Časopis Myslivost

Koroptve v Milešíně

Ivo Mühlhansl, Josef Odehnal, Petr Jobánek
Koroptve v Milešíně
V době tvorby nového zákona o myslivosti se vedou polemiky o tom, který druh volně žijících živočichů zařadit do tohoto zákona jako zvěř a který nikoliv. V případě koroptve polní jakožto kriticky ohroženého druhu zvěře nám myslivcům pak přímo vyvstává povinnost o ni řádně, odborně a celoročně pečovat. Jestliže se nám podaří za pomoci běžných mysliveckých praktik koroptve v přírodě udržet a případně jejich stavy zvednout z kritických alespoň na záchovné, bude to pádný argument našim oponentům z řad ochránců přírody a zároveň tím dokážeme, že myslivost je prostředkem ochrany zvěře a jejího životního prostředí.
V Myslivosti č. 11/2001 jsme přiblížili naši činnost zaměřenou na zvyšování stavů této zvěře v Oblasti chovu a ochrany koroptve polní Křiby při okresním úřadě Žďár nad Sázavou. V následujících článcích se pokusíme jednotlivé činnosti blíže specifikovat. S každým druhem zvěře je potřeba pracovat soustavně a koncepčně, využívat při tom zkušenosti starých myslivců a ty se snažit přizpůsobovat dnešním poměrům. Koncepci ke zvyšování stavů koroptve polní můžeme rozdělit do tří částí:

A. Celoroční intenzivní myslivecká péče o koroptev v honitbě


- s kvalitně prováděným přikrmováním v době nouze

- s jarním a letním vypouštěním komorovaných a odchovaných koroptví do honitby

- s intenzivní činností při ochraně hnízdících koroptví

- s rozumným, ale důsledným tlumením predátorů a zvířat škodících myslivosti v průběhu celého roku

- s odchytem a komorováním koroptví

B. Řízený domácí (resp. polodivoký) odchov koroptví

C. Úpravy biotopu tvorbou trvalých remízků, dočasných remízků, biopásů, úhorů a pruhových potravních políček


Pro zimní přikrmování koroptví máme zavedené jak klasické stabilní pultové zásypy, "A" zásypy, tak vysoce mobilní rohatinky se záštitou. Rohatinku tvoří dřevěná zábrana z desek o rozměrech 1x1,2 m nebo 1x2 m se dvěma sklopnými opěrkami. Čelo rohatinky a její boky kryje zelená smrková chvoj. Záštity jsou pro letní skladování minimálně náročné na prostor. Rohatinky a "A" zásypy roznášíme po honitbě v 1. polovině listopadu před napadnutím sněhu do míst již v té době nám známých zimních stávanišť koroptví v počtu 1 zásyp na 1 hejnko. Při instalaci do nich současně s obilní zadinou přidáváme kbelík říčního písku. Obslužnost zásypu je týdenní, všechny rohatinky lze použít současně k odchytu koroptví pod podražec k jejich zimnímu komorování. Další důležitou činností v době vysoké sněhové pokrývky je i pluhování trvalých travních porostů z důvodu zajištění dostupnosti zelené potravy koroptvím. Odstraňování sněhu nám provádí podle našich pokynů soukromý zemědělec, který má na starosti sjízdnost obecních komunikací.

Jarní vypouštění komorovaných koroptví provádíme z manipulačně vypouštěcích beden vlastní konstrukce. Koroptve při vypouštění z tohoto zařízení obsazují lokality bez vzlétnutí, okamžitě dochází k rozštipování párků a vzhledem k tomu, že koroptve vypouštíme do míst, kde byly v zimě odchyceny a tyto lokality tudíž znají, nedochází u nich k žádným stresovým stavům z nového neznámého prostředí. Místní divoké koroptve pak posilujeme námi odchovanou zvěří ve prospěch slepiček. Tím dojde u přezimující a k nim vypuštěné komorované zvěře k vyrovnání poměru pohlaví s tím, že některé párky pak tvoří divoký místní kohoutek a odchovaná slepička. Je nutné zdůraznit, že populace koroptví vykazují podle řady odborníků až 20% přebytek kohoutků.

