Časopis Myslivost

Co lze očekávat ve Sněmovně, aneb několik dotazů poslancům

Silvie HÁVOVÁ a Ing. Jiří KASINA
Co lze očekávat ve Sněmovně, aneb několik dotazů poslancům
Jak asi většina čtenářů ví, v  Poslanecké sněmovně jsou na stole dva návrhy zákona o myslivosti – první, nazývejme jej promyslivecký v duchu zájmů ČMMJ, který předložila skupina 17 poslanců pod číslem 788, a opoziční či protimyslivecký (nebo snad prolesnický), který jako druhý předložila skupina 5 poslanců v duchu zájmu Sdružení vlastníků obecních lesů (SVOL) s aktivní podporou Lesů ČR a Českým svazem ochránců přírody pod číslem 836. Původní projednávání v prvním čtení na únorové schůzi PČR bylo přesunuto na další schůzi začátkem dubna. A aby toho nebylo dost, Ministerstvo zemědělství podle slov zasvěcených intenzivně pracuje na dalším, tedy již třetím, paragrafovém návrhu zákona o myslivosti.
Začátek roku letošního roku byl tedy poznamenán vášnivými diskusemi nad jednotlivými ustanoveními návrhů, schůze, projednávání, aktivy a jiná další shromáždění střídala jedno druhé, argumenty létaly z pozic jedněch na pozice druhých, svého se chopila senzacechtivá média a řadový myslivec, lesník či zemědělec musel mít po přečtení všech stanovisek v hlavě nepředstavitelný chaos.

Proto jsme se obrátili na ty, kteří vznesením návrhu či připomínky, zvednutím své ruky nebo stisknutím hlasovacího tlačítka budou mít návrhy zákonů fakticky i fyzicky ve své moci. Jen poslanci Poslanecké sněmovny jsou nyní ti, kteří musí učinit rozhodnutí, tedy ti kteří musí zvážit všechna pro a proti a vyřknout svůj ortel.

V Poslanecké sněmovně jsme se proto pokusili vyzpovídat některé poslance, zajímaly nás jejich názory na další možný průběh projednávání zákona, na to, jak moc rozdílně vidí dva podané návrhy, zajímal nás jejich názor na možnost řešení sporných a neuralgických bodů jako je například vlastnické a opční právo, tvorba honiteb, stanovení nájemného apod. Nezapomněli jsme se zeptat ani na jejich postoj k současné povětšinou antimyslivecké kampani našich médií. Snažili jsme se oslovit co největší počet poslanců hlavně zemědělského výboru, v jehož kompetenci myslivost spadá. Původní snahou bylo položit všem stejné otázky, ale jak sami poznáte z dalších odpovědí, každý z poslanců akcentuje jiné části návrhu či protinávrhu, proto stanoviska přinášíme ve formě jakýchsi záznamů myšlenek a vyřčených názorů. Snad alespoň takto zprostředkujeme čtenářům Myslivosti stav, který byl ve Sněmovně začátkem února tohoto roku v době právě končící únorové schůze.

Ing. Jaroslav Palas, ČSSD, předseda zemědělského výboru:
"Vzhledem k tomu, že byl podán další, můžeme říci konkurenční návrh zákona o myslivosti, bylo z taktických důvodů rozumné projednávání návrhu zákona odložit o jeden měsíc. Cílem je propuštění obou zákonů do druhého čtení, aby vznikl jakýsi rozumný kompromis mezi oběma zákony. Tím nechci samozřejmě říct, že bychom chtěli ustoupit ze základních pilířů, na kterých je námi navrhovaný zákon postaven. Dále se domnívám, že v každém poslaneckém klubu je určitá podpora našeho návrhu zákona, který podepsalo 17 poslanců ze čtyř politických stran. V některém klubu je ta podpora menší, jinde zase absolutní. Myslím si, že nejmenší podpora tohoto zákona bude v klubu Unie svobody, protože náš zákon není jejími poslanci podepsán. Abych se vyjádřil i k návrhu SVOLu (Sdružení vlastníků obecních lesů), ten lze samozřejmě vnímat jako krajní mezní hranici, ale je třeba jej chápat od našeho návrhu jako filozoficky rozdílný. My vnímáme a definujeme zvěř jako významné přírodní bohatství, nebo chcete-li veřejný statek (res comunis), kdežto konkurenční návrh spojuje vlastnické právo k pozemkům nerozlučně s právem myslivosti. Z výkladu takto postaveného znění zákona je jasné, že vstoupí-li zvěř na pozemek vlastníka, stává se jeho vlastnictvím. Nicméně některé prvky z tohoto zákona jsou shodné se zákonem, který předkládáme my.

