Časopis Myslivost

KDO MÁ ZÁJEM NA OSLABENÍ ČESKÉ MYSLIVOSTI?

Václav HAVELÍK
KDO MÁ ZÁJEM NA OSLABENÍ ČESKÉ MYSLIVOSTI?
Každá společnost vytváří určitou hodnotovou hierarchii. Ta současná chápe myslivce jako jakési fackovací panáky, do nichž si každý, kdo je jen trochu zamindrákovaný může veřejně uhodit, navíc beztrestně. Proto se ani nedivím různým redaktorům či komentátorům, že myslivecký, tedy okrajový problém považují ve své bohorovnosti za tak průhledný, že mohou do něj bez jakékoliv, byť jen nejnicotnější, průpravy zasahovat. Kdyby stejně "fundovaně" hodnotili třeba sportovní či politické události, brzy by si hledali jiné zaměstnání.
Leč co je jinde zapovězeno, je ve vztahu k myslivcům dovoleno a v mnohém případě i očekáváno. Zvláště pak, když taková informace zabloudí k sluchu ochránců přírody, ochránců zvířat, ale i LČR stejně jako mnohým zahraničním lovcům. Řadový občan, zvláště z města je za své peníze vmanipulován do nepřátelského postoje vůči myslivcům, přičemž se zneužívá toho, že si nemá možnost informace ověřit. No, a co jsou sdělovací prostředky už definoval jakýsi Joseph Goebels.

Novináři, zvláště ti "nezaujatí", si jsou dobře vědomi, kdy je ta nejpříhodnější chvíle na "šlehanec". "Myslivec postřelil na Třeboňsku orla mořského". Beru. Selhal především jako člověk, potom jako myslivec. Jsem plně pro, ať je řádně potrestán, uhradí škodu a z řad myslivců vyloučen! Nelze však paušalizovat, zevšeobecňovat. To je podlé. Stejně podlé by bylo, kdybych začal zevšeobecňovat ze zpráv typu: Pražský policista použil neoprávněně zbraň, dvěma ranami zasáhl pachatele a navíc překročil pravomoc veřejného činitele, Americký voják na území bývalé Jugoslávie znásilnil a poté zabil čtrnáctiletou muslimskou dívku. - to jsou čerstvé zprávy, jiná z první republiky oznamuje, že lesník zastřelil chudou ženu sbírající borůvky jenom proto, že si nekoupila povolenku.

Bylo by asi trochu patetické volat Ať hodí kamenem, kdo je bez viny!, ale myslím, že pro ten pomyslný šutr bychom se neměli sklánět nikdo!

My myslivci jsme závistiví, sobečtí, někdy nenávistní, nejednotní, někdy špatně ustrojení, někdy nejsme na odborné výši, přestáváme ctít tradice. Dnes je tendence bagatelizovat činnost mysliveckých sdružení. Lze jednoznačně zpochybnit tehdy vykazované počty brigádnických hodin, nelze už ale zpochybnit stovky hektarů lesa myslivci vysázenými. Ty budou svou funkci plnit (půdoochrannou, zásoba vody, rekreační) ve prospěch celé společnosti ještě celou stovku let, aby pak v mýtném věku daly ještě dřevní hmotu. Nelze zpochybnit také myslivci zachráněné nebo založené koridory zeleně v polích plnících vedle protierozní a estetické funkce i funkci skrytu nejen pro zvěř, ale i pro chráněné živočichy.

V osmdesátých letech se začalo bojovat proti vzteklině. Myslivci, dobrovolníci, kteří chtěli pracovat s německými přípravky Phox toxin a Gastoxin, museli získat průkaz pro práci s jedy. K jeho získání předcházelo dvoudenní školení a zkouška. Většina lidí si na to brala dovolenou, akci nikdo nerefundoval. Dělali to myslivci snad jen pro sebe? Ne! Myslivec je relativně méně ohrožen - získal teoretickou přípravu v kurzu, je dobře obut a téměř vždy má zbraň. Kontaminace přichází víc v úvahu u dětí, u houbařů i sběračů lesních plodů. Zažil jsem úmrtí dvou dívek na vzteklinu, jedna měla před svatbou, není to pěkná vzpomínka.

