Časopis Myslivost

Jak došlo k Vaší dlouholeté spolupráci?

F.J.: Snadno a rychle. Před více než třiceti lety jsem potřeboval kvalitní ilustrace k povídkám. Mistr Neprakta (dnes se dávno oslovujeme Jirko a Františku) byl tenkrát už v plné slávě a navíc zoufale zavalený prací. Přesto po přečtení mých humorně laděných příběhů ochotně ilustrace nakreslil. Byly jako vždy výborné! No - a od té doby mi ilustroval všechny knihy povídek a víc jak stovku krátkých próz. Jako dlouholetý časopisecký šéfredaktor jsem populární firmě Neprakta uveřejnil množství kreslených vtipů a ilustrací, napsal jsem ledacos o jeho kreslířském mistrovství, řečnil jsem na vernisážích jeho výstav a bůhví, co ještě jsme spolu podnikali. Spolupráce nám vydržela přes třicet let a doufám, dopřeje-li nám zdraví, že se s námi budou čtenáři setkávat ještě dlouho.

J.W.N.: A ti čtenáři se mě často ptají, jak se mi veselé příběhy spisovatele Františka Janalíka ilustrují. Vždycky odpovídám: Kdyby se mi k nim obrázky nekreslily dobře, netrvala by naše spolupráce přes tři desetiletí. Jak mnozí čtenáři vědí, František píše krátké povídky tak na pět až sedm strojových stránek, které někdy přímo srší situační komikou, takže si můžu vybrat, kterou situaci nejlépe ilustrovat. A to je pro každého kreslíře lahůdkou.

Jaký je Váš vztah k myslivosti, když si povídáme nad knížkou určenou hlavně myslivcům?

F.J.: Jak jsem už řekl, autorsky nás svedla dohromady publikační činnost. Kdybychom však oba nemilovali přírodu, zřejmě by autorská dvojice Janalík - Neprakta nikdy nevznikla. Od dětských let je mi Příroda opravdu druhou matkou, od mládí se toulám lesy, vodami a stráněmi s myslivci, lovci, přírodovědci, rybáři, houbaři .Takřka celý život vstřebávám moudrosti přírody a respektuji její neúprosné zákonitosti, s opravdovými myslivci tělem i duší jsem prožil krásné chvíle, i když pouze s fotoaparátem a notesem plným nezapomenutelných zážitků. Ostatně, proto je také většina mých povídek a příběhů o přírodě, zvěři a myslivosti.

J.W.N.: Zvířata vždycky hrála v mém životě důležitou roli. Už jako kluk jsem chodíval velice často do pražské zoologické zahrady, kam mě brával tatínek, když zasklíval rozbitá okna, akvária a terária. Taky studium na přírodních vědách Univerzity Karlovy mi dalo hodně vědomostí, ale vdechlo mi i velkou lásku ke všem živáčkům, tedy i k těm lovným. Proto je přírodní tematika a myslivost velice výrazně zastoupena i v mých kresbách.

Setkali jste se někdy s cizokrajnými zvířaty, popisovanými a nakreslenými v knížce?

F.J.: Hlavně jsme se s nimi seznámili jako většina z nás - z přírodovědecké literatury a z množství dokumentárních filmů, což je škola k nezaplacení. Dobrou studnicí vědomostí a inspirací mi bylo i vyprávění z loveckých cest jednoho zvěčnělého českého fořta, ale také rodáka z italského Janova, mistrného preparátora a lovce Jakuba Fabbrise. To byli chlapi, kteří procestovali za zvěří skoro celý svět, kteří toho o přírodě hodně věděli a mnoho prožili, kteří byli "pány lovci" každým coulem. Pokud jde ale o ta cizokrajná zvířata, sáhli jsme si na ně třeba i v cirkusu, v zoologických zahradách, u zanícených chovatelů. Tak třeba jsme v jedné věhlasné zoologické zahradě uviděli, jak při čištění terária unikla velká anakonda. Hned nato ječela její mladičká ošetřovatelka, ječeli četní návštěvníci - a malý pudlík jedné nóbl dámy učůrával hrůzou, co s ním to hadisko provede. Nechceme se ze skromnosti chlubit, ale pouze Jirka a já jsme neztratili duchapřítomnost, hodili jsme jí na hlavu sako, aby neviděla a nemohla kousat, načež jsme s ní ze všech sil srdnatě zápolili. Hrozilo totiž nebezpečí, že se uvelebí v sousedním rybníčku mezi fajnovými ozdobnými rybami. Leč marně, přátelé, královna amazonských vod s námi mávala jako vítr s hadrem na holi, až nás vtáhla do toho rybníčka. Ukrutnou silou nás chtěla dostat pod vodu, pekelně nás svírala a dusila, až nám lezly oči z důlků. Lapali jsme po dechu, avšak celí mokří a vysílení jsme s tou obludou statečně bojovali .

J.W.N.: František chce říct, že nebýt našeho přítele, ředitele oné zoologické zahrady, sténali bychom v obětí té jihoamerické škrtičky možná až do skonání. Zkrátka, ten dobrý přítel přispěchal právě včas, zatřásl s námi a řekl: "No tak, chlapi, probuďte se a nevykřikujte mi tu v zoo ze spaní, jako když vás na nože bere!"

Vidím, že jste samá legrace, že jste se hledali, až jste se našli. Řekněte však také čtenářům, ale nyní již bez myslivecké latiny, na jaké počtení se mohou těšit v knížce Když lovce miluje Diana!

F.J.: Počtou si myslivci i ti, kdo rádi cestují nebo jen o dalekých krajích rádi čtou, počtou si přátelé přírody i ti, kdo mají rádi hlavně humor. Každý si najde tu svou parketu v příbězích fořta Kohoutka, který se jako mladý myslivecký adjunkt vydal začátkem minulého století s francouzským hrabětem Salerneyem na lovecké výpravy po celém světě a který se po dvaceti letech dobrodružství vrátil a začal pečovat o svěřený revír. Bojuje s pytláky, pečuje o zvěř i lovecké hosty a při večerních posezeních rád vypráví přátelům zelené krve o svých cestách, divoké zvěři a napínavých lovech, exotických krajinách i svérázných zvycích jejich obyvatel. I dramatické chvíle z indické džungle nebo povodí Amazonky ovšem líčí s humorným nadhledem a, jak jinak, tu a tam i mysliveckou latinou. Tak se například čtenář střídavě potkává na sladké Havaji s všudypřítomnou láskou nebo v Podkrkonoší s mimořádně mazaným kňourem .

J.W.N.: . a to všechno hned také může vidět na mých barevných ilustracích! Takže přejeme všem čtenářům napínavé i úsměvné chvíle plné pohody.