Před hnízděním koroptví a v době hnízdění provádíme plašení slepiček z kultur ohrožených senosečí. Před vlastním sečením pícnin pak vyhledáváme ohrožená hnízda řetízkovým manuálním plašičem. Veškeré snahy myslivců při záchraně hnízd a mláďat zvěře v době mechanizované sklizně pícnin (tj. hlavně práce s ohařem při vyhledávání hnízd, dále různé akustické, světelné a mechanické plašiče) mají asi 10% účinnost. Tyto činnosti se tedy dostávají do role téměř neúčinné ochranné prevence. Skutečná aktivní prevence leží v rukou zemědělců. Jestliže např. pernatá zvěř hnízdí v jeteli a na louce v šířce pruhu od okraje pole s pícninou do 20 m, potom důsledně dodržený postup mechanizované sklizně vedený od středu pozemku k jejímu okraji s tím, že pruh 15 až 20 m pícniny v době první sklizně (sena) zůstane nepokosen (a jeho sklizeň proběhne až při druhé seči - otavách), zachrání tak veškerou drobnou zvěř, její snůšky a mláďata. Dnešní rychlé mechanizační prostředky nasazené do polí (a nejenom při sklizni a i v nočním období) jsou pro drobnou zvěř téměř totálně likvidační. Uzákoněním povinnosti pro zemědělce obhospodařovat krajinu tak, aby nedocházelo k poškozování volně žijících živočichů, vyskytujících se na jejich pozemcích (s přihlédnutím ke dříve uvedenému) a důsledná kontrola např. ze strany státních orgánů (včetně návaznosti např. na přidělování dotací v zemědělství) by výrazně vedlo ke zvýšení stavů drobné zvěře a ostatních volně žijících živočichů v dnešní intenzivně zemědělsky obhospodařované krajině.

Koroptve odchováváme za pomoci náhradní matky (kvočny), pod kterou přidáváme koroptví kuřátka ve věku max 24 hodin a dále přebytečných kohoutků, které získáváme při zimním odchytu. Tyto předržíme v prostorné voliérce do léta a poté v adaptačních voliérkách o rozměrech 100x120x40 cm k nim přidáváme po 5-7 kuřátkách, která z části nakupujeme jako jednodenní, z části získáváme v líhni z vajec z vysečených hnízd (těch je podstatně menší množství). Většina těchto kohoutků - celibátníků do půl hodiny kuřátka přijme za své. Po 10 dnech, až se kohoutek ve své úloze "kvočinky" utvrdí, takto vzniklé hejnko vypouštíme nebo si takto odchované koroptve předržíme ve voliérkách pro posílení jarního kmene. Takto odchovaná koroptví kuřátka získávají od rodičů, byť náhradních, skutečné mateřské a rodinné instinkty, které, jak dokazuje řada autorů, jsou důležité pro budoucí rozmnožování.

Letní vypouštění koroptví směřujeme do míst, kde jsou ve volné přírodě vyvedené koroptve přibližně stejného věku s tím, že v případě ztráty náhradního rodiče divoké koroptve přijmou námi vysazené do svého hejnka. Toto lze pozorovat i v přírodě koncem léta po žních, kdy např. v hejnu 23 koroptví jsou 3 dospělé (2 divocí rodiče a celibátník), ostatní jsou koroptve vidlačky.

Základem chovu koroptví však je a musí být i nadále místní divoká populace. Proto odchov provádíme tak, aby odchované koroptve nepřevyšovaly počet divokých v honitbě. Dalším naším hlavním cílem je i ta snaha, aby kuřátka získávala mateřské instinkty od rodičů současně se záchrannými reflexy v případě útoku dravce, tudíž aby námi odchovaná zvěř byla ve volné přírodě životaschopná.

Všechna dříve popsaná opatření lze charakterizovat jako pomocná. Hlavní, nejdůležitější a nejefektivnější cesta záchrany koroptví jako ohroženého druhu zvěře je jejich zimní odchyt, komorování a tvorba vhodných biotopů v dnešní krajině kulturní stepi intenzivně zemědělsky obhospodařované.

