Časopis Myslivost

Žiji s přírodou a s myslivostí od poloviny 60. let. Pamatuji na krásné výřady bažantů a zajíců, letní hony na koroptve i večerní procházky s loveckým psem, navraceli jsme se obtěžkáni bohatým úlovkem divokých králíků. V polích bylo v této době množství hrabošů, křečků a syslů.

Koroptví začalo již v 60. letech ubývat z důvodů nezastavitelného vývoje - chemizace v zemědělství. V těchto letech se začaly používat na ochranu plodin proti živočišným škůdcům velmi tvrdé ochranné přípravky na bázi DDT proti hmyzu, proti hrabošům neblaze známý ENDRIN. Koroptev, jako úzce teritoriální druh žijící v otevřeném poli a živící se ve vegetačním období převážně živočišnou potravou na toto reagovala, početní stavy se snižovaly a přežívaly populace žijící mimo zemědělsky obdělávané plochy (letiště, vojenské prostory, výsypky šachet, příměstské aglomerace - zahrádky, hřiště aj.).

V této době výskyt zajíce kolísal. Hlavním důvodem při přemnožení bylo onemocnění zajíců tularémií. Avšak vzhledem k vhodným životním podmínkám se zbytek odolné populace rychle rozmnožil na původní a vyšší úroveň. U bažantů byly výkyvy v početnosti menší. Zde hrál rozhodující roli vývoj počasí v průběhu roku, v době hnízdění a vyvádění kuřat. A jaké byly v této době životní podmínky drobné zvěře? Zarostlé a četné meze, zdravé ovzduší a vodní zdroje, menší výměra polí, používání chemických přípravků omezené, hnojení průmyslovými hnojivy v malé míře, mechanizační prostředky v té době používané byly méně výkonné, malozáběrné a s nízkou pojezdovou rychlostí.

Dále v těchto letech byl velmi hojný stav polních hlodavců, zdroj potravy pro dravou zvěř. Většina myslivců vykonávající myslivost bydlela na vesnici. V průběhu roku byli tito myslivci denně ve styku s honitbou, intenzivně se zabývali ochranou drobné zvěře před škodnou zvěří, toulajícími se psy a kočkami. Pamatuji si jako dnes ten neúprosný boj se škodnou zvěří, tenkrát ze zákona povolenými způsoby.

Mysliveckým rokem to začínalo v dubnu. Okresní národní výbor přidělil na jednotlivá myslivecká sdružení stanovené počty otrávených vajec, ty se roznášely po honitbě, vytvářela se umělá hnízda s otrávenou návnadou, vejce se pokládala na atraktivní místa navštěvované škodnou zvěří. Počty těchto návnad byly velmi vysoké, na 520 ha nám bylo přiděleno 200 otrávených vajec, tj. cca na 2,6 ha 1 kus. Dále se v dubnu pokračovalo s plynováním liščích nor GASTXINEM. Toto plynování bylo pro všechny sdružení povinné, vzhledem k prevenci boje proti vzteklině. V té době docházelo k jednorázovému plynování všech známých nor v honitbě. V květnu se pravidelně procházely porosty vojtěšek s loveckými psy, sbírala se vejce z hnízd ohrožených vysekáním a zároveň docházelo k likvidaci toulajících se koček. Dále byla již známa obsazená hnízda vránami a strakami, prováděl se jejich odstřel. V téměř každém sdružení vlastnil jeden ze členů ochočeného výra. Hlavně lov krkavcovitých a i ostatních ze zákona povolených dravců byl na výrovkách celoroční činností myslivců. Během roku se takto odstřelily desítky pernatých predátorů. Při výskytu jestřába v honitbě byly ihned instalovány jestřábí koše s bílým holubem a s neomylným účinkem.

V měsících listopad - únor se zintenzívnil lov atraktivní kožešinové zvěře - kun a lišek. Na často navštěvovaná místa se trvale ustavily sklopce s návnadou. Na obnově obeznaných místech se nastražily tenkrát běžně používaná železa s návnadou, na kuny na půdách a průlezech nášlapné pasti. Při zjištění obsazené nory liškou byla ihned vynorována, případně vykopána nebo před vstupy bylo nastraženo několik pastí. Odlov lišek a kun se zimní srstí byl v této době finančně velmi zajímavý. Cena za nevyčiněnou liščí kožešinu se pohybovala v rozmezí 400 - 500 Kč, za kunu 300 - 400 Kč. Uvědomíme-li si, že v 60. letech a na počátku 70. let se pohyboval v zemědělství čistý měsíční plat od 1000 do 12 000 Kč, ulovením dvou lišek a tří kun za zimu obdržel lovec za kožešinu téměř 2000 Kč, což byla výše dvou měsíčních platů. Ve sdruženích bylo dále vypláceno i zástřelné za škodnou. Tato finanční motivace byla značná. Je zajímavé, že i přes strašný tlak na škodnou zvěř nedošlo k jejímu početnímu ohrožení, výskyt byl stálý a stabilní. Jediný druh, krkavec velký, byl v těchto dobách, vlivem pokládání otrávených vajec, v Čechách téměř vyhuben, zůstaly pouze populace v horských polohách.