Mezi prvním a druhým čtením, v případě, že tyto oba navržené zákony projdou do druhého čtení, bude nutné vytvořit pracovní skupinu, která zpracuje alternativní verzi. Ta povede k vytvoření takové varianty zákona, ze které žádná ze zúčastněných a zainteresovaných stran nebude mít pocit naprostého uspokojení. Jinými slovy chci říci, že každá z dotčených stran, ať už jsou to vlastníci pozemků, dřevařsko-lesnická lobby, myslivci, ale i ochránci přírody, budou muset ze svých maximalistických požadavků mírně slevit v zájmu zachování všech druhů zvěře v přírodě. Samozřejmě se domnívám, že i v našem návrhu zákona je možné z některých požadavků slevit, respektive některé akcentovat tak, aby vlastníci zemědělských a lesních pozemků, ale také správci státního a obecního majetku měli pocit, že jejich práva nejsou zásadním způsobem omezována a potlačována. Myslím si, že je naprosto normální a samozřejmé, aby vlastník a správce pozemku mohl uplatnit v rámci správního řízení svůj požadavek vůči normovaným stavům zvěře, aby se účastnil procesu tvorby honiteb apod. Na druhou stranu nelze ustoupit z pojetí našeho zákona, jak už jsem dříve řekl, co se týče vnímání zvěře jako veřejného statku. Dále je třeba prosadit optimální výměru honiteb v závislosti na potřebách zvěře, musíme umět prosadit opční právo a musíme klást důraz na vysokou úroveň teoretické průpravy adeptů myslivosti.

Co se týká schvalování honiteb, plánu chovu a lovu či normovaných stavů, do tohoto procesu by měli vstoupit společně se státní správou vlastník pozemku, který na něm vyvíjí hospodářskou činnost a uživatel, respektive vlastník honitby. A opční právo? To je institut, který povede k tomu, aby nedocházelo po uplynutí desetileté lhůty k nervozitě z pocitu, že myslivecké sdružení o honitbu přijde. Jde o to, aby bylo přísně definováno, za jakých podmínek toto právo lze uplatnit. Můžeme v rámci druhého čtení třeba vést diskusi, kolikrát může být opční právo uplatněno. Osobně se domnívám, že je rozumným kompromisem, aby toto právo mohlo být uplatněno jedenkrát, podtrhuji, za přísně definovaných podmínek, protože po uplynutí dvaceti let dorůstá nová generace myslivců. V otázce nájmů nemám úplně vyhraněný názor, jaká varianta je nejlepší. Pro vlastníka honebních pozemků to bude tržní cena, ta však může vést k vybíjení zvěře, může to být podíl z tržní ceny zvěřiny, nebo procento z ceny půdy. Domnívám se, že otázka nájemného bude předmětem velké diskuse.

I ministerstvo zemědělství několik let připravuje teze zákona o myslivosti. Pokud mám informace, pak připravuje paragrafové znění návrhu zákona. Legislativní proces každého vládního návrhu zákona je velmi složitý, musí projít složitým připomínkovým řízením a pokud ve vyjádření vlády k našemu návrhu zákona je uvedeno, že vláda předloží svůj návrh zákona ve druhém čtvrtletí příštího roku, pak vidím jako nereálné, aby se těsně před volbami sněmovna zabývala tak střetovým zákonem, o kterém hovoříme.

V Poslanecké sněmovně každý poslanec hlasuje podle svého svědomí. V tomto duchu skládal slib, a proto je potřeba, aby myslivecká veřejnost jednala se všemi poslanci, kteří mají kanceláře v jejich okresech, a aby vedla vysvětlovací kampaň především v tom smyslu, že se jedná o zachování zvěře v naší přírodě v optimálním množství a kvalitě, a že až na druhém místě je myslivecká veřejnost se svými zájmy, ve kterých jde také o vztah k přírodě, ale i o hodiny poctivé práce, které myslivci odvádějí ve prospěch společnosti. Každá negativní mediální kampaň poškozuje, avšak myslím si, v tomto případě se ji podařilo alespoň zčásti eliminovat tím, že jsme na ni mohli reagovat. Osobně je mi velmi líto těch novinářů, kteří své jméno, někdy za peníze různých lobby, zvěční pod tendenční a nepravdivé články."