Když začala orální vakcinace v bývalé NSR, obdrželi jsme od německých orgánů přípravek pro přilehlé okresy Prachatice a Český Krumlov. Akci zabezpečili samozřejmě myslivci. Zatímco německým myslivcům byla vyplácena prémie 1 DM za položenou kapsli, u nás myslivcům nikdo ani nepoděkoval! Dodnes z nepochopitelných důvodů tuto službu zajišťují bezplatně na území celého státu (s výjimkou leteckých aplikací) aniž by někomu stáli za zlámanou grešli, nebo byli alespoň osvobozeni od místních poplatků ze psů.

Ochránci zvířat zase rozehrávají strunu útlocitu nejvíce u městských obyvatel. Zdá se že málo úspěšně. Právě městští "chovatelé" vyhazují či uvazují rezavými dráty nepohodlné psy v revírech. Velice často jsou to myslivci, kdo zvířata zachrání a zprostředkují jim nové ubytování. Proč odkládají městské děti po prázdninách okoukané kotě nebo štěně - lze zde mluvit o citové výchově? Je snad náhoda, že nejvíce útulků pro opuštěná zvířata je právě ve velkých městech? A co útulek pro týrané koně na Karlovarsku? Jak může bohatý majitel - hyena - rozdělat ve stáji pod koněm oheň? Proč se nezasazují ochránci zvířat na venkově do osvěty? Vědí snad za jakých podmínek jsou někdy chováni domácí voříšci? Vídám ty chudáky při povinném očkování proti vzteklině. Zablešení, mnozí rachitičtí, podvyživení, se splstnatělou srstí, páchnoucí. O jejich ustájení lépe pomlčet. Třicet procent majitelů nemá ani vodítko, přivádějí je na provázku či tlustém řetězu. U mnohého zvířete se jedná o jedinou vycházku za celý rok! Orgány státní správy se také tváří jako že nic! Co komerční "množitelé" štěňat? V TV Nova je často atrakcí fena s neúměrným počtem štěňat. Co z nich vyroste, co bude s fenou? Zajímá to ochránce zvířat?

Myslivec, který si pořídí štěně v ceně kolem desetitisíc o ně pečuje, chce jít na výstavu. Zvíře musí být dobře živeno, přiměřeně ustájeno, veterinárně ošetřováno. Velice by mě zajímal názor paní Kubišové na dnešní plošné vybíjení skotu v západní Evropě a v Argentině, nebo snad zavírá oči před stresem statisíců nešťastných zvířat nutně tušících svůj konec, ke kterému vůbec nemuselo dojít nebýt lidské hrabivosti, stačilo preventivní očkování! Možná to ani neví, nepřekvapilo by mě to u ní, mnohokrát nás přesvědčila o své neinformovanosti v elementárních poznatcích. Chtěla-li se snad stát českou B. Bardott, pak by musela jako ona spíš investovat, ne se angažovat v pořadech ze kterých peníze získá!

Zažil jsem případ, kdy lesním stačilo šest či sedm ostrouhaných modřínků v pasece, aby se pohoršoval nad srncem. Nevadily mu ale v téže pasece holé plochy vzniklé následkem přísušku z předchozího roku, které nevylepšil, ač mu to zákon ukládal. Jestliže se tak stane v honitbě pouze se srnčí zvěří, působí to úsměvně, zvláště pak když zde předchozí lesník nesplnil ani dvouletou zalesňovací povinnost a kulturu do pěti let nezajistil. Jiný lesní zase nechal kultury poprvé (!) toho roku ožnout od 15. do 18. září, co k tomu dodat? Jinde "přísní ekonomové" vysadili místo školkovaných sazenic vytrhané smrčky z náletu - stačí?

