ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Časopis Myslivost

Zákon nebo mocenské zájmy

Vladimír Broukal
Zákon nebo mocenské zájmy
V roce 2003 tomu bude 80 let co, byla založena Československá myslivecká jednota, jednota myslivců, lesníků, chovatelů psů a přátel přírody. Tehdy stály u zrodu veličiny lesnického i mysliveckého dění v nově obrozeném Československu ti, kteří se zasloužili nemalou měrou o to, co myslivost v průběhu let mohla dokázat a dokázala. Při přijímání zákonů vždy měli naši předchůdci zájem o zvelebení stavů zvěře, udržení jejich početní výše a druhové skladby v rámci přírody tehdy mladého demokratického státu. Myslivecké zákony rodící se v průběhu let první republiky vycházely mnohdy z určitých neznalostí, ale vždy měly za cíl pomoci myslivosti a ochraně zvěře. Je nutno podotknout, že doplňky zákonů přijaté též za doby II. světové války jsou součástí zákonů takřka celé Evropy a některé zakázané způsoby lovu dosud uplatňované jsou považovány stále za funkční. Nově pak koncipovaný zákon č. 225 v roce 1947 vymezil zcela jednoznačně nový postup v myslivosti v tehdejším osvobozeném Československu a v daném období byl moderním zákonem v rozvíjející se republice. Zákony o myslivosti v roce 1962 a v roce 1992 již byly modifikovány na stávající společensko-ekonomické formace a vždy byly podřízeny určitým zájmům.
Rok 2003 bude též rokem ukončení mysliveckého období a dalšího pronájmu honiteb. Tento časově vymezený prostor vnímá Českomoravská myslivecká jednota i převážná část členů s obavami o myslivost v České republice a proto podporou návrhu zákona o myslivosti, předloženého předsedou zemědělského výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR Ing. Jaroslavem Palasem a ostatními poslanci, zcela jednoznačně členové vymezují svůj názor ve vztahu ke zvěři, výměry a pronájmu honiteb a vývoji myslivosti po roce 2003.

Dravost kapitálu ve vztahu k exploataci přírody za posledních 10 let nás však přesvědčuje (výstavbou supermarketů, zabráním obrovských ploch na výstavbu výrobních závodů, bytovou zástavbou v podobě oplocených vil, snahou o co největší zisky z přírodních zdrojů a též mnohdy devastací vztahu občanů k přírodě), že ty tam jsou krásné cíle z roku 1989 a myslivost je považována za jakýsi sport s cílem lovu ke snadnému získání zvěřiny,

Zvyšující se tlak proti myslivosti a proti myslivcům uplatňovaný ve všech médiích není náhodný. Je zcela zřejmé, že informování novinářů je záměrným zkreslováním práce myslivců, vytrhování jejich činnosti z kontextu, zamlžováním určitých jiných problémů, znevažováním jejich práce a poukazováním na příčiny negace, které sami nezavinili. Je bohužel škoda, že na rozdíl od předcházejících let se proti myslivcům, zvěři a myslivosti staví představitelé lesníků, těch, kteří byli u zrodu Československé myslivecké jednoty, pomáhali s její obrodou, byli nositeli pokrokových mysliveckých tradic s citlivým přístupem k přírodě a řadový myslivec k nim vzhlížel s úctou. Konstatováním, že zvěř do lesa patří, ale pokud je působena škoda, je zvěře mnoho, je zjednodušeným pohledem na symbiózu zvěře a lesa. Jak jinak by bylo možno konstatovat, že jen myslivci mohou za vysoké stavy spárkaté zvěře v lesních komplexech a za škody, které zvěř působí.

Kde se tyto vysoké stavy zejména jelení zvěře vůbec vzaly? Spadly z nebe? Ne. Byly namnoženy v honitbách tehdejších státních lesů, v honitbách, kde v té době sloužila převážná garnitura současného vedení Lesů České republiky a Ministerstva zemědělství ČR. Těžko mne může dnes někdo přesvědčovat o tom, že vedení podnikového ředitele či ředitele lesního závodu svými příkazy do roku 1989 znemožňovalo snižování stavů a snižování škod, když i po 10 letech od revoluce stavy jelení zvěře klesly nepatrně a škody na lesních kulturách, byť různě modifikovány vyhláškami MZe ČR, se dokonce zvyšují.

Je skutečností, že Lesy České republiky pronajímají v současné době, coby správce státního majetku, honitby nájemcům, zhruba za 80 miliónů korun,náklady na ošetřování kultur proti škodám činí 300 miliónů korun a škody zvěří na lesních kulturách asi 20 miliónů korun. Jak řekl generální ředitel LČR ing. J. Oliva na semináři o myslivosti v senátu PČR dne 14. února 2001: "S těmito čísly si můžeme dělat co chceme", i když je tento citát vytržen ze souvislosti tématu, je třeba konstatovat, že stát se sice cestou správce chová k myslivosti tržně "kdo dá víc, bere", ale neznám jedinou pronajatou honitbu LČR, do které by LČR vrátily část prostředků z nájmu na zvýšení úživnosti a k přirozenému snížení škod. Je třeba čtenářům poskytnout informaci o tom, že ze 300 miliónů korun na ošetření proti škodám zvěří je v řadě honiteb 50 % těchto nákladů hrazeno nájemci. Co však je provedeno za prostředky poskytnuté nájemcem, se však tento nikdy nedoví, zda práce je odvedena v potřebném množství a kvalitě, zda je skutečně potřeba oněch 300 miliónů korun k zabezpečení porostu, komu jsou práce zadávány a s jakou marží?

