Časopis Myslivost

ČMMJ a ochrana přírody

Dr.Ing.František Libosvár, Předseda ekologické komise ČMMJ
ČMMJ a ochrana přírody
Osmdesáté výročí založení Československé myslivecké jednoty si zaslouží ohlédnout se zpět k jejímu  počátku a zamyslet se nad tím co dala myslivcům a společnosti za dobu svého trvání. Toto zamyšlení zaostříme k problému ochrany přírody, která je v současnosti často kontroverzně dávána do souvislosti s výkonem práva myslivosti. Zakladatelé Československé myslivecké jednoty (jejíž nástupnickou organizací je ČMMJ), nám ve svých programových prohlášeních zanechali dostatečné množství zásad a myšlenek, které prosazovali v legislativě, mezinárodní spolupráci, organizaci členů a celkové osvětové činnosti ve společnosti.
Dnes můžeme snadno posoudit, co se jim podařilo uskutečnit a co ne, ale především za jejich práci touto vzpomínkou projevit vděčnost.

Vrátíme-li se do minulosti po stopách myslivecké ochrany přírody budeme mnozí překvapeni jaké poslání organizaci dali její zakladatelé a co prosazovali.

Za nejpodstatnější lze považovat to, že se jim podařilo sjednocení především lovecko- kynologických spolků a Ústřední jednotou čs. lesnictva v "mysliveckou jednotu". Zakladatelé si velmi dobře uvědomovali co znamená slovo "myslivost" v názvu organizace.

Další pozitivní roli sehrálo i to, že organizaci zakládali významní lesníci, vysokoškolští profesoři, přírodovědci, právníci, politici a jinak významně postavení lidé, kteří měli velmi dobrý vztah k širokým vrstvám členské základny. Zakladatelé myslivecké jednoty považovali devatenácté století za století vědeckých objevů, poznání nutnosti ochrany přírody a životního prostředí. Ochranářské snahy se podle jejich názorů neprobojovaly k cíli protože "nevnikly v mentalitu lidu". Na základě toho si dali za cíl v počátku dvacátého století tyto poznatky a snahy rozšířit mezi své členy a nejširší občanskou veřejnost.

Jak byla myslivost usměrňována proklamována při vniku organizace v souvislosti s ochranou přírody a zvěře nám dokazují dobové materiály, které bude vhodné doslovně citovat. Josef Žalman (1923): "Jest nezvratnou skutečností,že lovecká vášeň člověka se přenesla až do generace přítomné a nebude bohužel daleko od pravdy tvrzení, že i lidstvo nynější by z vášně a sobectví zvěř vyhubilo, kdyby nebylo zákonů a provozovalo by lovectví často i barbarsky".

"Přijde snad na mysl otázka: Kde by byla lidská kultura , mravnost a smysl pro etiku? Zcela správně ! Tyto pojmy zůstávají bez ozvěny u vzrušené masy, asi tak jak u vojáka před bitvou páté přikázání Boží.

Není snad Francie a nebo Itálie státem vysoké a jak se s chloubou říká "západní" kultury ? A kde je lovná zvěř těchto států? V největší míře smetena - "kulturou"

Ze stejného období jsou zajímavé názory mysliveckého konzervátora Rudolfa Maximoviče: "Bohatství přírody není nevyčerpatelné, protože neusměrněné zasahování do přírodního vývoje urychluje stárnutí krajiny kulturou, jemuž lze zabránit jedině rozšířením moderního názoru na přírodu -nikoli Pán přírody s mocí materialisticko-utilitaristické exploatace je člověk, nýbrž součást přírodního celku a proto ochránce přírody."

Je nutno, aby ochrana přírody počínala z lidu a aby za podpory nejširší veřejnosti - organizované jednotně ve velkých, na členy početných spolcích - bylo veškeré naše zákonodárství naplněno duchem ochrany přírody".

Je naprosto viditelné, že zakladatelům myslivecké organizace se jednalo více o ochranu zvěře včetně jejího biotopu a omezení lovu mizející zvěře, než o jeho bezmyšlenkové provozování. Díky jim, máme dnes větší druhové zastoupeni a vyšší stavy, než většina západoevropských států.

Zanedlouho po svém vzniku ČsMJ iniciovala vypracování osnovy nového honebního zákona, který byl zveřejněn ve "Stráži myslivosti". Tato osnova byla zpracována pod vedením prof. Dyka a po delších parlamentních obstrukcích Agrární strany předložena Ministerstvu zemědělství v roce 1926.

Již v roce 1924 ČsMJ upozorňovala Ministerstvo zemědělství, Ministerstvo školství a národní osvěty na nebezpečí zániku některých vzácných druhů zvěře, pro které žádali přiměřenou ochranu.

Po velkolepé manifestaci na obranu myslivosti v Brně v roce 1924 byla Ministerstvu zemědělství, zákonodárným kruhům a jiným zainteresovaným úřadům zaslána rezoluce, kterou podpořilo mnoho významných politiků.Rezoluce se obšírně zabývala otázkou prodeje živé zvěře do zahraničí, chytáním zvěře, sbíráním vajec, kontrolou prodeje zvěřiny a pytláctvím.

Na návrhy některých lesníků potírat péči o zvěř a dokonce ji vyhostit z kulturního lesa bylo popudem pro prof. Dyka (1926) předložit zvláštní rezoluci Mezinárodnímu kongresu lesnickému v Římě, která byla prvním návrhem, jak celosvětově organizovat ochranu zvěře a myslivosti. Prof .Dyk dovedl formulovat stejně dobře rezoluce pro mezinárodní instituce jako zásady pro řadové myslivce a jeho zhudebněné rčení: "Co Bůh stvořil, cti a opatruj, to myslivče buď první zákon tvůj!" je toho důkazem. Toto rčení si myslivci zarámované věšeli do svých příbytků a v podstatě to lze považovat za lidově formulovaný příkaz k ochraně biodoverzity.