Ing. Pavel Hönig, ČSSD, výbor pro obranu a bezpečnost:
"Myslím si, že doposud není zdaleka jasné, jakou konečnou podobu bude zákon o myslivosti mít. Myslivecká veřejnost spory okolo zákona a mediální kampaň vnímá jako absurdní, ale neuvědomuje si, že v Parlamentu rozhoduje 200 lidí, z nichž myslivci tvoří nepatrný zlomek. Většina poslanců je v tomto oboru nezasvěcená a může být ovlivněna například vlastníky pozemků nebo ochránci přírody. Velkou roli zde hrají poslanecké kluby, respektive práce těch poslanců, kteří se pod některý z návrhů zákona podepsali a kteří o této problematice něco ví a jsou tudíž schopni kolegy v klubech přesvědčit o správnosti toho kterého návrhu. Příkladem může být debata o myslivosti v klubu ČSSD, kdy se po jejím skončení provedlo orientační hlasování o tom, kdo je ochoten podpořit námi podaný návrh zákona. Výsledkem byla drtivá většina pro náš návrh.

Co se týče hodně diskutovaného problému vlastnických práv, já si myslím, že v našem návrhu zákona se tato práva neporušují. Jestliže někdo vytvoří společenstevní honitbu a dá ji do nájmu, pak by mělo být pouze na uživateli honitby, aby podával návrhy a rozhodoval například o plánu lovu apod. K záležitosti vlastníků pozemků, kteří mohou vstupovat do řízení o ustanovení honiteb, chci říci, že naše společenstevní honitba o rozloze 2050 ha, kde jsem předsedou, má 1800 vlastníků a já si nedovedu představit, při dnešních cenách poštovného nebo výpisu vlastnického listu, jak vysoké by byly náklady na vytvoření takovéto honitby. Tím nechci říci, že by menšinovým vlastníkům byla upírána nějaká práva, ale pouze se zjednodušuje legislativní proces vzniku honitby. V otázce opčního práva si troufám říci, že bychom mohli ze svého návrhu částečně ustoupit. Obáváme se však například vystřelování honiteb, proto je nutné, aby nájemcům vznikla nějaká právní jistota.

Myslím si, že oba současné návrhy zákona projdou ve Sněmovně do druhého čtení, kde základem práce bude jejich projednávání v zemědělském výboru a podvýboru pro myslivost, bude přizvána i pracovní skupina, ve které budou například i zástupci Lesů ČR. Jsem přesvědčen, že z naší strany je ochota a vůle ustoupit ve věcech, kde je potřeba ustoupit a které jsou kontroverzní tak, aby vznikl podle mě velmi kvalitní zákon o myslivosti, a který by vydržel dalších 20 až 30 let.

Co se týče dalšího návrhu z Ministerstva zemědělství, z hlediska legislativního procesu, který předkládá tato vláda, kdy jsou určeny lhůty a musí proběhnout všechna zákonem stanovená řízení, není reálná šance, aby takovýto zákon přišel do Sněmovny dříve, než koncem roku. To znamená, že není jisté, zda by návrh předložený například v říjnu nebo listopadu vůbec do konce volebního období prošel, třeba už z toho důvodu, že se k němu vyjadřuje velmi široká veřejnost.

Současný přístup novinářů k myslivosti mně osobně dost mrzí. Samozřejmě občas dochází k případům, které jsou pro nás myslivce velmi nepříjemné a my sami je odsuzujeme. Škoda ale, že se nikde v tisku neobjeví kolik času a financí věnují myslivci péči o zvěř. Na naší honitbu máme roční rozpočet 130 000 Kč, který dáme v podstatě do zvěře, například na zalesňování a na udržování mysliveckých zařízení, která slouží zvěři, nikoliv k lovu.

Ing. Josef Mandík, KSČM, zemědělský výbor:
Já jako předseda podvýboru myslivosti dostávám z různých koutů republiky názory a podněty k našemu návrhu zákona a musím konstatovat, že převážná část jich je pozitivních, to znamená podporujících tento návrh. Dostávám i takové dopisy, ve kterých se konkrétní fyzické i právnické osoby ohrazují proti SVOLu a proti představitelům Svazu podnikatelů v zemědělství, kde si nepřejí, aby za ně zástupci SVOLu hovořili. Jak představitelé SVOLu, tak i představitelé soukromě hospodařících rolníků prezentují svůj postoj veřejnosti jako 100% vyjádření názorů této skupiny lidí, ale já mám zkušenosti i opačné, kdy někteří z nich stávající návrh zákona považují za velmi dobrý a souhlasí s ním.

