ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Časopis Myslivost

Poznatky ze srnčí říje a předříje

Jan SOMMER
Poznatky ze srnčí říje a předříje
Aktivní mysliveckou činnost provozuji už téměř šedesát let. Po celou tu dobu mně vždy byl záhadou průběh srnčí říje. Některý rok se mi zdálo, že srnci přiskakují jedna radost, někdy zase, jak se říká, aby je člověk heverem od houští páčil. Často jsem si kladl otázku, jak dobře si tyto zdánlivé záhady a nepravidelnosti vysvětlit.
Dobře vím, že na průběh říje má vliv řada faktorů jako zdravotní stav, paše, stupeň výživy a v nemalé míře i počasí. Srnčí zdravé vstupuje do říje dříve než v případě opačném. Deštivé, chladné počasí říji zdržuje a teplé naopak urychluje. Je také známo, že na průběh říje má vliv poměr srnců k srnám v dané honitbě. Toto je však každému myslivci známo, ale ne dosti markantně, aby si dle toho pravý čas v říji určil a nepromeškal. Záleží na tom vystihnout dobu, ve které srnci - hlavně silní - nejlépe a nejjistěji na vábení přiskakují.

Srna prodělává před okamžikem, kdy je k páření náchylná, jistou přípravnou dobu, ve které se její pohlavní ústrojí k oplozovacímu aktu připravuje. V tuto dobu vylučuje ze svírky charakteristicky zapáchající hlen, kterým hlavně při močení navětřuje svoji stopu. Srnec, který takovou stopu navětří, se okamžitě dá po ní, aby takovou srnu vyhledal. Ten je všeobecně v každé roční době k pohlavnímu aktu připraven, vydrážděn však bývá teprve tímto charakteristickým pachem.

Přírodou je to tak účelně zařízeno, aby se v této přípravné době co nejvíce srnců kolem srny nashromáždilo a jen nejsilnější a nejzdatnější si vybojoval přístup k ní, po této přípravné době oplodnil a tím vytvořil záruku zdatného potomstva.

Srna toto prodělává v přípravné době, kterou bych nazval "předříjí". Srny se zmocní neklid, střídá i za dne místa, přestává pravidelně vycházet na obvyklou paši, paství se neklidně jistí často a bez příčiny a prchá před srncem, který k ní přiskakuje zváben její říjnou stopou. Ještě patrněji můžeme tento počátek říje pozorovat na srnci. Přestane pravidelně střídat, toulá se i ve dne po navětřených stopách srn, které sleduje větrníkem hluboko ve stopě jako pes barvář. A setkají-li se na těchto záletech dva srnci, honí silnější slabšího a dochází často k urputným potyčkám. Toto vzájemné honění spadá hlavně do doby přípravné - předříjné.

V této době honí srnec jak čiplenku, tak i starou srnu, ovšem bezvýsledně, což ho přivádí do nejvyššího stupně podráždění a říjnosti, domáhá se i násilně odměny své drsné lásky a v tu dobu slyšíme, jak trýzněná srna naříká. Často jsem se domníval, že srnec honí jen čiplenku a že jen tedy tato naříká, když jí srnec nutí "k vůli"a že srna starší se bez honění srnci poddá a naopak, že že ho pískáním vábí k sobě. Toto podle mého dlouholetého pozorování není správné.

Srna vábí srnce pískáním tehdy, když po uplynutí předříje se k ní srnec nepřidružil, což se stává hlavně tehdy, když je málo srnců a více srn. Píská pak i čiplenka z touhy po srnci. Tato vstupuje do říje o několik dnů dříve než starší srna, což je pochopitelné, protože není kojením srnčat zeslabena, která již kladla a tohoto roku srnčata vodí. Proto na začátku říje srnce honit hlavně čiplenky. Srnec také nepřinutí čiplenku ani starší srnu, ani štvaním, ani dorážením parůžky, aby ho přijaly. V pravý čas připustí i čiplenka srnce bez naříkání a naopak nepustí ho i stará srna, když přípravná doba ještě neuplynula a naříká jako čiplenka, byť i ne tak markantně, když na ni srnec prudce doráží.

Každý zkušený myslivec ihned pozná, honí-li srnec čiplenku nebo dospělou srnu. Čiplenka běží přímočaře v největší úzkosti, zatímco stará srna, která ví, o co jde, uniká srnci spíše hravě a v kruhu bystře odskakuje, když na ni srnec doráží nebo se složí.

Protože srnec je v této předříji pohlavně vysoce drážděn a nenachází ukojení, přiskakuje slepě jak na pískání, tak na napodobené naříkání srny. V této době odskočí i od srny, stojí-li před ní, což se později v průběhu vlastní říje jen zřídka stane. V předříji přiskočí i na neumělé vábení a mnohdy i pak, byl-li předtím zrazen.

Chceme-li ulovit starého a všemi mastmi mazaného srnce, nesmíme tuto předříji propást. Později, když už je říje v proudu, když srnec stojí u srny a již se řádně "poveselil", můžeme pískat jak chceme, tak nepřiskočí. Zato přiskočí a odnese to obyčejně ubožák "krejčík", který někde opodál postává a obchází ve smutném roztoužení, pochopitelně bez srny, ke které by se rád přidružil.

