Časopis Myslivost

Řízený způsob odlovu respektující specifické zvláštnosti každého jednotlivého druhu zvěře, odpovídající znalost biologie, etotologie a bionomie loveného druhu jsou důležitými prvky usměrňujícími vývoj jednotlivých živočišných populací v souladu s chovatelským záměrem. Řízený způsob odlovu v žádném případě nepředstavuje nebezpečí poklesu kmenových stavů daného druhu, nebo v krajním případě jeho vyhubení, jak se často myslivcům podsouvá. Naopak, nekontrolovaný odlov, prováděný třeba pytláky, ten již může zapříčinit, že populace budou ochuzeny o vyspělé, pohlavně aktivní jedince. To znamená, že honba po masu nebo trofejích může v následujících letech nepříznivě ovlivnit potřebný poměr pohlaví. Stanovení výše odlovu se vždy musí odvíjet od bezpečně zjištěného počtu reprodukce schopných jedinců.

Krocan divoký je v areálu svého přirozeného rozšíření loven pouze jako trofejní pták, což bychom rádi zdůraznili. Nebylo by proto podle našeho názoru vhodné jej lovit jiným způsobem. Odlov na společných honech není doporučován neboť, alespoň tak soudíme, se neslučuje s mysliveckou etikou. Chceme-li krocaní zvěř odpovídajícím způsobem myslivecky využívat, musí jeho početní stavy tomu odpovídat. Přitom je nutné varovat před přílišnou koncentrací jedinců na územní části, kde má být odlov proveden, neboť ta by mohla vést k určitým domestikačním projevům.

Má-li se tedy zaváděný druh zvěře na daném teritoriu pevně usídlit, bude se odlovem pouze regulovat žádoucí počet jedinců a poměr pohlaví. Každý jiný způsob povede k závěru, že divoký krocan se nehodí k mysliveckému využívání.

Jak si připravit podmínky pro lov

V prvním a druhém roce po vysazení byl proveden pouze pozitivní výběr.

Odlov kohoutů mladších dvou let je z chovatelského hlediska vážnou chybou, protože právě tito jsou nejvhodnější pro svou značnou pohlavní aktivitu, k zajištění úspěšného průběhu populační dynamiky v sledovaném hejnu. Tříleté kohouty je již možné v přiměřeném množství odlovit. V každém případě je však nutné dbát toho, aby nedošlo k narušení poměru pohlaví, který má být 1 : 3 až 1 : 5. Z téhož důvodu musí být regulace poměru pohlaví prováděna velmi uvážlivě tak, aby byl již předem vyloučen nepříznivý zásah do věkové struktury populační jednotky. V případě divokého krocana je právě poměrné zastoupení všech věkových kategorií určujícím prvkem reprodukčního ukazatele, týká se to jak krůt, tak i krocanů.

Věková struktura v jednotlivých reprodukčních skupinách by měla být následující:

- jednoletí kohouti, pohlavně dospívající,

- dvouletí kohouti, na nichž je závislý úspěch reprodukce,

- tříletí kohouti, kteří jsou již pro rozmnožování méně vhodní.

Kohouti starší tří let se stávají ve většině případů samotáři a rušivými elementy mezi jednotlivými hejny. Ale slovení celého množství tříletých a starších kohoutů také není žádoucí. Někteří z nich se stávají vůdčími ptáky v jednotlivých hejnech, která jsou v mimoprodukčním období rozdělená, podle pohlaví, ale i podle věkových kategorií. Vůdcem u takto seskupených hejn se stává obvykle nejstarší jedinec.

Po dosažení určité stabilizace a příznivého věkového složení místně usedlé populační jednotky lze již v následujících letech přistoupit k soustavnému plánovitému odlovu trofejových jedinců, a to především v jarní lovecké sezóně, tj. v době kdy jsou kohouti v plné nádheře svatebního opeření a jejich lov v probouzející se jarní přírodě, hýříc všemi barvy spektra, je opravdu nádherný a nezapomenutelný zážitek. Podzimní lov se ukázal být méně atraktivní. Hejna urousaných krocanů, v mnoha případech s nedokončeným přepeřováním, se jenom stěží dají rozehnat tak, aby střelba mohla být bezpečná. Stalo se, že hejno, které mělo být rozehnáno, zaútočilo na "narušitele" tak prudce, že ten měl co dělat, aby se před rozčíleným hejnem spasil útěkem. Podzimní odlov se nedoporučuje také proto, že v průběhu zimního období může dojít k určitým ztrátám, které by zapříčinily, že při jarním toku by nám mohly chybět právě nejvitálnější jedinci.

Pokud nemáme jasně danou chovatelskou koncepci a divoké krocany chováme pouze jako trofejovou zvěř, a nereflektujeme-li na uskutečnění původního chovatelského záměru, tj. záměru sledujícího obohacení naší fauny, pak nemusíme přemýšlet, jak se po našem zásahu bude stav populace nadále vyvíjet. Musíme ale počítat s tím, že určitá část veřejnosti takové počínání razantně odsoudí.

Doporučujeme před zahájením odlovu provést sčítání ptáků a výši odlovu zcela podřídil v první řadě potřebám dané populace.

