ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Časopis Myslivost

Lehké obilné odpady - často podceňované krmivo

Mgr. Josef DRMOTA
Lehké obilné odpady - často podceňované krmivo
Příchod podzimního období znamená v jednotlivých mysliveckých sdruženích nejen počátek intenzivní péče o zvěř. Většinou s sebou přináší také složité diskuse na téma začátku vlastního přikrmování a co nejefektivnější volby krmiva. Dostatek uspokojivých odpovědí na tyto otázky lze pro potřeby myslivecké veřejnosti nalézt v nejpřístupnější podobě především na stránkách "Myslivosti". V uplynulém období se zde objevila celá řada názorů, zkušeností i nejnovějších poznatků publikovaných fundovanými odborníky, zabývající se především problematikou výživy srnčí zvěře.
Ve svém příspěvku se proto nehodlám pouštět do opětovných debat na téma časového harmonogramu přikrmování zvěře či hodnocení jednotlivých druhů krmiv. Rád bych se však s čtenáři podělil o praktické zkušenosti získané v uplynulém zimním období se zkrmováním lehkých obilných odpadů právě srnčí zvěří.

Na upřesnění - lehkými obilnými odpady neoznačuji v následujícím textu různé zlomkové obiloviny, známé většinou pod názvem pozadky, zadiny apod., jejichž využití je mezi myslivci věnována pozornost dostatečná. V tomto konkrétním případě mám na mysli čisté obilné plevy obohacené příměsí plevelných semen.

Tyto odpady vznikají po čištění zrnin a jsou většině myslivců dobře známy. Mnoho mysliveckých sdružení jich získává za minimální náklady, které se většinou rovnají jen nákladům na naložení a odvoz, velké množství. Velký díl tohoto materiálu však bohužel končí na krmelištích a vnadištích pro černou zvěř v podobě dobře známých volně vykládaných "hromad". Jen v lepším případě se jich část dostane pod střechy krytých zařízení nebo zásypů pro bažanty a koroptve. Osud volně vyloženého odpadu je pak ve všech případech stejný.

Během několika dnů nasáknou plevy vlhkost, začnou se pařit a vytváří se ideální podmínky pro kontaminace plísněmi. Krmivo se rychle kazí a jeho efekt se stává velice sporným. Vzhledem k tomu, že bývá vykládáno v největším množství bezprostředně po ukončení žní, bývají tyto zásoby zvěří nejčastěji pouze rozhrabány a předmětem jejího zájmu se stávají atraktivní příměsi obilovin či jejich zlomků, které jsou zde zastoupeny pouze malým procentem celkového objemu. V případě černé zvěře se tyto "hromady" dostávají do popředí většího zájmu teprve druhotně, po obydlení drobnými hlodavci, kteří představují pro černou zvěř vítané zpestření jídelníčku. V dalších měsících se pak krmeliště mění spíše v nevábně vyhlížející skládky a nejsou-li tato místa dále doplňována přídavkem kvalitních krmiv, ztrácí o ně zvěř nadále zájem.

Naše myslivecké sdružení hospodaří v pronajaté honitbě o rozloze necelých 700 ha. Jedná se o ryze lesní honitbu v nadmořské výšce cca 600 metrů. Hlavní lovný druh u nás představuje srnčí zvěř normovaná v počtu 36 kusů, v menším množství se vyskytuje zvěř černá. Zvěř drobná zde má nevýrazné zastoupení.

Praxe popsaná v předchozích odstavcích byla donedávna obdobná také v těchto podmínkách. Bez většího efektu jsme zakládali celou řadu vnadišť pro černou zvěř a výrazné zlepšení využití vykládaných odpadů po čištění obilí nepřineslo ani vybudování centrálního krytého krmeliště. Podle mého názoru jsou totiž obilné plevy velice náchylné rovněž pro příjem horizontálních srážek z podzimních mlh.

