ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Časopis Myslivost

Zvěř versus les

Ing. Jaroslav Kostečka
Zvěř versus les
Problematika vykazování škod způsobených zvěří je značně komplikovaná a je zatížená řadou nepřesností. Například Státní podnik Lesy ČR na ochranu proti škodám zvěří ročně vynakládají podle jejich údajů několik set milionů korun. Zatímco škody zvěří jsou podstatně nižší a jsou ovlivněny v dané době platnými vyhláškami, tzn. pokud začaly vykazované škody klesat, byly vždy vydány nové směrnice s novou metodikou výpočtu Došlo to tak daleko, že dnes se vypočítávají i škody způsobené bočním okusem (doufám, že nejsem jediný, kdo si myslí, že boční okus je pro kultury spíše většinou prospěšný, jelikož rychleji odrůstají buřeni i zvěři apod.), popř. se vypočítávají škody v oplocenkách (proč se tedy “vyhazují” peníze za nákladné oplocení?).
Poměrně velké rozdíly mezi škodami a náklady na ochranu mohou být způsobeny tím, že je opravdu vše důkladně ošetřeno, a proto je škod tak málo (proč tedy škody někde stále jsou?), a nebo je opravdu problém škod tak významný, ale škody se nakonec vykazují pouze zlomkové.

Zarážející jsou i rozdíly ve výši uváděných škod způsobených zvěří u jednotlivých subjektů, kdy LČR hospodařící na prioritní části lesní půdy (asi 63 %) uvádějí částky mezi 3 - 20 mil Kč/rok a na druhé straně věcný záměr zákona o myslivosti předložený Ministerstvem zemědělství tvrdí, že zvěř způsobuje vlastníkům lesa škody o celkové výši asi 1 mld. Kč ročně (jsou zde i tací jedinci, kteří bezostyšně vysloví sumu 50 mld. Kč). Vykazují snad soukromí vlastníci a obce řádově padesátinásobně vyšší poškození lesních porostů než LČR?

Lesníci vytýkají myslivcům, že nešťastný konflikt ve vztahu zvěř versus les je zatížen soustavnou chybou při sčítání zvěře, kdy nasčítaný jarní kmenový stav u spárkaté zvěře (hlavně jelení) je údajně 2-4krát podhodnocen.

Na druhé straně opakované prověření vykazovaných škod, které provedli soudní znalci z pověření MZe - Odbor státní správy lesů a myslivosti v letech 1998 a 1999, dokázalo, že vykazované škody v konkrétních porostech LČR se liší od prověřených dvacetkrát, třicetkrát, i padesátkrát a není výjimka, že se liší až stonásobně (!) (Bálek, 2000, 2001). Přitom inventarizaci škod a vyčíslení každoročně provádějí profesionální lesníci se středoškolským a vysokoškolským vzděláním. V porovnání se sčítáním zvěře, kdy ho provádějí neprofesionální myslivci pro něž je to většinou zájmová činnost, je chyba v uváděných škodách zarážející a nárůst škod v posledních letech podle podkladů LČR není příliš věrohodný.

Kdyby vedení LČR považovalo škody zvěří za rozhodující problém lesního hospodářství, jistě by nasčítané jarní kmenové stavy v režijních honitbách byly 2-4krát vyšší oproti okolnímu průměru sousedních honiteb a jistě by se v nich lovilo násobně více kusů "škodících druhů" spárkaté zvěře (liší se škody v režijních honitbách LČR od okolních?). Ve většině případů tomu tak jistě není.

V případě, že by LČR opravdu chtěly docílit souladu mezi stavem lesa a počty zvěře, nedávali by honitby v oblastech, které jsou ohrožené opakovanými škodami zvěří, do nabídkového řízení. Provozovaly by myslivost ve vlastní režii, aby snížily stavy zvěře a ukázaly státní správě a veřejnosti, jak by se to mělo dělat v souladu s jimi proklamovanými principy trvalého hospodaření v lese (ekosystému). Samozřejmě by do státní pokladny platily za tyto honitby stejně vysoké nájemné jako jiní uživatelé a nájemci a samozřejmě by musely uhradit i případné škody způsobené zvěří. Bohužel, toto je dalece vzdálené od reality!

Skutečnost je taková, že vysoce atraktivní honitby, ve kterých jsou lokality pro zvěř existenčně důležité (říjiště, stávaniště atd.), jsou pronajímány za vysoké sumy bohatým zájemcům a společnostem. Těm potom nezáleží na výši škod, jelikož si to odečtou z daní formou nákladů, hlavně když mají vysoké počty zvěře, které mohou lovit.

Ostatní velcí vlastníci problém škod řeší tím, že v rozhodujících lokalitách - "komorách" bývalých oblastí chovu (kam se zvěř vždy stahuje), provozují myslivost ve vlastní režii.

Také v okolních evropských státech (i na západ od nás) je zcela samozřejmé, že lesnictví a myslivost spolu úzce souvisí a vše je pod dohledem státu, popř. státních podniků. V České republice od roku 1993, kdy byly uzavřeny nové nájemní smlouvy s uživateli honiteb, to však vypadá, jako by LČR přestaly plnit v pronajatých honitbách funkci vlastníka honebních pozemků. Distancují se tak od možnosti kontroly správného mysliveckého hospodaření a zajímají se pouze o plnění, resp. navyšování plánu lovu.

Problém škod způsobovaných zvěří myslivci nechtějí v žádném případě zjednodušovat, ale ani nemohou souhlasit s neustálým přenášením viny za škody a spojováním ho pouze s existencí zvěře. Zvěř je neodmyslitelnou součástí naší přírody, a proto její existenci nelze vyloučit. Je nutno počítat se skutečností, že určitý podíl škod působit musí a bude i při nejnižších počtech (v tomto případě však již nebudeme moci hovořit o chovu zvěře). Je třeba docílit pouze toho, aby škody zvěří každoročně způsobované mohli být považovány za tzv. škody úměrné nebo přiměřené.

Rozsah škod, které zvěř působí, pomineme-li vliv stále většího civilizačního tlaku, je nutné posuzovat i z hlediska dalších biotických a abiotických činitelů, které škody umocňují, jako např. sucho, houbová onemocnění,útlak buřeně, větrné a sněhové kalamity, ale i nekvalitní sadební materiál či nekvalitně prováděné zalesňovací práce.

Je nutné si uvědomit, že v posledních desetiletích se podstatně změnila druhová skladba našich lesů, že dřívější smíšené porosty, převážně listnaté, z původních 80 % celkové plochy byly pozměněny na současných 75 % jehličnatých monokultur. Okolo 40 % původních bukových a 20 % dubových porostů dosahuje v současné době pouze asi 12 %. Zvěř potřebuje ke své existenci nutně potravu, kterou čerpá hlavně v lese. Z pohledu obživy zvěře je nejvhodnější podrostní hospodářství, kde potravní nabídka odpovídá potřebám zvěře. Tu však dnešní ochuzené porosty přeměněné člověkem zvěři neposkytují (Cízlerová, 2001).

Hledejme chybu v lidech - ne u zvěře!


Zpracování dat...