Časopis Myslivost

Čas přelomu jara a léta je obdobím zrození nového života v přírodě. V červnu nastává čas rodičovské péče o nové potomstvo. Tento věčný koloběh probíhá na zeměkouli nepřetržitě od vzniku života na zemi. Člověk svou činností svět přetváří, podmaňuje si čím dál tím více přírodu, ale zároveň působí svou činností i negativně na své životní prostředí.

Myslivci, více než kdo jiný, si uvědomují vzájemné souvislosti a důsledky civilizačních faktorů v přírodě a proto všemi prostředky usměrňují svoji činnost na ochranu přírody a životního prostředí. Tak jako každým rokem tak i letos budou myslivci propagovat svou činnost. Ve všech propagačních akcích můžeme s klidným svědomím ukázat veřejnosti, že myslivost nebyla a není vždy jen lov zvěře. Ale je to především péče o zvěř a velká snaha o zachování přírodního prostředí zvěře.

Bohužel ani v dnešní době není vše ideální. Českou myslivost se svou staletou historií nezastihl příchod nového milénia zrovna v optimální pohodě. Pomalu, kousek po kousku, se z naší myslivosti mnohde vytrácejí některé mravní i etické hodnoty, které ji spolu s vynikajícími chovy zvěře posunuly na čelní místa v celosvětovém srovnání.

Bohužel, mnohá selhání členů mysliveckých sdružení jsou navíc ještě znásobena silným negativním tlakem mediálních prostředků, které číhají na sebemenší bulvární příležitost vedoucí okamžitě k vyvolání skandálu, většinou neodpovídajícího závažnosti činu. Nadále tak jitří protimyslivecké postoje u široké veřejnosti a svými desinformacemi přispívají k dotváření matoucího obrazu soudobého českého myslivce. To vše podtrženo a sečteno vytváří silný pocit nejistoty všech členů ČMMJ. Je jen velká škoda, že si členové ČMMJ ve své více než stotisícové členské základně dostatečně neuvědomují svoji sílu a nedokáží účinně pozdvihnout svůj hlas ochraňující jejich zájmy i v jádru dobré poslání myslivecké činnosti. Upřímně řečeno, nejen že to nedokážeme, ale velmi často nám také chybí účinné argumenty obrany.

Z mnoha míst je slyšet, že myslivost je hospodářským odvětvím lidské činnosti, často chápaným jako jakási odnož zemědělské nebo lesní výroby, která má za úkol hospodaření s volně žijící zvěří, produkci zvěřiny a trofejí. Skutečnost však stojí poněkud jinde. Myslivost se totiž v současném světě stává výrazným ekologickým, rekreačním a také reprezentačním prvkem, který má samozřejmě svůj vedlejší hospodářský dopad.

Co se týká ekologie: soudobý člověk - myšleno tím středoevropan - žije uprostřed kulturní krajiny, která je výsledkem staletých změn. Ekosystémy utvářející naše životní prostředí jsou v neustálých, vzájemně propojovaných vazbách a vzájemně se ovlivňují. V těchto procesech hraje člověk-lovec a později myslivec svoji důležitou úlohu. Ovlivňuje totiž významně živou složku krajinné sféry. Dá se říci, že do jisté míry nahrazuje přirozené procesy, které svojí vlastní činností v uplynulých etapách z přírody odstranil. Tyto činnosti však nejsou pouze lovecké, ale také chovatelské. Člověk si již začíná naplno uvědomovat, že odstranění některého prvku krajinné sféry má za následek nepředvídatelné vazby na prvky ostatní, zatížené mnohdy značnou setrvačností. Pouze cílená péče o zvěř jako o důležitý prvek krajiny může pomoci zajistit její celkovou stabilitu a rovnováhu. Proto současná doba klade na každého myslivce veliký úkol, posouzení úlohy jednotlivých druhů zvěře v daném prostředí a zodpovědné vysoce odborné posouzení jejich minimálních existenčních, ale také maximálních únosných stavů. Automaticky to však v sobě zahrnuje také celou řadu dalších aktivit, od ochrany ohrožených druhů, kompletní péči o lovnou, ale samozřejmě i nelovnou zvěř, její ochranu před nepříznivými vlivy, sledování zdravotního stavu populací, přes reintrodukci ohrožených a vymizelých druhů zvěře, až po suplování role chybějícího predátora v krajině. Na této filozofii lze pak snadno obhájit také nejkritizovanější složku naší činnosti - vlastní lov zvěře. Při pochopení uvedených vazeb se totiž lov stává nástrojem k zajištění ekologické rovnováhy. Naprostou samozřejmostí však při něm musí být přísné dodržování pravidel přirozené selekce, všech zákonných norem, moderních zoologických poznatků, mysliveckých tradic, etického přístupu k lovu i morálky. Pak snad dospějeme k tomu, že rána na zvěř přestane být pro nemysliveckou veřejnost krvavým zločinem, pak budeme mít dostatečné argumenty na svoji obranu.