Myslivci by mnohde dokázali řadu porostů ošetřit, a to jak nátěrem proti okusu, tak případným opichováním listnatých i jehličnatých jedinců, stavbou oplocenek aj. Nabídka však, že ošetření si provede sám nájemce honitby, není převážně akceptována.

Lesy České republiky obhospodařují režijní honitby o celkové výměře 230 tisíc ha. K čemu však tyto honitby slouží? A komu slouží? Kdo v těchto honitbách loví? Jak jsou v těchto honitbách vykazovány škody zvěří? Kdo se podílí na nákladech spojených s ochranou kultur proti škodám zvěří? Pokud stát potřebuje zajištění státní reprezentace, myslím, že existují honitby LZ Židlochovice, LZ Konopiště, KPR Lány, případně některé obory se vzácnou zvěří, které v dostatečné míře zajistí pro reprezentaci státu a jeho hostů dostatek mysliveckého vyžití. Ostatní honitby je třeba pronajmout, byť tam budou vykonávat právo myslivosti ti, kteří v současné době v honitbě hospodaří, možná, že si budou této možnosti více vážit, ale v žádném případě nelze připustit to, aby stát doplácel na zbývající počet honiteb, které ještě pronajaty nejsou.

Obdobně je nutno přistoupit i k národním parkům České republiky, které jsou pod správou Ministerstva životního prostředí ČR. V České republice jsou 4 národní parky o celkové výměře cca 110 tisíc ha. De facto tyto 4 národní parky jsou vyhrazené honitby pracovníků Ministerstva životního prostředí ČR, jejich hostů a zaměstnanců národního parku. Není proto důvodu, aby ve třetích zónách těchto národních parků nevznikly honitby, byly pronajaty a výkon práva myslivosti byl řízen opatřením státní správy Ministerstva životního prostředí ČR. I. a II. zóny národních parků je třeba přísně podřídit podmínkám, pro které byly zřízeny.

Mohli bychom takto hovořit též o obecních honitbách, které jsou schváleny na pozemcích obcí a výkon práva myslivosti je převážně svěřen těm, kdo na těchto pozemcích hospodaří. Domnívám se, že i zde je možný pronájem těchto honiteb k vyžití občanů místně příslušné obce s vysvětlením zastupitelstvu, neboť myslivci a ostatní občané jsou ti, kteří zastupitelstvo volili a mají tak plné právo, alespoň částečně někteří z nich, se na výkonu práva myslivosti v obecní honitbě podílet. Častý citát správců obecních lesů: "Nás zastupuje sdružení vlastníků obecních lesů (SVOL)" je nesmysl, neboť nikdo, žádné zastupitelstvo obce tomuto sdružení přenesené právo myslivosti neudělilo.

Možná, kdyby Ministerstvo zemědělství ČR přistupovalo k řešení problémů související s myslivostí daleko operativněji, rychleji, nemusela řada problémů souvisejících s návrhem zákona o myslivosti vůbec nastat. A nemusel být napsán ani tento a podobné články, neboť i v samotné komisi pro přípravu tvorby nového zákona o myslivosti na Mze ČR byly uplatňovány ze strany ČMMJ, představitelů vysokých škol a ústavů vědecké a odborné názory, které nebyly brány v potaz a byly negovány opozičními názory představitelů LČR, SVOLu a zájmových vlastnických skupin.

Častokrát jsem užil příklad, že Lesy České republiky řídí svými názory lesnickou politiku Ministerstva zemědělství České republiky. Vždy mě bylo s patřičným despektem sděleno, že tomu tak není. Dnes jsem o svých názorech přesvědčen, neboť se nejedná jenom o odborné, ale i o personální záležitosti; jen tak si mohu vysvětlit při stálých výměnách ředitelů odboru státní správy lesů a myslivosti MZe, že se v současné době do vedení tohoto odboru dostává výrobní náměstek Lesů České republiky, ortodoxní lesník, nemyslivec. A jestli dosud na Ministerstvu zemědělství ČR byla myslivost nechtěným, ubližovaným dítětem, pak si jen lze představit budoucí postoj, patrně plný nenávisti ke zvěři, kdy mnohým úředníkům při slově myslivost bude naskakovat husí kůže.

Domnívám se, že za těchto podmínek je nejvyšší čas, aby vznikl samostatný odbor zájmových činností Ministerstva zemědělství ČR sdružující rybáře, myslivce, včelaře, chovatele a zahrádkáře. Jenom tak bude mít tato skupina 900 tisíc členů záruku, že nebude ovlivňována partikulárními a profesními zájmy jednotlivců nebo skupin.

Návrhy zákona o myslivosti, které v Poslanecké sněmovně PČR prošly do druhého čtení, se snad na její červencové schůzi k sobě přiblíží podanými pozměňovacími návrhy.Lze si jen přát, aby poslanci u vědomí své zodpovědnosti odhlédli od všech nátlakových skupin a svým rozumem a cítěním schválili takový zákon, který bude ve prospěch ochrany přírody a zvěře a životu občanů na venkově.


Zpracování dat...