Časopis Myslivost

Biologické aspekty lovu jelení zvěře

Harmonogram a způsoby lovu  Jan PINTÍŘ & Marek TUMA
Biologické aspekty lovu jelení zvěře
V tomto příspěvku bychom se chtěli zabývat především časovým plánem lovu. Tedy vybrat období, kdy je s ohledem na reprodukční cyklus jelení zvěře nejvhodnější snižovat její početnost. Také se zaměříme na identifikaci nejpříhodnějších způsobů lovu z hlediska výběru jedince a rušení zvěře.
Jednou z nejproblematičtějších a tudíž i nejdiskutabilnějších záležitostí je určit harmonogram odstřelu v jednotlivých kategoriích (tj. podle věku a pohlaví). Zde pokládáme za nezbytné zdůraznit si důležitá období, která u jednotlivých pohlaví a věkových kategorií v průběhu roku nastávají a možnosti v těchto obdobích zasáhnout lovem (bez ohledu na zákonem povolenou dobu lovu).

Začneme dobou kladení kolouchů, které probíhá koncem května a především v první polovině června. Ve zmíněném období je samozřejmě nevhodné jakkoliv zasahovat do kategorie laní a čerstvě narozených kolouchů. V této době by měl být v honitbě především klid, který zabezpečí pravidelné kojení narozených kolouchů a dostatečný příjem potravy kojících laní. U jelenů je to samozřejmě období růstu paroží.

Další částí roku je doba od kladení kolouchů do začátku říje (září). Je to období plné laktace vodících laní. Z tohoto důvodu bychom se měli vyvarovat lovu kolouchů (případ. mastitidy jejich matek), nemluvě o odlovení laně od koloucha. Ovšem je nutno zdůraznit, že v původních ekosystémech je mortalita mláďat velmi výrazná, podstatně vyšší než u zvěře dospělé. U mnoha druhů se na ní navíc podílejí i samci daného druhu. K lovu kolouchů ovšem jistě nalezneme vhodnější období. Pokud jde o ulovení laně od koloucha, tak to by byl hrůzný počin. Nejenže by to byl zásah nebiologický, ale hlavně nelidský, neboť zastřelit kteroukoliv matku starající se o potomka je počínání neetické a každý, natož myslivec, se jej musí vyvarovat! V této souvislosti je možno namítnout, že to stávající zákon o myslivosti (respekt. jeho prováděcí vyhláška) umožňuje. To je sice skutečnost, ale zároveň nestanovuje povinnost tak činit právě v inkriminovaném období. Navíc je doba lovu koloucha velmi dlouhá.

V tomto období též vytloukají jeleni paroží (červenec, srpen). Pokud bychom ale prováděli lov v kategorii jelenů podle již dříve navržených kritérií (hlavní výběr ve špičácích, velmi mírný v druhém paroží, a potom až lov jelenů nad 12 let), přicházel by v úvahu pouze lov jelenů s druhým parožím. Do říje by se totiž měli dostat všichni tělesně dospělí jeleni. Další kategorií, kterou bychom v období těsně před říjí mohli lovit, jsou laňky. Zde využijeme toho, že laně, které se při kladení kolouchů osamostatňovaly, opět vytvářejí tlupy (hierarchie, postavení v tlupě atd., viz předchozí články). Dále bychom mohli lovit dospělé laně, nevodící z důsledku nízké hmotnosti v době říje nebo z důsledku onemocnění.