Kolegům ve Sněmovně je náročné vysvětlit, v čem vlastně spočívá myslivost. Jsou ovlivněni i názory některých zájmových skupin, které tvrdí, že tento zákon je špatný, protože například nesouhlasí se zařazením určitých živočichů do vyjmenovaných druhů zvěře nebo že není v souladu s právem Evropské unie. To je však prezentace myslivosti ve velmi obecné rovině a zde je třeba bavit se o konkrétních záležitostech. Myslím si, že v rámci diskuse lze v pozměňovacím návrhu dojít k určité redukci a že lze hledat a najít kompromis přijatelný pro obě strany. Jeden příklad, který lze akceptovat z obou stran, je ten, že pokud určitý druh živočichů není predátorem a současně po ulovení není zvěřinou, není důvodu ani z pohledu odborné myslivecké veřejnosti, aby tento druh byl zařazen do vybraných druhů zvěře. Na druhé straně musím říct, že třeba v případě kormorána velkého by bylo hodně těch, kteří by jej do tohoto výčtu zvěře zařadit nechtěli. Já jako nemyslivec bych s tím i souhlasil, ale za určitých podmínek, které se týkají odškodňování škod na rybích obsádkách. Pokud vzniknou hospodářské škody, ať právnickým nebo fyzickým osobám, chráněnými druhy živočichů a ani ministerstvo životního prostředí, ani ochranáři nechtějí přistoupit na to, že stát musí nést odpovědnost za odškodnění těchto vzniklých škod, pak musíme trvat na tom, aby v tomto případě kormorán byl zařazen do zvěře, vyhláškou byla upravena doba hájení a v době jeho velké výskytu na našem území povolen odstřel. Takže je to vlastně o tom, jak bude celý tento systém legislativně pokryt.

Co se týká samotného projednávání návrhu zákona ve Sněmovně, jsem přesvědčený o tom, že čím větší prostor dáme diskusi, tím bude větší šance k pochopení toho, že myslivost není záležitostí určité skupiny lidí, ale otázka týkající se celé přírody a celého ekosystému. A jsem přesvědčen, že pak náš návrh zákona bude podpořen. Myslím si také, že obě předlohy zákona projdou do druhého čtení a samotné projednávání a tříbení názorů bude záviset na poslancích ve výborech, hlavně tedy zemědělském a výboru pro životní prostředí. V pracovní skupině, na které jsme se shodli a kterou chceme vytvořit právě pro hledání kompromisů, by měly být zastoupeny především právě ty zájmové skupiny, které mají odlišný pohled na některé důležité kapitoly této předlohy. To znamená, že by tam měly být zastoupeny všechny poslanecké kluby, který zákon předkládají a dále předkladatelé obou předloh - té naší i opoziční. Navíc, každý poslanec má možnost a řekl bych, že i povinnost, obrátit se na své odborné zázemí a nic mu nebrání v tom, aby si na jednání přizval odborníka na danou problematiku, který by odbornou stránku věci tzv. pohlídal.

Pan ministr Fencl v prohlášení pro tisk řekl, že Ministerstvo zemědělství bylo vyprovokováno, aby urychlilo svou práci na přípravě legislativního řešení myslivosti jako celku. Já se již delší dobu se vyjadřuji, že mi chybí ze strany státní správy koncepce myslivosti, protože, a zde mohu souhlasit s kritiky, prvotně by měla být schválena koncepce přístupu státu k myslivosti jako takové a na to by mělo navazovat v souladu s touto koncepcí zákonné řešení. Bohužel, takové koncepce jsme se nedočkali. Dále, jak se pan ministr vyjádřil, vláda v každém případě počítá s tím, že zákon v paragrafovém znění bude předložen ve druhém čtvrtletí roku 2002, což je pro mě velmi zarážející. Pan ministr jistě ví, že v červnu budou parlamentní volby a tím pádem veškeré návrhy, které jsou předloženy před volbami, padají tzv. pod stůl, protože nová Sněmovna přijímá pouze nové návrhy. Takže si myslím, že takovýto legislativní plán je opravdu velmi zavádějící. Pokud bych připustil, že by Ministerstvo zemědělství bylo schopno předložit paragrafové znění tohoto zákona ještě na podzim tohoto roku, tak by samozřejmě, díky rozběhnutému legislativnímu procesu, tento zákon přišel už také pozdě. Přes to všechno jsem rád, že ministerstvo dále urychleně pracuje na své představě. V této fázi nám předložilo připomínky k legislativnímu záměru, což nám napomáhá si ujasnit, jaký pohled má státní správa na tento obor.

