ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Časopis Myslivost

Ještě pár slov k významu vábniček

Jan SOMMER
Ještě pár slov k významu vábniček
Ve svém příspěvku navazuji na článek uveřejněný v "MYSLIVOSTI, Stráž myslivosti" č. 8/1998.
Je všeobecně známo, že od pradávných dob bylo vždy nejvroucnějším přáním lovce rozumět řeči zvěře a dovést ji napodobovat. Porozumět jí jistě těžké. Při trošce lásky ke zvěři a delší praxi myslivec dokonale porozumí mluvě zvěře. Pozná v nejprimitivnějších rysech její nálady a zvyky, odhadne její věk. Mnohem těžší je však umění napodobovat její řeč.

Není každý od přírody nadán tímto darem, vytouženým pro každého myslivce, lovce i milovníka přírody a zvěře. Musíme se proto s historií lovu vracet do prastarých dob, musíme se poohlédnout po původu vábniček, jedné z nejdůležitějších loveckých pomůcek. Přicházely s dobou, od nejprimitivnějších až k moderním, ve stejném vývoji s kulturou myslivce i technikou zbraně. Zdokonalovaly se, kombinovaly se pečlivě propracovány, vždy jako jedny z hlavních nástrojů myslivosti a lovu.

Význam vábničky je opravdu nesmírně veliký. Špatné, nedokonalé vábení zvěř zrazuje a kazí to, co bylo pracně dosaženo. Proto se i ti nejlepší myslivci, srostlí s přírodou a se zvěří, uchylují k vábničce. Mnohé zvuky zvěře jsou někdy nenapodobitelné, nebo jen v tak slabé formě, že jejich zvuk nutno zesílit. V tom případě i všude tam, kde přesně a věrně nedovedou napodobit to které volání zvěře i v okamžité indispozici hlasu, obrací se k vábničce umělé. Je jich mnoho, na všechnu zvěř, která se v naší překrásné přírodě vyskytuje. A mohu s klidným svědomím říci, že ve většině jsou skutečně dobré, některé dokonce prvotřídní, hlavně absolutně věrné. Záleží jen na praxi myslivce-lovce, jaký tón při vábení volit, jeho sílu, intervaly, délku, znát zvyky té které zvěře a hlavně vědět, kdy ji vábit.

Vábit zvěř je prvotřídním požitkem. Pro praktika zkušeného je nutností. Pro začátečníka je skrytým zdrojem mnoha překvapení, nezapomenutelných příhod a zážitků. Vábničky jsou to, co zpestřuje a rozšiřuje onen "božský požitek" samého lovu. Vábničky jsou také bedlivým učitelem, svědomitým nejen ve výkladu, v přednesu, ale i ve zkušenosti sluchu, zraku, trpělivosti, v plížení a bystrosti, krátce ve všech vlastnostech, nutných k dobré myslivosti.

Jsem toho názoru, že je záhodno, aby se vábničkám věnovala daleko větší pozornost a péče. Co nových poznání se pomocí nich objeví k prospěchu celé široké veřejnosti, co nových cenných zkušeností o životě a zvycích zvěře.

Někde jsem četl, že to byli Němci, prý národ v myslivosti nejdokonalejší, kteří vydali vábení srnců dokonce v notách. Ti první prý zachytili na desku mohutný hlas říjícího jelena, tetřevího a tetřívčího toku jen proto, aby studovali dále jeho nuance a detaily a z nich se učili.

O vábení samém, o jeho významu v myslivosti bylo již mnoho řečeno a dala by se snad napsat celá silná kniha.

Nakonec se chci přimluvit za to, aby vábnička na zvěř, která se u nás v jednotlivých honitbách vyskytuje, nechyběla ve výbavě žádného řádného myslivce či lovce, neboť se mu tato, při výkonu lovu, mnohokrát vyplatí.


Zpracování dat...