ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Časopis Myslivost

Stavy zajíců na Podřipsku

Návrh jejich obhospodařování na příkladu honitby Jestřáb Černuc  RNDr. Jakub Hruška, CSc., Petr Veselý
Stavy zajíců na Podřipsku
Problematice zajíců, zejména poklesu stavu a jejich příčin bylo, a stále je věnováno na stránkách Myslivosti mnoho zasloužené pozornosti. Mimo poklesu stavů, který na mnoha místech pokračuje, se ale naštěstí objevují oblasti, kde stavy zajíců v posledních letech opět rostou. Zde je pak na místě otázka, jak tyto oblasti myslivecky obhospodařovat aby byla zachována rovnováha mezi požadavky na ochranu populace a přitom byla zachována rozumná míra odlovu. K tomu chceme využít několikaleté sčítání zajíců v honitbě Jestřáb Černuc v oblasti Podřipska (okres Kladno) spolu s nejnovějšími poznatky o managementu zaječích populací, které jsou shrnuté v publikaci Zajačia zver autorů Hella a Slamečky (1999).


Charakteristika honitby


V současné době má honitba MS Jestřáb Černuc rozlohu 2 264 ha. Z této plochy je pouze 17,8 ha nehonebních pozemků a lesní plochy 25,45 ha. Tato typicky polní honitba oblasti Podřipska s průměrnou nadmořskou výškou 220 m nad mořem je v současné době zařazena do II jakostní třídy s normovaným jarním kmenovým stavem (NJKS) 520 ks a koeficientem očekávané produkce (KOP) 0,8. Tento kmenový stav odpovídá hustotě 23 zajíců na 100 ha honebních pozemků.

V minulosti byla honitba velmi bohatá na zaječí zvěř, stejně jako všechny honitby tohoto regionu. V šedesátých a sedmdesátých letech výřady dosahovaly mnoho set kusů zajíců, a zajíc byl, spolu s koroptví, až do konce 50tých let, jedinou užitkovou zvěří v honitbě. Srnčí zvěř se objevila, stejně jako uměle vysazení bažanti, až v průběhu šedesátých let. Úlovky zajíců, podobně jako v celostátním měřítku, výrazně poklesly koncem 70tých a v 80tých letech, a stavy se dále snížily v polovině 90tých let. Od roku 1997 až do roku 2000 se zajíc v celém okrese Kladno na základě rozhodnutí okresního úřadu neloví.

Přírodní podmínky honitby jsou charakterizovány vysoce intenzivní zemědělskou výrobou, jejíž intenzita se v devadesátých letech nijak nezmenšila.V průběhu 70tých a 80tých let byly zlikvidovány poslední zbytky úvozů, mezí a polních lesíků, v honitbě tak dnes téměř neexistují refugia (útočiště), kde by zvěř našla kryt a potravu v zimním období, nebo v období intenzivních zemědělských prací.

Stavy zajíců v letech 1997-2001


Zajíci byly v honitbě sčítáni průběžně v delších časových intervalech z posedů zejména na jaře (únor-březen). Ke sčítání bylo vybíráno vhodné počasí, pokud možno jasno, bezvětří, teplo, a za zimních podmínek sněhová pokrývka. V době dostatečného měsíčního svitu a na sněhové pokrývce bylo možno dobře sčítat i po setmění. Obvykle ale bylo sčítáno ráno a večer. Protože byly sčítány vždy ze stejného posedu stejné úseky honitby, byla během let i dobře zachycena změna plodin a eliminovány náhodné výsledky dané dočasně velkou atraktivitou některých sčítaných úseků (např. vojtěška, atraktivní ozimy, atd.).Výsledky sčítání byly převedeny do mapy, byla vypočtena průměrná hustota na sčítaném úseku a posléze tyto hustoty byly přepočteny na plochu celé honitby. Při každém jarním sčítání byla sečtena zhruba polovina celkové plochy honitby tak, aby byla mozaikovitě pokryta sčítanými plochami celá honitba. Plocha sčítaných úseků byla, podle přehlednosti, od 14 ha do 109 ha, průměrně zhruba 50 ha.

