ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Časopis Myslivost

Jak je to s přemnožením srnčí zvěře ?

Ing. Jaroslav Šarman
Jak je to s přemnožením srnčí zvěře ?
Srnčí zvěř je dnes u nás nejpočetněji zastoupeným druhem spárkaté zvěře a její úlovky ji v produkci zvěřiny řadí na druhé místo za zvěř černou. Její výskyt je vázán především na plochy lesů v přímém kontaktu navazující na pole, louky či pastviny. V rozsáhlých lesních porostech se srnčí zvěř zpravidla vyskytuje pouze v malém počtu, v pro ni příznivých lokalitách, tzn. v okolí pasek, lesních cest apod., kde nachází odpovídající potravní příležitosti. V místech svých stávanišť upřednostňuje srnčí zvěř samozřejmě především místa s dostatkem klidu, chráněná alespoň částečně před převládajícím směrem větru a poskytující dostatečné krytové podmínky. Pokud se týká právě krytových požadavků, je možno říci, že čím rušnější lokalita, tím je srnčí náročnější na výběr krytu, kde se oddává odpočinku a přežvykování. V místech , kde je po většinu roku zajištěn klid, zalehá srnčí zvěř i na plochách, kde bere pašu, ačkoli ji výška travního porostu nemůže skrýt.
Potravní nároky srnčí zvěře se v průběhu roku značně mění. Obecně je ale nutno zdůraznit výraznou vybíravost této zvěře, která je řazena mezi okusovače. Přestože se nám mnohdy může zdát, že bere pašu stále na stejném místě a že tedy spásá všechno, není tomu tak. Srnčí si vybírá vždy pouze některé druhy trav a bylin, které upřednostňuje a zbytek ponechává nepovšimnut. Potravní preference během roku se v tomto směru liší a souvisí, jak s potravní nabídkou, tak také s měnící se schopností trávícího traktu srnčí zvěře využít živiny obsažené v přijímané potravě. Tato schopnost se výrazně mění především v podzimním a časném jarním období. Na tyto změny bychom měli citlivě reagovat v přikrmování srnčí zvěře (viz. O.Sedlář, Myslivost 10/ 99 ).

Srnčí zvěře je zvěří teritoriální.Nejvýraznější projevy teritoriálního chování jsou pozorovatelné v letních měsících. V tomto období obsazují starší srnci jednotlivá teritoria na dané lokalitě a ta brání před případnými vetřelci svého druhu. Dalo by se namítnout, že tato teritorialita má význam pouze pro rozmnožování druhu, když "nejlepší" srnci obsadí teritoria s nejpříhodnějšími krytovými, klidovými, ale také potravními podmínkami. Jistý druh obhajoby domovského okrsku se však v daném období projevuje také u srn. Zde není domovský okrsek , jak bývá území zpravidla rozsáhlejší než teritorium srnce nazýváno, v prostoru tak zřetelně vymezen, ale je také často poměrně agresivně obhajován proti narušitelům z řad dalších srn, případně i loňských srnčat. Pokud se ale v daném území vyskytuje jedna plocha výrazně atraktivní plodiny, kterou srnčí zvěř preferuje, pak se tyto projevy teritoriality mohou částečně oslabovat. Tak je tomu například u polní srnčí zvěře. Tato zvěř žije značnou část roku v poměrně velkých tlupách a bývá odkázána na malé plochy krytu. Přesto v hlavním období evidentně se projevující srnčí teritoriality, tj. srnčí říji, se chová stejně teritoriálně jako zvěř z lesa.

Tvorba zimních tlup srnčí zvěře má zřejmý původ v ochraně proti predátorům v nepříznivém období roku. Dnes je již tento důvod mnohde nadbytečný. Další z příčin tvorby zimních tlup je možnost využití potravní nabídky , která by jinak pro některé jedince, při přetrvávajícím systému "letních teritorií a domovských okrsků" byla nedostupná. I v zimním období, však zpravidla obývají jednotlivé kusy srnčí zvěře stejný domovský okrsek, jako v létě. Pouze jeho velikost se může částečně zvětšit, případně může dojít k časově omezeným přesunům  k atraktivním zdrojům potravy - řepky, ozimy. I u srnců v tomto období můžeme hovořit pouze o domovském okrsku nikoliv o teritoriu.

