Ráj divokých husí
Prof.RNDr Jaroslav Figala DrSc.
Křídlo letadla se naklonilo a pod námi se objevila nekonečně rozlehlá prérie kanadské provincie Saskatchewan. Přistání v Saskatoon proběhlo hladce, pět myslivců z Minnesoty spolu se mnou nastoupilo do dvou mikrobusů a rozjelo se na severozápad k provincii Alberta. Všude kolem téměř naprostá rovina, tu a tam vedle silnice osamělá farma. Po několika hodinách jízdy konečně na místě ve vesnici s několika sty obyvateli, jedním malým hotelem , dvěma restauracemi, bankou, pár obchody a větší školou s nezbytným hřištěm pro baseball. Kolem dokola prérie. Navečer se pak konalo seznámení s našimi dvěma průvodci a dohoda programu na zítřejší ráno.
Budík zazvonil a před pátou jsme vyrazili na půlhodinovou cestu v naprosté tmě - byla polovina října- pod vedením našich průvodců na jimi určené pole. Tam jsme pak vybudovali z vrbových větví záštitu pro šest lovců. Kolem dokola jsme rozmístili asi 100 balabánů - napodobenin různých druhů husí a kachen - pak jsme odvezli všechny automobily a zasedli do záštity. Nad dalekým horizontem se objevil první světlý pruh , slunce se chystalo probudit den. A to už zasvištělo nad našimi hlavami první hejno asi 50ti kachen. Zkušení kolegové začali ihned na vábničkách hlasitě napodobovat jejich štěbetání. Hejno nás obletovalo nejprve ve velkých kruzích, ale pak se rozhodlo usednout nám téměř přímo na hlavu. Průvodce zavelel "TEĎ" , my jsme se vztyčili a vystřelili každý na "svou" kachnu.
Takto měl tedy vypadat další lov. Úlovek jsme prozatím ponechali na poli okolo nás a čekali na další vývoj situace.
Po kachnách se s postupujícím východem slunce oblevilo ve velké dálce na obloze první hejno hus sněžných , které se k nám blížilo za hlasitého kejhání. Začali jsem jim odpovídat vábničkami. Hejno jsme pak nechali bez výstřelu usednout na pole před námi a očekávali přílet dalších husí. Záhy se začala obloha husami zaplňovat , přilétaly jich tisíce a vzduch byl plný elektrizujícího koncertu jejich hlasů.
Při prvním výstřelu se husy zvedly , ale to už přilétala další a další hejna nyní už i tmavě zbarvených bernešek velkých, malých, hus rolních, běločelých a dalších druhů tundrových hus. Některá však přeletěla vysoko nad našimi hlavami a spěchala dál na jih, jiná se rozhodla usednout na pole.
Při přestávce lovu jsme rychle snesli úlovek z pole k okraji záštity a přikryli vrbovými větvemi.
Kolem desáté hodiny tah ustal. Uklidili jsme záštitu a sesbírali všechny prázdné nábojnice. Všechny ptáky jsem pak seřadil do výřadu jak je u nás zvykem, což bylo mými přáteli přijímáno nejprve úsměvně jako jakási evropská zvláštnost, ale nakonec pochopili smysl našeho vzdávání pocty ulovené zvěři a vzali tuto naši tradici i vážně.
Následoval odjezd ke snídani a po krátkém odpočinku jsme všichni zpracovali úlovky pro další transport a případnou kontrolu. V severní Americe je možno si ulovenou zvěř buď ponechat, anebo ji darovat. Prodej všech druhů zvěře je zákonem zakázán, čímž je vlastně vyřešen problém pytláctví.
Každému úlovku jsme proto ponechali pouze hrudní svalovinu a jedno křídlo i s letkami, kvůli případné kontrole úředních orgánů. Oškubat všech 128 kachen a husí bylo nemožné. Zbytek těl byl použit ke krmení loveckých psů a jiných domácích zvířat. Mnoho kachen a husí jsme rozdali zájemcům a v místní restauraci, jejímž majitelem byli kanadští Číňané, nám ochotně připravili skvělou večeři, kterou jsem korunoval dovezeným plzeňským pivem.
Jedno odpoledne jsme odjeli na večerní lov kachen, lovy hus nejsou v této denní době dovoleny. Byl to opět velký zážitek , kachny trvale přeletovaly mezi dvěma velkými jezery až do nočních hodin za prudkého větru. Lov to byl jak se patří.
Místo pro ranní lov tundrových hus stanovují průvodci podle toho, kam se husy zaletují navečer nakrmit , což není v této rozlehlé prérii jednoduché zjistit. Husy po nakrmení odlétají na místní velká jezera k nocování. Ráno se pak vracejí na stejné pole a přilákají ze severu táhnoucí hejna. Průvodci si musí také opatřit dovolení k lovu na další den od majitelů příslušných pozemků. Úspěšný výsledek lovu závisí tedy od zkušenosti průvodce.
Měli jsme štěstí.Po šesti dnech jsme ulovili celkem 468 kusů vodní zvěře pernaté. Existují denní limity pro jednotlivé druhy, které jsou stanoveny pracovníky Ochrany přírodních zdrojů (obdoba našeho MŽP) a které je nutno přesně dodržovat. Tresty za porušení jsou vysoké. Denní limit pro husu sněžnou byl však v loňském roce v dané oblasti až 60 kusů, což vůbec není možné splnit. Příčinou těchto vysokých čísel je rychlý nárůst populací v tundře hnízdících husí díky bohatosti potravy na jejich zimovištích na jihu USA. Kdysi to byly mokřady, které přetvořil podnikatel na rýžoviště. Husy tam nyní nalézají hojnost potravy a tím se výrazně snižuje jejich dřívější mortalita během zimování. Na sever se jich tak vrací stále víc a víc. Jde o vážný ekologický problém dlouhodobého globálního důsledku. Žádný profesionální ekolog není schopen přesně odhadnout, co by nastalo, když by husy zničily kanadskou tundru. Vlci, lišky a všichni severští draví ptáci nestačí již regulovat narůstající počty hus a ani lovci celého severoamerického kontinentu nevyřeší tento problém. Také náš na evropské poměry enormní výsledek lovu k tomu nepřispěl.
Je pozoruhodné, že místní myslivci-či lépe lovci- dávají jednoznačně přednost lovu zvěře srstnaté - jelencům viržinským, medvědům, losům , kamzíkům. O lov husí není velký zájem, spíš žádný.
Nezapomenutelné ovšem bylo probouzení prérie k dennímu životu. Nejprve ten nepatrně světlý pruh nad neskutečně rozlehlým horizontem, pomalé vynoření rudého kotouče slunce do bílých obláčků mraků na obloze. Pohled na blankytně modrou klenbu nad našimi hlavami pokrytou desetitisíci táhnoucích husí za jejich neustálého hlasitého dorozumívání. Jejich krkolomné přemety při přistávání z obrovských výšek, mohutné šumění křídel při přeletech nad našimi hlavami. Nikdo z nás neměl pocit vládců nad přírodou. Všichni jsme patřili mezi ty, kteří považují lov za etickou záležitost. Byli jsme si vědomi toho, že i my jsme pouhou součástí přírody.