Způsoby lovu

V současnosti je lov divokého krocana v Americe na vrcholu popularity. Trofeje jsou tím žádanější, čím je slovený kohout starší, protože právě věkem nabývají své charakteristické krásy. Čím jsou trofeje mohutnější, tím je jejich hodnota vyšší, což se samozřejmě projeví i na jejich finančním ohodnocení. Odlov krocanů v některých státech severoamerických je přísně regulován a je vázán na zvláštní povolení. K odstřelu se uvolňuje pouze nepatrné množství jedinců. Krůty nejsou k odlovu povolovány vůbec, vyjma asanačního odstřelu.

U nás je pro uskutečnění lovu nejvhodnější období od 15. března do 15. dubna. V této době je již počasí stálejší, s dostatečným množstvím slunečního svitu. Sluneční paprsky vykouzlí na svatebním šatu kohouta pohádkovou podívanou, kterou již nelze zapomenout. Sluncem ozářený kohout na pozadí rozkvétající vůkolní přírody je zjevem plným poezie a krásy, násobeným nádherou přírodního prostředí za probouzejícího se jarního rána.

Výběr zbraně

Jak již bylo uvedeno, uskutečnil se po roce 1984 v honitbě lesního závodu Litovel první odlov divokého krocana z umělého chovu. Sloveno bylo 20 kohoutů. V roce následujícím to již bylo 30 kusů. V každém následujícím roce se počet k odlovu určených jedinců zvyšoval. Krůty nebylo povoleno lovit. Výjimku tvořily pouze takové, které z chovatelského hlediska neodpovídaly standardu.

Při prvních zahajovacích lovech nebylo dostatečně známo, který druh střelné zbraně by mohl být pro tento druh lovu odpovídající. To znamená, že jsme nevěděli, která zbraň lovené ptáky bezpečně usmrtí, aniž by jim způsobila pouze různě vážná poranění.

Jako nejspolehlivější se ukázaly být kulové zbraně, ačkoliv i rána z brokovnice může být úspěšná. Podle literárních pramenů je pro tento druh lovu ideální zbraní kulobrokovnice, která umožňuje střelbu na malou i větší vzdálenost. Nejoblíbenějším druhem zbraně, používanou lovci v horských oblastech Spojených států, je údajně brokovnice ráže 12 a broky o velikosti 4 až 6 mm.

Divoký krocan svou mohutností sice skýtá dobrou možnost zaměření, což může vést k domněnce o snadnosti jeho slovení. Opak je však pravdou. Tento poměrně velký pták se pouze velmi těžko loví. Často dochází k postřelení do svaloviny nebo omráčení v důsledku klamného dojmu podmíněného mohutností opeření. Spolehlivě zasáhnout může pouze zbraň s hustým krytím, namířená na krk nebo na hlavu ze vzdálenosti cca 35 m.

V případě, že se předpokládá preparace krocaních trofejí, je třeba tohoto zasáhnout na poměrně malé místo, nacházející se mezi lopatkou a krkem - do hrudi. Podaří-li se tento nesnadný zásah, je v každém případě smrtelný. Zásahy do svaloviny ptáka pouze omráčí. Z omráčení se poměrně rychle probere a překvapený lovec i se svým doprovodem může pauze zírat za prchajícím, z "mrtvychvstalým" opeřencem. Pokud se mu rychle nepodaří prchajícího ptáka dostihnout následnou ránou, najde tento útočiště v nejblíže se vyskytujícím hejnu dospělých ptáků, kteří jej přijmou do svého středu a krok za krokem se s poraněným jedincem z místa ohrožení vzdalují. Pokud by lovec chtěl dostřelit poraněného ptáka nacházejícího se v hejnu, nepodaří se mu to. Hejno svého druha brání.

Ať se již lovec rozhodne pro kterýkoliv druh povolené zbraně, měl by pamatovat, že při míření je vhodné s výstřelem počkat až se pták zastaví a natáhne krk, nebo se natočí směrem k výstřelu bokem. Ideální vzdálenost pro brokovnici je vzdálenost 20 - 30 m. Ráže 12 prodlouží dostřel na 35 m.

Úprava trofejí

Trofeje kohouta divokých krocanů jsou: hrudní štětka, která je tím mohutnější čím je kohout starší, ocasní vějíř, letky a hlava s hrudí.

Způsob úpravy trofejí podléhá vkusu jednotlivých preparátorů, přičemž rozhodujícími jsou i možnosti jejich umístění. Přesto v každé úpravě, kterou jsme doposud viděli, jsou trofeje velmi působivé a mají své neopakovatelné kouzlo.

Ošetření zvěřiny

Pokud se lovec rozhodne pro preparaci celého ptáka, dokonale jej musí vychladit. Je naprosto nevhodné úlovek dávat do igelitového obalu, hrozí zapaření. Bude-li rozhodnuto o částečné preparaci, pouze jednotlivých trofejí, je nutné v první řadě odstranit vnitřnosti. Podélným řezem začínajícím u chrupavky hrudní kosti a vedoucím až ke kloace, otevřeme tělní dutinu. Po vyjmutí vnitřností odstraníme vole. Dáme pozor, aby jeho obsah nepotřísnil okolní svalovinu.

Složení a nutriční hodnota krocaní zvěřiny ve 100 g syrového masa

	maso bílé	maso tmavé
voda %	73,0	73,6
energie- kalorie	116,0	128,0
protein - g	24,6	20,9
tuk - g	1,2	4,3
železo	1,0	2,0
thiamin - mg	0,1	0,1
riboflavin	0,1	0,2
niacin - mg	11,3	4,7