Srnčí zvěř a řepka ozimá
Rizika a negativní dopad na populační dynamiku Jan PINTÍŘ, František HAVRÁNEK & Karel BUKOVJAN
Negativní dopady při krmení přežvýkavců zelenou hmotou brukvovitých (řepka, řepice, krmná kapusta aj.) jsou známy již od 19. století, tedy nejsou novinkou posledních let předchozího století. Již tehdy bylo zjištěno, že při zkrmování zmíněných plodin dochází k závažným alimentárním chorobám i k úhynu zvířat. Pokud jde o problematiku zvěře, je vzhledem k osetým plochám, intenzitě pěstování a odrůdovým specifikům daleko nejdůležitější plodinou řepka ozimá. Příjem této plodiny, hlavně v zimním a jarním období, má dopad nejen na veškeré druhy divoce žijící přežvýkavé spárkaté zvěře, ale i zajíce polního, případně králíka divokého. Zdá se, že nejzávažnější je vliv na populaci srnčí zvěře. Řepka má bezpochyby i pozitivní vliv nejen na uvedené druhy zvěře (dotace živin, bezpečné úkryty aj.), avšak domníváme se, že její negativní vliv na srnčí zvěř je velmi výrazný, a proto bychom rádi na něj v tomto příspěvku zaměřili svou pozornost.
Řepka ozimá je velmi progresivní plodina z celé řady důvodů. Především nákladovost pěstování a intenzita výroby je v ČR poměrně příznivá, což umožňuje produkovat řepku pod úrovní světových cen a možnosti exportu v konkurenci se světovými producenty. Dále kromě potravinářského či krmivářského využití, tvorby biomasy pro zelené hnojení atd., je řepkový olej velmi perspektivní pro chemický průmysl i jako zdroj obnovitelné energie místo fosilních zdrojů. Proto také, podle údajů Českého statistického úřadu, činily osevní plochy řepky v r. 2000 více než 325 000 ha, výrazně by podle kvalifikovaných odhadů měla vzrůst produkce metylesterů z řepkového oleje. Vše nakonec podtrhuje nárůst cen řepky u zemědělských výrobců po její sklizni v závislosti na zvýšené poptávce.
V současnosti se na 99 - 100 % uvedené výměry pěstuje dvounulová řepka (00), která se vyznačuje sníženým obsahem kyseliny erukové (KE, do 2 %) a sníženým obsahem glukosinulátů (GSL, do 30 *pmol. g-1 semene). Již se nepěstují řepky EG (++), 0 (bezeruková řepka - do 5 % KE), naopak se dále šlechtí řepky 000 (žlutosemenná řepka s minimálním obsahem KE, sníženým obsahem GSL a sníženým obsahem vlákniny v semeni), 0000 (kromě vlastností popsaných v typu 000 má navíc redukovaný obsah nestabilní kyseliny linolenové), známy jsou EO (+0), hybridní řepky, transgenní řepky pěstované v zahraničí. Snížení obsahu zmíněných antinutričních látek (KE a GSL) u 00 řepky je samozřejmě pro potravinářský průmysl vynikající, u zvěře však působí přesně opačně neboť zvyšuje její atraktivnost (chutnost) i preferenci a tím i příjem tohoto krmiva se všemi nepříjemnými důsledky na zdravotní stav zvěře.
