Časopis Myslivost

Dřeviny a keře pro trvalý remíz, osevní směsi pro pruhová potravní políčka, dočasný remíz a biopás, zakládání a rekultivace úhorů

Již v době, kdy vnášíme síť pruhových potravních políček, biopásů, dočasných i trvalých remízků do honitby, zhodnotíme, kde a jak přičleníme tyto pozemky ke stávajícím krajinotvorným prvkům (aleje, vodoteče, stávající remízy) a kam chceme vložit nové pruhy úprav (rozčlenění velkých lánů). Před přípravou osevního plánu je dobré se zamyslet, jakou hlavní funkci v dané lokalitě má pruhové políčko plnit, tj. funkce potravní zásoby, krytová (příp. kombinovaná) v době nouze pro zvěř, nebo funkce hnízdní, pobytová v době vyvádění a vývoji mláďat.

Trvalé remízky zakládáme na větších plochách výsadbou školkovaných sazenic borovice lesní, smrku ztepilého, modřínu opadavého, habru obecného, jeřábu ptačího, případně břeku či muku, hlohu obecného, na vlhčích místech olše lepkavé a vrb. Jádro remízu tvoří jehličnany, které po dosažení výše asi 2 m komolíme sestřiháním vršků. Vnější plášť remízku je tvořen listnatými sazenicemi, přičemž tyto jsou podsety semeny šípku, hlohu a trnky. Spon sazenic je 2x2 m bez pozdějšího vylepšování, a to proto, aby v remízku vznikaly i plochy porostlé pouze bylinami a travami. Současně má okraj remízku nepravidelný tvar. Sazenice v letním období neožínáme (kvůli podsíjím), provádíme však ošlap jako ochranu proti buřeni. Na podzim terminály a kmínky listnáčů ošetřujeme nátěrem repelenty proti okusu zvěří. Modřín je nutné ochránit i proti vytloukání opichem (3 kolíky nahoře spojené drátem). Je dobré listnáče chránit tubusy nebo oplůtky. Podobný způsob zakládání remízků pro koroptev doporučuje Ing. J. Mašek, Stráž myslivosti roč. XIX, č.19.

Remízky tvořené sadbou školkovaných sazenic doporučujeme zakládat na čtvercových, obdélníkových nebo trojúhelníkových tvarech pozemků větších než 0,05 ha. Liniové trvalé remízky do šíře max 6 m je lépe zakládat podle návodu Dr. Vodňanského pokládáním roštin.

Dočasné remízky lze zakládat např. výsadbou topinambur nebo síjí čiroku (Sorgum sudanense). Zvláště pak u topinambur narážíme na zájmy ochrany přírody, protože jde o zavádění nepůvodní invazní rostliny do krajiny navíc spojené s nebezpečím koncentrace černé zvěře, která výrazně predačně působí na drobnou zvěř (cit. RNDr. Lipský, CSc.). Pro dočasný remízek doporučujeme směs podle Prof. Schmoranze (cit. Kokeš -- Knobloch, Koroptev, její život, chov a lov, 1947): "Dočasný remíz, který skýtá kryt a potravu přes zimu, založíme směsí tvořenou 20 kg. prosa obecného, 20 kg konopí, 5 kg hořčice, 20 kg pohanky, 5 kg olejky a 5 kg pískavice na 1 ha. Vše zůstane stát přes zimu, což zvěři přinese veliký prospěch jak krytem, tak i pastvou, načež se na jaře zaorá." Problematické konopí lze nahradit komonicí bílou, k níž současně přidáváme i kapustu (5 kg/ha). Dočasný remízek z této směsi však poskytují více krytu na úkor potravní složky, proto je vhodné je zakládat ve volných lánech k jejich rozčlenění.

Biopásy lze zakládat síjí travních směsí. Je lépe je však zakládat pouze tak, že pruh trvalých travních porostů o šíři 10 - 15 m ponecháme bez kosení, a to zvláště podél krajů porostů (mezí). To je důležité zvláště pro zdárné hnízdění pernaté zvěře. Ing. Sekera uvádí, že více než 80 % hnízd koroptví a bažantů se nachází v lukách a jetelích max. do vzdálenosti 20 m od okraje porostu. Tvorbou biopásů tak jednoduše ochráníme velké množství hnízdící drobné pernaté zvěře. Část biopásu ponecháváme jako trvalou úpravu, ostatní většinu zemědělci mohou pokosit v době druhé sklizně pícnin (otavy), tedy v době, kdy kuřátka pernaté již létají.

