Časopis Myslivost

Zimní oáza ptačí drobotiny

Jan RYS
Zimní oáza ptačí drobotiny
Před časem na mne padl smutek, na televizní obrazovce jsem zhlédl debatu o myslivosti a při ní hlasování občanů, zda ji u nás zrušit. Nadpoloviční většina byla pro zlikvidování v představě, jak přírodě poslouží. Ve skutečnosti jí prokazovali “medvědí službu”. Domnívám se, že by hlasování určitě dopadlo jinak, kdyby se spoluobčané trochu více staralo o zdravou přírodu v naší přeměněné kulturní krajině, jejíž rovnovážnou složkou je i nutná a řízená myslivost. Téma o našem přírodním kapitálu je příliš složité a k ujasnění by bylo třeba mnoho povídání, aby se pochopilo to, že myslivost není jen lov. Nechci dále moralizovat, moje snaha je ukázat krátkou reportáží užitečnou práci myslivců, která prospívá nejen lovné zvěři, ale i praktické ochraně mnoha ostatních tvorů přírody. Zapochybuje-li někdo o tom, doporučuji mu teď v zimním čase se teple obléci, vzít dalekohled a skrýt se za humny poblíž bažantího zásypu. Určitě ho překvapí, jak živo je tu celý den, nejen slétlými bažanty, ale i všemožnou ptačí drobotinou. Zadina obilí plná plevelných semínek, kterou tu myslivci zvěři pravidelně zasypávají, je neustále prostřeným stolem pro všechny opeřence. Mnoho ptáků u nás zůstává v zasněžené krajině a převážně se živí rostlinnou stravou; semeny rostlin nebo plody keřů či stromů. Jejich ryze přírodní úroda nebývá každoročně bohatá a také je využívána hned od podzimu. Uprostřed a ke konci tuhé zimy potom bývá už spotřebována a opeřenci začnou hladově bloudit krajinou. Všechny bažantí zásypy se stanou pro ně cennou oázou k přežití. Zcela pravidelným spolustolovníkem bažantů je strnad obecný. Poznáme ho podle nápadně žluté hlavy a bříška. Pro svou ostražitost a bázlivost každou chvíli vyletuje na okolní křoviny a sleduje bezpečnost. Strnadi jsou specialisté na drcení nejtvrdších semen. Čelisti okrajů zobáků mají ohnuté dovnitř se zoubkem u kořene. Ten jim pomáhá houževnaté obilky rozlupovat a drtit.
Nerozluční druzi strnadů v zásypech bývají vrabci polní s kaštanově hnědými čepičkami; venkované jim říkají úpolníci. Sadaři o nich ví, že jsou užitečnější než jejich bratři, vrabci domácí. Pokud mohu, živí se úpolníci od jara do zámrazu hmyzem a teprve pak se hlady vrhají na semena plevelů. Bývají milovníky slunce a v zimním oparu se rádi na křoví sluní. Načepýření, dlouhé chvíle si spokojeně pospávají kolem zásypu. Kosa černého už dlouho považujeme za našeho stálého společníka, ale mnohaleté kroužkování ptáků vneslo do jeho bytí zcela jiný pohled. Zůstávají u nás přes zimu jen staří ptáci, mladí odlétají do jižní a západní Evropy snadněji přežívat. Zimovat naopak k nám přeletují kosové ze severnějších populací Polska, Německa a ve velkých mrazech i jedinci až ze Skandinávie. Ti nejčastěji právě přichází do bažantích zásypů na zrní.

K podobné strategii zimování se uchylují i pěnkavy obecné, ale se skromnějšími potravními nároky. Spokojí se s každým sebemenším plevelným zrníčkem. V zásypu postávají za patami bažantů a s povděkem sezobávají vše co přehlíží. Nezřídka se u nás v zimě potulují pěnkavy narozené v severovýchodní Evropě a to až u horního Povolží.

S hejny pěnkav obecných přiletí obvykle jejich bratranci pěnkavy jikavci. Domovským právem patří do severských lesů drsné tajgy. K nám přiletují zimovat často invazně koncem října na nezoraná strniště. Když je zakryje sněhová přikrývka, hlad je přižene k bažantím zásypům.

Hustá křoviska kolem zásypů obvykle poskytují útočiště několika červenkám obecným, známým svými rezavě červenými náprsenkami. Jsou sice tažnými ptáky, ale vždy několik jedinců se v mírnější zimě rozhodne přečkat období poblíž zásobovaného bažantího zásypu. Pokud mohou, živí se hmyzem poschovávaným v zrní, ale v hladu se spokojují s vegetariánskou stravou. Hledají také po okolí bobulky rostlin nebo keřů, ze všeho nejraději brslen. Každá nová dávka zadiny přinesená myslivcem do zásypu je jimi okamžitě prozkoumána, není-li v ní delikatese; larva nebo brouk pilous. S povděkem se v nouzi vrhají ale i na moučnatý vnitřek polámaného obilí.

Za stejným "chlebem" přibíhá mrštně do zásypu pěvuška modrá. Mnohdy se zdá, že tu poskakuje spíše myška, jak se jí hábitem podobá. Je známý patriot, jenž lpí na rodné krajině a vůbec ji neláká odletět přezimovat na jih Evropy, když má dobré potravní zázemí. Už v podzimu se přeorientuje na bobulky rostlin a keřů. Obvykle i s trpkou příchutí jako je svída krvavá. Bažantí zásyp ji láká plevelnými semínky, pavoučky a nemalým množstvím pilousů. Když slunce na chvilku vykoukne z mrazivé mlhy, neodpustí si vlétnout k vrcholku křoviny a zanotovat šveholivou písničku. Němci jí proto s trochou nadsázky nazývají "zimní slavík".

Několik let se u zásypů zabydluje nevšední host, vrabec domácí. Nenávratně pryč jsou časy, kdy byl pro člověka nevítaný příživník kolem jeho příbytku v celých hejnech. Kontaminace odpadků cizorodými látkami, změna struktury osevu plodin na polích a větší množství predátorů tvrdě postihují život tohoto synantropního ptáka. V některých městských parcích ho už dokonce ani nenajdete. Místy jen za humny vesnic zatím přetrvávají po křovinách jeho sporá hejnka. Zimní útočiště rád také nachází v bažantích zásypech, kde hledá svá oblíbená zrnka obilí.


Zpracování dat...