Průměrné stavy zajíců mezi lety 1997-2001 jsou uvedeny na obr. 1. Jak je patrné, průměrné stavy, počítané jako počet kusů/100 ha, od roku 1997 mírně rostly. V roce 1997 byla průměrná hustota populace 14 kusů/100 ha, což byla početnost na polní honitbu II. jakostní třídy skutečně nízká. V jednotlivých sčítaných úsecích pak početnost kolísala mezi 5 a 63 kusy/100 ha. Početnost populace se jen mírně zvýšila do jara roku 1998, kdy byla zhruba 17 kusů/100 ha. První větší nárůst populace byl zaznamenán mezi lety 1998 a 2000, kdy jarní stav vzrostl na průměrných 29 kusů/100 ha. V tomto roce byla populační hustota na jednotlivých úsecích mezi 9 a 104 kusy/100 ha. Jarní stav 2000 tak překročil i plánované kmenové stavy.

V roce 2000 bylo provedeno shora popsanou metodikou i letní sčítání na rozhraní srpna a září, tedy po hlavním období sklizně. Nasčítané stavy byly průměrně 39 kusů/100 ha a v tu chvíli se zdálo, že populace narostla během reprodukční sezóny jen o ca. 35% (červený sloupec na obr. 1). Ovšem následující jarní sčítání v období únor-březen 2001 ukázalo výrazně vyšší stavy než předchozí letní sčítání. Byla nasčítána průměrná hustota 50 kusů/100 ha, maximální hustota byla 96 a nejnižší 16 ks/100 ha. Tato hustota je zhruba o 70% vyšší než v roce 2000, ale hlavně je vyšší o 30% než sčítaná letní hustota, která logicky musí být z celého průběhu roku nejvyšší, protože spadá na konec reprodukční sezóny a ještě před období podzimních úhynů způsobených zejména dietetickými problémy. Migraci zajíců z okolních honiteb lze vyloučit, celá oblast Podřipska je velmi podobná, honitba Jestřáb Černuc je velká (2250 ha) a zajíc je, jak bylo mnohokrát ukázáno, zvěř velmi stálá. Hlavním problémem zjištěných rozdílů mezi létem a následujícím jarem je velký rozdíl v chování zajíců. Koncem léta zajíci již nejsou pohlavně aktivní, jejich potravní aktivita se stává převážně noční, a podmítnutá či ještě nesklizená pole a vysoká strniště velmi znesnadňují identifikaci zajíců. Nabízí se sice možnost noční taxace pomocí světlometů na autech, ale domníváme se, že tento způsob je pro naprostou většinu běžných mysliveckých sdružení nerealizovatelný a nelze počítat, že by se příliš v běžné praxi rozšířil.

Rozdíly v populační hustotě jsou v rámci honitby, jak bylo ukázáno, velké a, co je důležitější, poměrně stálé. Tam, kde byla populace nejnižší v roce 1997 (6 kusů/100 ha), je nízká i v roce 2001 (16 kusů/100 ha). Stejně tak i nejvyšší hustoty v roce 1997 (63 kusů/100 ha) a 96 ks/100 ha v roce 2001 byly nasčítány na stejných úsecích. Lze tedy říci, že hustota populace se zvýšila rovnoměrně na celé ploše honitby, se zachováním početních proporcí. I tato skutečnost je z literatury i praxe známá. Zajíci velmi pevně a stále preferují některé lokality před jinými a to často bez na první pohled zjevných důvodů. Hustota populace se tak může řádově měnit v rozmezí několika set metrů či jednotek kilometrů.

Proč zajíců ubývá a zase přibývá?