Úhor jsme vytvořili pokusně na místě bývalého pšeničného strniště a druhý úhor z tzv. hrubé brázdy (zoraného pole). Oba dva úhory vykazovaly nejvyšší množství výskytu pro koroptve potravně atraktivních druhů plevelů, přičemž rekultivace druhým rokem (a následné osetí pozemku obilovinou) proběhla bez větších problémů a v porostu ječmene v prvním roce po úhoru nebylo výrazně více plevelů (za předpokladu použití běžných agropostupů včetně použití chemické ochrany rostlin). Úhory poskytovaly celoroční kryt a potravu nejenom koroptvím, ale i ostatní zvěři (zvláště bažantům a zajícům) a drobnému ptactvu.

Pruhová potravní políčka zakládáme buď z pohankové směsi, tvořené 40 % pohanky, 25 % prosa, 10 % kapusty, 8 % hořčice, 16 % ječmene a 1 % lupiny bílé nebo ze směsi v pásech v celkové šíři 6 m, z toho pruh široký 3 m tvoří pás monokultury krmné kapusty, která současně slouží jako krytina a související 3 m pruh tvoří obiloviny (40 % ječmene a 40 % proso) a pohanka 20 %. Hlavní funkcí pruhového potravního políčka je zdroj potravy po sklizni okolních zemědělských pozemků a v době zimní nouze. Proto je naší snahou přiřazovat pruhová potravní políčka k stávajícím prvkům zeleně (remízkům a mezím) v honitbě. Přesto je možné říci, že výše a hustota porostu na pruhovém potravním políčku stejně dobře a dlouho do zimy slouží zvěři i jako kryt. Políčka je vhodné osévat až ve druhé polovině května a to z důvodů: a) v době vyvádění kuřat jsou políčka porostlá jen řídkou vegetací a bez hustého zápoje, čímž slouží zvěři v době vlhka (rosa, po dešti) k oschnutí, b) pozdní zralost rostlin zaručuje nabídku vítané potravy až do doby pozdního podzimu a v zimě, c) v době po sklizni jsou políčka vítaným cílem úkrytu drobné zvěře v holých polích.

Úpravy biotopu ve vztahu k vlastníkům půdy

Pro práci s vlastníky a uživateli pozemků při tvorbě sítě pruhových potravních políček, trvalých i dočasných remízků, biopásů a úhorů lze použít tohoto modelu:

1. Pozemky ve vlastnictví osoby vykonávající právo myslivosti a) vlastník myslivec na svých pozemcích provede úpravy ve vlastní režii b) na pozemcích vlastníka myslivce, které jsou v nájmu, nechá vlastník zřídit úpravy. Tyto pak obhospodařuje ve své režii, přičemž zábor na tyto úpravy bude odečten zemědělci z nájmu c) předešlé body platí v případě, že se jedná o ucelenou majetkovou držbu. Jestliže jsou pozemky vlastníka myslivce začleněny ve velkých lánech, výpovědí z nájmu současnému uživateli lze právo užívání převést na vlastníka myslivce. Pozemky se poté vydávají, a to buď v historických majetkových hranicích nebo jako tzv. náhradní plnění, tj. výdej jiných pozemků, jak historicky majetkových, shodné však s bonitou, kulturou a výměrou majetku vypovídatele nájmu. V původních majetkových hranicích je snaha vydávat pouze větší přístupné polní celky. Ostatní (a tedy většina) výdejů se proto uskutečňuje formou náhradního plnění. Tyto dva výše uvedené druhy výdejů je pak po dohodě vhodné uspořádat tak, aby se jednalo o pruhy o šíři min. 3 m, lépe však 6 m a více, podél polních cest, vodotečí, stávajících mezí a na těchto pruzích zavést v režii myslivce síť úprav biotopů. Trvalé remízky zřizujeme však pouze tam, kde se jedná o historický majetek vlastní, nebo kde k tomu dá vlastník pozemku souhlas.