Velice často čtu články o neoprávněných těžbách, hlavně u soukromých subjektů. Stovky hektarů, tisíce kubíků (myslím tím celkem)! To ale vyžaduje hlučné motorové pily, přibližovací mechanismy, auta na odvoz, dřevo se někde manipuluje, vagónuje nebo jde na pilu! Nikdo nic nevidí ani neslyší! Někdo tu přece musí vykonávat odbornou správu, někdo lesní stráž! Jak se to může stát právě u nás, kde lesodohledací úřady fungují nepřetržitě od doby panování Marie Terezie? Než odveze náklaďák sto kubíků, musí se "otočit" nejméně čtyřikrát! Opravdu ho nikdo nevidí ani na silnici? To snad chtějí tvrdit ti, kteří si uhlídají při skontru každou desetinu kubíku? A co všímaví vesničané, také nic? Když jsme dali v říjnu do krmelců půl Avie pěkných hlávek zelí, zmizely do pěti dnů, zvěř z nich ale neochutnala mnoho! Vesničtí berani si taky rádi smlsnou na kamenné soli, samozřejmě že z krmelců - vždyť oni tam myslivci dají jinou! Denně čtu v tisku inzeráty typu: Koupím les, nejlépe vzrostlý. Proč se preventivně touto problematikou nikdo nezabývá?

Jaké škody způsobily v obecních lesích najmuté těžební organizace nejen tím, že nedodržely závazné ukazatele dané LHP, ale i "přesortimentaci" nikdo nezjistí. Hmota se odvážela neměřená, nepřijmutá, kubatura na fůře se dělala "odhadem", na některou fůru se i "zapomnělo". Je trapné, že víme, kolik se těžilo v Protektorátu (dle požadavku nepřítele), troufne si však někdo vyčíslit výši těžeb v prvních třech letech po roku 1989?

Zamýšlel jsem se, proč ochráncům přírody vadí v lesnictví neškodící téměř stovku let chovaný kamzík, který je ze sousedních Alp a v každé CHKO vůbec nikomu nevadí třeba hrdlička zahradní, která je z Balkánu a v naší přírodě je zatím jen poloviční dobu (první hnízdiště Pardubice a Čáslav r. 1947). Proč vadí borovice černá (Alpy) a nevadí souvislé hektary porostů dymnivky duté (Asie) nebo rybníky zamořující douška kanadská? Kdyby se právě posledně jmenovanou rostlinu podařilo omezit, jednalo by se o velice záslužný čin. Ono by to ale jaksi nebylo vidět, že? Nebo by si rád někdo raději střelil kamzíka?

Jednou jsme seděli v restauraci ve společenské místnosti, mimo výčep. Uzavřená myslivecká společnost, asi dvacet lidí. Po necelé hodině mezi nás přišel jistý ochranář, velice dobře myslivecky oblečen. Nikdo by mu nebránil v přítomnosti, byl však natolik opilý, že se zmohl jen na nejhrubší nadávky a urážky. Dvakrát byl vykázán, vždy doplnil stav tekutin. Potřetí se jen připotácel, během rozhovoru vytáhl na kolegu velký lovecký nůž. V závěru ho místní hosté z výčepu odvlekli, posadili na Pionýra, roztlačili a on odjel asi 12 km domů. Jednalo se o otce malého děcka, neměli jsme zájem věc nijak rozmazávat. Nejsem si jist, kdyby došlo k podobnému excesu opačně, projevili by ochranáři stejnou dávku velkorysosti?

Kdo dočetl až sem, může se domnívat, že chci na každém hledat chyby. Právě naopak, to jsem ostatně předeslal, bez chyb nejsme nikdo. Chci však demonstrovat, že staré přísloví Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá, neztratilo dosud na aktuálnosti a tedy každému co jeho jest. Chci demonstrovat, že v případě potřeby se jako myslivci bránit umíme. Málokdo si uvědomuje, že jsme to právě my myslivci a ochranáři, kteří jsme uměle rozeštváváni právě proto, že zájmy máme velice podobné, v mnohém shodné. Málokdo ví, kolik budek pro ptactvo vyvěsí myslivci. Volně pobíhající psi neukázněných spoluobčanů ruší nejen lovnou zvěř, ale určitě chytají i chráněné ježky a jiné živočichy. Tak by se dalo pokračovat.

Stačilo by málo, udělat první rozumný krok k dialogu. Na mnohých místech to dávno dobře funguje, například v Rokycanech. Uvědomit si, že ten kdo nesvár podněcuje, sleduje starou známou pravdu vyjádřenou římským Rozděl a panuj! Rozdělení a znesváření bychom byli opravdu všichni slabší. A na to se čeká!


Zpracování dat...