Ke stávajícímu našemu návrhu zákona si i já myslím, že vlastnická práva nejsou v žádném případě porušována, ale jsou určitým způsobem omezena. Omezena být musí, a to v zájmu zachování přírodní rovnováhy a ekologie. Nedovedu si představit, jak tvrdí odpůrci naší předlohy, že by se příroda obešla bez myslivosti vůbec. Takový názor samozřejmě nemůže být akceptován už z pohledu celé Evropy jako kulturní krajiny. Přemnožili by se predátoři jako je liška, vytratily by se určité druhy zvěře, především pernatá apod. Je nutné najít hranici omezení. Jestliže jsme v zákonu navrhli, že vlastníci pozemků do 1 ha by měli být vyloučeni z procesu uznávání honiteb, pak to není proto, že bychom je považovali za bezvýznamné, ale proto, že by prakticky nebylo možné se se všemi kontaktovat z důvodu fungování a správy honitby. V otázce opčního práva mám vyhraněnější názory v tom smyslu, že určité opční právo existuje v zemědělské prvovýrobě a v zemích EU, a myslím si, že i v myslivosti má své opodstatnění z důvodu stability hospodaření. I zde však musí být dána jasná pravidla tím, že jakmile skončí nájemní smlouva na dobu určitou a vlastník si chce vytvořit vlastní honitbu, třeba i v součinnosti s dalšími vlastníky, tak mu to musí být samozřejmě umožněno. Pokud však tato okolnost nenastane, pak nevidím důvod, proč by se měl nájemce měnit. Jestliže má dobře hospodařit a investovat finanční prostředky, pak musí mít určitou podnikatelskou stabilitu.

Mediální protimysliveckou kampaň vnímám velmi negativně, mrzí mě, že novináři vyhledávají jen takové věci, které poškozují myslivost jako celek. V zásadě jde o to, jak ji samotní novináři chtějí prezentovat. Nedávno se mě jeden novinář zeptal na můj názor na to, že 60letý člověk může střílet. Jestliže 60letý člověk naplní literu zákona, pak nevidím důvod proč by neměl vlastnit lovecký lístek a zbrojní průkaz především. Mnoho novinářů ani neví o čem hovoří, protože si pletou lovecký lístek se zbrojním průkazem. Lovecký lístek jako podmínku k získání zbrojního průkazu skupiny C považuji za velmi pozitivní a platný požadavek. Takže pokud jakýkoliv občan ČR splní normu zákona, pak nemůžeme dodatečně zpochybňovat, že nemůže naplňovat to poslání, které ze zákona splnil. To je stejné, jako kdybychom nechali 60letého člověka udělat řidičský průkaz a poté zpochybňovali, zda může řídit auto, protože mu je 60 let. Ale také nemohu předem vyloučit, že jakýkoliv řidič, který získal řidičský průkaz, nezpůsobí porušením dopravních předpisů nehodu, a taktéž, že ten kdo získá zbrojní průkaz nezpůsobí porušením zákona nějakou tragickou událost. Takový člověk je pak také podle zákona brán k odpovědnosti."

František Chobot, ČSSD, výbor pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí:
"V každém poslaneckém klubu existují expertní skupiny, které připravují všechny zákony. Já osobně sice nejsem myslivec, ale jsem ochoten podpořit kolegy, kteří jsou do této problematiky zasvěceni. Ale na druhou stranu, jako členovi výboru pro veřejnou správu a místopředsedovi pro regionální rozvoj životního prostředí je mi bližší problematika myslivosti, než třeba zákony týkající se ekonomického směru nebo zdravotnictví. V poslední době jsem dostal od voličů desítky dopisů, vesměs z mysliveckých sdružení, které se mě snaží lobbovat. Já jsem však o správnosti tohoto návrhu již přesvědčený, proto jsem jej také, spolu s dalšími 16 poslanci, podepsal. Již mnoho let bydlím v Havířově a v našem domě na stejném patře bydlel nějaký pan Najbrt. Byl myslivcem a já si nepamatuji jedinou sobotu, kdy by se neoblékl do mysliveckého a nešel do lesa. Dovedete si představit, jak asi vypadá tato průmyslová oblast na Karvinsku, to je zdevastovaná, tzv. měsíční krajina. Ale kdekoliv byl nějaký remízek nebo kousek lesa, tak tam místní myslivci chodili a starali se o těch pár bažantů, co tam bylo. Vlastně chodili celý rok jen pracovat a jednou za rok si uspořádali hon, na kterém ulovili pět zajíců, deset bažantů a srnčí už si museli někde koupit. Takže už tenkrát jsem chápal myslivost hlavně jako starost o zvěř a přírodu jako takovou. Proto se domnívám, že kdyby se všechny zájmové skupiny chovaly tak jako myslivci, tak by bylo dobře. Samozřejmě, že mezi nimi jsou také jednotlivci, kteří kazí jméno celku, ale to je asi normální v každé početnější skupině lidí.