Na tomto faktu se podílejí zejména příčiny, které jsou mysliveckým hospodařením jen velmi obtížně ovlivnitelné (z ovlivnitelných se prakticky jedná jen o přikrmování, tlumení škodné a pokus o ochranu zvěře během zemědělských prací). Celý komplex změn ekosystémů zajíců je velmi složitý a v žádném případě ho nelze redukovat jen na oblíbenou škodnou (viz např. Jakub Hruška: Lišky za všechno nemůžou, aneb proč je málo zajíců? Myslivost 3/98 nebo Pintíř, J., Šálek, M., Marhoul, P: Vliv predace kání a lišky na populaci drobné zvěře, Myslivost 11/00).

Prozatím jsme se ale nedotkli těch faktorů, které nejvýznamněji ovlivňují stav zaječí zvěře, a tou je kvalita přírodního prostředí. Pravděpodobně nejdůležitějším limitujícím faktorem, mimo zemědělskou mechanizaci a osevní postupy, je kontaminace potravních řetězců rezidui pesticidů, herbicidů a těžkými kovy. Tato kontaminace má za následek výrazné zhoršení zdravotního stavu zvěře vedoucí k otravám, ztrátě plodnosti či tvorbě patomorfních změn. Takto poškozená zvěř také snáze podléhá širokému spektru onemocnění. Tento stav je dobře dokumentován například v článku Bukovjan a kol.: Zdravotní stav zvěře v současných ekonomických podmínkách, Myslivost 10/95 anebo nebo ve sérii dvou článků v Myslivosti 6 a 7/98 Bukovjan, Havránek: Proč mizí zajíc z našich honiteb I a II.

Vodňanský v článku: Jak je to skutečně s reprodukcí zajíce polního (Myslivost 3/01), podobně jako již v osmdesátých letech Semizorová a Švarc (1987) však spíše ukazují, že problémem zajíce není ani tak ztráta plodnosti, jako spíše velmi zhoršené podmínky pro přežívání mladých zajíců, zejména díky změnám agrotechnických postupů a používání rychlé a výkonné mechanizace a také ztrátě refugií v zemědělské krajině.

V podmínkách honitby Jestřáb Černuc je však většina shora uvedených limitujících podmínek v průběhu posledních let velmi stabilní. Tlumení škodné je v honitbě na velmi dobré úrovni a je prováděno všemi dostupnými prostředky. Své zkušenosti poskytují členové MS i ostatní myslivecké veřejnosti (Petr Veselý: O lovu lišek v polní honitbě, Myslivost 8/97). Tento článek měl u myslivecké veřejnosti velký ohlas. MS loví v posledních 10 letech přes 30 lišek ročně, což jsou jedny z nejvyšších úlovků v okrese Kladno. Vliv predace v honitbě je tedy relativně stabilní po celou dobu poklesu i nárůstu populace zajíce.

Myslivecká péče o zajíce je dlouhodobě také stejná. Zajíci, pokud není vysoká sněhová pokrývka, krmelce nenavštěvují. Pokud napadne sníh je jim naváženo kvalitní seno přímo k ochozům, pak jej přijímají, ale pouze do doby než sníh roztaje. Přirozený okus měkkých dřevin je v honitbě vzácný, a v předjaří, pokud je to možné, se zajícům ze zbytků ovocných stromů ohryz ořezává.