Změna nastala teprve po, nutno říci oprávněném, požadavku ze strany vlastníka honitby, který požadoval "kulturnější" úpravu některých z těchto zařízení. V průběhu letních měsíců jsme proto postupně provedli likvidaci starších zařízení, odstranili jejich původní hrazení a vybudovali zařízení nová, podstatně menší, o rozloze do osmi čtverečních metrů. Získané odpady po čištění obilovin jsme pak uskladnili v suchu a větší část jich dokonce napytlovali.

Takto připravené doplňkové krmivo jsme začali již koncem léta vykládat v menších dávkách (řádově do pěti pytlů týdně) do připravených vnadišť pro černou zvěř. Po pravdě řečeno jsme se poněkud pozastavili nad skutečností, že především srnčí zvěř začala poměrně intenzivně toto krmivo brát. Nejvíce překvapující však bylo, že nedocházelo ke známému rozhrabání krmiva, ale jednalo se o prakticky bezeztrátové odebrání veškerého vyloženého odpadu, jeho plevové složky, složky zlomkových obilovin i složky plevelných semen (objemový poměr těchto příměsí ku čistým obilným plevám odhadujeme na 1:4 - 1:5). Po tomto zjištění jsme začali v malých dávkách pravidelně vykládat krmivo na mnoha dalších místech honitby, kde byla větší koncentrace srnčí zvěře, především u ozimých porostů a hustých krytin. Plevy jsme začali ve velké míře podávat rovněž u krmných zařízení s přimíšením kvalitního jádra, především ovsa, ale i žita, bobů, zlomkové pšenice a semen řepky.

Výsledky byly na všech místech stejné - srnčí zvěř krmivo perfektně brala bez výraznějšího plýtvání a dokonce jej upřednostňovala před ostatními druhy krmiva. Musely však být splněny tři základní podmínky - plevy musely být čisté bez příměsí černých prachů, nesměly v nich být zastoupeny osiny a musely být absolutně suché.

Pro ilustraci uvedu přibližnou hodnotu dávek předložených zvěři v průběhu krmné sezóny 1999-2000, která se u nás vyznačovala spíše mírnější zimou, u jednoho jediného krmného zařízení. Jedná se o běžný krmelec opatřený samospádovým zásobníkem pro vykládání jadrného krmiva umístěný v ryze lesní lokalitě atraktivní pro srnčí zvěř. V období od září, kdy většinou postupně začínáme s přikrmováním srnčí zvěře, až do začátku března bylo v tomto krmném zařízení kromě objemového krmiva zvěři předloženo 48 běžných pytlů plevového odpadu s příměsí osmi metrických centů čistého zrna! Musím zde ještě jednou zdůraznit, že se jednalo o efektivní, prakticky bezeztrátové zkrmení veškeré nabízené směsi.

Předkládání těchto "méně kvalitních" krmiv s sebou samozřejmě přineslo celou řadu diskusí jak ze strany členů našeho mysliveckého sdružení, tak ze strany sousedních myslivců. O správnosti našeho postupu jsme byli po celou dobu přesvědčeni, vždyť zvěř krmivo po celé zimní období neodmítala, byla ve výborné tělesné kondici a úhyny mimo silniční komunikace nebyly až na několik výjimek zaznamenány. Rovněž jsme po celou dobu prakticky nezaznamenali u srnčí zvěře žádná průjmová onemocnění.

Snažili jsme se proto zjistit poněkud více o složení lehkých obilných odpadů a o vyjádření jsme mimo jiné požádali také Státní kontrolní a zkušební ústav zemědělský Brno, oddělení krmiv v Plzni. S laskavým přispěním a svolením pana Ing. Tomáše Piláta si proto dovoluji na tomto místě uvést následující tabulku a citovat některé pasáže z jeho souhrnu poznatků.