K návrhu zákona jako takovému bych chtěl říct, že stále působí tzv. pravicový element, tzn. že pravice preferuje osobní vlastnictví a samozřejmě chce, aby bylo respektováno to, že je někdo majitelem lesa. Ale to není problém, vždyť mu les nikdo nebere, stejně však bude muset mít zkoušky, aby mohl vykonávat myslivost, bude se muset podřídit nějaké legislativě. Pokud ne, pak si bude muset nějakého myslivce třeba najmout.

Ing. Václav Grüner, CSc., ČSSD, zemědělský výbor:
"Nepatřím mezi předkladatele návrhu zákona, ale byl jsem přizván ke tvořitelům konkurenčního návrhu, který předkládají poslanci Ing. Kučera a Dr. Ambrozek. První návrh jsem nepodepsal, protože je tam navržena honitba o rozloze 250 ha. Pokud by šlo o jednoho vlastníka souvislého pozemku, pak bych proti tomu neměl námitek, ale jde i o možnost pronajímání pozemků o velikosti 50 ha, což se neslučuje s mým mysliveckým vědomím. U současných stavů drobné zvěře by to asi nebyl problém, ale v případě spárkaté zvěře to nevidím jako reálné.

Existuje předběžná dohoda předkladatelů návrhů obou zákonů, že by měly oba dva projít do zemědělského výboru, tím pádem prvním čtením, kde se bude hledat konsenzus nad usnesením zemědělského výboru. Myslím si, že budou muset obě strany v některých bodech ustoupit a bude záležet na nich, jak se dohodnou. Ale věřím, že pokud " myslivecký" návrh zákona projde druhým čtením, kde jsou různé připomínky, bude se spíše blížit návrhu ČMMJ tak, jak byl původně koncipován, i když tam budou zahrnuty určité prvky, tzn. otázka vlastníků pozemků, kteří by měli mít větší pravomoci tak, jak je to v návrhu SVOLu. . K problematice opčního práva musím říci, že v tom sice vidím určitou logiku co se týče mysliveckého hospodaření, ale pokud bychom mluvili o opčním právu jako takovém, pak to podle mne logiku nemá.

Většina poslanců jsou nemyslivci a na návrh zákona pohlíží spíše z hlediska vlastníků pozemků, a to velmi vyhraněně, což mě dost mrzí. Já si myslím, že my, ač jsme myslivci, bereme oprávněné názory těchto vlastníků v potaz. Bohužel média v tomto případě zapracovala, tak jak zapracovala, poukazují na sporné body a navíc je prezentují špatným způsobem a zkresleně."

Ing. Petr Hort, ODS, zemědělský výbor:
"Můj názor je ten, že do druhého čtení projdou oba dva návrhy zákona. Bylo by nešťastné, kdyby prošel pouze jeden, protože by to rozvířilo zase další diskusi. Pokud projdou oba, pak je možné vést společnou rozpravu ve výborech. Myslím si, že zákon o myslivosti není nijak problematický a že se dokážeme ve sporných bodech dohodnout na formě, která bude vyhovovat oběma stranám. Také si nemyslím, že by poslanci byli podle svých klubů zainteresováni hlasovat pro nebo proti návrhu. Tato věc jde napříč politickými stranami, protože to není záležitost politická, ale odborná. Nejpalčivějším problémem je samozřejmě otázka vlastnických práv a opčního práva. V tomto případě si myslím, že ta strana, která předkládala původní, nejvíce kritizovaný návrh, z toho dělá zbytečný problém. Vždyť i druhá strana souhlasí s tím, že záležitost vlastnických práv nelze pominout. Vlastnictví pozemků nelze oddělovat od jejich užívání, ale musí dojít ke shodě mezi vlastníkem i uživatelem. Pokud by k ní nedošlo a vznikly by zásadní rozpory, nedovedu si představit, že by zákon někomu pronajmutí pozemků nařizoval. Avšak netroufám si říci, jak bude tento problém vyřešen. V původním návrhu je to tak, že ten kdo dnes užívá honitbu by se k ní mohl chovat jako vlastník. To by mělo být nějakým způsobem ošetřeno.

