Časopis Myslivost

NOVÝ VETERINÁRNÍ ZÁKON A MYSLIVCI

MUDr. Josef MLEJNEK
NOVÝ VETERINÁRNÍ ZÁKON A MYSLIVCI
Veterinární zákon vyšel pod označením č. 166. Zákony rozhodně nepatří mezi oblíbenou četbu myslivců, přesto zákon doznává některé zásadní změny, týkající se myslivosti v nejširším smyslu.
Pokusíme se upozornit na následující:

Tak už v § 3, odst. 1, písm. d) se v definici hospodářská zvířata rozumí "zvířata využívaná převážně k chovu, výkrmu, práci a jiným hospodářským účelům, zejména skot, prasata, ovce, kozy, koně, osli a jejich kříženci, hrabavá a vodní drůbež, králíci, kožešinová zvířata, zvěř a jiná zvířata ve farmovém chovu, ryby a včely". Podle řečeného tedy zvířata ve farmovém chovu nejsou zvěří podle zák. č. 23/1962 Sb. o myslivosti ve znění pozdějších předpisů.

V části třetí zák. č. 166/1999 Sb. v § 80, odst. 1 se mění zákon č. 23/1962 Sb. o myslivosti takto: v 10, větě první, se za slovem "silnice" spojka "a" nahrazuje čárkou a doplňují se slova "a oplocené pozemky sloužící k farmovému chovu zvěře" (§ 19, odst. 3), § 10 zák. 23/1962 Sb. o myslivosti vyjmenovává nehonební pozemky, což tedy podle úpravy provedené ve veterinárním zákoně 166/1999 Sb. znamená, že pozemky k farmovému chovu zvěře jsou pozemky nehonebními se všemi důsledky.

Zákon o myslivosti se mění ještě v § 19, kde se vkládá nový odstavec, který zní: 3) "Zvěří podle tohoto zákona nejsou jedinci druhů zvěře uvedení v odstavci 1, chovaní k hospodářským účelům ve farmových chovech. Tito jedinci nesmějí být vypuštění do honitby (§ 11 odst. 1).

Dále v § 3 odst. 3 zák. 166/1999 Sb. je uvedeno, že "Kde se v tomto zákoně mluví o zvěřině, rozumí se tím maso a poživatelné vnitřnosti v přírodě České republiky volně žijících druhů, včetně zvěře z farmových chovů".

Dosud jsme si všímali zákona 166/1999 Sb. ve vztahu k farmovým chovům. Dále ale také něco k povinnostem chovatelů k držení a přemísťování zvířat. V hlavě Zdraví zvířat a jeho ochrana, oddíl 1, Povinnosti chovatelů, je v § 4 odst. 1) "Chovatel je povinen" pod písm. f) "zajistit, aby byli psi a některá další zvířata držená v zajetí, zejména liška, jezevec, kuna ve věku od 3 do 6 měsíců a poté vždy jednou za rok očkováni proti vzteklině".

Pod písm. g), § 4, odst. 1) je uloženo chovateli zajistit, aby bylo neprodleně veterinárně vyšetřeno zvíře, které poranilo člověka, nebo s ním přišlo do přímého kontaktu způsobem, nebo za okolností, které mohou vyvolávat podezření z onemocnění vzteklinou".

V oddíle 2, § 6 zák. č. 166/1999 Sb. je uvedeno v odst. 4, že "Veterinární osvědčení, ani zdravotní potvrzení se nevyžaduje k přemístění a) psů a koček, pokud jsou tato zvířata provázena očkovacím průkazem obsahujícím záznam, že zvíře bylo v době od 30 dnů do roku před přemístěním očkováno proti vzteklině a jde-li o přemístění k účasti na svodu zvířat mimo územní obvod okresu také dokladem o klinickém vyšetření jeho zdravotního stavu provedeném v posledních 3 dnech před přemístěním".

Přemísťování zvířat se děje nejčastěji na tzv. "svod". V § 3, odst. 1, písm. f) je uvedeno, že se rozumí svodem zvířat "soustředění zvířat z různých chovů na určeném místě a k určenému účelu, zejména trh se zvířaty, výstava nebo prohlídka zvířat, zkoušky výkonnosti a chovatelské soutěže".