Řepka je zvěři k dispozici hlavně v období od podzimu do časného jara (v dalším období je z potravního hlediska pro srnčí zvěř prakticky bezvýznamná), tedy v období, které lze kromě podzimu charakterizovat velmi omezenou potravní nabídkou. Řepka se v tomto značně dlouhém období nachází ve vývojové fázi listové růžice, teprve v jarním období přechází do další vývojové fáze. Před nástupem zimního období dochází v rostlinných buňkách řepky k výrazným fyziologickým pochodům a změnám. Díky fotosyntéze jsou asimilovány sacharidy, které pak budou potřebným zdrojem energie v zimním období. Výraznou fyziologickou změnou je snižování obsahu vody v cytoplazmě buněk rostlinných pletiv a s tím spojeném zvyšování koncentrace sacharidů. Tento geneticky podmíněný princip je příčinou nejen výborné mrazuvzdornosti řepky, ale zároveň druhým důvodem (kromě již sníženého obsahu KE + GSL), který zvyšuje její atraktivnost pro srnčí zvěř. V průběhu pozdního podzimu a zimního období, kdy řepka nemá možnost fotosyntetizovat (nízká teplota a intenzita světelného záření) jsou sacharidy postupně prodýchávány a zvyšuje se obsah proteinů.
Pokud se budeme ptát po příčinách zdravotních poruch a někdy i úhynu srnčí zvěře po příjmu řepky, můžeme identifikovat především čtyři faktory, respekt. jejich kombinaci. Jsou jimi:
1) S-methylcysteinsulfoxid (SMCO)
2) Dusičnany (N03)
3) Monodieta
4) Nízký obsah vlákniny
Ad 1) Identifikací SMCO (Smith 1974, 1978), tedy aminokyseliny nacházející se v řepkové bílkovině, byl učiněn klíčový objev, který objasnil příčinu zdravotních poruch po příjmu brukvovitých. Tato aminokyselina byla nazvána faktorem kapustové anémie. SMCO je v organismu štěpen na dimethyldisulfid, který působí hemolytickou anémii vedoucí k rozpadu erytrocytů (tzv. "černá krev") a poškození morfologie i funkce jater a ledvin. Následně dochází ke ztrátě plachosti nedokrvením centrální nervové soustavy a kachexii. Tato intoxikace končí zpravidla úhynem.
Ad 2) Řepka má značnou schopnost akumulovat vysoké množství dusičnanů, zvláště pak při hnojení N-hnojivy. Vyšší koncentrace je obecně v mladých rostlinách a v nepříznivých podmínkách (nízké teploty, nedostatek světla), které nastávají právě ve sledovaném období. Dusičnany v organismu místně dráždí sliznice trávicího ústrojí, odnímají tkáním vodu a tak působí v orgánech osmotické změny. Dusičnany jsou z velké části účinkem mikroflóry zažívacího traktu redukovány na silně toxické dusitany (NO2). Dusitany jsou zhruba 10 x jedovatější než dusičnany. Vysoce toxický účinek dusitanů je v podstatě dvojí; přímý, který vede k tvorbě methemoglobinu, a nepřímý, spojený s tvorbou nitrosaminů (N-nitro-derivátů). Nitrosaminy jsou hepatotoxické i nefrotoxické a zároveň vysoce kancerogenní. Přímý účinek dusitanů vede k přeměně hemoglobinu na methemoglobin. Methemoglobin je patologická forma hemoglobinu, která nemá schopnost vytvářet disociovanou vazbu s kyslíkem, který je pevně vázán a nemůže být tudíž předáván tkáním. Při vysokém obsahu methemoglobinu v krvi (60 - 80 %) nastává smrt udušením. Mláďata jsou podstatně citlivější než zvěř dospělá. Příznaky akutní otravy jsou: kolikové bolesti, průjmy, dušnost, cyanóza sliznic, tmavá krev s odstínem do hněda, úhyn. Tyto příznaky nastupují zpravidla rychle do 30 minut po příjmu dusičnanů. Pro zvěř je v současné době vážnějším problémem chronická zátěž NO3 a NO2, než jejich akutní toxicita. Při vleklých intoxikacích N03 a N02 (dlouhodobý příjem) vznikají subklinické methemoglobinémie, při kterých dochází k poruchám reprodukce, potratům, zhoršení kondice, produkčních vlastností, k projevům avitaminóz A, E, B6 a hormonálním poruchám. Dusitany navíc způsobují ochrnutí cév a snížený krevní tlak.