Umím vcelku dobře vábit jak pískáním, tak naříkáním a vždy jsem se v lese snažil všechno dobře odposlouchat a mám proto v tomto směru jisté zkušenosti. Jen to chce čas a cvičit. Pískáním přivábíme srnce říjného dosud neukojeného, na naříkání přiskočí však za příznivých okolností i srnec už vyříjený, a to asi ze žárlivosti. Pískáním se dá na dobrá vábničce lehce napodobit, ale hůře je to se správným napodobením naříkání. Kdo toto v honitbě neslyšel a nemá hudební sluch, ten v revíru sice "naříká", ale nestřílí. přiznám se, že pískání a naříkání lze v lese jen těžko zaslechnout. Tam, kde je poměr srnců k srnám 1:1, tam v říji pískání vůbec nezaslechneme, neboť srny vábit srnce vůbec nepotřebují, ale zato často uslyšíme naříkání. Při nepříznivém poměru je to opačně.

Na naříkání přiskočí pravidelně jen silný srnec, slabý skoro nikdy, což je logické. Pro "výprask" si nikdo rád nepřiskakuje. Žárlí sice i slabý srnec, ale zatím jen v uctivé vzdálenosti. Domnívám se, že v honitbách, kde je málo srnců a více srn mnohý srnec z pochopitelných příčin ani naříkání nezná a nezná ho jistě ani srnec mladý. Ovládáme-li bezvadně jak pískání, tak i naříkání, pak i během vlastní říje a k jejímu konci můžeme silného srnce přivábit kombinací vábení za pomoci srnce slabého, který nám dělá jakoby statistu.

Předpokládám ovšem, že nevábíme v revíru "nazdařbůh", ale víme přesně, kde se silný srnec nachází a že má při sobě srnce slabšího, který obyčejně netrpělivě očekává, až starého láska omrzí. Přišouláme se opatrně - dobrý vítr je hlavní věc - a po delší pauze klidu několikrát za sebou pískneme. Obyčejně přiskočí slabý srnec, kterého ovšem necháme na pokoji a hned asi dvakrát zavábíme naříkáním. To silný srnec nevydrží, okamžitě od srny přiskočí, neboť je důkladně oklamán. Starý srnec uviděl nebo uslyšel, jak mladý srnec přiskočil, teď zaslechne naříkání a žárlivost mu nedá, aby co nejrychleji nespěchal drzého konkurenta potrestat. Ovšem starý, již zrazený srnec, nepřiskočí okamžitě. Zastaví se obyčejně na okraji houští a jistí tam, kde stojíme. Ale když navětří nebo, což obyčejně bývá, uvidí slabého srnce i když tento, snad zrazen, odskakuje, pustí se za ním a pak je možné ho lovit.

Mně se jednou podařilo ke konci říje ulovit starého zpátečníka, který už znal všechna ta nepovedená pískání a za normálních okolností "bral roha", jak jen tu muziku zaslechl. Přišoulal jsem se tehdy kolem desáté hodiny dopoledne starým smrkovým porostem asi na sto kroků od houštiny, kde zaléhával a měl svoje říjiště. Předpokládal jsem, že bude mít u sebe srnu a někde nějakého "ministranta". Říje byla právě na vrcholu... Po třetím písknutí přihnal se najednou vzpomínaný mladík, zarazil se asi dvacet kroků přede mnou a jistil v tom směru, kde jsem stál. Po trojnásobném zanaříkání najednou praskot v houští a vidím, jak starý srnec přesedil přes uzký průsek, po několika skocích se zastavil, uviděl napískaného mladíka a hen se za ním hnal, až kusy mechu létaly V běhu jsem se neodvážil na něho vystřelit, neboť jsem věděl, že se vrátí ke své milence. A to se mu stalo osudným. Na vše jsem byl připraven a pak stačilo jen přesně zamířit a stisknout spoušť. Srnec zpátečník se po ráně zlomil, ale já také, protože mi třesavka, ze které jsem ještě nebyl vyléčen, řádně zahrála. Podobných případů jsem za svou dlouhou éru ještě mnohokrát s úspěchem opakoval.

Co říci na závěr? Za příznivých okolností v honitbě nestačí si koupit vábničku, a když slyšíme, že už někde u sousedů srnčí říje začala nebo podle kalendáře začít měla, jít do revíru a každých sto kroků spustit "muziku". V nejlepším případě a náhodou ulovíme slabé a nadějné srnce, ale ty staré, senilní, kterým kulička již měla dávno patřit, ty nespatříme. Platí-li přísloví: "Všechno s mírou", platí to zvláště při vábení. Předně musíme zjistit počátek říje, hlavně již zmíněný čas předříje a na vše se řádně připravit, vše řádně promyslet.

Pak ovšem podle promyšleného plánu přelstít starého srnce je pravá myslivost, je tedy třeba myslet a uvažovat. Je daleko větším potěšením zavěsit si po říji mezi ostatní trofeje jedny silné vzácné parůžky než tucet nějakých slabihoudků.

Když pak v tichých chvilkách se zahledíme na takové vzácné úlovky, tu vždy znovu prožíváme napínavé chvíle, kdy po perné námaze jsme si mohli zastrčit za klobouk čerstvý úlomek a poděkovat sv. Hubertovi, že nám dopřál "LOVU ZDAR"!


Zpracování dat...