MYSLIVOST / Stráž myslivosti

Federace organizací EU pro myslivost a zachování volně žijící fauny byla založena v roce 1977, aby hájila a zastupovala kolektivní zájmy svých členů na úrovni evropských institucí a propagovala myslivost jako nástroj dlouhodobého rozvoje a zachování divoké fauny, biodiversity, ochrany, zkvalitňování a obnovování přírodního prostředí zvěře. Federace zastupuje šest miliónů myslivců v EU a více jak sedm miliónů myslivců v Evropě. Více >

Příprava nového zákona o myslivosti vyvolala řadu emocí kdy jsou z těch či oněch pozic kritizováni tu myslivci, tu zase vlastníci či správci pozemků anebo i jednostranně ochranářsky zaměření “zelení”. Mnozí z těchto kritiků hovořili nezasvěceně, zato však byli ochotni prosazovat své názory v podstatě “za každou cenu” včetně osobních urážek. Mnozí si přitom možná skutečně mysleli, že jejich pravda je ta pravá. Takové ovzduší jistě neprospívá k vytvoření příznivých podmínek nezbytných pro přípravu a následné schválení co nejobjektivnějšího a přitom co nejpokrokovějšího zákona o myslivosti. Navíc je známo, že každá kritika, i ta nejupřímnější, je svým způsobem bolavá a mnozí se proti ní okamžitě “naježí”, i když by měla především přimět každého rozumného člověka k zamyšlení… Více >

U mnoha lidí často přispěje ke vzniku zájmu o přírodu modus života zvířat, která kolem sebe vidí a naučí se poznávat jejich mravy. Za čas nadšeně vypráví, že už poznali všechny spoluobyvatele z okruhu zvířecího světa svého životního prostředí. "Kuchyně" přírody ale není tak přehledná jak se jim zdá, je záhadná a má mnoho utajených obyvatel, které člověk za celý život vůbec nespatří, třebaže žijí v jeho sousedství. Přičiňuje se o to jejich odlišný biorytmus a stopy které po sobě zanechají nemusí vést vždycky k prozrazení existence. Mohou mít shodný jídelníček i bydliště s několika jinými druhy zvířat a rébus stop je luštitelný jen pro opravdu dobrého znalce přírody. Za dostatečný příklad nám poslouží dva hlodavci z blízkosti lidských obydlí, u nichž často jednoho vidíme přes den, druhého skrývá vždycky rouška noci, ale zbytky hostin bývají totožné. Více >

Pod tímto názvem vzniklo v roce 1989 ve Francii nové apolitické hnutí, v jehož čele stojí pan Saint-Josse Jean, jehož úkolem je: Více >

K otevřenému dopisu pana Ing. Jiřího Olivy generálního ředitele LČR si mohu něco myslet o potrefené huse. Domnívám se, že některé slovní obraty v článku uvedené nejsou pana generálního ředitele, ale přesto jsem rád, že jsou zveřejněny alespoň některé statistické údaje, které dosud nikde nezazněly, a kromě ročních vynaložených nákladů na ochranu lesa proti škodám zvěří (600 000 Kč) statistika uvádí 300 000 Kč, že jsou zřejmě pravdivé. Více >

Poslední provedená úprava kritérií chovnosti u jelení zvěře v této oblasti přinesla určité zklidnění, což se odrazilo na výrazně nižším odlovu chovných jelenů, ale i samičí jelení zvěře. Nadále však platí zásada, že schválený plán lovu laní a kolouchů je minimální, u jelenů naopak maximální, s naprostou nutností zodpovědně prováděného průběrného odstřelu. Více >

Česká myslivost (což víceméně platí o celém evropském systému) vychází z po staletí téměř neměnných tradic, což je obdivuhodné a záslužné. Hlavními markanty ve sledované oblasti jsou zejména trofejový kult a s ním spojená snaha o dosažení co nejmohutnější trofeje. Cestami k dosažení těchto cílů (tj. hlavně silných trofejí) jsou průběrný odstřel, udržování kmenových stavů zvěře, přikrmování, zvyšování úživnosti honiteb, omezování rušivých, negativních vlivů aj. Ve stávající myslivecké praxi je kladen důraz na přísný průběrný odstřel především jelenů, a to ve všech věkových kategoriích, přičemž jeleni nad 12 let jsou obvykle považováni za "sklizňové". Pokud jde o lov laní a částečně i kolouchů, tak se spíše sleduje, aby byl splněn plán lovu a výběr se příliš neprovádí, přičemž bývá argumentováno hlavně chronickým nedostatkem času na takovou činnost. Více >

Někdejší nestor české myslivosti Julius Komárek, profesor na Karlově Univerzitě, hovořil ke studentům ve svých přednáškách během padesátých let také o historii černé zvěře u nás. Za vlády Marie Terezie páchala tato zvěř velké škody na polích , proto bylo nařízeno soustředit ji do obor a zbytek odstranit z volné přírody intenzivním lovem. V oborách tato zvěř postupně zkrotla a její záchrana pro pohyb ve volné přírodě s možností lovu bude velmi nepatrná. Tolik Julius Komárek. Více >

