvalení. Jenom takový pes odpovídá požadavku, který zkušený kynolog od něj očekává - tedy aby stavba těla zaručovala sílu, vytrvalost a rychlost.
Protože téměř každému myslivci je vlastní smysl pro krásu s estetiku, požaduje zároveň i ušlechtilost a harmonii, kterou se má lovecký pes vyznačovat. Samozřejmé toto pro práci nepotřebuje, ale má-li přirozeně zapadnout do rámce prostředí, ve kterém se pohybuje, je to logický požadavek.

Sběr titulů a různých ocenění krásy se stal pro mnohé vystavovatele až mánií a často zapomínají na to, že pokud nejsou zároveň chovatelé, dělají reklamu úplně někomu jinému.

Koncem roku skončila sezona výstav, zkoušek i soutěží a hlavně i loveckého využití psů v praxi. A právě výkony na zkouškách a v praxi nám potvrdí, jak moc záleží na tom, aby zvíře mělo co nejméně vad v kostře, tedy mělo předpoklady pro potřebnou výkonnost a vytrvalost. Bez těchto předpokladů jsou nám ostatní vrozené vlastnosti málo platné.

Nebyli bychom to ani my lidé, abychom zároveň s končícím rokem neplánovali svoji činnost pro rok příští a s tím nutně souvisí jak a kde si opatříme dalšího psa, který by naši touhu po co nejlepších výsledcích v chovu i výkonu naplňoval. Ne náhodou převážná část psů, kteří i na vrcholných kynologických soutěžích získávají vavříny, jsou jedinci chovní. Ze všeho, co bylo doposud řečeno, jednoznačně vyplývá, že stěžejním posláním výstav je, aby chov příslušného plemene produkoval co nejdokonalejší jedince, kteří by byli zárukou potřebné síly, vytrvalosti a houževnatosti. Tyto vlastnosti je možné hledat jen ve zdravém a co nejdokonaleji stavěném těle. Jedinec s těmito vlastnostmi může potom náležitě využít potřebných vrozených vlastností ať pro vyhledávání zvěře, tlumení škodné a další činnosti.

Tímto se dostávám ke svému záměru - zvýraznit poslání a zodpovědnost výstavních rozhodčích, rozhodčích z exteriéru. Výstavní rozhodčí při výkonu své práce nese hlavní zodpovědnost za kvalitu chovu. Tedy zodpovědnost za to, aby hlídal hranici již dosaženou a činil vše pro to, aby přispěl k jeho dalšímu zlepšení. Čím toho může dosáhnout?

Cesta je jediná. Při vlastním posuzování v kruhu musí veškerou svoji pozornost věnovat předváděnému materiálu a svědomitě a zodpovědně hodnotit stav, skutečnost, kterou vidí před sebou. Musí dokázat nevnímat toho na druhém konci vodítka a už vůbec ne ty za provazy.

Rozhodčí, který má posoudit estetický vjem každého předváděného jedince, by měl být člověk morálně bezúhonný, charakterově čistý a nepodplatitelný. Zároveň by měl být přející a moudrý, ve vyjadřování jasný a při svých rozhodnutích srozumitelný. Rozhodčím na tento druh posuzování se člověk rodí a svoji citlivost stále zdokonaluje. Neodmyslitelně k tomu patří velká zkušenost a stálá možnost pozorovat a porovnávat potřebný materiál. Neváhám zde říci, že mám jen malou důvěru v tak zvané "všeumělce", kteří mají odvahu posoudit jakékoliv plemeno. Můj dědeček říkával: "Když někdo rozumí trochu všemu, nerozumí dobře ničemu."

Samozřejmostí také je, že musí dokonale: ovládat standard a anatomii zvířete. Musí si být vědom toho, co které plemeno pro výkon svého poslání nejvíce potřebuje a že vnější krása a ušlechtilost mohou rozhodovat jen o pořadí stejně kvalitních jedinců. Z výkonu rozhodčího, jeho požadavků na předvádění psů a z toho, jakou pozornost věnuje mechanice pohybu psa, lze usoudit, zda má snahu posuzovat nebo odsuzovat.