Protože výstavy a zejména zkoušky z výkonu loveckých psů pořádají nejčastěji OMS, případně kluby, je třeba, aby bylo známo, že: podle § 9, odst. 1 "svod zvířat lze pořádat jen pod veterinárním dozorem" a následující odst. 2) říká, že: "pořadatel svodu zvířat je povinen před podáním žádosti o povolení konání svodu požádat příslušný orgán veterinární správy, aby určil veterinární podmínky pro konání svodu a zajistit jejich dodržování". Po obdržení podmínek orgánu veterinární správy požádá pořadatel podle § 46 zák. 166/1999 Sb. obec, jakožto orgán státní správy ve věcech veterinární péče o schválení místa konání svodu a povolení konání svodu.

V metodickém návodu č. 3/1999 z 21. 12. 1999, kterým se stanoví veterinární podmínky pro přemísťování zvířat v čl. 1, v bodě 4 je stanoveno: "Při svodu zvířat u něhož není podle § 6, odst. 4, písm. b) zákona č. 166/1999 Sb. o vet. péči třeba zdravotní potvrzení, ani veterinární osvědčení, může při určení vet. podmínek svodu § 49, odst. 1, písm. i) OVS požadovat, aby zvířata účastnící se svodu byla v imunitě proti stanoveným nákazám, případně vyšetřena na určené nákazy. Tuto skutečnost může chovatel doložit potvrzením soukromého veterinárního lékaře o provedené vakcinaci, nebo protokolem o provedeném vyšetření ve Státním vet. ústavu či laboratoři, která má povolení Státní veterinární správy ČR pro danou činnost".

Přejímka zvířat na svodu je podle citovaného metodického pokynu vždy pod veterinárním dozorem OVS. Vlastní přejímku zvířat na svodu provádí soukromý veterinární lékař, kterého zajistí pořadatel. Tato ustanovení se týkají zvířat obecně, tedy i svodu psů pro různé účely.

Dále jsou ve veterinárním zákoně řešeny záležitosti prohlídky ulovené zvěřiny, jejího vyšetření, přepravy atd. Zvěřinou se tedy podle tohoto zákona (§ 3, odst. 3) rozumí maso a poživatelné vnitřnosti v přírodě České republiky volně žijících druhů zvěře, včetně zvěře z farmových chovů. § 20 vet. zákona v odst. 1) stanoví "Každý, kdo uvádí do oběhu maso, nebo orgány jatečných a jiných zvířat, jakož i výrobky z nich k výživě lidí, může tak činit až po vyšetření, posouzení, případně označení těchto produktů v souladu s výsledky provedeného vyšetření a posouzení. V odstavci 2 je uvedeno: "Zvěřina musí pocházet ze zvěře ulovené a usmrcené dovoleným způsobem a musí být vždy patřičně označena způsobem umožňujícím identifikovat každý kus a doprovázena veterinárním osvědčením".

V § 21 vet. zákona v odstavci 6, pod písm. a) je uvedeno, že "Prováděcí předpis stanoví způsob provádění prohlídky jatečných zvířat a masa, veterinární vyšetření ostatních živočišných produktů, posuzování a označování živočišných produktů na základě vet. vyšetření a jejich uvolňování do oběhu".

A pod bodem b) prováděcí předpis stanoví, kdo provádí předběžnou prohlídku ulovené zvěře, kdo připraví zvěřinu k veterinárnímu vyšetření a provede pomocné úkony potřebné k tomuto vyšetření. Prováděcím předpisem je vyhláška Min. zemědělství č. 287/1999 o veterinárních požadavcích na živočišné produkty. V oddíle 4 § 63 odst. 2 je stanoveno, že "součástí vyšetřování masa prasat, koní, oslů a jejich kříženců a nutrií, jakož i zvěře, vnímavé na trichinelózu, je vyšetření na trichinely."