Ad 3) Monodietní příjem řepky se podílí na poruchách trávení, zánětech gastrointestinálního traktu. Kromě toho jsou ovšem příčiny, ale i projevy takových poruch velmi pestré a bude o nich pojednáno v následující kapitole.
Ad 4) Nízký obsah vlákniny v řepce (okolo 3 %), nízký obsah sušiny (méně než 20 %) společně s jejím monodietním příjmem a již zmíněným vysokým obsahem dusičnanů se podílí na vzniku funkčních poruch trávení - jednoduchých nechutenství (indigescí), kterými jsou:
a) Monodietní příjem řepky (mnohdy tvoří více než 50 % krmné dávky) společně v vysokým obsahem dusičnanů snižuje aktivitu mikroflóry v bachoru. Příznaky jsou nadýmání, vypadávání srsti, průjmy, kachexie, v případě závadnosti dalšího přijímaného krmiva nastupují acidózy, ketózy atd.
b) Monodietní příjem řepky v kombinaci s jejím velmi nízkým obsahem vlákniny omezuje přežvykování, produkci slin čímž klesá hodnota pH v předžaludcích (pod 5,5), motorická činnost předžaludků je silně omezena, poškozována je sliznice bachoru, dochází k ucpání knihy aj.
Kromě uvedených indigescí však dochází k daleko závažnějším těžkým poruchám předžaludků. Především je to acidóza obsahu bachoru, jakožto vážná porucha trávení charakterizovaná poklesem pH - překyselením pod pH 5,5, někdy pod 4,0 i nižší. Podle stupně a délky trávení má různý průběh, od nechutenství až po těžký smrtelný stav. Příčinou je vysoký obsah lehce stravitelných sacharidů a současně chybějící hrubá vláknina, tedy se s ní můžeme setkat po přijímání řepky v podzimním období a především v první polovině zimy. Příznaky jsou závislé na formě onemocnění. Těžké akutní acidózy se velmi rychle ohlašují náhle vzniklým nechutenstvím, průjmy, nadmutím, pokračují ulehnutím a přecházejí do komatu. Dostavují se oběhové poruchy, křeče, agónie a nastává smrt. Vleklé formy nastupují plíživě a probíhají skrytě. Projevem bývá nechutenství, kachexie, snížení životaschopnosti mláďat u nichž se vyskytují průjmová onemocnění, které mnohdy končí úhynem.
V jarním období, kdy jsou vyčerpány energetické zdroje (nízký obsah sacharidů), v rostlinách řepky je zvýšený obsah bílkovin navíc s vysokým obsahem dusičnanů (v případě regeneračního hnojení N-hnojivy v průběhu února) se setkáváme s alkalózou obsahu bachoru. Ta je charakteristická vznikem alkalického prostředí v bachoru, hodnota dosahuje až pH 8,5. Příznaky jsou výrazné u akutních forem: křeče a koliky. Vleklé formy jsou provázeny zažívacími poruchami, kachexií, poruchami reprodukce aj.
Po příjmu řepky může dojít také k zánětům slezu a střev, které provázejí již popsané funkční poruchy předžaludků. Příznaky jsou typicky vyjádřeny průjmem, malátností, nechutenstvím, kolikovými bolestmi. Řídké výkaly mají hnilobný zápach, často obsahují hlen a někdy i krev. Srnčí zvěř slábne, nastupuje dehydratace a kachexie.
Na základě popsaných skutečností je možné konstatovat, že dopad řepky ozimé na početnost srnčí zvěře je zřejmě opravdu závažný. To podporují i poznatky a zkušenosti z celé řady honiteb v rámci celé ČR, které poukazují na vysokou mortalitu srnčí zvěře především v jarním období, kterou uvádí ve spojitosti s pěstováním řepky ozimé. Uvedení možných cest, jak tyto ztráty omezit, budeme věnovat příští příspěvek.
Tento projekt je podporován Ministerstvem zemědělství ČR.