Časopis Myslivost

Ohlasy na článek Divočáci... a jak dál?

Ohlasy na článek Divočáci... a jak dál?
Se zájmem jsem si přečetl příspěvek Ing. V. Chmely v Myslivosti 4/03. Ing. Chmela uhodil, tak říkajíc, hřebík na hlavičku. Přesvědčil, že černé zvěři, právem ji oslovuje rytířské, rozumí a problémy, které tato zvěř zemědělcům a myslivcům přináší, žije. Bez nejmenších výhrad s autorem souhlasím. A protože v závěru svého příspěvku Ing. Chmela vyzývá myslivce z praxe, aby se o své zkušenosti podělili s ostatními, přicházím i já se svou “troškou do mlýna”.
Předem považuji za nutné říci, že ani zdaleka nepatřím k těm, kteří mají na svém osobním kontě ne desítky (takových je hodně), ale stovky střelených divočáků, ale život černé zvěře není pro mě tabu.

Viděl jsem a prošel dost porostů zemědělských plodin - ozimých pšenic, ovsů, ječmenů, luskoobilních směsek, ale i jetele červeného nebo kukuřice. Stejně jako přebuchtovaných lučních a pastevních porostů, které v některých místech vypadaly jako přejeté kultivátorem.

Agronomové těchto podniků, pokud nebyli myslivci, se dost vehementně dožadovali náhrady způsobené škody. Když jsem je ale upozornil, že na stopách kol traktorů a závěsného nářadí (na témže pozemku) toho moc nesklidí, nebo že klasy obiloviny za nimi budou ještě ve žních nevyzrálé, tak jejich argumentace už byla méně přesvědčivá. A jestliže v jejich katastru bylo několik tzv. druhotných cest, které si traktoristé vyjezdili hned vedle stálé, ale méně udržované polní cesty, rozešli se "stěžovatelé" i "viníci" většinou smírně, i když začátek tomu zdaleka neodpovídal.

Stěžoval si také jeden agronom, že mu divočáci vybrali zasetou kukuřici. Na několika arech byly skutečně několikametrové rýhy, jak prasata jela po řádcích. Když jsem se však na toto místo (bylo u stohu) byl po vzejití rostlin podívat, nenašel jsem chybu. Divočáci šli zřejmě po živočišné složce potravy a zrno brali výjimečně.

Pan Ing. Chmela právem zdůrazňuje nezbytnost vzájemné spolupráce zemědělců a myslivců. Těžko říci kde končí a kde začíná. Chce-li mít zemědělec v pořádku ozimou pšenici, která zpravidla po kukuřici následuje, měl by umožnit řádný dosběr palic místním drobnochovatelům i myslivcům. Ti vědí dobře, že se už sklízí. Co však říci k tomu, že vedoucí pracovník zemědělského podniku dal příkaz traktoristovi, aby neprodleně začal orat pole, kde už byly posbírané klasy na hromadách, připravené k odvozu? Naštěstí je tento případ, aspoň myslím, zcela výjimečný.

Jisté je, že ke zmírnění škod na kukuřici, ať v době klíčení zrna, nebo počínaje mléčnou zralostí klasů, musí obě strany něco udělat. Proto myslivci na jaře hlídkují, plaší zvěř v době klíčení zrna. Odváděcím přikrmováním lákají zvěř z polí, aby ji co nejdéle udrželi v lese a podobně.

Zemědělci by pak od léta, jak Ing. Chmela doporučuje, kdy už černou zvěř v porostu nevidíme, měli v kukuřici či jiné vyšší plodině vysekat pruhy nebo počítat s tím dříve a oset je například luskoobilnou směskou. Tu pak sklidit s kukuřicí. Směska je pro divočáky neméně lákavá, je nižší a bude-li třeba, myslivec si v ní sám snadno udělá ležáky, aby zvěř lépe obeznal.

Toto opatření by nemuselo být pro zemědělský podnik tak bolestivé, jak se na první pohled může zdát. Vezměme si jako příklad pozemek 400 x 300 m, což je 12 hektarů: prosečením užší strany dvěma pruhy o šířce asi tři metry se "ztratí" celková plocha 2400 m2, což představuje z oněch 12 hektarů dvě procenta, čili dvě procenta ztráty na výnosu nebo na tržbě z 12 hektarů. Pro lepší ilustraci vezměme za příklad pšenici s potencionálním výnosem 50 q/ha. Jde o celkový úbytek 12 q zrna. Při ceně 300 Kč/1q to "spraví" dvě odrostlejší selata, nebo jeden slušný lončák pro pěstitele, případně jiná vhodná forma výpomoci z naší strany.

