Časopis Myslivost

Myslivost zůstane “česká”

jen když zůstane zemědělská půda v českých rukou  Ing. Miloslav Kučera, Poslanec PSP ČR za ODS
Myslivost zůstane “česká”
K žádnému dramatickému skupování půdy západními farmáři po vstupu do Evropské unie nedošlo ani v Rakousku, ani v bývalé NDR. Přesto si myslím, že u nás by mohla být situace horší a ke skupování velkých celků s rozlohou přes 1000 hektarů by mohlo dojít. Napomáhat tomu může malá národní hrdost, vychytralost a odtržení vlastníků půdy od přínosů z obhospodařování z jejich pozemků.
Rozhodně si nemyslím, že by se zde někdo pokoušel jednotlivé vlastníky vyhledávat a začít kupovat půdu po několika hektarech. Nebezpečí pro naše zemědělství i myslivost se ukrývá pod pokličkou uměle udržovaných a neperspektivně vedených podniků právnických osob. Tedy v některých akciových a obchodních společnostech. Tam, kde jejich vedení nezachovalo družstevní charakter společnosti, ale nemá zájem nebo odvahu ani na dokončení majetkové transformace ve svůj osobní prospěch tak, aby se stali i opravdovými vlastníky pozemků. Takovýto "ředitel" by za několikamilionovou odměnu dokázal nejenom předat seznamy vlastníků pozemků, ale i vlastní hromadný prodej zařídit a vlastníky přemluvit. Reálnost mnohamilionové odměny "řediteli" pak pramení z minimalizace nasmlouvané ceny pozemků a dlouhodobého ekonomického efektu při jejich získání jako uceleného komplexu.

V souboji o charakter transformace našeho zemědělství zvítězili zastánci velkých celků a skuteční vlastníci pozemků byli odtrženi od vlastního rozhodování a příjmů z hospodaření. Dnes nás tato cesta zavedla do slepé uličky. Ve vztahu k poměrně malé rozloze naší země se může objevit poměrně dost západních farmářů, kteří by si chtěli zde splnit svůj sen - hospodařit na velkých polích a velké farmě. Pokud by se jim to povedlo, byl by to problém nejenom pro zaměstnanost na našem venkově, ale samozřejmě také pro naši myslivost. Nikdo si přece nemůže myslet, že by si takovýto nový vlastník nechal ujít požitky a přínosy z výkonu práva myslivosti. Zvlášť, když střílení je v dnešních zemích EU tak vzácné a drahé. Jaké dopady by mělo čistě střelecké chápání myslivosti na okolní honitby je nám asi také jasné.

V obhajobě "českého" zemědělství a myslivosti nás čeká velmi obtížná etapa. Nutným předpokladem je vytvoření takových podmínek, aby si naši zemědělci mohli půdu opravdu za rozumných podmínek koupit. A pro myslivost je stejně důležité, abychom dopracovali zákon o myslivosti tak, aby nevyráběl nevraživost mezi těmi, co zemědělsky a lesnicky hospodaří a mezi těmi, co se starají o zvěř. U skutečných hospodářů na velkých panstvích za první republiky to tak bylo normální, šlo to. Byli pyšní nejenom na své hospodářské výsledky, ale i na zvěř, kterou měli v revíru. Proč by to nemohlo jít i dnes?

Proč by zemědělci nemohli nechat třeba kolem 0,5 % obhospodařované plochy na příčná políčka na kryt a potravu pro zvěř? Vždyť je to vlastně jen velice efektivní prevence proti vzniku škod na polních a lesních kulturách a lze to spojit s protierozní ochranou scelené půdy. A proč by zase myslivci místo prostého střílení toho, co uvidí, nemohli více dbát na selekci a vlastní zdravotní a chovatelský stav zvěře? Není to nemožné. Stačí si jen vedle prosazování vlastního zájmu ponechat dostatek prostoru a ochoty na vnímání a respektování širších souvislostí.

Dnes spojuje české zemědělce a myslivce společný zájem na obhájení vlastního území. Rozhodující období bude trvat jen několik let. Budeme nakonec usměvaví nebo posmutnělí? Nenaplní se ono tragické pořekadlo "Když se dva perou, třetí se směje?" To nezáleží na zájmech lidí z EU. To všechno záleží jen a jen na nás samotných.



Zpracování dat...