Následuje velice důležité období říje. V tomto zcela klíčovém období se uplatňuje reprodukční chování nebo-li také reprodukční strategie sledující dosažení konkrétního cíle. Strategie vychází z biologických možností, ekologických a sociálních předpokladů vytvářených v průběhu evolučního vývoje, která je pro jeleny a laně odlišná. Jelen má snahu pokrýt co největší množství laní, kdežto laň je oplodněna pouze jedním jelenem, kterého si ovšem vybírá. Z hlediska reprodukčního systému je pro jelení zvěř typické, že jelen se v říji přidá k tlupě laní a nadvládu nad takovou říjnou tlupou si střeží před ostatními jeleny. Říjiště přitom vybírají laně, zřejmě na základě potravní nabídky, tedy se jedná o neteritoriální systém. Kromě toho bylo ovšem u jelena evropského potvrzeno i teritoriální chování, kdy jeleni z důvodu potravních zdrojů v říji obhajovali jednotlivá teritoria, a to i v případě, že se v nich žádné laně nevyskytovaly. Reprodukční strategie a systém při uplatňování prvků kompetice jelenů a výběru laní jsou velmi složité. Každý zásah v tomto vůbec nejcitlivějším období v roce, kdy se rozhoduje o budoucí generaci, narušuje vytvářený systém, kompletaci rodičovských párů a tedy obecně přirozený výběr. Závěr z hlediska případného lovu je tedy jednoznačný. To pochopitelně narazí na tvrdý odpor většiny myslivců, neboť lov v říji je tradičním způsobem lovu a patří k vrcholným, pro mnohé k vůbec nejcennějším mysliveckým zážitkům.

Období od konce říje do poloviny prosince je pro jelení zvěř obdobím poměrně intenzivního metabolismu a přípravy na zimu. Zvěř by měla mít klid na příjem dostatečného množství potravy (hlavně glycidového charakteru) a tvorby tukových deponií. Domníváme se, že je to také období, kdy můžeme jelení zvěř lovit s relativně menšími následky než v jiných měsících roku. Ideální doba pro lov to ale rozhodně není, taková však ani neexistuje. Lovit lze podle našeho soudu laň a koloucha, jeleny nad 12 let, intenzivně jeleny špičáky po vytlučení. Ke konci tohoto období (konec listopadu) bychom již měli lovit jen výjimečně (sanitární odstřel).

Následuje období od prosince do konce zimy. V tuto dobu by měla mít zvěř maximální klid. Každá větší pohybová aktivita a s ní spojený zvýšený výdej energie se projeví v její kondici a možnosti bez zvýšených ztrát přežít zimu. Stresující vlivy jsou navíc v pozitivní korelaci se škodami působenými na lesních porostech.

V období od konce února do doby kladení u laní dochází především ke kvantitativnímu růstu plodu a u jelenů ke shazování paroží a následné tvorbě nového. Dochází k restauraci trávicího traktu, jelení zvěř začíná přijímat vyšší množství potravy. Především vzrůstá potřeba příjmu dusíkatých látek. Lov vzhledem k naznačenému je nevhodný, stejně jako v předchozím období. Vyšší mortalitu v těchto částech roku lze chápat částečně jako součást přírodního výběru, dokud je však způsobena negativními antropogenními vlivy, je nutné tyto vhodnými způsoby omezovat.

Shrneme-li dosavadní fakta, navrhujeme následující harmonogram lovu jelení zvěře:
  • Srpen: lze lovit laňky, nevodící laně (z důvodu nízké hmotnosti nebo nemoci) a tříleté jeleny
  • Září: hájení veškerých kategorií
  • Říjen: po říji (od 15. října) lze lovit jeleny nad 12 let, laň, koloucha a jeleny špičáky
  • Listopad: dokončit odstřel jelenů nad 12 let, laní, kolouchů a jelenů špičáků, koncem měsíce provádět pouze sanitární odstřel


Na první pohled se může zdát, že navrhujeme na splnění plánu lovu příliš krátkou dobu. Na následujícím příkladě se pokusíme tuto námitku vyvrátit. Vycházejme z několika předpokladů. Prvním předpokladem je, že máme poměr pohlaví 1:1. Druhým je, že máme v honitbě normované stavy jelení zvěře. Pokud bychom měli v honitbě o 1200 ha (přibližně průměrná výměra honitby v ČR) asi 18 kusů jelení zvěře (což je horní mez pro honitby 3. jakostní třídy, kterých je u nás s jelení zvěří nejvíce), vychází nám přírůstek asi 5 kusů. A to je taky plán lovu. Myslíme si, že za takové časové období je bez problému splnitelný. Otázkou je, zda je takový chov finančně udržitelný při stávajících cenách za pronájem honiteb. I na to je odpověď jednoznačná.

