ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Časopis Myslivost

Několik poznámek k odstřelu říjících srnců

Jan SOMMER
Několik poznámek k odstřelu říjících srnců
První fázi této série prožívám v době, kdy píši tento článek, druhou - odstřel srnců - v aktuálních měsících. Mezi námi jsou myslivci, kteří nestřílí tuto zvěř dříve dokud nepřijde říje a na druhé straně jsou takoví, kteří střílí už v květnu, nikoliv tedy během říje. Obě strany pro to mají své důvody. Oběma je možno dát za pravdu. Obě skupiny myslivců mají nejen své názory na odstřel v té krátké době, nýbrž i důvody proti, mezi nimiž jsou mnohé správné, směřující k odstřelu srnců květnových i říjících.
Ve svém článku se chci pozastavit jen u těch případů, které se mi zdají, podle dlouholetých zkušeností, nejen důležitými, nýbrž i zajímavými a diskutabilními.

Přívrženci jarního odstřelu tvrdívají, že jeho ohromná cena tkví v tom, že se tímto lovem odstraňuje z honitby to, co by v ní během říje mohlo být na závadu. To je pádný důvod. Ovšem jen potud, pokud nemáme názor na to, že většina květnových srnců pochází z řad těch nejsilnějších, kteří museli zaplatit daň ze života jedině proto, že se někteří myslivci dané společnosti, nebo i sousedé, současně těšili na jejich parůžky. Myslím, že neřeknu nic nového, ale praxí potvrzeného, že vlastně převážná část z těch srnců, kteří byli uloveni, se nestali obětí výběru, nýbrž žárlivosti.

Vždyť všeobecně je známo, jak to v takových případech chodí. Už od zimy jsou určeni ti, kteří se nesmějí dostat sousedovi "na mušku" a čím rychleji se blíží první dny odstřelu, tím přesněji jsou spočítány dny, ne-li minuty jejich života. Tato žárlivost je podle mého soudu nevídaná. Řádný myslivec by neměl být podle mého soudu žárlivcem. Mělo by mu jít především o zvěř, o blaho myslivosti, o řádný stav v honitbě a potom teprve o vlastní sbírku trofejí.

Tím nechci říci, že by měl úplně složit ruce do klína a na hranicích vydat své miláčky sousedům na pospas, i když soused není vždy újedníkem. Dovoluji si tvrdit, že mnohdy, i mezi dobrými sousedy, na hranicích dvou honiteb, které se nacházejí v rukou řádných myslivců, nadělá taková krátkozraká žárlivost víc škody, než je potřeba. Mnohdy se soused před sousedem třese na trofej a raději ochudí svůj revír o vzácný chovný kus, aby měl "klidné svědomí" a mohl být bez obav, že ho tak soused o něj připraví. Nepočká do říje, kdy by, třeba takový šesterák, vykonal v honitbě své pravé poslání.

Je sice pravda, že každý silný srnec není ještě pro honitbu štěstím, jsou rváči, kteří během říje nadělají více škod než užitku. Ale je nutno zase dodat, že mezi těmi, kteří přijdou na výřad v prvních dnech povoleného odstřelu, nejsou jen škůdníci, nýbrž že tam je i velká většina těch druhých, které bude honitba těžko postrádat.

Zní to někdy jako paradox, slyším-li z úst myslivců slova o správném odstřelu, přičemž o nich vím, že v honitbě lovili od května jen ty nejsilnější srnce, prý odstřelové, a že odstřel květnových srnců je odstřelem průběrným. Víme-li, že ten tzv. "chov pomocí pušky" má za cíl vychovat zdravý a silný kmenový stav, pak si musíme přiznat, že takový selektivní, jaký se provádí tam, kde se střílejí jen samí silní jedinci, je něčím docela jiným, je něčím, co je ve skutečnosti obráceno "vzhůru nohama".

Neměl by se nikdo domnívat, že tím, když zde mluvím o silných srncích, chci říci, aby se do říje odstřelovali jen samí špičáci. To by byl zase omyl. Vždyť i takový kus může mít před sebou slibnou budoucnost a naopak, často ten nejsilnější v důsledku své senility může být naprostým zlem.

Chceme-li provádět průběrný odstřel v časných měsících, pak to musí být skutečný výběr, při němž hlavním předpokladem musí být zdárná říje, to je taková, která bude oproštěna všech ničivých vlivů. Proto nelovme od druhé půle května takové, kteří svým zdravím a silou jsou honitbě ve prospěch, ale jen ty, kteří by se mohli stát osudovými. Jaké kusy tím mám na mysli, je snad jasno. V honitbě nemají místa neduživci, zrovna tak přežilí, přestárlí a neplodní nevraživci.

Bojí-li se někdo svých sousedů, pak si je tím vinen sám. V rukou řádných myslivců je vždy dosti prostředků k tomu, aby se zbavili věcí, jež se jich nepříjemně dotýkají. Přátelské jednání pomůže mnohdy víc než např. stálé hlídání nebo zneklidňování hranic honitby. Myslím, že by mělo být v povaze lidí neklást odpor vlídnému chování a podřídit se tomu, kdo je k nám pozorný. Ukažme sousedům dobrou vůli, přestaňme se k nim chovat nepřátelsky, i když snad jsou špatnými myslivci, pozvěme je na své hony, popřejme jim loveckých radostí, darujme jim, pokud je to možné, i některé úlovky, zejména drobné zvěře, a ukažme jim, čeho lze dosáhnout racionálním provozem revíru. Pak teprve můžeme hovořit o vytvoření dobrého sousedského okolí. Myslivosti prospějí daleko více, když z ní nebudou dělat nějakou favorizovanou vymoženost několika vyvolených, nýbrž, když ji zpřístupní všem, kteří jí také holdují, a když z nich udělají řádné myslivce!

Myslivost, lovectví je posedlost, láska, vášeň, která se nedá udusit, ale která, je-li znásilňována, může propuknout v nebezpečné pytláctví, újednictví. Je tedy daleko záslužnější vychovávat myslivce než nemístnou povýšeností vychovávat - pytláky! Osobní spory by neměly v myslivosti panovat. A ti, kteří je zasévají, radují se z nich a kteří je ještě často zveličují, by neměli mít mezi myslivci místa. Znepřátelíme-li se a nebo podceňujeme-li hádky se svými sousedy, pak buďme jisti, že tím zvěři neprospíváme, ale velmi škodíme!

A nyní ještě několik slov k říji. Slyšel jsem a četl v jednom časopise, že je naprosto nehumánní ničit život kteréhokoliv tvora v nejpříjemnějších okamžicích jeho života, je to pravda. Ale nezapomeňme, že takovým okamžikem není pro zvěř pouze doba říje nebo toku, nýbrž že je jím zrovna tak přechod zimy do jara, kdy má svá mláďata. Kdybychom se měli řídit přecitlivělostí, pak bychom neměli lovit vůbec. Že by právě odstřel srnců v době říje byl škodlivý, možno připustit jen tehdy, provádí-li ho nějaký "bouchal", který nevidí, neslyší, ale který se třese jen na ránu, na trofej a nedej Bože na zvěřinu. Kdo však zná svoji honitbu, kdo ví, jaký je v ní stav zvěře, poměr pohlaví, ví kdy, kde a jaké kusy může lovit, ten své honitbě rozhodně škodit nemůže. Ostatně odstřeluje vlastně zvěř, která již vykonala své poslání a která se tak náležitě postarala o svůj rod.


Zpracování dat...