Časopis Myslivost

Ing. Dekány je bezpochyby zkušeným a úspěšným lovcem naší i exotické zvěře a má bezpochyby velké zkušenosti s loveckou střelbou na velkou dálku. Já jsem se opět loveckými zbraněmi a střelbou z nich celý život profesně zabýval, provozuji myslivost půl století, byť převážně v obvyklých podmínkách české myslivosti. Mám dlouholeté zkušenosti se střelbou na velké dálky, ale nikoliv při lovu. Napíši tedy svůj názor z tohoto pohledu.

Nemyslím si, že je výběr kulovnice tak ošemetnou věcí. Pro naše podmínky zcela vyhovují standardní kulovnice v modelech CZ 550, které nabízí Česká zbrojovka Uherský Brod. Kulovnici si lze pořídit za přijatelnou cenu, připravenou na standardní násuvnou montáž zaměřovacího dalekohledu.

Při její volbě bych výrazně upřednostnil ráž .308 Winchester a to z řady důvodů. Náboj má v našich podmínkách dostatečný výkon, přijatelný zpětný ráz, velký sortiment střeliva v různé kvalitě i ceně a bohatý sortiment střel včetně sportovního provedení. Navíc se jedná o náboj nejvíce "vymakaný", protože je odvozen od pěchotního náboje NATO. Ze všech uvedených důvodů ho upřednostňují také sportovní střelci i odstřelovači. Střely se také chovají poměrně šetrně k vývrtu hlavně, což je opět dáno požadavky na životnost pěchotních zbraní. Tímto upřednostněním náboje .308 Winchester ovšem žádné ostatní ráže nezavrhuji.

Pokud jde o optiku, můžeme opět zůstat doma a volit zaměřovací dalekohled Artemis z Meopty Přerov. Výběr je zde dostatečný a o kvalitě nemůže být pochyb. Ačkoliv naši myslivci patří k těm konzervativnějším a nemívají k variabilním dalekohledům důvěru, přesto je doporučuji. Pro myslivce, který hodlá střílet přes dalekohled např. na naháňkách, zejména model 1,5-6 x 42 pro jeho velké zorné pole při nejmenším zvětšení. Pokud to není prioritou, je velmi vhodný model 3-9 x 42, popřípadě nejvýkonnější, ale také největší a nejtěžší 3-12 x 50.

Současný trh nabízí široký sortiment velmi kvalitních, ovšem také dražších kulovnic. Jako příklad uvádím kulovnice Steyr Mannlicher nebo Sauer 202 a samozřejmě Blaser R 93. Standardní kulovnice mají obvykle délku hlavně 60 cm, což je optimální.

Samonabíjecí kulovnice nejsou u nás rozšířeny, ale případný zájemce si jistě dobře z výrobků značky Browning vybere. Jedná se o modely BAR II a o vynikající model Dualis, který funguje v samonabíjecím i v opakovacím režimu. Opět bych se zde přimlouval za ráži .308 Winchester.

Speciální kulovnice pro střelbu na velké vzdálenosti nejsou, myslím, v domácích podmínkách aktuální. Sám s nimi nemá, kromě zbraní sportovních, zkušenosti a nebudu se jimi proto v tomto článku zabývat.

Ze stejných důvodů se nebudu zabývat ani kulovnicemi ultralehkými. Rozhodně bych ale nedoporučoval amatérské úpravy kulovnic za účelem dosažení tohoto cíle.

Pro kulovnice s krátkou hlavní se u nás dříve vžil název "štuc" z německého "Stutzen". Dříve jimi byly legendární kulovnice Mannlicher Schönauer, kde měl model v ráži 6,5 x 54 M. Sch. hlaveň pouze 45 cm dlouhou a u ráže 8 x 56 M. Sch. to bylo 50 cm. Tyto kulovnice byly používány jako univerzální, v čemž jim krátká hlaveň nevadila. Profesor Julius Komárek popisuje ve své známé knize Lovy v Karpatech ulovení kapitálního kňoura právě touto kulovnicí ráže 6,5 x 54 M. Sch. Kulovnici s hlavní o délce 52 cm nabízí také Česká zbrojvka Uherský Brod v modelu CZ 550 Stutzen, dokonce i ve velmi výkonné ráži 9,3 x 62.

Chtěl bych se všeobecně zmínit o loveckých zbraních s plastovou pažbou. I když o výhodách plastových pažeb nelze pochybovat, zůstává zde důležitá otázka mysliveckých kulturních tradic, které chápou loveckou zbraň jako umělecký předmět, u kterého je dřevěná - ořechová pažba neodmyslitelnou součástí. Nejsem jistě zdaleka sám, kdo by se se zaváděním plastových pažeb u loveckých zbraní těžko smiřoval. Tento trend ale nelze nikterak zastavit, avšak nabízí se zde slušný kompromis. Např. firma Blaser nabízí kulovnice model R 93 Offrad Timber, které mají sice pažbu z plastu, ale v barvě luxusního ořechového dřeva a to včetně rybiny. Tudy zřejmě vede cesta.

Jsem přesvědčen o tom, že v našich podmínkách vystačí myslivec většinou i s jednou kulovou zbraní. Pro specifické a náročné podmínky poplatkových lovů v cizině tomu tak zřejmě není a Ing. Dekány jistě ze svých zkušeností ví, o čem mluví.

Poznámce autora o tom, že je jedno, zda se při lovecké střelbě ovládá závěrový mechanizmus ručně či automaticky, jsem neporozuměl a neztotožňuji se s ním. Zásadní přece je, zda musíme zbraň pro opakování výstřelu odlícit či nikoliv. Je zřejmé, že u samonabíjecí zbraně a u "pumpy" odlícit nemusíme. Kdyby to bylo jedno, nebyly by vyvinuty kulomety a samopaly.