Odchyt koroptví pro zimní komorování


Úvodem nutno říci, že pro komorování odchytáváme až v době zimní (na sněhu), a to v době, kdy koroptve vlivem počasí začínají skutečně strádat (nedostatek potravy, tlak predátorů). Nebylo by tedy vhodné komorovat koroptve z podzimního odchytu, kdy příroda skýtá koroptvím hojnost potravy a doba komorování (včetně možných ztrát v komoře) by se zbytečně prodlužovala. Odchyt na podzim lze provádět v září do tenátek (v době, kdy je na polích ještě dostatek krytu - okopaniny, a koroptve dobře "drží" před člověkem) a v době pokročilého podzimu do náhonců. Odchyt do náhonců ale vykazuje velké procento ztrát (podle různých autorů 11 - 20 %) potlučením a usmrcením koroptví a vlastní lov je vysoce časově a finančně náročný, nehledě k malé úspěšnosti z důvodu nízkých stavů koroptví. Do tenátek by bylo vhodné koroptve odchytávat pouze k výzkumným účelům s jejich okamžitým vypuštěním zpět do honitby. Podobně jak s tenátky lze pracovat i s rukávníkem, jehož instalace je však výrazně náročnější než u tenat. Pro potřeby zimního odchytu lze doporučit vlčky, podražce a sněhovky. Sněhovky pro podobnost s odchytem do podražce lze vyloučit. Při našem odchytu vystačíme tedy s podražcem a vlčky.

Podražec je rám (ze dřeva nebo kovové kulatiny) osazený pletenou vazbou (sítí), který se instaluje pod zásyp. Aktivuje se po podtržení nosného podražce (kolíku), přivázaného na motouz obsluhou tehdy, jsou-li pod podražcem koroptve, které na zásyp přišly na zob. Typů vlčků je celá řada, přičemž podstatou každého je dřevěná kostra potažená pletenou vazbou. Vlček má několik vchodů s lehkými dvířky (rámeček nebo jednotlivé drátky), které v době vnadění koroptví umožňují pohyb koroptví do vlčku i ven z něj. Síť stropní části vlčku je dělená pro vyjímání odchycených koroptví. Veškerá pletená vazba by měla mít světlost ok 4x4 cm. Tato světlost zaručuje, že koroptve se do vazby nezapletou a zvlášť v případě vlčku, nedojde k jejich uškrcení, do doby než je chytač vyjme.

Před prováděním vlastního odchytu je dobré zorganizovat manipulaci s odchycenou koroptví po linii odchytové místo - komora, aby nedocházelo ke zbytečným časovým prodlevám. Samozřejmostí před odchytem je připravená komora, ve které koroptve nesmí být později zbytečně plašeny. K transportu koroptví lze doporučit již zmíněnou manipulačně-vypouštěcí bednu nebo pletený koš, jehož dno je pokryto vrstvou slámy a strop tvoří pytlovina. Koroptve velice silně reagují na světlo, které proniká do transportní přepravky a v ta místa se snaží cílit snahy pro znovuzískání svobody. Je proto účelné dbát o absolutní tmu v přepravce. Jedině tak transportujeme koroptve klidné. Práce s rozplašenou zvěří je náročná a vede k řadě neúspěchů a chyb.

Chytači by měli být o výše uvedeném informováni a současně by je měl vedoucí odchytu informovat i o denním rytmu (pohybu) a potravních periodách koroptví v zimě. Koroptve z dýchánku (nocoviště) za ranního rozbřesku putují za zobem, s příchodem rána se stahují do lokality svého denního pobytu (stávaniště), s příchodem pozdních odpoledních hodin se ze stávaniště přesouvají zpět na zob a odtud před setměním na nocoviště. Doba strávená na zobu je max. 30 minut (ráno i večer), ovšem toto platí ve dnech slunečného počasí. V případě větru, sněhových přeháněk nebo deště (příp. se sněhem) se čas pobytu na zobu prodlužuje a pozorovali jsme, že v případě vyloženě nepříznivého počasí (vánice) pobývalo koroptví hejnko na zásypu po celý den a tam i nocovalo. Pro odchyt je však dobře volit dny jasné a mrazivé, přičemž doba strávená odchytem se pak zužuje na ráno nebo večer, odchytávat přes den je bezpředmětné. Chytači by měli pracovat ve dvojicích. Má to výhody nejen při pozorování pohybu hejnka ve fázi vlastního odchytu, ale i při manipulaci s odchycenou zvěří.