Rádi bychom se ještě zmínili o způsobech lovu jelení zvěře, které považujeme za vhodné, a to jak z hlediska snadnějšího výběru kusu, tak i s ohledem na rušení zvěře. Při individuálním lovu upřednostňujeme čekanou před šoulačkou. Při čekané máme totiž více času a lepší přehled k výběru kusu z tlupy. Také je vyšší pravděpodobnost, že s kolouchem ulovíme i jeho matku. Navíc při šoulačce zvěř v honitbě daleko více zneklidňujeme. Pokud provádíme společné lovy tak se domníváme, že přípustná je pouze tichá nátlačka za účasti 1 honce a 1- 2 střelců. Zvěř tak vychází z leče v klidu v hierarchicky uspořádané tlupě. Nesmí být však používána příliš často, jelikož dochází k rušení zvěře na jejích stávaništích.

Je smutnou skutečností, která nám nedává lichotivé vysvědčení, že v posledních 10 letech se vede nevyhlášená válka s jelení zvěří motivovaná minimalizací škod působených na lesních porostech. Tento boj má své dlouhé historické kořeny. V předchozím společenském systému byla sice na našem území jelení zvěř velmi početná, ovšem nebral se zřetel na ochranu lesa. Proto se přistoupilo ke snižování početnosti této zvěře, což bylo v celé řadě oblastí jistě žádoucí, ovšem bohužel nebyly při prováděné redukci respektovány její biologické zákonitosti. Škody působené jelení zvěří jsou totiž bezesporu podmíněny mnoha faktory, přičemž tolikrát skloňovaná početnost je pouze jedním z nich. Řešení eliminací vybraného jednoho faktoru pak ztěží může přinést žádoucí výsledky (pokud nebude řešením absolutním), ale podle našeho soudu se skrývá v komplexnosti a citlivém odborném přístupu. Pokud redukce početnosti nebude vnímat sociální strukturu jelení zvěře, budeme se i nadále pohybovat v "začarovaném" kruhu a snažit se v pevné víře v jednoduchá a přímočará řešení o nápravu velmi složitého problému. Kromě již zmíněného, je při řešení problematiky chovu jelení zvěře (včetně škod) nutno brát v potaz další klíčové faktory, kterými jsou zejména kapacita životního prostředí a stresující faktory. K rušivým vlivům lze zařadit nejen lov, ale hlavně celkový tlak lidské populace (turistika, sport, sběr lesních plodů, "pejskaření" aj.). Myslíme si, že je nutno si uvědomit veškeré naznačené vazby a při obhospodařování populace jelena evropského postupovat podle současného vědeckého poznání. Tato nádherná zvěř (a nejen ona) za to stojí!

Použitá literatura je uložena u autorů.

Redakční poznámka:


Články o biologických aspektech lovu jelení zvěře mohou
přinášet řadu podnětů k zamyšlení. Vždyť jsou také pro myslivce! Jiný aspekt bude mít pochopitelně lovec, který přijede na týden jelení říje, jiný ten, jemuž leží za krkem drtivý tlak splnění lovu holé zvěře. Ale tak už to bývá u všech odborných problémů, které nemívají jednoduché řešení. Je proto dobře, že i v XX. století můžeme stále rozebírat věci staré i nové, jako je hodnota laní a jejich potomstva, věkové struktury stavů a způsoby lovu, etologii a sociální vztahy, migrace přes dálnice a rychlostní koridory, pronikavý a expanzní vliv člověka, který s jelení zvěří sdílel tento prostor odpradávna, ale teď se nějak vedle sebe nemohou vtěsnat...

Užitečné mohou být i znalosti o frekvenci alel v populaci,
udržování genetické pestrosti a reprodukovatelné biologické hodnoty, k čemuž každý druh potřebuje ovšem určitou početnost a vyhovující prostor!

Jako "bonbónek" bude stále k probírání to věčné uctívání
paroží, které je typickým kvantitativním znakem, ovlivňovaným více geny malého účinku a tudíž může stále sloužit jako vděčný objekt pro kombinaci a dohady, který z těch dílčích znaků má větší genetickou hodnotu, zda opěrák, koruna, délka lodyh, členitost atd. atd.

Každé století provázely lidstvo mnohé kotrmelce. To si pišme,
že budou provázet i století toto! Šťastná země, která si i v těch kotrmelcích zachová jeleny...


Zpracování dat...