Časopis Myslivost

O střelbě s láskou, ale vždy racionálně

MUDr. Miroslav KREJČÍ
O střelbě s láskou, ale vždy racionálně
V myslivosti 2/2001 byl otištěn článek "Stále ještě metáme koule, nebo již střílíme?" Ing. L. Dekányho. Jakkoli vnímám přínos této stati v propagaci kvalitního střeliva k loveckým účelům, nemohu přehlédnout, že se autor ve svém entuziazmu dopouští řady nepřesností a myšlenkových skoků, které mohou být pro čtenáře zavádějící.
Pro názornost je především nutné systémově oddělit dva problémy. Jednak jde o vertikální odchylku střely od záměrné v různé vzdálenosti střelby, která je způsobena gravitací a dalšími faktory, a je charakterizována balistickou křivkou pro danou ráži, typ a hmotnost střely. Ráže s označením Magnum jsou konstruované především pro střelbu na velké vzdálenosti a přestože jejich balistická křivka je většinou velmi plochá, mají vzhledem k běžné velikosti cíle poměrně značné převýšení. Za velké vzdálenosti při lovecké střelbě je odbornou veřejností pokládána vzdálenost 200 až 300 m. Např. velmi kvalitní a vysoce přesná ráže .270 Weatherby. Mag. má při nástřelné dálce 200 m a hmotnosti kule 9,72 g ve vzdálenosti 100 m odchylku asi + 3,7 cm, ve vzdálenosti 300 m je to pak - 18,4 cm. U jiné, velmi přesné ráže .300 Win.Mag. je to při téže nástřelné dálce a hmotnosti kule 11,66 g ve 100 m odchylka + 5,3 cm a ve 300 m - 22,5 cm. Je zřejmé, standardní ráže jsou na tom ještě o něco hůře.

Něco zcela jiného je rozptyl, daný zbraní či střelivem aj. Zde se jedná o odchylku série zpravidla pěti ran na standardní vzdálenost, většinou 100 m, a to v rovině jak vertikální, tak horizontální. Měl jsem možnost vyzkoušet různé typy zbraní, různých ráží, se střelivem řady výrobců. K nejpřesnějším patřily zbraně Mannlicher, Sauer, Browning a Heym, u nichž byl s kvalitním továrním střelivem pravidelně dosahován rozptyl mezi 20 až 25 mm ve vzdálenosti 100 m. U zbraní CZ se mi této přesnosti podařilo dosáhnout jen ojediněle. Přesto je pokládám za slušný průměr.

Vůbec nejpřesnější je projevily tzv.custom zbraně. Jedná se o velmi drahé zbraně, na zakázku vyrobené z nejlepších materiálů a s ohledem na co největší přesnost střelby např. zn. Panda-Stolle a další. Rozptyl takových zbraní se u některých ráží pohybuje mezi 10 a 20 mm na 100 m. Jsou zde použity typy závěrů s velmi krátkou dobou iniciace, kolem 0,25 milisec., dále pak těžké hlavně s mnohem silnější stěnou. Zákony vnější balistiky pro ně ovšem platí stejně, jako pro běžné sériové lovecké zbraně.

Pokud jde o střelivo, přesvědčili mě, že nejpřesnější je střelivo individuálně laborované z kvalitních surovin pomocí kvalitních a velmi přesných přístrojů. Tyto domácí laborace dosahovaly u kvalitních zbraní např. u ráže .30-06 Sprg. rozptyl 20 až 25 mm na 100 m; u custom kulovnice .300 Win.Mag. dokonce 15 až 20 mm; u nejlepšího továrního střeliva to bylo kolem 30 mm.

Zkušenost ukazuje, že některé ráže jsou přesnější a jiné méně přesné. Nejpřesnější, kterou jsem měl možnost vyzkoušet, byla ráže 6 mm PPC s rozptylem kolem 5 mm ve 100 m. K běžným velmi přesným rážím patří např. 22-250 Rem., .223 Rem., 6,5x55 SE, Weatherby. S kvalitní zbraní a střelivem je jimi možno pravidelně dosahovat rozptylu kolem 20 - 25 mm. Slušnou, i když již trochu horší přesnost vykazují, universální" kalibry 7x64, Ź.308 Win. nebo .30-06 Sprg. kolem 30 mm na 100 m. Sám upřednostňuji poslední uvedenou, která mne s dobrým střelivem nikdy nezklamala.

Je pravdou, že přesnost výrazně ovlivňuje konstrukce vlastní střely. Osobně pokládám za nejpřesnější Nosler Ballistic-Tip od firmy Federal, s nímž je možno u některých ráží pravidelně dosahovat rozptylu kolem 20 mm na 100 m. Velmi přesné jsou dále střely TIG a TUG od RWS, a dále střela Swift A-frame, kterou do svého střeliva laboruje Weatherby nebo Norma. Poněkud horší, ale stále velmi slušnou a pro praktickou střelbu zcela vyhovující přesnost s rozptylem kolem 30 mm na 100 m jsem zaznamenal u střel Nosler Partition a Trophy Bonded od firmy Federal a střely Vulkan od Normy.

Ze všeho, co bylo až dosud uvedeno, je zřejmé, že autorem udávaný rozptyl 12 mm na vzdálenost 300 m u některých laborací jisté značky patří spíše do oblasti snů, případně reklamy. Je ryze teoreticky a u praktiků vyvolá spíše nedůvěru. Rovněž výměnu náboje až po spatření cíle vidím jako problematickou, zvláště jde-li o ránu na krátkou vzdálenost, kdy je velké riziko, že zvěř zradíme. Řešení pro tuto vzdálenost vidím v cílené ráně na krk, resp. za slecho.