Intenzita zemědělské výroby neklesla, možná se dokonce i mírně zvýšila, protože se jedná o jednu z nejúrodnějších částí Čech. V honitbě neexistují žádné louky, všechna půdy je zorněna. V posledních letech ale výrazně klesá pěstování pícnin, protože klesá živočišná výroba, a mnohem více se pěstuje obilnin a řepky. Tato změna může být pro zajíce pozitivní, protože je omezeno sečení v době jara a brzkého léta a ztráty na mladých zajících vysečením nejsou tak velké. Také se používá méně herbicidů a pesticidů, proto mohou být nižší i otravy zajíců. Zde je důležité si uvědomit, že pravděpodobně se snižuje i chronická zátěž rezidui velkých dávek pesticidů a herbicidů z 80tých let. Tato rezidua (zbytky) jsou také velmi toxická, a v půdách mohou přetrvat mnoho let. Nezanedbatelnou roli hraje i vliv počasí, roky 2000 i 2001 byly relativně příznivé (teplá jara, mírné zimy a teplé podzimy) a velký nárůst populace v těchto letech mohl být vhodným počasím velmi podpořen.

V žádném případě ale nemůžeme jednoznačně ukázat na jednotlivý faktor a říci, že stav zajíců se zlepšil jen díky této jediné veličině, protože nelze zanedbat působení ani jednoho z nich.

Návrh obhospodařování zajíce


Hell a Slamečka (1999) navrhují ve své knize způsoby plánování odlovu zajíců, které uvažují velkou zranitelnost současných populací a zohledňují jejich omezenou reprodukci v současných podmínkách. Na tomto místě je nutno říci, že slovenští kolegové jsou v tomto oboru výrazně napřed před českou realitou, kde je stále platné zařazování honiteb do jakostních tříd, tak jak je uvedeno ve "Sdělení k zařazování honiteb do jakostních tříd (Věstník ministerstva zemědělství a výživy ČSR, částka 3/1989 ze dne 5.5. 1989). Podle tohoto sdělení je stále pracováno s relativně vysokými KOP (koeficienty očekávané produkce) a relativně nízkým stavem jarní populace zajíců (Tab. 2). Jinými slovy, česká legislativa stále počítá s velmi dobrou reprodukcí zaječí zvěře. Naopak, slovenská vyhláška počítá s mnohem menší reprodukcí, ale zato se snaží zachovat vyšší jarní stavy. Je tedy mnohem blíže současné realitě než dosud platná česká vyhláška.

Hell a Slamečka (1999) navrhují několik způsobů jak vypočítat na základě jarních a letních stavů odlov. V těchto výpočtech obvykle KOP nehraje výraznější roli, ale spíše je kalkulováno se skutečným stavem populace a jeho přírůstem.

Pokusme se nyní určit, kolik zajíců by bylo možno za současných podmínek ulovit v honitbě Jestřáb Černuc při respektování všech současných poznatků o dynamice zaječích populací.
  1. metody založené na výpočtu z jarní a podzimní populační hustoty


  2. Nejprve se pokusme odhadnout, kolik byl ve skutečnosti stav zajíců na podzim 2000. Z jarního sčítání 2001 vyšla hustota 50 kusů/100 ha. Hell a Slamečka (1999) uvádějí ve svých výpočtech rezervu na zimní ztrátu 16% podzimního stavu populace. V tomto případě by podzimní stav 2000 byl 58 kusů/100 ha, a nikoliv sečtených 39 ks/100 ha. Nárůst populace mezi jarem a podzimem tedy byl 100%. Pak by bylo ulovit 42% podzimního stavu (opět při rezervě na zimní ztráty 16%) což je 24 ks/100 ha. Pak by byl zachován jarní stav 29 ks/ha 100 i v roce 2001 (Tab. 15 v Hell a Slamečka 1999). Z tohoto výpočtu vyplývá, že zajíci by se neměli vůbec lovit, pokud nárůst populace v období jaro-podzim není alespoň 25%.

    Další způsob vychází jen z početnosti podzimní populace a v populaci, která má tuto hustotu 40-50 ks/100 ha je možno ulovit maximálně 40% tohoto stavu. V našem případě by to bylo 20 ks/100 ha.

    Třetí způsob výpočtu (Klansek a Arnold, 1988 v Hell a Slamečka 1999) udává, že při jarním stavu 25-50 kusů/100 ha a při 100% přírůstku je možno ulovit 10-20 ks/100 ha.

