ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Časopis Myslivost

Lyska černá

Přemysl PAVLÍK
Lyska černá
Často a s nostalgií vzpomínám na kdysi ohromná hejna kachen nejrůznějších druhů, která se s každým nastávajícím podzimem počala soustřeďovat na některých větších rybnících. Hejna postupně narůstala, jak se k nim přidávaly další a další rodiny kachen z okolních rybníků, ať už to byly březňačky, které pochopitelně převažovaly, nebo poláci velcí, chocholačky, čírky či jiné vzácnější druhy. Bylo pak opravdu potěšením sledovat ten šum a hlahol, neustálé přeletování, hlasité káchání a tleskot křídel při hromadných koupelích. A což teprve když se v blízkosti objevila silueta letícího orla mořského! Nad rybníkem to zahučelo a zabouřilo, když tisíce kachen naráz zabušilo křídly ve snaze nestát se kořistí dravce, a celá ta masa ptačích těl se vznesla nad hladinu.
Zvolna a neúprosně však podobná soustředění zůstávají minulostí. Častěji se dnes setkáváme již jen s malými skupinkami polodivokých kachen, které zde byly na jaře vysazeny, a kterým se podařilo prozatím přežít. Místy se však přece jen hladina opět začerná množstvím ptačích hejn, nikoli však už kachních, ale představitelů našeho největšího zástupce z čeledi chřástalovitých - lysky černé. A je to její zásluhou, že výřady na kachních honech nebývají tak chudé na úlovky, a často na nich tvoří dokonce převážnou většinu. Zvláště tam, kde nebyly kachny uměle vysazeny.

Zbarvení lysky, jak už její název říká, je převážně černé, spodní část těla černošedá. Nápadná je čistě bílá lysinka na čele a bílý špičatý zobák. Mladé jsou na krku a hrudi světlejší, a lysinka na čele je méně patrná. Prsty na nohách mají plovací lišty. Je opravdu jen málo rybníků, i docela malých, pokud mají břehy jen trochu zarostlé ostřicí, sítím nebo rákosím, aby se na nich lyska neusídlila. Na velkých vodních plochách to mohou být i stovky párů. A dávají o své přítomnosti hodně hlasitě vědět.

Vracejí se k nám z jihu brzy z jara, hned jak počnou rozmrzat hladiny vod. Jakmile se od ledu a sněhu uvolní i jejich břehy, začne se na rybnících odehrávat neutuchající boj o nejvhodnější místo k vybudování hnízda. Ve dne i v noci se pak ozývá hlasitý křik, ostře vyrážené "kiv" nebo "pix", a tleskot křídel bojujících jedinců, kdy buší do vody a do soupeřů nejen křídly, ale i nohama tak, že voda vře a vysoko stříká. Těchto bojů se zúčastňují nejen samečci, ale většinou jim připlavou na pomoc i bojechtivé samičky. A vzájemné půtky pokračují ještě dlouho potom, co jsou místa rozdělena a samičky už dávno sedí na vajíčkách. Jakmile se jeden z páru objeví na hladině, a sousedovi se zdá, že se odvážil až příliš blízko k hranici jeho revíru, vypluje proti němu s hlavou výhružně skloněnou a poloroztaženými křídly, a pokud dotyčný ihned neustoupí, docházívá pravidelně k zuřivé rvačce.

Hnízdo lysky je plovoucí, poměrně bytelná stavba z rákosových a orobincových stébel, umístěná poblíž volné vodní hladiny. Do jeho kotlinky obvykle vede přístupový můstek, rovněž z různých suchých úlomků. Sedící samička si pak často okolní stébla splétá nad sebou v jakousi řídkou stříšku, která ji chrání před zraky přeletujících dravců a vran. V dubnu pak můžeme v hnízdě najít 7 až 10, někdy i více šedožlutých vajíček, posetých drobnými tmavohnědými skvrnkami. Pokud lysky o svou násadu přijdou, zahnízdí i po druhé, a tak můžeme najít jejich snůšku třeba ještě v červnu nebo červenci. Mladé lysky po vylíhnutí jsou pokryté hustým černým prachovým peřím, jen krk a hlavičku mají krásně jasně červenou a oranžově žlutou. Brzy po oschnutí je rodiče vyvádějí ne vodu, kde je krmí různým hmyzem, sbíraným s hladiny, nebo úlomky rostlin, pro které se staré, a později i mladé dovedou výborně potápět. K odpočinku nebo na noc se pak celá rodina vrací do svého hnízda, nebo do dalších nedokončených stavbiček, určených pouze k tomuto účelu.

Lysky dovedou neohroženě bojovat nejen mezi sebou, ale při obraně mladých se nebojí postavit i mnohem silnějšímu protivníkovi. Jednou, když jsem seděl v krytu u labutího hnízda, zatoulala se do jeho blízkosti rodina lysek s nedávno vylíhlými mláďaty. Nic netušíce se poklidně zabývaly sbíráním potravy z vodní hladiny, když tu se z rákosí náhle vynořil labutí samec, vyrušený patrně hlasitým pípáním mladých lysek. Se syčením a výhrůžně roztaženými křídly vyrazil proti rušitelům. Samička sice rychle, ale bez paniky zmizela i s mladými v rákosí, sameček se však statečně obrátil proti útočícímu obrovi a křídly i plováčky na něj začal stříkat spršky vody. Labuťák, zřejmě více překvapen než postrašen, se zarazil, a sameček lysky tak mohl s klidem a se ctí odplout za svou rodinou.

Lysky jen nerady létají, a když, tak většinou jen z jednoho konce rybníka na druhý. Zajímavé a typické je u nich to, že při vyrušení obvykle jen běží po hladině za současného mávání křídly. Stejně tak se však dá říci, že vlastně letí nízko nad hladinou a pomáhají si při tom nohama. Voda pod jejich údery vysoko stříká, a "běh" je tak rychlý, že ještě daleko za ní zůstává stopa zvířené hladiny a dosud nespadlých vodních kapek. Zvláště patrná je tato skutečnost na podzimních shromaždištích. Když jsou jejich hejna náhle vyrušena, tu pak opravdu voda bouří a vře, jako když jede po Vltavě proti proudu parník, poháněný lopatkovými koly!

Blížíme-li se k hnízdu, opouští ho sedící lyska jen s váháním a zřejmou nechutí, ale je velmi opatrná, když se do něho opět vrací. Zjistí-li něco neobvyklého, třeba opodál nově postavený základ krytu, který si tam mezitím některý z fotografů připravil, může snůšku i opustit. Hnízda dosti často leží v blízkosti břehu nebo přímo hráze, kudy obvykle vede cesta, a tak je nejpohodlnější a nejbezpečnější způsob získat snímek lysky na hnízdě přímo z auta pomocí silného teleobjektivu. Při opatrném příjezdu a zastavení zůstane pták většinou nějakou dobu na hnízdě sedět, případně z něho ani nesleze.

Lysky přezimují v jižní Evropě a v severní Americe, ale na nezamrzlých řekách, často i přímo ve městech, zůstávají u nás přes celou zimu.


Zpracování dat...