ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Časopis Myslivost

Z časopisu Česká myslivost

Myslivost a dnešní zemědělství  Milada FABELOVÁ
Z časopisu Česká myslivost
Jeho Jasnosti vysoce urozenému pánu, panu JUDru. Bedřichu knížeti ze Schwarzenbergů velezasloužilému předsedovi "Spolku pro ochranu honby a chov psů v království Českém" věnuje v nejhlubší úctě a oddanosti Jan SEIDL 1896
Těsná páska pojí zemědělství a myslivost, páska přirozená: půda a její rostlinstvo. Neporušená příroda hravě vyrovnává nesrovnalosti, vyskytující se v říši jejího tvorstva a slučuje vše ku harmonickému spolužití. Pokud lidstva bylo poskrovnu, orba a "lesnictví" v nepatrné míře se provozovaly, soulad v přírodě nijak netrpěl. Bylo pro všechny místa: pro člověka, pro zvěř i rostlinstvo. Vzrůstající převahou člověka, vlivem jeho činnosti, vítězící nad přírodou, v lůně této vznikly mnohé nepřátelské protivy, které zejména mezi zvířenou a říší rostlin nabyly hloubky povážlivé. Zvěř stávala se pomalu překážkou člověku, zabývajícímu se orbou. Na téže půdě, pro všechny plodící, utkali se zemědělec i lovec v tuhém nepřátelství, které vznikalo zejména z názoru, že provozování myslivosti jest polnímu i lesnímu hospodářství na újmu.

Je ovšem pochopitelno, že v boji o právo existence ustoupiti muselo to, co obecnosti méně jest prospěšno a výnosno, a jest přirozeno, že nadvládu získalo zemědělství, které jest hlavní obživou lidstva.

Jako vše, během doby i zemědělství dožilo se tak pronikavé změny, že návrat k jakémusi prvotnímu stavu naprosto jest vyloučen. Velké pokroky v průmyslu, v lučbě, v továrnictví atd. ukládají polnímu a lesnímu hospodářství nových a nových povinností. Jaký div, když polní a lesní hospodáři, mající na mysli prospěch peněžitý, snaží se spotřebám všem co o nejochotněji vyhověti? Že horlivost jejich slepa jest pro zájmy vedlejší, dá se vysvětliti egoismem, vrozeným lidské povaze.

Co zájem myslivosti, především chov zvěře poškozuje, jest způsob lesního hospodářsví.

Lesy dnešní valně liší se od lesů, jaké ještě koncem osmnáctého století velkou část naší vlasti pokrývaly. Tehdy byly to mohutné, po většině prastaré porosty, v jejich lůně co nejpestřeji odstíněny všechny druhy stáří. Staré dřevo káceno kdekoliv dle okamžité potřeby a mladému podrostu poražením starých stromů poskytnuta možnost, vypnouti se do výše. Pokud mlází nevzrostlo, zarůstaly světliny travou, majíce dostatek světla a přece chráněny jsouce před úpalem slunce, i stávaly se takto přirozenými pastvinami pro zvěř všeho druhu.

Jarní vody volně stahovaly se v polohách nižších, v touních, kalech, v místech bažinatých, jež nikdo neodvodňoval; močály a luka prostupovaly lesní revíry, jež pro zvěř vysokou a černou měly tolik vnady, že po celý čas zdržovala se v lesních samotách, aniž napadlo jelenu nebo kanci vydati se někam do polí.

Jest nepochybno, že dřívější lesy naše z valné části pozůstávaly z porostu smíšeného. Tyto naše lesy, tak zachovalé a rozsáhlé byly pochopitelně pravým "rájem na pohled" pro myslivce, jejž zbavovaly každé starosti o blaho přehojné zvěře, jež tučněla ze žaludů, bukvic a hojného planého ovoce, které každý podzim v míře štědré čtvernohému obyvatelstvu lesa poskytoval.

Jiné poměry dostaviti se musily, když spotřeba a cena dříví stoupati započaly a dostavila se snaha, půdu lesní co nejrychleji a nejvydatněji využitkovati!

Rozumí se, že snaze té obětovány především všecky staré porosty listnaté, zejména dřeviny tvrdé, jako dub a buk, jež pokladny výdatně naplnily. Příliš pomalý vzrůst těchto ušlechtilých dřevin učinil je však v očích nových hospodářů nemožný. Z poloh smíšených vymýtěny dřeviny listnaté jako překážka rovnostejného vzrůstu. Po všech lesích zavedena novota pasečení na holo a umělého zmlazování. Rychle rostoucí smrk a skromná sosna zahalily věčným téměř neproniknutelným šerem prsť lesní, systematicky vyčerpávanou. Tyto nové lesy jehličnaté pro zvěř vysokou málo mají vnady podmínek životních.

Následkem důsledného odvodňování pominuly i lesní bažiny, v jakých zvěř ráda se válela. Zimní dobou v lesích těchto nastává holá bída. Zvěř hlady puzena, nucena jest sloučiti se ve stádo a hromadně napadá urostlé mlází, jakož měká a šťavnatá kůra poskytuje jakous, ovšem chatrnou náhradu za podzimní zásobárny někdejších doubrav a bučin. Zvěř loupe kůru a stává se metlou lesu i lesnímu hospodáři, který svolává kletbu na hlavy žravých "škůdců".

Zvěř z lesů jehličnatých nucena jest pravidelně i letní dobou vycházeti na pastvu do polí, by nasytila hladové útroby, i stává se za těchto okolností polnímu hospodáři nepohodlnou. Leč nejen zvěř vysoká, ale i nízká, nenacházejíc v lesích potřebného žíru, uvykla obraceti se pravidelně do polí, kde aspoň dobou letní chráněna jest před nouzí. To stalo se u zvěře malé druhou přírodou, takže právem nazývá se dnes zvěří polní.

Trpělivý čtenář, který se nedal odradit půvabnou zastaralou češtinou a dočetl až sem pochopil, že již před více jak sto lety se svedl v lese boj mezi zvěří na jedné straně a člověkem na straně druhé, že z důvodu nouze a změněných podmínek se zvěř začala dělit na lesní a polní, že tehdy začalo vyčíslování škod za vše, co zvěř spotřebovala ne z rozmaru, ale pro svůj život. A jak vývoj pokračoval a pokračuje dále, to si ani pan Seidl nedovedl ani představit. A asi by o to ani nestál.

S úctou

Milada FABELOVÁ



Zpracování dat...