Samozřejmě, že ani tyto pruhy nejsou všelékem. Loni jsem přemístil "jednomužný" posed do asi šestihektarového pozemku do průseku v kukuřici o šířce tři až čtyři metry, který ujezdili pracovníci rozvodných závodů, když měnili sloupy vysokého napětí. Divočáků jsem se nedočkal, i když podle stop tam občas byli. Pobytové známky svědčily o tom, že se zdržovali v místech, kde kukuřice sousedila se zabuřenělou loukou. Při sklizni obsluha kombajnu napočítala přes deset prasat, podle hmotnosti zřejmě lončáků.

Ještě k naháňkám - nepovažuji je za nejvhodnější způsob lovu. Mají podle mého názoru opodstatnění tam, kde hospodář perfektně zná honitbu, spády zvěře a zve jen hosty, které zná a ví, že bez výhrad plní jeho pokyny. Ale tam, kde se improvizuje, kde účastníci jsou hluční, psi proběhnou nejméně jednu leč navíc, kde střelci během leče mění stanoviště, tam je naháňka jen zbytečným rušením veškeré zvěře a ztrátou času. Pokud neskončí úrazem některého z účastníků, lze mluvit o štěstí. Nezřídka jsou při takových naháňkách střeleny těžší kusy, bachyně nevyjímaje, některá prasata jsou postřelena (i brokem) a jsou-li dohledána, pak obvykle již pozdě.

Za vhodnější formu, nesoucí v sobě prvky naháňky i individuálního lovu, považuji takovou, kdy zúčastnění střelci obsadí všechny stabilní a navíc i předem umístěné mobilní posedy ve větším úseku honitby a vyčkávají možný pohyb zvěře. Tu by měli zvednout honci, kteří pod vedením několika zkušených střelců spolu s ukázněnými psy procházejí v klidu určeným úsekem.

Ztotožňuji se s Ing. Chmelou i v tom, že mladou zvěř je třeba lovit intenzivně po celý rok. V rozboru s mysliveckou etikou ovšem je, ulovíme-li 25 - 30kg bachyňku, u níž můžeme předpokádat (praxe to potvrzuje), že již bude oplodněná, pochopitelně jen slabým kňourkem. Její slabé potomstvo ani ona sama přínosem pro chov samozřejmě nebudou. Je nutné zde vzít v úvahu i mor prasat se všemi důsledky, který se může při přemnožení černé zvěře vyskytnout. Na tuto otázku si musí podle svých zkušeností a svého svědomí každý myslivec odpovědět sám.

Existují samozřejmě ještě další možnosti lovu divočáků - například lákáním zvěře na určitá místa, třeba ke kalištím nátěrem kůlů nebo kůry stromů, zdržováním prasat při braní zrna z tlustostěnné láhve, jsou i vábničky, věrně napodobující přítomnost černé zvěře aj.

Jestliže nemáme dostatek krmiv pro přikrmování zvěře, pak doporučuji nakupovat je v čase, kdy jsou nejlevnější. Kolísavé ceny zemědělských výrobků to umožňují. Například letos na jaře bylo možno nakoupit zrno kukuřice za 300 Kč za jeden cent + 5 % DPH.

Na závěr si dovolím vyslovit svůj osobní názor: černá, tato statečná a v mateřském pudu neohrožená, zvěř si zasluhuje při lovu stejný přístup jako kterýkoliv jiný druh spárkaté zvěře. Tedy lov individuální, při kterém můžeme nejlépe uplatnit chovatelská hlediska a zásady průběrného odstřelu.

Ing. Zdeněk Nevoránek




Chci zareagovat na příspěvek Ing. Chmely v našem měsíčníku č. 4/203 pod názvem Divočáci... a jak dál...


S názorem Ing. Chmely souhlasím, že černá zvěř je téměř po celém území přemnožená, její stavy jsou již neúnosné a je skutečně třeba hledat prostředky jak zintenzívnit její tlumení - účinné.

Osobně bych jako jednu z možností viděl i v tom, že bychom mohli využít tzv. městské členy v důchodu, a nejen je, kteří žijí po většině roku na svých letoviskách (chalupy, chaty apod.). Vzhledem k tomu, že "černá" je zvěří převážně s noční aktivitou, pokud by v noci pomáhali (chodili na čekanou), tak během dne by jim to vůbec nevadilo, jelikož nemusí chodit do zaměstnání.