Veškerá přikrmovací zařízení, kde hodláme odchytávat koroptve, je nutné pravidelně kontrolovat a předkládat v nich kvalitní krmivo. To platí i pro vlčky, o které se staráme stejně jako o zásypy. K vlastnímu odchytu přistoupíme až tehdy, když koroptve pravidelně (ráno i večer) krmná zařízení navštěvují a do vlčků se pro zob odvažují i po průchodu zavěšenými a dosud neaktivovanými dvířky. Do vlčků odchytáváme v ranních a dopoledních hodinách. Koroptve potom z vlčků vybíráme za světla. K aktivaci dvířek (jednostranný průchod) přistoupíme nad ránem za úplné tmy. Mezi 8. až 9. hodinou ranní pak kontrolujeme z povzdálí (dalekohledem), jsou-li koroptve ve vlčku chyceny. Při vybírání koroptví z vlčku je zapotřebí pracovat ve trojici. Po vyjmutí koroptví již chycených je potřeba z vlčku a jeho okolí odstranit roztroušená koroptví pírka, která koroptve při odchytu ztratily. Toto platí o vlčku, který v místě hodláme ponechat pro odchyt dalších koroptví (stejně tak postupujeme i v případě odchytu do podražce).

V našem původním návrhu ohledně konstrukce koroptvích zásypů jsme počítali s výrobou zásypu typu "A", ve kterých jsme neuvažovali s odchytem (tyto měly být využity v místech, kde jsme předpokládali přikrmování koroptví pro zimování v honitbě bez možnosti komorování) a dále s výrobou potřebného množství pultových zásypů (konstrukčně řešených jako bažantí) o rozměrech 2,5x3 m, jako stabilních. Pod těmito velkými zásypy jsme chtěli odchytávat koroptve do podražců o rozměrech 3x3 m a 2x2 m. Plocha podražce 9 a 4 m2 zaručuje, že lze odchytit najednou celé hejnko koroptví. V případě, že se (např. pod malý podražec) odchytne hejnko jenom zčásti, zbytek koroptví (např. 2-3 ks) se těžce slučují s hejnkem cizím (jsou odmítány), mají strach chodit na zásypy pro zob (špatná zkušenost) a vzhledem k jejich malému počtu ve většině případech zimu nepřečkají.

Ve Vyjádření k programu úpravy biotopu pro koroptve polní a plánu její reintrodukce v k.ú. Milešín zpracovaném na pracovišti ČZU LF Kostelec nad Černými lesy RNDr. Z. Lipským Csc., se uvádí: "Koroptví zásypy uvedené v příloze (2,5x3 m) mají nevhodnou, zbytečně masivní konstrukci. Jsou vhodné pro bažanty, nikoliv pro koroptve, představují lákadlo pro škodnou a přímo se nabízejí jako posed pro dravce. Vhodnější a mnohem levnější by bylo použití rohatin z jehličnatých větví na konstrukci zasahující až k zemi, které by koroptve lépe chránily." Z těchto důvodů jsme od původního návrhu zásypů (mimo typ "A") ustoupili a věc řešili tak, jak je pospáno výše. Hlavní výhodou našich rohatinek je jejich finanční nenáročnost, skladnost a mobilnost. Koroptvím vyhovují, což nám potvrzují již druhou přikrmovací sezónu a s použitím odchytové "kozy" lze na těchto zásypech koroptve (celé hejnko) odchytávat do podražců i 3x3 m, jak se nám to podařilo již první odchytovou sezónu.

Při odchytu do podražce pracujeme ve dvojici. Po umístění podražce pod zásyp si nejprve ověříme, zdali se koroptve nového objektu v zásypu (podražci) nebojí a do zásypu pod podražec pravidelně chodí na zob. Chytač s pomocníkem z krytu (záštita, terénní vlna apod.) pozorují příchod koroptví. Až pomocník dalekohledem zjistí, že jsou všechny koroptve pod zásypem, vydá pokyn chytači k prudkému zatáhnutí za provaz. Oba dva pak spěchají k zásypu odkud zpod podražce vybírají koroptve do připravené bedny či koše. Po ukončení odchytu zásyp upravíme do původní polohy pro případné další přikrmování koroptví, které necháme v honitbě přezimovat. Odchycené koroptve je pak potřeba co nejšetrněji a nejrychleji přemístit do připravené komory.