O počtu nábojů v zásobníku podle zákona č. 449/2001 § 45 raději taktně pomlčím. Věci se mohou ještě vytříbit.

A nyní k malorážkám. Nechci řešit otázku, do jaké míry je malorážka k lovu škodné nezbytná. Ing. Dekány pokládá za hlavní účel malorážky její použití pro výcvikovou střelbu, s čímž souhlasím. Ale jistě přehání, když radí, jakou malorážku si má myslivec právě koupit a kolik nábojů ročně z ní vystřílet. To opravdu neodpovídá realitě, ale budiž. Já bych chtěl k tomu dodat, že pro výcvik ve střelbě může posloužit i vhodná vzduchovka. Má tu výhodu, že je střelba ještě levnější a že z ní lze střílet bez většího omezení, třeba i v místnosti.

Dospěl jsem ve svém článku k pasážím, kde budu s názory Ing. Dekányho zásadně nesouhlasit:

Vybral a koupil jsem si kulovnici, co teď s ní.

Zastávám zcela vyhraněný názor, že majitel zbraně - laik, nemá co na zbrani upravovat a že taková činnost přísluší pouze výrobci nebo puškaři. Opírám se o celoživotní zkušenost, že to v naprosté většině případů se zbraní špatně dopadne. I vzhled může laik pouze pokazit.

Nebudu zde řešit kvalitu a přesnost střelby u starší kulovnice, která může být různá. Myslivec nemá nikdy kupovat starší kulovnici bez doporučení odborníka. Případná oprava či úprava zbraně náleží pouze puškaři. Ing. Dekány popisuje postupy zkoušení a amatérských úprav zbraní, které mě děsí. Výrobce kulovnice přece za její kvalitu a přesnost střelby v rámci příslušné normy ručí. Kupující přece obdrží záruční a také nástřelný list. Zbraň prošla dlouhým vývojem a její vlastnosti byly stále zdokonalovány (nejméně 100 let!).

"Proti gustu žádný dišputát", ale neznám žádný případ, kdy by si myslivec kupoval pro zkoušku přesnosti kulovnice velmi drahé náboje pro vrcholovou sportovní střelbu (sehnal by je např. pro mnou preferovanou ráži 308 Winchester).

Myslivec půjde sotva s kulovnicí na střelnici, protože "stometrové" střelnice, schválené pro střelbu plášťovými střelami, jsou u nás vzácností.

A nyní k rozptylu, který byl jistě mojí profesní doménou.

Hodnoty rozptylu pod 1,5 cm na 100 nebo do 3 cm při střelbě dobrým střelcem-myslivcem ze standardní kulovnice s jednoduchou oporou (střelba vsedě s podepřenou zbraní a oběma lokty) patří do oblasti šťastné náhody nebo sci-fi.

V naší praxi si myslivec ověří nástřel, provedený u výrobce nebo puškařem, několika ranami, jedním, maximálně dvěma druhy nábojů (s těžkou a lehkou střelou) Sellier & Bellot a pokud je výsledek uspokojivý, tzn. Pokud zasáhne na 100 m terč o průměru kolem 8 cm, není co řešit. Pokud se rozhodne pro použití nadstandardního střeliva, např. nábojů Sellier & Bellot se střelou Sierra nebo náboje RWS, může očekávat rozptyl kolem 5 cm. Ovšem musí umět střílet!

Za hodnotu rozptylu můžeme pokládat průměr kružnice, která protíná středy nejvzdálenějších průstřelů ze skupiny pěti ran. Dosáhneme-li tedy uvedených výsledků, můžeme se radovat. Pokud tomu tak nebude, bude něco v nepořádku. Ale sami do zbraně nikdy nezasahujte, nic "nelaďte", v ničem se nešťourejte, nic nedlabejte a nevylepujte. Pokud něco takovéto spácháte u nové kulovnice, ztratíte na ni záruku. Pokud s ní nejste spokojeni, reklamujte ji. Pokud se jedná o starší zbraň, obraťte se na puškaře. Můžeme sami dotáhnout spojovací šrouby, ale pouze šroubovákem, který přesně a po celé šířce zapadá do zářezu hlavy šroubu. Neodborné dotahování šroubů patří mezi nejčastější způsob poškození zbraní. Pokud jde o šroub, jehož rytina je součástí rytého reliéfu, jde o poškození závažné.

Ještě k samotné přesnosti střelby. Německá zkušební stanice ve Wannsee hodnotila v poválečných letech rozptyl z kulovnice, uložené ve střelecké stolici takto: do 5 cm výborný, do 7 cm jako velmi dobrý a do 10 cm dostačující. Kvalita německého střeliva se však zvyšovala a tak Walter Lampel uvádí ve své známé publikaci "Waffenlexikon" požadavek na rozptyl v hodnotách 3 - 4 cm. Přesvědčil jsem se při řadě testů, že střelivo Dynamit Nobel tyto požadavky splňuje. To ale neznamená, že dosáhne tohoto rozptylu každý střelec z každé kulovnice při střelbě s jednoduchou oporou.

Pokud máme podezření, že špatný rozptyl způsobuje dalekohled nebo jeho montáž, není nic jednoduššího, než provést nástřel bez optiky. Pokud se podezření potvrdí, svěřme zbraň opět puškaři. To učiňte rovněž při jakémkoliv podezření na bezpečnost zbraně. Používejte pouze takové náboje, na jejichž krabičkách je kontrolní značka C.I.P. Tato značka je zárukou jejich bezpečného používání.