Posledním článkem o problematice hospodaření se zaječí zvěří, hlavně jeho závěrečnou častí, jsem chtěl rozvinout větší diskusi na toto téma. Přesto, že se jedná dle mého názoru o velmi aktuální téma, byla reakce téměř nulová, ale po vyhodnocení uplynulé lovecké sezóny se tomu již ani nedivím. Více >

Usnesením číslo 59 ze dne 17. ledna 2001 schválila vláda věcný záměr zákona o veřejné stráži a o změně některých zákonů. Současně uložila ministru zemědělství a ministru životního prostředí, aby do 30. září 2001 vypracovali a vládě předložili paragrafový návrh zákona. Více >

I když se někteří, problematiky chovu volně žijící zvěře neznalí jedinci, snaží vidět v lovu určitý atavistický pud zděděný po předcích člověka, nelze s jejich názorem zcela souhlasit. Lov je neoddělitelnou součástí myslivecké péče o volně žijící zvěř. V této souvislosti bychom rádi uvedli zkušenost ze Švýcarska o tom kam až může zajít militantní snažení ochránců zvířat. Údajně poté co se ochráncům zvířat téměř podařilo zamezit lovu zvěře stalo se, že se přemnožila divoká prasata. Vysoký počet zvířat vážně narušoval zemědělské hospodaření a páchané škody překračovaly veškerou možnou přípustnou mezd. Pro záchranu výnosů polnohospodářských plodin bylo nanejvýš nutné provést regulační odstřely, ale nebylo kým. Mnozí myslivci přestali myslivost aktivně provozovat, některým se prostě do toho nechtělo. Bylo třeba mnoho úsilí a přemlouvání zbývajících myslivců, aby regulační odlov přemnoženého druhu uskutečnili. Více >

Koně těžce dýchali a jezdci je v každém zhoupnutí v sedle popoháněli patami stále kupředu. Drobný štěrk a písek mezi balvany, zakleslými v sevřeném údolí, skřípal pod kopyty, která se každou chvilku smýkla dolů. Pot se zvířatům řinul po krku a klouzal v čirůčcích po plecích, aby co krok označoval cestu kamsi nahoru. Na malé plošince zastavili. Chlapi seskočili se sedel, posunuli klobouky do týla a mezi umouněnýma rukama zakolovala umělohmotná láhev zteplalé vody, kterou před pár hodinami nabrali dole z řeky. Dvě hlavy se sklonily, aby mezi nimi zaškrčela zápalka, která je hned na to nadzvedla a nad upocenými černými, neposlušně se točícími cupřinami vlasů se proplížil první obláček šedomodrého dýmu. Koňské chřípí se jemně chvělo v náporech vzduchu, poslední z trojice, šestiletý hřebec se několikrát ohnal hlavou, aby alespoň na okamžik rozevlál svoji dlouhou hřívu a lehce zaržál. Utrhl si pár stvolů kratičké horské trávy a s přivřenými víčky slastně žvýkal a užíval si minutek oddychu. Popolední paprsky se nemilosrdně opíraly do okolních skal, aby se odsud znuděně odrážely a zvědavě nakukovaly až co nejdále do hlubokých stínů. Vzduch se tetelil radostí z posledních horkých dnů babího léta a lenošil v údolí nicneděláním, stejně jako vše živé okolo. Jenom skupinka lovců nedočkavými pátravými pohledy důkladně prohlížela každý kout skal a stín pod roztroušenými, krčícími se keříky. Více >

Celý svět zná dnes jména Colt, Dreyse, Mauser, Mannlicher, Browning. Jména vynálezců a konstruktérů zbraní, kteří se proslavili, vyzbrojili slavné armády, lovce, desperáty. Desítky, možná stovky dalších vynálezců na poli zbrojní techniky jsou známy méně, polozapomenuty nebo zapomenuty. K těm méně známým, podle některých dokonce polozapomenutým, patří Sylvestr a Karel Krnkové, otec a syn české národnosti. Příslušníci národa, který v jejich době nebyl národem vládnoucím, ani státotvorným Více >

Svalovec stočený, Trichinella spiralis, kosmopolitní parazit vyvolávající onemocnění zvané trichinelóza (trichinellosis, trichinosis) patří stejně jako například známější roup dětský, nebo škrkavka dětská mezi hlístice, Nematoda, tedy mezi nečlánkované červy odděleného pohlaví. Parazituje nejen u prasat, medvědů, kun, tchořů, jezevců, lišek, psů, koček, hlodavců a jiné zvěře, ale bohužel i u člověka. Tento parazit nás ohrožoval patrně již ve starověku a zákaz požívání prasečího masa je obsažen v Bibli i Koránu. Více >

Nejstarší zmínky o zvěři a lovu se dochovaly v našich kronikách. Kosmas (kolem roku 1045-1125) byl autorem latinsky psané "Chronica Bohemorum" (Kronika česká), k dalším nejznámějším patří "Dalimilova kronika", anonymní česká kronika psaná ve verších z doby kolem roku 1314, a "Kronika česká" Václava Hájka z Libočan z roku 1539. Více >