2. Cizí pozemky ve vlastnictví fyzických osob nebo pozemky obecní lze: a) dlouhodobě pronajmout a poté myslivecky obhospodařovat podle bodů 1. a, b, c nebo b) přesvědčit obecní úřad o nutnosti úprav biotopu pro volně žijící živočichy v katastru působnosti obce tak, aby sama obec úpravy zavedla a na své náklady udržovala - v rámci realizace tvorby Územních systémů ekologické stability. c) působit na znovuobnovení sítě historických polních cest, většinou ve vlastnictví obcí. Zvýší se tím současně obslužnost pro okolní zemědělsky obhospodařované pozemky. Okraje polních cest porostlé bylinnou vegetací plní funkci biopásů a lze je též po dohodě osázet stromořadím pro zvěř prospěšných dřevin (ovocné stromy, jírovce, duby, jeřáby atd.). Ve vztahu k zemědělcům, kteří obhospodařují přilehlé pozemky je důležité jim vysvětlit, že pruhové úpravy je neomezují ani vlastnicky, ani co se týče technologie obhospodařování. Směsi rostlin vyseté na pruzích jsou tvořeny kulturními druhy, nedochází tak k zaplevelování polí sousedů, a to také proto, že políčka jsou pravidelně obhospodařovaná, i když mimo běžné agrotechnické lhůty.

Stát má dnes zájem na útlumu zemědělské výroby. Proto by bylo do blízké budoucnosti dobré přesvědčovat vlastníky půdy k zavedení takových forem útlumu zemědělské výroby, která by byla zdrojem zaměstnání zemědělců (obhospodařování políček) a přitom by intenzivně sloužila volně žijícím živočichům kulturní stepi. Dnešní dotační politika státu tomu zatím nepomáhá, ale při dobré spolupráci myslivců se státními orgány a organizacemi lze dosáhnout i na dotační tituly, které současně slouží ke zvyšování atraktivnosti a úživnosti honiteb. Celkový rozsah potřebných úprav biotopů, aby byl zajištěn výrazný nárůst úživnosti honitby, lze podle našich zkušeností stanovit mezi 3 až 5 ha pruhových úprav na 100 ha honitby. Samozřejmě platí, že čím více, tím lépe. Stojí za to zabývat se i touto myšlenkou: Jaký by byl přínos pro přírodu (volně žijící živočichy) a myslivost, kdyby každý myslivec, pokud je vlastník půdy, "daroval zvěři" část svých pozemků?

V těchto článcích jste se mohli ve stručnosti seznámit s našimi poznatky a praktickými zkušenostmi. Ty jsme sepsali a ve spolupráci s Okresním úřadem vydali jako praktickou instruktážní příručku Koroptev polní - podpora ohroženého druhu. Dvacátého října 2001 jsme uspořádali seminář Úpravy krajiny pro koroptev a při této příležitosti byl vydán CD ROM se sborníkem referátů, uvedenou příručkou, praktickým postupem a vzory formulářů pro komunikaci s úřady se zaměřením na získání dotací na projekty MZe a MŽP. Jedná se o nejúplnější dostupný soubor informací k této problematice. Zájemce o toto unikátní dílko odkazujeme na adresu mailto:j_polach@email.cz nebo na telefon 0619/536 199, kde získají více informací, případně si tam mohou CD ROM objednat. Poštovní adresa je: Ing. Josef Polách, 594 53 Vlkov 111. Rádi se o své zkušenosti podělíme a uvítáme podněty a připomínky ostatních myslivců. Naše práce není žádná jednorázová akce, nýbrž proces s dlouhodobým cílem. I vaše reakce mohou pomoci dalšímu vývoji našeho úsilí. Všechny zájemce také rádi přivítáme dne 6. září 2002 na odborném semináři Úprava biotopu pro drobnou zvěř, který ve spolupráci s ČMMJ pořádáme v kulturním domě v Heřmanově u Křižanova.

Člověk by na počátku třetího tisíciletí měl mít při využívání přírodních zdrojů, tedy i krajiny, zájem nejen na výrobě potravin, ale i na zachování všech forem života v mnohem širším rozsahu než pouze na omezené ploše chráněných území. Také myslivci si musí uvědomit, že svou prací ke zvelebení krajiny připravují vhodné životní prostředí nejen pro koroptev a ostatní drobnou zvěř, ale i pro další, mnohdy ohrožené druhy rostlin a živočichů. Jestliže tohoto cíle dosáhneme prostřednictvím praktické myslivosti, dokážeme tím veřejnosti, že myslivost byla a je cestou rozumného, vyváženého a ekologického přístupu k přírodě. K uskutečnění těchto záměrů můžeme využít možností daných dotační politikou státu na podporu ohrožených druhů zvěře a programů péče o krajinu. Je třeba o těchto záměrech jednat s vlastníky pozemků a jejich uživateli, kteří na nich hospodaří. Současná situace útlumu zemědělství je našim záměrům příznivá. Je nezbytné spojit své síly nejen v honitbách, ale i mimo ně bez ohledu na jejich hranice a využít znalostí dalších, často i nemysliveckých odborníků.