MYSLIVOST / Stráž myslivosti

Spoluzakladatelem a prvním jednatelem ČsMJ byl Josef ŽALMAN, Lesní ředitel v Pozořicích, který v roce l933 napsal pro Almanach Československé myslivecké jednoty toto - cituji: "Jest zapotřebí, aby v každém státě vedle řádného zákona honebního byla ještě instituce, jež bdí nad myslivostí vedle zákona a vychovává národ k přesvědčení, že lovná zvěř není pouhým škůdcem zemědělství, nýbrž často i jeho dobrodiním a že lovectví přiměřeně a racionálně provozované má jako důležitá složka národního hospodářství svůj veliký význam a své místo a to i ve státech nejdemokratičtějších. Více >

V roce 2003 tomu bude 80 let co, byla založena Československá myslivecká jednota, jednota myslivců, lesníků, chovatelů psů a přátel přírody. Tehdy stály u zrodu veličiny lesnického i mysliveckého dění v nově obrozeném Československu ti, kteří se zasloužili nemalou měrou o to, co myslivost v průběhu let mohla dokázat a dokázala. Při přijímání zákonů vždy měli naši předchůdci zájem o zvelebení stavů zvěře, udržení jejich početní výše a druhové skladby v rámci přírody tehdy mladého demokratického státu. Myslivecké zákony rodící se v průběhu let první republiky vycházely mnohdy z určitých neznalostí, ale vždy měly za cíl pomoci myslivosti a ochraně zvěře. Je nutno podotknout, že doplňky zákonů přijaté též za doby II. světové války jsou součástí zákonů takřka celé Evropy a některé zakázané způsoby lovu dosud uplatňované jsou považovány stále za funkční. Nově pak koncipovaný zákon č. 225 v roce 1947 vymezil zcela jednoznačně nový postup v myslivosti v tehdejším osvobozeném Československu a v daném období byl moderním zákonem v rozvíjející se republice. Zákony o myslivosti v roce 1962 a v roce 1992 již byly modifikovány na stávající společensko-ekonomické formace a vždy byly podřízeny určitým zájmům. Více >

O drobné zvěři se v odborné literatuře napsalo již mnoho řádků. Nás všechny myslivce, milovníky a ochránce přírody trápí společná věc - nezadržitelný úbytek drobné zvěře, zajíce, bažanta, koroptve. Většina myslivců tomuto úbytku pouze s pesimismem přihlíží, někteří naivně věří, že se stane nějaký zázrak a stavy zvěře začnou stoupat. Existuje však ještě malá část pravých myslivců - odborníků, kteří těmto myšlenkám nepodlehli, rozumí a žijí denně s přírodou, znají její zákonitosti a pochopili její evoluční vývoj. Více >

V předposledním květnovém týdnu tohoto roku byla diagnostikována veterinární hygienickou službou trichinelóza u lončáka uloveného v okrese Frýdek Místek. Problematika trichinelózy divočáků je mysliveckou veřejností chápána především jako povinnost nechat vyšetřit ulovené kusy na přítomnost larev trichinel v mase. Často se však význam trichinelózy podceňuje a řada divočáků není vyšetřena. Potvrzuje to srovnání počtů ulovených kusů černé zvěře, které vykazují myslivecká sdružení a počtů vyšetření divočáků na trichinelózu, které eviduje Státní veterinární správa. Cílem tohoto sdělení je upozornit na závažnost trichinelózy a poskytnout aktuální informace o této parazitóze. Více >

Kdykoli se v myšlenkách vracím do rodného domu, neopomenu vzpomenout na první objevování půvabných knih spisovatele Jana Vrby, které byly vyrovnány v knihovně stojící v obývacím pokoji. Rozhodně jsem netušil, jak často se k nim budu v pozdějším věku vracet, abych v nich hledal inspiraci pro mou fotografickou tvorbu. Více >

Problematika vykazování škod způsobených zvěří je značně komplikovaná a je zatížená řadou nepřesností. Například Státní podnik Lesy ČR na ochranu proti škodám zvěří ročně vynakládají podle jejich údajů několik set milionů korun. Zatímco škody zvěří jsou podstatně nižší a jsou ovlivněny v dané době platnými vyhláškami, tzn. pokud začaly vykazované škody klesat, byly vždy vydány nové směrnice s novou metodikou výpočtu Došlo to tak daleko, že dnes se vypočítávají i škody způsobené bočním okusem (doufám, že nejsem jediný, kdo si myslí, že boční okus je pro kultury spíše většinou prospěšný, jelikož rychleji odrůstají buřeni i zvěři apod.), popř. se vypočítávají škody v oplocenkách (proč se tedy “vyhazují” peníze za nákladné oplocení?). Více >

