“Bylo, nebylo, za devatero horami a devatero řekami…”, tak přesně tohle mi blesklo hlavou, když jsem s redakční Felicií chvílemi pendlovala kousíček od okraje srázu na stráni hlubokého lesa. Strastiplná pouť plná výmolů, kořenů a kamenů však byla zakončená úspěchem. Lesní cesta mě vyvedla na rozsáhlou planinu s malým rybníčkem a pohádka mohla pokračovat. Přede mnou stála krásně upravená hájovna, u jejíž vrátek mě již vítala paní Hanka Semecká s úsměvem a se slovy: “Vy jste se asi ztratila, že?” Za zády jí zvědavě vykukovaly dvě děti. Třetí - osmiměsíční holčička se už mé návštěvy nedočkala, a naštěstí pro mě, tvrdě usnula. Ukradenou chvilku jsem se rychle snažila zúročit a paní Semeckou, která vytváří do daňčích shozů vkusné rytiny s mysliveckou tématikou, jsem začala zpovídat.
Více >