Teď tedy konečně k onomu přemnožení zmiňovanému v titulu článku. Přemnožení srnčí zvěře bývá uváděno jako jedna z příčin výrazných škod na lesních porostech. Vyčíslování těchto škod přináší díky novým metodikám stále vyšší čísla, přestože stavy této zvěře stagnují nebo klesají. Je ale přemnožení vůbec možné? Podle statistik lovu srnčí zvěře od počátku minulého století, které uvádím v grafu, by tak jistě bylo možno usuzovat. Máme-li ale základní poznatky o teritorialitě srnčí zvěře a jejich projevech na populační hustotu, zdá se nám to již málo pravděpodobné až vyloučené. Teritorialita totiž zajišťuje potřebné podmínky pro jedince, kteří jsou schopni dané teritorium udržet. Samozřejmostí je, že v dané populaci se vyskytují jedinci, kteří nejsou schopni si nějaké teritorium či domovský okrsek vybojovat a následně uhájit. Většinou se jedná o jedince mladé, nemocné, případně staré.Tito jedinci vyvolávají v populaci napětí, které se může , jsou-li pro to podmínky, projevit zmenšením teritorií a domovských okrsků. Častěji však vyústí ve větší migraci zvěře, především mladé, do blízkého či vzdálenějšího okolí, čímž je přetlak v místní populaci vyrovnán. V ekosystémech s původním složením fauny napomáhají velcí predátoři (vlk,rys) snižování tohoto přetlaku odstraněním slabé a nemocné zvěře. Teritoriální druh, jakým srnec bezpochyby je, však není odkázán při regulaci početnosti své populace pouze na predátory či působení člověka. Jeho teritorialita totiž je schopna do značné míry samostatně regulovat početnost tohoto druhu. Jestliže totiž nemá zvěř v případě vysoké populační hustoty kam emigrovat, pak napětí v populaci a neustálý stres vedou ke zhoršování kondice a oslabení organismu. Oslabení organismu je pak příležitostí pro propuknutí četných onemocnění a i jindy běžné napadení parazity může u vyčerpaného organismu vést k úhynu. V souvislosti s tím dochází k poklesu přírůstku a početnost populace se tím vrátí na stav odpovídající daným podmínkám. Vysoká početnost srnčí zvěře tedy není projevem přemnožení tohoto druhu spárkaté zvěře, ale pouze důsledkem vhodných podmínek, ve kterých může tato zvěř v daném počtu přežít.

Z dat uvedených v grafu je patrný výrazný nárůst množství ulovené srnčí zvěře v období kolektivizace zemědělství a s ní spojeným scelováním pozemků. V tomto období došlo k vytvoření populací tzv. polní srnčí zvěře. Vysoká početnost a populační hustota vyvolala v populaci stres, který způsobil pokles stavů a snížení populační hustoty. Tímto poklesem došlo k vyrovnání poměrů mezi velikostí populace a teritoriálními požadavky jedinců této populace. Početní stavy se tak stabilizovaly na určité úrovni, v jejímž rámci dochází, při zachování stejného životního prostředí zvěře, pouze ke krátkodobým početním výkyvům.

Myslivecké hospodaření se srnčí zvěří má ,z pohledu těchto poznatků, význam především v ekonomickém a trvale udržitelném obhospodařování tohoto druhu zvěře. Stavy této zvěře mohou být pouze minimálně zvýšeny přikrmováním v zimním období, ačkoli nám bývá dáváno za vinu jako důvod onoho "přemnožení". Zimní přikrmování je navíc jednou z povinností, která jednoznačně vyplývá ze zákona o myslivosti. Jeho správným prováděním nemůžeme stavy srnčí zvěře zvednout. Jediným jeho výsledkem je lepší kondice zvěře a nižší škody na lesních porostech. Početnost srnčí zvěře je totiž závislá pouze na vhodných podmínkách prostředí.
Zpracování dat...