Příčinou nedostatečného efektu i razantní ráže na krátkou vzdálenost je skutečnost,že po opuštění hlavně je kule poněkud destabilizována a vytváří některé přídavné pohyby. Rotací se stabilizace obnoví asi po 100 metrech. Zasáhne-li ještě ne zcela stabilizovaná kule tělo zvěře a má navíc ještě příliš vysokou průnikovou rychlost, převrací se, zpravidla se tříští a způsobuje devastující poranění. Následkem mohou být četné velké hematomy a chybějící výstřel, stejně jako obrovský výstřel, způsobený střepinovým efektem.

S doporučením autora zmíněného článku používat kvalitní munice bezvýhradně souhlasím. Je pravda, že jde o střelivo renomovaných značek, které je ve srovnání se střelivem tuzemského výrobce dosti drahé. Jestliže však vystřelíme 5 až 10 ran na spárkatou za rok, myslím, že těch 800 až 1000 Kč rozdílu by myslivec pro zásadní zkvalitnění svého hobby unést mohl. Je to výraz úcty ke zvěři a k přírodě.

Jde o to, aby dobrá ranivost zajistila rychlé usmrcení zvěře bez zbytečného utrpení, ale také o to, aby to nebylo vykoupeno velkým devastujícím poraněním např. v důsledku střepinového efektu u levných poloplášťových střel, kdy se střela po zásahu i menších kostí rozloží. Není to tedy konkrétní ráž, ale nevhodná konstrukce střely samotné, která devastaci tkáně způsobí. Jisté ovšem je, že u rychlejších ráží se drastický efekt zastaralé konstrukce střely projeví více.

Mohu potvrdit, že shora uvedené střelivo má na zvěř opravdu velmi dobrý účinek. Osobně si nejvíce cením střely Nosler-Partition a jí podobné, ještě propracovanější, střely Swift A-frame, např. v Norma TXP, které jsou i při zásahu větších kostí velmi šetrné ke zvěřině a to při zachování vynikající ranivosti. Při užití adekvátní ráže je pravidelně i u silných kusů černé či vysoké zajištěn výstřel jakoby vyražený průbojníkem i při zásahu kosti, zvěř velmi dobře barví a útěkové vzdálenosti jsou minimální, u slabší zvěře jen o málo delší; velmi často zůstává zvěř v ohni.

Nemůžeme si představovat, že střela po zásahu prochází tělem zvěře jako vrták. Naopak, jak kule, tak tělo zvěře je ve zlomku sekundy při vysoké rychlosti nárazu nesmírně tvrdé. Kvalita kule musí zajistit, že se neroztříští ani při nárazu na kost. Tomu zabrání u střely Nosler Partition a Swift masivní přepážka uvnitř kule, která spolehlivě ukončí hřibovitou deformaci přední části střely. Zbytková hmotnost střely se pak pohybuje okolo 80 až 90 % hmotnosti původní.

Je jisté, že za mysliveckou vzdálenost má každý střelec něco jiného. Soudím, že o ní lze hovořit vždy jen ve vztahu k velikosti konkrétního druhu zvěře a užité ráže, resp. střeliva a s ohledem na kvality střelce. Pro velmi dobrého střelce je u srnčí zvěře při užití ráže .223 Rem. max. 200m, u dospělé zvěře černé a vysoké u ráže .30-06 max. 300m, vždy samozřejmě při ráně na komoru. Střílet na srnčí na 300 m považuji za rizikové a mířit v této vzdálenosti na krk či u nedospělé černé zvěře za slecho, pokládám za hazard. Ani výborný střelec s kvalitní zbraní a střelivem nemůže na tuto vzdálenost zaručit tak přesný zásah. Pak nalézáme srnce s prostřeleným hrtanem či jícnem nebo černou zvěř s ustřeleným ryjem, případně čelistí.

K nastřelení zbraně je možné s výhodou použít tabulky, kde je propočítána optimální nástřelná vzdálenost pro danou ráži a hmotnost, resp. typ kule. Je zde počítáno s maximální odchylkou plus/minus 4 cm. Tuto vzdálenost je pak vhodné v praxi respektovat a při střelbě na vzdálenost větší nebo pod většími úhly provést korekci.

Na závěr ještě několik slov k autorem zmíněné ráži .338 Lapua Mag. Měl jsem možnost tuto ráži vyzkoušet v kulovnici zn. Heym Express. Předně musím konstatovat, že tato ráže vychází z nábojnice .416 Rigby. To znamená, že běžné standardní nebo Magnum závěry jsou pro ni malé. Musí mít mohutný a také patřičně drahý závěr, jaký užívá již zmíněná .416 Rigby, nebo .340 až konkrétně 4,8 kg. Taková zbraň je nejen dost drahá, ale také se velmi špatně nosí. Pokud by byla významně lehčí, byla by intensita zpětného rázu podstatně větší a jistě nepříjemná.

V případě hmotnosti kolem 5 kg je zpětný ráz ještě přijatelný. Uvažovat o lovecké střelbě na 500, 800 nebo dokonce 1000 metrů pokládám za zavádějící. I při užití dálkoměru je ve velkých vzdálenostech pro přesný zásah určující především síla větru, což se v praxi velmi obtížně zohledňuje. Stejného efektu je ve vzdálenostech do 300 až 350 m možno dosáhnout i jinými rážemi, jako jsou 8x68 S nebo .338 Win.Mag. s podstatně lehčí a také levnější zbraní. Možnost efektivního využití ráže .338 Lapua Magnum vidím spíše v oblasti vojenské.

Myslím, že je úplně jedno, jestli střílíme či metáme koule. Důležité je, že se spojila znalost moderní balistiky s mysliveckou etikou a zdravým selským rozumem a výsledek se dostaví.


Zpracování dat...