Právě jen rozhodčí - chovatel, který je v denním kontaktu s příslušným plemenem, má ho tak říkajíc na "dvoře", dovede postřehnout i ty nejjemnější nuance a zároveň dokáže odlišit znaky zásadní od nepodstatných. Malicherný pedant, který nevnímá harmonii, eleganci, ušlechtilost, krátce všechno to, co tvoří estetickou hodnotu předváděného psa a bazíruje na každém skutečném nebo domnělém nedostatku, ten se na rozhodčího z exteriéru nehodí! Opravdové chyby musíme vidět a ne jej hledat.

Znám rozhodčí, a velmi často tím začínají čekatelé, kteří se nejdříve soustředí na hledání vad, protože vědí, že tak jak není bez chyby člověk, nemůže být bez chyby ani pes. Zapomínají však na to, že umění posuzovat spočívá především ve vyhodnocení předností a nezanedbání nedostatků.

Dr. Steinitz ve svých přednáškách vždy zdůrazňoval, že lovecký pes v zájmu své výkonnosti má mít zejména v kostře co nejméně chyb. Že pes bez hrubší vady si zaslouží výbornou, že jedna hrubší nebo dvě menší jsou na velmi dobrou, ostatní se převážné vejdou do dobré, pokud pes nevykazuje netypické znaky. Ovšem nikdy nezapoměl zdůraznit, jak důležité je umět vyvažovat chyby přednostmi. V zájmu nezpochybnitelných předností si můžeme dovolit přehlédnout i menší nedostatek. A právě tady vystupuje vlastnost rozhodčího umět se na psa podívat pod vlivem celkového dojmu.

Toto absolutně nedokáže dosti podstatná skupina rozhodčích a nejsou to jen samí začátečníci. Rozhodčí této skupiny mají svého soukromého koníčka a na tom "rajtují". Tento jejich komplex se dá sledovat jako červená nit u všech jimi vystavených posudků. Znám rozhodčího, který je zafixován a spáditost zádě a podle toho se odvíjí další osud psa. Jiný rozhodčí svůj první pohled nekompromisně ostře zamíří na lopatku. Nemá naději pes, který třeba i pod vlivem předrezurovanosti se přikrčí při každém zastavení. Tak bychom mohli jmenovat přeúhlení, špatně krácený prut a další. O vlivu prostředí, případně hluku výstavy na schopnost správně se předvádět ani nemluvě. Co teprve nervozita předvádějícího?

Samozřejmě tím neříkám, že by se tyto chyby, pokud radami skutečně jsou, měly přehlížet. Ale znovu zdůrazňuji, že psa je třeba hodnotit jako celek, kdy na misku vah klademe všechny přednosti i nedostatky. Je to právě ten šestý smysl rozeného rozhodčího, který mu napoví, jak se jim hodnocený fenotyp může promítnout v genotypu psa.

Toto všechno má vliv na kvalitu chovu příslušného plemene. Je však ještě další a pro pracovní plemeno nadevše zásadní věc a tou je potřebná výkonnost. Tady mám na mysli frázi, která říká: "Výkonem ku kráse." Zde začíná to úskalí chovu, kdy platí, že ne každý výborný pes se hodí do chovu, ale na druhé straně i dobrý pes může být vítězem MKP. Bohužel je také pravdou, že ne každý pes, který výkonnostně neobstál, nese na tomto výsledku vinu. Je příslovečnou pravdou, že často exteriérově vynikající pes bývá v rukou neschopného vůdce, zatímco psa exteriérově i vlohově na hraně dokáže schopný vůdce předvést i v první ceně. Ale to už je věcí, kterou by měl citlivě posoudit příslušný poradce chovu.

Tím jsme dospěli ke smyslu a záměru tohoto článku a sice, že hlavním posláním výstav je posoudit chovnou kvalitu příslušného psa loveckého plemene, protože jeho proporce odpovídající standardu se podílejí významnou měrou na jeho výkonu. A přestože všichni máme rádi pěkné věci, u loveckých psů potřebná lovecká upotřebitelnost musí být stavěna výš, než estetické vjemy. Není ale také pochyb, že každý z nás touží mít výborného psa, který je zároveň vynikající na zkouškách i v praxi.



Zpracování dat...