  3. metoda založená na zastoupení mladých zajíců na výřadu


  4. Z dostupných údajů o sčítání je možno hrubě odhadnout i zastoupení mladých zajíců na potenciálním výřadu v roce 2000 (lov nebyl okresním úřadem Kladno povolen). Pokud by byla letní mortalita dospělých zajíců 25% (Hell a Slamečka 1999), pak by zastoupení mladých zajíců na listopadovém honu bylo zhruba 60%. V tom případě by bylo možno odlovit 39% podzimního stavu (při 16% rezervě na zimní ztráty). To v podmínkách honitby Jestřáb Černuc znamená odlov 20 kusů/100 ha. Lov by neměl probíhat, pokud by zastoupení mladých na výřadu bylo nižší než 40%.

  5. metoda výpočtu z jarních kmenových stavů


  6. Tuto metodu uvádějí Hell a Slamečka (1999) jako realistický předpoklad vývoje populace v podmínkách současné agrární krajiny v klimaticky méně příznivém roce. Uvažují při ní 25% letní mortalitu dospělců, 80% mortalitu mláďat a 15% rezervu na zimní ztráty. Pokud bychom v tomto případě vyšli ze sčítaných stavů 50 ks/100 ha na jaře 2001, vychází odlov pro rok 2001 15 ks/100 ha. Pokud bychom vyšli z jarních stavů v roce 2000, bylo by to 9 ks/100 ha.


Shrneme-li shory uvedené výpočty, založené na současných poznatcích o ekologii zajíce, vidíme, že dávají pro současné stavy v honitbě Jestřáb Černuc možnost odlovu mezi 9-24 ks/100 ha, podle použité metodiky výpočtu. Pokud bychom striktně aplikovali současnou vyhlášku o bonitaci aplikovanou na jarní stavy 2001, vyšel by nám odlov 40 ks/100 ha, což je jistě v současných podmínkách příliš mnoho. Naopak, aplikace slovenské vyhlášky by nám umožnila odlov maximálně 20 ks/100 ha.

Na rozdíl od kladenského okresu je na sousedním okrese Litoměřice lov zajíců povolen. Honitba Jestřáb Černuc leží na hranici kladenského a litoměřického okresu a velká část hranic honitby vede po hranici okresů. Sousední myslivecká sdružení litoměřického okresu, která mají s černuckou honitbou společné hranice tak v roce 2000 ulovila průměrně 9 kusů/100 ha. To je stejný počet jaký vychází při použití návodu Hella a Slamečky (1999) z jarních stavů, uvedený výše pod písmenem (c).

Protože sousední honitby litoměřického okresu se nacházejí v identických přírodních podmínkách jako honitba Jestřáb Černuc, je jasné, že i tato honitba má zaječí populaci ve stavu, který umožňuje rozumný lov. Je nutno ale zaječí populaci průběžně sledovat a lov aktuálně korigovat podle současné situace. Jako nejspolehlivější se jeví následující postup: Na podzim 2001 zorganizovat zaječí hon hned v prvním možném termínu. Ulovit 20-30 zajíců a na základě Strohova znaku určit procento mladých zajíců na výřadu. Strohův znak (kostnatění epifýzy na loketní kosti) pomocí kterého lze určit letošní zajíce je totiž spolehlivý pouze do ca. 10. listopadu. Podle zastoupení mladých pak další lov buď ukončit, anebo pokračovat na základě shora uvedených výpočtů. Tento postup již několik let úspěšně používá okres Prostějov (např. Niedoba J.: Zachráníme zajíce pro příští generace?, Myslivost 12/00 ) a umožňuje tak rozumný lov zajíců v honitbách tohoto okresu zejména sdružením, která mají relativně dobré podmínky pro zajíce, ale špatné pro další druhy zvěře.