V závěru roku 2000 v časopisu Myslivost pan Ing. Jiří Hanák odpovídal na dotaz, jak lze laicky zjistit poškození vývrtu hlavně u kulovnice. Uváděná metoda, pokusit se zasunout střelu do ústí vývrtu hlavně a pokud tam lze zasunout až po hrdlo nábojnice, že je již hlaveň nadměrně opotřebována, je velice správná, ale domnívám se, že v takovém případě se již jedná o ten nejvyšší stupeň opotřebení zbraně a žádný střelec již s takovou to zbraní toho moc netrefí. V každém případě je velice vhodná jako vůbec nejzákladnější, pokud kupujeme kulovnici a nemáme dostatek možností si ji řádně vyzkoušet. Více >

První fázi této série prožívám v době, kdy píši tento článek, druhou - odstřel srnců - v aktuálních měsících. Mezi námi jsou myslivci, kteří nestřílí tuto zvěř dříve dokud nepřijde říje a na druhé straně jsou takoví, kteří střílí už v květnu, nikoliv tedy během říje. Obě strany pro to mají své důvody. Oběma je možno dát za pravdu. Obě skupiny myslivců mají nejen své názory na odstřel v té krátké době, nýbrž i důvody proti, mezi nimiž jsou mnohé správné, směřující k odstřelu srnců květnových i říjících. Více >

Rychlostní výškové létání znamená let dravce na vábítko vynesené balónem nebo drakem do určité výšky. Dravec toto vábítko loví a let za ním je útočným letem. Slouží ke kondičnímu létání v době výcviku i lovu a pak k soutěžení, kdy je délka stoupavého letu měřena s přesností na setiny vteřiny. Více >

Srnčí zvěř je dnes u nás nejpočetněji zastoupeným druhem spárkaté zvěře a její úlovky ji v produkci zvěřiny řadí na druhé místo za zvěř černou. Její výskyt je vázán především na plochy lesů v přímém kontaktu navazující na pole, louky či pastviny. V rozsáhlých lesních porostech se srnčí zvěř zpravidla vyskytuje pouze v malém počtu, v pro ni příznivých lokalitách, tzn. v okolí pasek, lesních cest apod., kde nachází odpovídající potravní příležitosti. V místech svých stávanišť upřednostňuje srnčí zvěř samozřejmě především místa s dostatkem klidu, chráněná alespoň částečně před převládajícím směrem větru a poskytující dostatečné krytové podmínky. Pokud se týká právě krytových požadavků, je možno říci, že čím rušnější lokalita, tím je srnčí náročnější na výběr krytu, kde se oddává odpočinku a přežvykování. V místech , kde je po většinu roku zajištěn klid, zalehá srnčí zvěř i na plochách, kde bere pašu, ačkoli ji výška travního porostu nemůže skrýt. Více >

Ve svém příspěvku navazuji na článek uveřejněný v "MYSLIVOSTI, Stráž myslivosti" č. 8/1998. Více >

Krahujec obecný nemá a nikdy neměl velký význam pro myslivost, přesto si však ještě přednedávnem hodně myslivců neodpustilo možnost si po něm vystřelit, pokud se jim k tomu naskytla příležitost. Prostě jen proto, že je to dravec se zahnutým zobákem. Přestože jsou jeho kořistí převážně jen drobní ptáci, bylo třeba ho jako lupiče a škodnou likvidovat. I když je vlastně jistým způsobem užitečný, protože je úhlavním nepřítelem vrabců, a ti přece dokáží způsobit na úrodě nezanedbatelné škody. Naštěstí dnes se na celou věc díváme jinak, s větším porozuměním, a tak si krahujci mohou s větším klidem a relativně bez problémů prohánět vrabce ve městech a vesnicích, nebo sýkorky a pěnkavy v lesích. Jsem přesvědčen, že i ten, kdo nemá dravce příliš v lásce, musí obdivovat rychlost a obratnost krahujce při letu, a hlavně při útoku, pokud měl někdy možnost být tomu svědkem. Nestačí se pak ani divit, že se oba ptáci, útočník i napadený, při té rychlosti, se kterou provádějí náhlé obraty a divoké kličkování, nezabijí o nejbližší větev. Více >

ČESTNÝ MYSLIVECKÝ ŘÁD MVDr. GRÉZL Vojtěch - OMS Olomouc Ing. MÜLLER Štěpán - MR ČMMJ Ing. FORST Pavel - Vyšší odborná škola lesnická a SLŠ v Písku a KPK ČMMJ Více >

aneb několik myšlenek a názorů těch, kteří se vyjádřili do redakčního diktafonu k problematice projednávaného zákona o myslivosti Více >