Podle platných honebních zemských zákonů nebylo možno dosáhnout žádoucí úpravy dob hájení zvěře V roce 1927 ČsMJ pod heslem "Vše pro myslivost" organizovala za podpory úřadů dobrovolné okresní dohody držitelů honiteb o hájení ohrožených druhů zvěře.

Po kruté zimě 1928-29 zpracovala ČsMJ statisticky ztráty a žádala Ministerstvo zemědělství o vydání zvláštního zákona, o omezení lovu a hájení zvěře, který se vžil pod pojmem "malý honební zákon".K obhajobě svých návrhů a požadavků ČsMJ si nechávala zpracovávat vědecké posudky předních odborníků ve státě.

Mnoho myslivců a lesníků se zapojilo jako dobrovolníci památkové agendy při ochraně význačných přírodních lokalit, například Jan Ev. Chadt, lesní rada Karel Knapp a mnoho dalších.

V roce 1930 požádala ČsMJ o ochranu výra a sokola stěhovavého,na Slovensku a Podkarpatské Rusi celoroční ochranu medvěda. Tyto požadavky ČsMJ úspěšně prosadila. Myslivci jsou v té době nabádání k ochraně káně lesní a včelojeda. Působením na členy organizace pomalu mění historicky silně zakořeněný negativní vztah k šelmám a dravců.

V tomto duchu probíhal vývoj myslivosti až do okupace a počátku II. Světové války.

Za války nejenže "mlčí můzy", ale i s ochranou přírody či zvěře si žádná armáda nedělá starosti.To jsou důvody proč období okupace je hodnoceno se vším všudy z hlediska ochrany přírody a zvěře negativně. Tím se nezmenšují zásluhy těch, co v této těžké době zachraňovali, co se zachránit dalo.

Složitá situace nastala zanedlouho po válce a to konkrétně po roce 1948. Změnily se jako po každé revoluci vlastnické vztahy a to je vždy pro zvěř i přírodu špatné.

Myslivost se silně zpolitizovala a všechny priority byly dány výrobě a produkci. To mělo nepříjemné následky pro mnoho myslivců, krajinu i všechny volně žijící živočichy včetně zvěře. Nevratně se likvidovaly a narušovaly biotopy drobné zvěře tak zvanou kolektivizací zemědělství a naopak se v polní krajině vytvářeli velmi příznivé podmínky pro zvěř spárkatou. Mizely meze, remízy,.rozptýlená zeleň, včetně statisíců polních ovocných stromů. Osevní postupy se specializací zužovaly až k monokulturnímu pěstovaní obilnin , kukuřice , cukrovky, později ozimé řepky. V krajině vlivem chemizace, mechanizace a blokace honů mizí nespočetné množství rostlinných druhů, půdní mikroflory, hmyzu, ptactva a ostatních volně žijících živočichů včetně zvěře. Z širokého zastoupení polních plevelů zůstávají jen ty nejagresivnější druhy, většinou introdukované z jiných kontinentů osivem kulturních plodin..Stejná situace je na loukách a pastvinách kde, došlo k výraznému snížení rostlinných druhů, to je trav, barevných jetelů, bylin a rostlin označovaných za plevelné. V lesním hospodářství je situace méně drastická, ale styl hospodaření je podobný. Na tyto změny zvěř reaguje drobná zvěř úbytkem početních stavů a to od druhé poloviny sedmdesátých let dodnes. Myslivci na tuto skutečnost poukazovali, ale přednost byla dána maximalizaci zemědělské výroby. Úbytek drobné zvěře byl řešen velkoryse odchovnami bažantů a koroptví dokonce byly konány pokusy s umělým odchovem zajíce a tetřevovitých.

Přednost i v myslivosti se dávala produkci zvěřiny či vývozu živé zvěře před zachováním její druhové početnosti. Přes vysoké počty vypuštěných kuřat úspěch se nedostavil vzhledem k negativní změně polního biotopu ,včetně nerovnováhy vytvořené silně se množící černou zvěří, liškami, skalními kunami a toulavými kočkami. Z hlediska objektivity nutno říct, že úbytek drobné zvěře a narušení jejího biotopu postihl celou Evropu a to východní i západní. V osmdesátých letech s kritikou devastace krajiny a ochranou mizejících druhů přichází ochranářské iniciativy, které však nemají zájem spolupracovat s myslivci. Po revolučních politických změnách od roku 1990 nastávají zásadní změny v ochranářské a myslivecké legislativě opět na základě změny vlastnických vztahů. V zemědělství se několikanásobně snížilo používání chemických přípravků a průmyslových hnojiv. Za uplynulých dvanáct let se to na stavech drobně zvěře neprojevilo. Při tvorbě nového zákona o myslivosti č.449 z roku 2001 Sb. ČMMJ udělala vše co bylo v jejích možnostech, aby zákon byl co nejvíce prospěšný zvěři a jejímu prostředí. Hodnotit účinky těchto zákonů a změn, by bylo ještě předčasné, ale stav naší krajiny a zvěře vidíme s dávkou značného pesimizmu.

Nutné je nesmiřovat se s nepříznivým stavem, ale bojovat slovy i skutky za zachování zvěře, jejího životního prostředí a myslivosti, stejně jako zakladatelé ČsMJ.



Zpracování dat...