(údaje v g/kg)


Znak Seno luční Plevy Sláma
pšeničné ovesné žitné pšeničná ovesná
dusíkaté látky 88 56 60 57 30 31
tuk 20 16 22 21 14 15
vláknina 270 288 262 321 388 380
popel 64 108 95 96 58 60
veškeré cukry 20 8 5 4 3 4
BNLV 408 397 436 380 360 379
vápník 5,4 3,2 5,6 5,9 2,1 2,5
fosfor 2,4 1,2 1,7 2,4 0,7 1
sodík 0,3 0,4 0,5 0,2 1,2 1,7
draslík 14,8 5,2 7,1 7,6 6,6 17,5
hořčík 1,7 1,1 1,2 1,2 0,9 1,2
síra 1,8 1,1 2 1 1,1 1,9
železo (mg) 132 136 900 608 255 160
mangan (mg) 30 31 120 107 43 29
měď (mg) 6 3 2 2 2 6
zinek (mg) 19 11 24 18 7 26
lysin 3,2 2,9 2,3 1,7 1,4 1,1
methionin 2 1,7 1,1 0 0,4 0,4
threonin 3,6 2,1 2,2 0 1,2 0,9
tryptofan 2 1,3 1,3 0 1 0,4
glycin 3,5 2,6 1,7 1,3 0,7 0,9


Poznámka: BNLV bezdusíkaté látky výtažkové


Z uvedené tabulky jednoznačně vyplývá, že samotné plevy jsou naprosto rovnocenné lučnímu senu a jsou výrazně lepší než sláma. Pokud navíc uvážíme, že při čistění obilovin odchází do plev také obilní prach (bílý prach), zlomková a proschlá zrna, zrna nevyluštění z plev a plevelná zrna, je výživná hodnota takového krmiva ještě podstatně vyšší. Jejich kvalita samozřejmě závisí na svědomitosti obsluhy čistících zařízení, aby se do plev nedostávaly také černé prachy. Kvalitní plevy lze samozřejmě získat pouze pravidelným odvozem, který zajišťuje získání plev suchých, nekontaminovaných plísněmi. Plevy získávané ze skládek již toto riziko skrývají.

Pokud má zvěř k obilným plevám další energetický zdroj, jako je doplňková pastva na ozimých porostech nebo příměs jadrného krmiva, má dostatek živin pro celodenní energetickou spotřebu. Plevy obsahující celou řadu důležitých minerálů jsou mimo to schopny eliminovat negativní účinek přerostlých ozimých porostů, zejména řepky, svým vysokým obsahem vlákniny a nízkým obsahem draslíku. Toliko nejdůležitější názory odborníka...

Co dodat na konec? Snad jen tolik, že bych nechtěl dělat žádné ukvapené závěry pouze na základě našich zkušeností. Ty bych raději nechal na posouzení dalším kompetentním osobám a případné diskusi. V každém případě si však osobně myslím, že obilné plevy si jako doplňkové krmivo srnčí zvěře naši pozornost určitě zaslouží. Už jen tím, že se svým složením plně vyrovnají lučnímu senu, které si často opatřujeme za cenu značného úsilí a jehož efekt bývá mnohde diskutabilní. Mimo nejtužší období se nám totiž často stává, že ho srnčí zvěř bere jen neochotně a v malých dávkách. S lehkými obilnými odpady máme však, obzvláště v bezprostřední kombinaci s dobrým jádrem, ty nejlepší zkušenosti. V potaz rovněž přichází již naznačené dobré dietetické vlastnosti tohoto často podceňovaného a znehodnocovaného krmiva. V případě jeho použití však musí být bezpodmínečně dodržena zásada kvality, vyloučen podíl černého prachu a osin, materiál musí být perfektně uskladněný, podávaný zvěři zásadně po menších dávkách a nekontaminovaný plísněmi.

A poslední poznámku na úplný závěr. Pro ekonomiku mnoha sdružení by mohly v dnešní finančně značně náročné době vyslovit nezanedbatelný argument prakticky nulové náklady na pořízení dostatečného množství tohoto krmiva.


Zpracování dat...