Když to vezmu velmi orientačně, podle tehdejšího odlovu, byl poměr drobná:škodná = 100:1. V honitbě žilo velké množství ostatních žijících hlodavců (králík, sysel, křeček, hraboši a veverky). V těchto dobách predátoři opravdu plnili funkci tzv. zdravotní policie u drobné zvěře, likvidovali pouze zvěř nemocnou, poraněnou a uhynulou. Hlavní potravou byli drobní hlodavci. A co se stalo dál? Po nepodařené revoluci v roce 1968 nás mocensky ovládl Sovětský svaz. Podle jejich vzoru se po roce 1972 začaly násilně slučovat JZD a zvětšovat státní statky. Docházelo k likvidaci mezí, k rozsáhlým melioracím, likvidaci větrolamů, zcelování pozemků na velké celky k lepšímu využití velkovýrobních technologií. Pole ovládly těžké traktory se širokozáběrovými agregáty, velké lány byly osety monokulturami obilí, kukuřice a cukrovky. Tato pole bylo nutno chemicky ošetřit proti mšici na cukrovce a obilovinách, mandelince na bramborách, bylo likvidací všeho živého co na těchto plochách a jejich širokém okolí žilo. Zvláště při velmi užívané letecké aplikaci a používaných velmi jedovatých organofosfátech. To ještě umocnilo nesmyslné používání vysokých dávek dusíkatých hnojiv, rychlé sklizňové stroje dodělaly vše, co tam náhodou zůstalo. Vzduch přiotrávil rozvoj chemického průmyslu a tepelných elektráren. V této době nastaly pro drobnou zvěř kruté chvíle. Otrávená voda, vzduch, půda a rostliny dovolovaly přežít populacím zvěře na okrajích menších strání, lesíků, v blízkosti lidských obydlí a zemědělsky nevyužívaných plochách. Další šok způsobil drobné zvěři zákaz lovu škodné zvěře na výrovkách, trávení otrávenými vejci, vystřelování hnízd, chytání škodné do želez, plynování nor, zákaz lovu pernatých dravců. V té době, po roce 1980, ještě zastihlo mysliveckou veřejnost násilné slučování honiteb. V některých sdruženích docházelo před slučováním k vystřílení zbytků zvěře.

V 80. letech se soustředil zájem myslivců na černou zvěř. Ta se díky velkým lánům kukuřice a obilovin, ohromné úživnosti a krytu, své vitalitě a migračním schopnostem úspěšně rozmnožovala a vyskytovala se i v oblastech, kde jí nikdo nečekal. Stavy drobné zvěře výrazně poklesly, letní stavy před lovem nedosahovaly ani normovaných JKS. Přesto někteří myslivečtí hospodáři zkreslovalo sčítané stavy, aby mohli lovit a vystříleli poslední zbytky drobné zvěře. Poklesl zájem o lov škodné zvěře. Ta se neustále rozmnožovala.

Působením dvacetileté lidské činnosti se výrazně snížily stavy drobné zvěře, rozšířili se dravci. Roční odlov drobné zvěře se pohyboval na přelomu roku 1990 v naší stejné honitbě na průměrné výši 35 bažantů a 20 zajíců, škodné 45 lišek a 10 kun. Po 20. letech se upravil poměr odlovu drobné:škodné z původních 100:1 na současných 1:1. V mnoha honitbách se již drobná nevyskytuje, stavy lišek se neustále zvyšují, roční odlovy dosahují něžně 30 - 70 ulovených lišek na 1000 ha. Člověk se diví, že v některých honitbách dokáže vůbec drobná zvěř při tomto strašném početním stavu lišek vůbec přežít. Legislativci a ochránci si neuvědomují, že v současnosti přemnožené kuny skalní a lišky likvidují vše živé. Drobnou zvěř, vajíčka, mláďata i dospělce zpěvných ptáků. Díky přemnoženým kunám mizí sovy pálené, ubývají holubovití, ničí se hnízda ohrožených druhů jako jsou sluky, tetřevi, tetřívci, jeřábci, křepelky, mizí veverky, datlové, žluvy. Proti kuně, této krásné, krvelačné, univerzální šelmě nemá žádná vybraná kořist úniku. V honitbách kde nepomůže člověk, lišky, přemnožená kuna lesní a zdivočelé kočky, vyhubí veškerou drobnou zvěř, výrazně omezí výskyt všech druhů živočichů, které jsou schopny ulovit. Při nedostatku potravy se živí v okolí obcí domácím zvířectvem a odpady.

Takhle se vyvíjel stav v honitbě v mém třicetiletém pozorování. V mnoha myslivcích je již usazen pesimismus, drobná zvěř je nenávratně pryč, a věnují se dnes lovu černé. Mnoho jich při čekané na srnce nebo černou nevystřelí na procházející lišku, splašili by si očekávaný úlovek. Tento zavrženíhodný čin z myslivce dělá lovce a ne to, co je jeho prvním posláním - ochrana přírody. Člověk je na vrcholu pyramidy živočichů. Jeho poslání je přemnožené druhy tlumit a ohrožené chránit.

Jaký byl další vývoj napíši v některém dalším čísle.