Vztah médií k myslivosti vnímám velmi negativně. Novináři se zaměřují pouze na ta témata, která poutají čtenáře, a nejdou po podstatě věci."

Ing. Jaroslav Lobkowicz, KDU-ČSL, výbor pro evropskou integraci, zemědělský výbor:
"Tento návrh zákona jsem podepsal i s tím vědomím, že není ideální, a to se také ukázalo na odezvě veřejnosti. Dnešní situace není jednoduchá, část občanů je pro myslivost, část je naopak zásadně proti ní. Teď máme před sebou dva návrhy, které musíme položit na stůl a najít kompromis. S výsledkem určitě nebudou spokojeni všichni, to ani v praxi není možné. Je mi jasné, že v tom prvním návrhu zákona jsou ustanovení, o kterých lze diskutovat, o kterých se dá pochybovat, ale záleží na tom, z jakého úhlu pohledu toho kterého jednotlivce. Někdo hledí jako myslivec a někdo zase jako majitel lesa. Na návrhu, který jsme předkládali, se mi líbí například to, že vlastník pozemku do 1 ha má právo myslivosti, ale přirozeně se musí spojit v nějaké větší společenstvo. O jeho rozloze se dá samozřejmě také diskutovat, ale přirozeně by asi nebylo dobré, aby byly například o100 nebo 200 ha, to je málo. Bavil jsem se s Rakušany, kteří provozují myslivost v takto malých honitbách a také nám ty naše závidí. Jsem tedy pro, aby rozloha minimálně 500 ha zůstala zachována. V Evropě existují dvě filozofie, jedna je francouzská, která opravňuje každého, i malého vlastníka, k lovu zvěře, ale to vede k jejímu vystřílení. Druhá je ta, že například v Německu se myslivost stává sportem privilegované vrstvy, což také není správné. Tam si myslivec těžko může dovolit jít na hon, protože má strach ze skupin provozujících například ekologické aktivity. To je další extrém. Takže u nás je potřeba vytvořit "něco mezi".

Také si myslím, že je správné v honebním společenstvu vyloučit vlastníky pozemku pod 1 ha z možnosti rozhodování při tvorbě honiteb. Samozřejmě, že by tito vlastníci měli nárok například na nájemné z honitby, tady jde spíše o zjednodušení procesu tvorby honitby.

Myslím, že s vlastníky pozemků žijícími na venkově problémy nebudou, ti mají k myslivosti větší vztah, ale horší to bude s vlastníky z větších měst. V případě opčního práva budeme muset též najít nějaký konsenzus.

Domnívám se, že současné mediální přestřelky ohledně myslivosti vznikají hlavně z neznalosti tohoto problému. Lidé, kteří ani nemají zdání, co se pod pojmem myslivost skrývá, o ní píší články určené široké veřejnosti. A i to může negativně ovlivnit rozhodování poslanců - nemyslivců. Pak je na nás, zasvěcených, abychom je přesvědčili o opaku. Z tohoto důvodu je dobře, že se zákon bude projednávat až na další schůzi Sněmovny, že bude dostatek času o něm ještě diskutovat, než projde do druhého čtení."

Ing. Jiří Drda, ODS, výbor pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí:
"Já jsem samozřejmě velice rád, že oba návrhy zákona půjdou do dalšího projednávání společně a že ten náš návrh, tedy ten první, tzv. kontroverzní, vyvolal takovouto diskusi. Jsem dohodnut s našimi poslanci v klubu, přestože se tento návrh většině nelíbí, že ho budou ochotni propustit do druhého čtení. Přece jen té odborné stránce zákona tolik nerozumí a spíše v něm vidí ideový střet, střet týkající se práv vlastníků pozemků, kde základem jejich pojímání je to, že právo myslivosti by mělo být neoddělitelně spojeno s vlastnictvím pozemku a nepřipouští žádnou jinou možnost. Samozřejmě, že dalším střetem v této věci je, zda zvěř je majetkem vlastníka pozemku anebo přírodním bohatstvím. A toto je myslím zásadnější problém než právo výkonu myslivosti, protože si dovedu představit, že vlastník pozemku má mít prioritní právo vykonávat myslivost sám. S tím naprosto souhlasím, ale nemohu souhlasit s tím, že zvěř je vlastnictvím toho, kdo vlastní pozemek jen proto, že se mu tam zvěř zcela náhodně objeví.