Část čtvrtá "Veterinární vyšetření jiných zvířat a posuzování jejich masa, Hlava I Zvěř v § 84 stanovuje:

1) Uživatel honitby provede na místě ulovení zvěře její předběžnou prohlídku. Při této prohlídce se posuzují výživný stav, povrch těla, zejména se zřetelem na výskyt aktoparazitů, zánětlivých změn na kůži a poranění pokousáním a dále, jde-li

a) o srstnatou zvěř spárkatou, podkoží, tělní otvory a jejich okolí, výstelku tělních dutin, svalovinu, sliznice dutiny ústní, jazyk a vnitřní orgány,

b) o zajíce a divoké králíky, oči, tělní otvory a jejich okolí, břišní krajinu a vnější pohlavní orgány,

c) zvěř pernatou, oči a tělní otvory.

2) Srstnatá zvěř spárkatá se ihned po ulovení otevře a vyvrhne. Má-li být tato zvěř veterinárně vyšetřena a neprovádí-li se toto vyšetření na místě ulovení zvěře, musí být orgány dutiny hrudní, játra a slezina, pokud byly vyňaty z těla, označeny a předloženy k veterinárnímu vyšetření spolu s tělem.

3) Zjistí-li se při předběžné prohlídce, že se jedná o zvěř nemocnou, nebo podezřelou z onemocnění nákazou zvířat, nesmí být odstraněny žádné její části a tato zvěř musí být veterinárně vyšetřena.

4) Není-li ulovená zvěř nemocná, nebo podezřelá z onemocnění nákazou zvířat lze

a) oddělit

1. hlavu, jde-li o tzv. trofejovou zvěř,

2. jazyk, plíce, játra, slezinu a ledviny, mají-li být ponechány lovci,

b) uvolnit zvěřinu ke spotřebě v domácnostech účastníků lovu, anebo podle výsledku veterinárního vyšetření pro vnitřní trh, poskytování stravovacích služeb, nebo zahraniční obchod.

5) Nepoživatelné části vývrhu ulovené srstnaté zvěře spárkaté, zejména předžaludek, žaludek, střeva, močový měchýř a pohlavní orgány, jakož i vyháčkované části z ulovené zvěře pernaté se neškodně odstraní.


V § 85 se stanovuje:

1) Zvěřina musí být ošetřena, přepravována a skladována tak, aby nedošlo k jejímu znehodnocení.

2) Před veterinárním vyšetřením nesmí být zvěřina zmrazena.

V § 86 se stanovuje:

1) Uživatel honitby připraví zvěřinu určenou pro vnitřní trh, poskytování stravovacích služeb nebo zahraniční obchod k veterinárnímu vyšetření a zajistí provedení potřebných pomocných úkonů. Veterinární vyšetření musí být provedeno do 18 hodin po dodání zvěřiny do místa vyšetření.

2) K nákupu zvěřiny ze srstnaté zvěře spárkaté v kůži a jejímu uvádění do dalšího oběhu je třeba potvrzení okresní veterinární správy o vytvoření vyhovujících podmínek pro uchování, stahování, dělení a opracování zvěřiny.


V § 87 se stanovuje:

Jednotlivé kusy ulovené zvěře se označují přívěsnými štítky, popřípadě jiným vhodným způsobem. Na přívěsném štítku se vyznačí údaje o uživateli honitby, místě (obec, okres) a době ulovení.

Z toho vyplývá, že zvěřina určená k výkupu do veřejného stravování, obchodů, zahraničního obchodu (Interlov a ostatní), shrnuto pojmem "uváděná do oběhu", musí být veterinárně vyšetřena, předloženo je tělo zvířete, orgány dutiny hrudní a játra a slezina, kde tato prohlídka bude provedena na místě dohodnutém s OVS. Po provedení vyšetření může být "lovecké právo" vráceno lovci (což bude pochopitelně způsobovat problémy).

K dopravě zvěřiny je třeba "Veterinární osvědčení k přepravě" kromě přepravy pro osobní spotřebu lovce (§ 27, odst. 1a) veterinárního zákona č. 166/1999 Sb.

Součástí veterinárního zákona je i změna zákona č. 368/1992 Sb. o správních poplatcích ve znění pozdějších předpisů. Podle § 81 položky 70 se poplatek za vydání Veterinárního osvědčení k přepravě živočišných produktů stanoví ve výši Kč 100,- za zásilku (jedno auto, kamion, vagon).

Pokusili jsme se seznámit mysliveckou veřejnost s veterinárními předpisy, platnými pro myslivce.



Zpracování dat...