Na tomto místě je nutno zdůraznit, že severní část kladenského okresu zasahující na Podřipsko má výrazně jiné přírodní podmínky, než zbytek okresu, a že i myslivost by zde neměla být posuzována stejně jako dejme tomu na Křivoklátsku, které také částečně spadá pod kladenský okres.

Krajinné úpravy


Podpora celé zaječí populace, ale i ostatních druhů fauny by měla být podpořena zvyšováním rozmanitosti velmi monotónních agrocenóz oblasti. Tvorba biokoridorů, mezí a remízků je dávno známou metodou jak zlepšit životní prostředí volné krajiny. Na tvorbu těchto součástí krajiny pamatují i programy ministerstva životního prostředí (Program péče o krajinu). Problémem ale je, že k jakýmkoliv zásahům je potřeba souhlas a ochota majitele pozemku a majitel pozemku musí o dotace požádat a celou akci zálohově financovat. V dnešní době ale lze tento souhlas získat v úrodných oblastech velmi obtížně, protože roční nájem za zemědělskou půdu je vysoký a málokdo je ochoten se ho vzdát. V úvahu by připadaly snad jen obecní pozemky, těch je ale v honitbě naprosté minimum. V příštích několika letech je naděje získat zhruba 10 ha zalesněných pozemků při rekultivaci pískovny, je však nutno dávat pozor, aby byly použity vhodné druhy keřů a dřevin, které vytvoří kvalitní biotop odpovídající klimatickým podmínkám oblasti.

Závěr


Stav zaječí populace v honitbě Jestřáb Černuc i v jejím okolí se v posledních letech významně zlepšil. Jak bylo ukázáno, všechny aplikované metody výpočtů možných odlovů ukazují na možnost lovit v současnosti nejméně 9 kusů/100 ha honební plochy, ale je nutno populaci velmi bedlivě sledovat aby nedošlo k opětnému poklesu početnosti. V současné době nemůžeme jednoznačně ukázat na žádný jednotlivý faktor jako na klíčový pro kolísání populace zaječí zvěře v oblasti. Jednoznačně by prospělo zvýšení rozmanitosti krajiny, ale samotní myslivci ji v žádném případě nejsou schopni zajistit. Je potřeba spojit síly myslivců, profesionálních i dobrovolných ochránců přírody a zemědělců. Jedině tak můžeme společnou rukou vytvořit mnohem kvalitnější kulturní krajinu, která bude mít schopnost podporovat vyšší populační hustoty mnoha druhů zvířat, nejen zajíců, a která bude kulturní a přírodovědeckou hodnotou již sama o sobě.

Literatura

Hell, P., Slamečka, J. (1999): Zajačia zver, biológia, chov a lov v agrárnej krajine. PaRPRESS Bratislava, 156 stran.

Semizorová, I., Švarc, J. (1987): Zajíc. Státní zemědělské nakladatelství Praha.

Tabulka 1. Odlov zajíců v honitbě Jestřáb Černuc v letech 1989-2000.


Rok Odstřel Odchyt
1989 330 71
1990 248 67
1991 66 -
1992 201 -
1993 205 -
1994 73 20
1995 128 -
1996 31 -
1997 0 -
1998 0 -
1999 0 -
2000 0 -


Tabulka 2. Porovnání kmenových stavů a koeficientů očekávané produkce (KOP) v rámci jakostních tříd platných v ČR (Věstník ministerstva zemědělství a výživy ČSR, částka 3/1989 ze dne 5.5. 1989) a na Slovensku (Vyhláška Ministerstva polnohospodárstva SR č. 91/1996).


Jakostní třída Česká republika Slovensko
Normovaný stav KOP Normovaný stav KOP
I. nad 25 0,6-1,0 nad 40 0,5 a více
II. 18-25 0,5-0,8 28-39 0,4
III. 10-17 0,4-0,8 20-27 0,3
IV. 5-9 0,3-0,5 X.19 0,2



Zpracování dat...