Kolegiální výpomoc si představuji následovně: vše by se muselo řádně projednat na MS se stanovením jasných podmínek "pomoci" s tím, že tento pomocník v podobě hosta by mohl svou pomoc provádět pouze v katastru obce kde bydlí. Podle mě by to mohlo přinést celkový efekt všem, tedy i finanční, místnímu sdružení, o vzájemné důvěře, poznání a předávání zkušenosti ani nemluvě.

Pokud by to bylo proveditelné byl bych rád, že i já jsem přispěl se svou troškou do mlýna a napomohl tak utužovat přátelství při naší zájmové činnosti.

P. Jakubček




Nepatřím mezi ty myslivce, kteří věnují lovu divočáků největší pozornost. Za svou téměř čtyřicetiletou myslivost jsem nejraději lovil a lovím zvěř srnčí. Přesto bych chtěl reagovat na výzvu pana Ing. Chmely v Myslivosti č. 4/2003 v článku Divočáci a jak dál... Plně s ním souhlasím právě při hledání způsobů a možností jak na ně, aby nám "nepřerostli přes hlavu". A to, aby nám přes hlavu ale přerostli už zabezpečuje nový zákon č. 59/2003, § 45, odst. s".


Co jsem vlastníkem loveckého lístku a tedy provozuji myslivost, vždy platilo: zákaz stavění posedů a zákaz lovu zvěře nejméně 100 m od hranice honitby sousední atd. (není to doslovná citace). Nepamatuji se, aby v našem MS docházelo se sousedy ohledně uvedených zákonných opatření ke sporům. Z jedné ani z druhé strany. Většinou se drobné prohřešky vyřešily v pohodě, jako mezi dobrými sousedy. Nechápu proto, co vedlo zákonodárce k úpravě vzdálenosti ze 100 m na 200 m, zákaz stavění mysliveckých zařízení (posedů) a konečně i zákaz lovu ze země. Dokonce jsem někde četl, že i zvěř musí být při střelbě vzdálena 200 m od hranic. Lovit se může pouze šoulačkou. Nikde jsem se ale nedočetl o příčinách tohoto legislativního nesmyslu a kdo je jeho původcem.

Pan Ing. Chmela píše o nutnosti spolupráce se zemědělci při vytváření podmínek pro lov černé zvěře v polních plodinách. Mohu říci, že naši zemědělci nám vycházejí vstříc, dělají hlavně v kukuřici průseky - mají zájem na snižování stavů černé zvěře, protože jim působí škody v plodinách. Nás se pak ptají proč nestřílíme, případně se budou ptát. Co ale myslivci budou moci udělat pro snížení škod? Samozřejmě moc málo. Budou sice čekat u polí a v lese, ale 200 i více metrů od divočáků, a tady je právě ta chyba, která by se měla napravit:

V našem MS Háj, Dol. Němčice, v místech, kde bývá zaseta kukuřice, kde jsou enklávy brambor, nebo kukuřice zabíhající do lesů, jsou hranice honitby. Ve většině případů je zde šířka polí 100 až 200 m. Nelze tam tedy lovit černou ani z posedů, ani ze země, kromě šoulačky, kterou zákon povoluje. Copak se dá černá v kukuřici našoulat? A ještě k tomu v noci? A pak - myslivci jsou nuceni používat nebezpečného lovu ze země a jak dobře víme "čert nikdy nespí". Turisté, běžci, cyklisté a další jsou neustále v létě i v zimě v pohybu, k tomu ještě dnes velmi frekventované silnice a kule letí daleko...:

Ptám se: Proč, když má lov prasat a lišek výjimku lovit je v noci, nemůže být výjimka lovit je z posedů, 100 m od hranic, nebo i blíže, třeba i po dohodě se sousedy. Mohlo by se používat s úspěchem mobilních posedů postavených v průsekách. Výjimku by mohly udělovat pověřené Městské úřady, které nejlépe znají situaci, nebo by si vše mohly ověřit.

Jsem přesvědčen o tom, že ten, kdo první vypustil z úst znění odst. s zákona, toho moc o lovu v současných podmínkách nevěděl, nebo nechtěl vědět. Pokud nedojde k opravě v zákoně, může se skutečně stát, že nám divočáci přerostou přes hlavu, pak jak je známo se dá do nich mor, a to by byla veliká škoda. Ten, kdo zákon navrhnul, se už nikdy nepřizná k tomu co zavinil a pod co se podepsal.

František Plachý
Zpracování dat...