Co se týká rekreačního významu myslivosti: současná změna životního stylu vede k mnohem širšímu využívání technických vymožeností, televize, video, výpočetní a mobilní telekomunikační technika, motorismus a mnoho dalších pojmů se stalo součástí našeho každodenního života. Druhotně však také klesá komunikace mezi lidmi, odumírají tradiční etické a estetické hodnoty, narušuje se vztah mezi člověkem a přírodou. Myslivost na straně opačné poskytuje všem zájemcům prostor k rozšíření aktivní části odpočinku a k účelnému, smysluplnému trávení volného času. Navíc může být výkon práva myslivosti právě u mladé generace nástrojem k utváření žebříčku hodnot, smyslu pro povinnost a zodpovědnost. O to je její rekreační úloha důležitější a v souvislosti s ní si troufám hovořit nejen o relaxaci těla, ale především o relaxaci a očistě ducha.

Reprezentační účel myslivosti: posledních deset let bylo poznamenáno poměrně masivním zájmem o provoz honiteb ze strany restituentů, bývalé šlechty i podnikatelských subjektů. Lidová myslivost přijímala a mnohde stále přijímá tyto aktivity se značnou dávkou nedůvěry a nebojím se říct také nepřátelství. Vyskytly se pochopitelně případy, kdy počáteční nadšení nájemců honiteb rychle vyprchalo, nebo bylo od samého počátku vedeno zištnými cíli. V těchto případech pak docházelo k neúměrnému loveckému tlaku na zvěř a k podstatnému početnímu i kvalitativnímu ochuzení populací, které se většinou také dotklo dalších honiteb v bezprostředním sousedství. To však samo o sobě neznamená, že by byly veškeré aktivity a veškeré snahy této skupiny myslivců zavrženíhodné. Ba právě naopak, svojí osobností plní reprezentační a společenskou úlohu při oživování mysliveckých tradic, odsouvaných uspěchanou dobou poněkud do pozadí.

Co se týká hospodářského vlivu mysliveckých činností je pravdou, že myslivci odpracují desítky hodin při zvelebování honiteb, ochraně lesa a při pomoci zemědělské výrobě. Je také pravda, že z honiteb plyne na náš trh zvěřina a pro průmysl některé suroviny. Mnohem podstatnější je však skutečnost, že více než sto tisíc myslivců učiní dosti značný obrat výrobcům a prodejcům zbraní, střeliva a oděvnímu průmyslu. Během své činnosti každoročně projedou tisíce litrů pohonných hmot, uhradí miliony korun v nájmech za honitby a za škody páchané zvěří. Do státní pokladny tak díky myslivecké činnosti přibude jen na daních nemalá finanční částka. Za malé povšimnutí rovněž stojí, že k zabezpečení výše uvedených záležitostí navíc představuje v některých regionech desítky příležitostí k zaměstnání. A také upozornění politickým stranám, že stotisícová členská základna není zrovna malý voličský potenciál.

Co dodat závěrem? Snad jen politování. Politování nad skutečností, že myslivci si při své ušlechtilé činnosti nedostatečně uvědomují svoji významnou roli. A snad i vyslovit důvěru. Důvěru, že osvěta ležící na nás, bude v jednotlivých mysliveckých sdruženích i mezi nemysliveckou veřejností beze zbytku použita.

Na závěr zbývá naděje a naděje umírá naposled. Naděje, že nakonec přece jen zvítězí zdravý rozum zákonodárců i zdravý rozum celé společnosti. Jen tak bude moci být krásná českomoravská myslivost i naše příroda zachována pro příští generace.