Časopis Myslivost

Divočáci versus zajíci

Prof.RNDr Jaroslav Figala DrSc
Divočáci versus zajíci
Někdejší nestor české myslivosti Julius Komárek, profesor na Karlově Univerzitě, hovořil ke studentům ve svých přednáškách během padesátých let také o historii černé zvěře u nás. Za vlády Marie Terezie páchala tato zvěř velké škody na polích , proto bylo nařízeno soustředit ji do obor a zbytek odstranit z volné přírody intenzivním lovem. V oborách tato zvěř postupně zkrotla a její záchrana pro pohyb ve volné přírodě s možností lovu bude velmi nepatrná. Tolik Julius Komárek.
Koncem poslední války byly ploty mnohých obor rozbořeny a černá se opět dostala do našich polí a lesů. Za necelých padesát let jsme svědky populační exploze tohoto druhu, se kterým vlastně nikdo dopředu nepočítal. Statistiky jsou jednoznačné. Rozmnožovací období se prodloužilo na celou vegetační periodu, černá se živí všežravě a chybí zde hlavní predátor tj.vlk. Nemalou měrou k tomu přispělo i pěstování kukuřice dokonce i ve vyšších polohách. Z podhorských lesů se divočáci stěhují do rovin a rozšiřují tak svůj areál. V nově obsazovaných revírech zprvu oživují svou přítomností lovecké zážitky, mnozí myslivci je tedy vítají.

Málo si však uvědomujeme, že tato zvěř vytváří trvalý tlak na výskyt všech dalších druhů drobné užitkové zvěře, zejména na zemi hnízdící ptáky, ale také i zajíce a dokonce i srnčí. Potvrzují to zkušenosti každého z nás. Kromě toho máme řadu konkrétních údajů. Podle záznamů o množství zvěře, která prošla kuchyněmi našich šlechtických rodin v minulých stoletích se dá zjistit, že čím více se spotřebovalo masa divočáků, tím méně bylo kulinársky zpracováno ostatních druhů, zajíců, bažantů, tetřívků, jeřábků aj. Tedy došlo-li k přemnožení divočáků bylo zaznamenáno snížení ostatní zvěře.

Hlavními příčinami trvalého úbytku naší zvěře jsou beze sporu změny v zemědělské krajině a jejím obhospodařování. Mezi ně patří odstranění mezí, zvětšení lánů, které přesahují svou rozlohou maximální domovské okrsky zvěře a poskytují naší zvěři monodietní jídelníček. Při sklizni této potravy přechází zvěř náhle na jinou monodietu s následky gastrických defektů. Dále je to vysoká chemizace zemědělské výroby, vysušování vlhkých míst a odstranění studánek v polích, kácení břehových porostů vodotečí, remízů a doprovodné zeleně polních cest.Také vysoká pojezdová rychlost sklízecích mechanizmů neumožní zvěři včas uniknout; výsledky pozorování hovoří až o 85% ztrát na zvěři.

V posledních letech zaznamenáváme nebezpečný nárůst populace lišek, ale i všežravců jako jsou vrány, straky, krkavci, a nyní i černá zvěř, kteří tak doplňují činnost predátorů.

Divočáci začali zvětšovat svou populaci nejprve v podhorských oblastech na celém našem území, jak to dokumentují úlovky v okrese Č.Krumlov od r. 1960, kdy se ulovilo 224 divočáků, zatím co loni to bylo již 2217. Významný podíl činí selata a lončáci.

V přehledech o úlovcích všech druhů lovné zvěře z nížin Osoblažského výběžku je zaznamenán první výskyt divočáků z r.1974. Současně nastává pokles zvěře zaječí. Výrazněji se tato závislost ukazuje začátkem 90 let a od r. 1996 zde již zajíc zcela chybí.

Je správné, že na OÚ byly vypracovány směrnice pro řešení této problematiky a to i pro konkrétní lokality. Není však jisté, že je budou myslivci všude a důsledně plnit. Kromě toho bude nutné je rychle měnit a doplňovat podle daných okolností a s dostatečnými znalostmi o biologii a etologii divočáků. Bylo by neuvážené dát přednost divokým prasatům před zajícem, bažantem, zbytkům koroptví, ale i křepelek, skřivanů, sluk a čejek na těch lokalitách, které jim ekologicky vyhovují. Zde by měla být černá zvěř považována za "škodnou ". Kdo jiný než myslivci jsou schopni konkrétními akcemi zachránit všechny tyto druhy. Měly by je v tomto úsilí podpořit i nevládní ekologické organizace.


Zpracování dat...