V dalších číslech Myslivosti přineseme informace o vlastním komorování koroptví, odchovu a vypouštění koroptví a hlavně o úpravách biotopů.







Komentář ke snaze myslivců z okresu Žďár n. S. o zlepšení situace koroptví v modelové oblasti Křiby

Sotva by se našel jiný druh zvěře, který je tak úzce spojený s původní českou krajinou jako koroptev polní, která byla v dřívějších dobách vedle zajíce nejhojnějším a nejvíce rozšířeným druhem lovné zvěře. Dnes se zdá neuvěřitelné, že ještě v první polovině dvacátého století se v českých a moravských honitbách ročně ulovilo více než dva milióny koroptví ročně, aniž by to mělo na jejich početní stavy nějaký negativní vliv. To je bohužel již nenávratně pryč. Přestože se koroptve v České republice dávno již neloví a naopak jsou prováděny nákladné programy na jejich podporu, pohybují se jejich početní stavy po prudkém poklesu v průběhu několika málo uplynulých desetiletí trvale na okraji existenčního minima.

Příčiny prudkého úbytku koroptví jsou všeobecně známé. V prvé řadě je to nevhodná struktura agrární krajiny, vzniklá v důsledku zcelování pozemků a odstranění ekologicky hodnotných krajiných prvků jako jsou polní remízy, úhory, meze a zatravněné polní cesty. Stejně důležitou roli hraje nedostatek hmyzu, představujícího nezbytný předpoklad pro úspěšný odchov koroptvích kuřat. Třetím hlavním faktorem je zvýšené působení mnohých přirozených nepřátel, kterým na rozdíl od koroptví dnešní kulturní krajina v mnoha směrech poskytuje vhodné prostředí. Negativní dopad uvedených negativních faktorů na koroptví stavy je přitom umocňován nedostatečnou (nebo nevhodnou) mysliveckou péčí, která v naprosté většině honiteb není zdaleka taková, jaká by měla a mohla být.

Za daných podmínek nejde vůbec o to, zda bude možné koroptve někdy opět myslivecky obhospodařovat, ale v prvé řadě o to, zda se podaří její početní stavy natolik stabilizovat, aby byla existence tohoto krásného a užitečného druhu pernaté zvěře v naší krajině trvale zajištěna. Také pro myslivost je koroptev stále velmi důležitá. Možná nyní dokonce více než kdykoliv předtím, neboť umožňuje myslivcům dokázat mnohdy ktitické veřejnosti, že jim nejde pouze o samotný lov a množství nastřílené zvěře, ale o přírodu jako takovou. V tomto ohledu by se péče o koroptev měla stát důležitou součástí myslivecké osvěty.

Proto je přístup myslivců v okresu Ždár nad Sázavou příkladem vhodným k následování, a to nejen v zájmu zachování koroptve, ale především v zájmu samotné myslivosti. Účinná podpora koroptve ze strany myslivců v úzké spolupráci s dalšími institucemi ochrany přírody může totiž podstatně přispět u veřejnosti k lepšímu pochopení toho, co je skutečnou podstatou myslivecké péče o zvěř.


Institut ekologie zvěře VFU Brno převzal odbornou záštitu nad Oblastí chovu a podpory koroptve polní Křiby. Dáváme přitom k dispozici zkušenosti z vybraných modelových oblastí v Rakousku, ve kterých již po celou řadu let projekty podobného zaměření za naší spoluúčasti probíhají. O poznatcích získaných jak na Žďársku, tak i v dalších modelových oblastech budeme společně s našimi partnery průběžně informovat širokou mysliveckou veřejnost mimo jiné i prostřednictvím časopisu Myslivost.

Dr. Miroslav Vodňanský
Institut ekologie zvěře Veterinární a farmaceutické univerzity Brno
Büro für Wildtiermanagement und Ökologieforschung Wien



Zpracování dat...