My jsme už při odevzdávání návrhu zákona zdůraznili, že bychom chtěli posílit vlastnická práva. Tato definice byla do návrhu zanesena pod vlivem stávajícího stavu nebo chcete-li historického vývoje. Já jsem přesvědčen, že vlastnická práva by se posílit měla. Úpravu tohoto ve druhém návrhu zákona nevidím jako šťastnou a myslím si, že ten kdo má menší výměry na honebním pozemku by měl mít šanci tvorbu honiteb ovlivňovat. Musí se ale najít kompromis, protože si nedovedu představit, že bude společenství o tisíci společnících a tito budou velmi neproduktivně jednat. Co se mi však nelíbí na návrhu SVOLu je třeba to, že velký vlastník je při hlasování omezen 49 %. To považují za velmi nešťastné, protože pokud bude vlastnit z 1000ha honitby 400 ha a zbytek bude rozdroben mezi velké množství menších vlastníků, pak jeho práva budou pouze 49%. Na druhou stranu je potřeba si uvědomit, že žijeme ve střední Evropě, že zde máme některé zvyklosti, třeba volný přístup do honiteb, a tudíž nemůžeme přebírat zvyklosti například z anglosaského práva. Takže diskuse o tom, zda myslivec může vstupovat na pozemky považuji za absolutně liché. Je to potřeba doladit tak, že by například stavbu mysliveckého zařízení musel vlastník pozemku ze zákona umožnit, ale aby měl právo rozhodovat o jejím umístění. A já věřím tomu, že rozumní vlastníci se s rozumnými myslivci vždy domluví.

Jeden ze střetových bodů bude opční právo a to z toho důvodu, že mnoho lidí pořád ještě vidí, a já jim dávám v mnoha případech za pravdu, že jsou skupiny myslivců, které nejsou hodny toho slova a dělají myslivcům ostudu. A to jsou právě ti, kteří vytvářejí tu negativní mediální kampaň. Jsem pro opční právo z hlediska chovu, ale jsem pro to, aby bylo omezeno, a to tak, aby v okamžiku, kdy vlastník honebního pozemku má jasné důkazy o tom, myslivec neplní své povinnosti, nebylo automatické, aby mohlo být zvažováno. Zároveň si ale myslím, že výpověď bez důvodu, s roční výpovědní lhůtou, tak jak ji mají oponenti navrženou, je také špatná, protože jak potom mohu dobře hospodařit, když nevidím perspektivu a nevím kdy mě kdo smlouvu vypoví.

Postoj novinářů k myslivcům mi dost vadí, protože nám rozhodně čest nedělá a v očích nezasvěcených občanů z nás dělá "lumpy". Ti nás pak vidí jen jako "bouchaly" a práci, kterou pro přírodu vykonáváme, naprosto pomíjejí. Dokonce si myslím, že už samotný zákon o myslivosti byl špatně nazván, protože pak si jej většina lidí spojuje pouze se střelbou. Měl se jmenovat třeba Zákon o chovu, ochraně zvěře a přírody a výkonu práva myslivosti. Proto je typické, že na straně oponentů je i Český svaz ochránců přírody. Což není paradoxem jen proto, že největším problémem jsou Lesy ČR a jejich snaha o sjednocení práva výkonu myslivosti s jejich správcovstvím lesa, aby veškeré zisky z toho plynoucí šly jen jedním směrem a oni byli těmi, kdo bude určovat výši škod, výši nájemného apod. Takže ti byli také ochotni z těchto důvodů oslovit ochránce přírody a určitým způsobem je motivovat. Mně vždycky hrozně mrzí, že ochránci přírody jsou stále strkáni, jak zákonem, tak i ministerstvem, na výsluní a mediálně jsou podporováni, zatímco ti, co skutečně pracují, ať už to jsou myslivci nebo rybáři apod., jsou zatracováni. Já když hovořím s hajnými z Jizerských hor, tak vím, že nejdražší jsou právě tito ekologičtí ochránci. Jdou-li na brigádu, pak sazenice většinou hynou v přepravkách, protože buď do práce nenastoupí, nebo je zasadí špatně. Je opravdu jen málo těch, co se zviditelňují proto, že to tak opravdu cítí."



Zpracování dat...