Časopis Myslivost

Zalesnění zemědělského pozemku

Prof. Ing. Jaroslav Simon, CSc., Ekologická komise ČMMJ
Zalesnění zemědělského pozemku
Jedním z deklarovaných zájmů státní zemědělské politiky je uvedení části zemědělské půdy do klidu, případně její převedení na půdu lesní. Uvedenou aktivitu podporuje centrální orgán (MZe) nemalými částkami v rámci dotační politiky. Uvedené je jistě z pozice diferenciace zemědělské krajiny, vytvoření členitého zdravého přírodního prostředí a tedy i myslivosti velmi pozitivní. Vzhledem k tomu, že výsadby patří k tradičním aktivitám myslivců, je zjevné, že současná situace je pro zalesňování příznivá. Problém ovšem je v tom, že výsadby, tedy převod zemědělské půdy do lesní nelze realizovat živelně, jinak řečeno, musí být dodrženy legislativní normy, což přináší celou řadu úskalí. Cílem předloženého příspěvku je upozornit na některé problémy, které mohou nastat.


Vlastník pozemku a realizátor zalesnění


Zásadní záležitostí je, že nakládat s majetkem, pozemkem, tedy i měnit zemědělskou půdu na les, může pouze vlastník pozemku. Vlastník pozemku se může rozhodnout zalesnit, je navrhovatelem způsobu zalesnění, je nezastupitelným účastníkem všech právních úkonů, on získává dotaci a zároveň nese zodpovědnost za případná porušení zákona. Samozřejmě vlastník nemusí všechny úkoly vykonávat sám. Může např. na základě ověřené plné moci a dohody či smlouvy s přesně vymezenými pravomocemi být zastupován právnickou či fyzickou osobou, tedy i např. mysliveckým sdružením. Vlastník si zpravidla vždy zadá zpracování zalesněného projektu, protože se jedná o vysoce specializovanou odbornou licencovanou činnost, stejně tak jako vlastní zalesnění může zadat specializovaným firmám. Ale jak bylo řečeno, žádná z těchto kooperací jej nezbavuje zodpovědnosti za výsledek aktivity.

Zalesňovací projekt


Zalesňovací projekt je nutnou součástí dokumentace pro zalesnění. Jestliže se jedná o projekt, tedy musí mít stanoveny náležitosti, z nichž zásadní jsou následující:
  • průkaz vlastnictví pozemku (výpis z listu vlastnictví se zákresem předmětného pozemku),
  • stanovení typologické jednotky (soubor lesních typů) jako základ pro stanovení dřevinné skladby - vysoce specializovaná oblast, kterou nemůže řešit běžná lesnická pracovní organizace, vždy vyžaduje terénní šetření, určení na lokalitě,
  • návrh dřevinné skladby, způsob zalesnění, technologie, ochrana kultur,
  • ekonomická kalkulace zalesnění,
  • údaje o zpracovateli projektu - konkrétní zpracovatel, licence pro uvedenou projekční činnost.


To, že pro uvedenou zdánlivě jednoduchou záležitost musí být vysoká odborná kvalifikace, je dáno ještě celou řadou dalších aspektů. Namátkou lze uvést např. soulad zalesnění s územním plánem rozvoje obce (nelze např. zalesňovat tam, kde se bude perspektivně stavět), respektování zásad územních systémů ekologické stability (tedy zájem ochrany přírody), nutnost orientace v katastru nemovitostí (pro zalesnění musí být k dispozici souhlas sousedů), atd. Lze říci, že i když obecná struktura zpracování projektu je v závislosti na rozsahu zalesnění analogická, každý projekt je specifický a musí být konkrétní. Slouží nejen k uvolnění dotace, ale i ke kontrole provedení, podle zásady, kdo uvolňuje finanční prostředky na konkrétní akci, chce logicky vědět, zda vše bylo provedeno v souladu se záměrem. Na uvedené legislativa pamatuje včetně kontrolních mechanizmů i represních opatření.

Související aspekty a vlastní zalesnění


Zalesňovací projekt schvaluje místně příslušný orgán státní správy lesního hospodářství, který také s odstupem času (jeden či dva roky) kontroluje jeho naplnění. Pokud naplnění není, požaduje navrácení dotace. Zde je třeba upozornit na důležitý moment. Pokud se ten, kdo provádí vlastní zalesnění, tedy např. myslivecké sdružení, zaváže zalesnit a pečovat o kulturu a z různých důvodů (i přírodních, např. přísušky), se záměr ke dni kontroly nepodaří naplnit (např. ztráty, vymizení některých dřevin atd.), může být na mysliveckém sdružení požadována i finanční kompenzace, která je nemalá. Dalším zdrojem kontroly je tzv. původ sadbového materiálu. Když soubor vysazovaných sazenic musí mít průkaz původu. Převoz sazenic v rámci ČR je legislativně vázán jasnými pravidly.

O tom, jak provádět zalesnění není nutné psát. Je ale třeba upozornit na jeden zásadní moment. Zalesňování zemědělských půd je záležitost náročná a riskantní. Důvodů je několik - malá provzdušněnost půdy, v hlubších vrstvách, kam dosahují kořeny stromů, zásaditá půdní reakce (lesní dřeviny zpravidla vyžadují kyselejší), nepřítomnost hub ovlivňující příjem látek kořenovým vlášením (mykorrhiza) atd. Tedy sazenicím lesních dřevin se na zemědělských půdách nedaří často příliš dobře. Z tohoto důvodu je ošetřování kultur velmi náročné. Vždy je vhodné využít místních zkušeností. Je třeba počítat s ošetřováním i ve starším věku, zejména při kombinovaných výsadbách keřů a stromů.

Zásadním aktem při zalesnění je převod zemědělské půdy do půdy lesní zápisem do katastru nemovitostí, což je záležitostí vlastníka pozemků.

Ekonomika zalesnění


Ekonomické hodnocení zalesnění není záležitost, která by toho, kdo zalesnění provádí, tedy např. myslivecké sdružení, musela zásadním způsobem zajímat, jedná se o záležitost vlastníka. Přesto je vhodné mít základní informaci, která umožní odhadnout kolik např. při určité úrovni finančních prostředků je možné zalesnit. Lze tedy říci, že zpracování projektu zalesnění se odvíjí od ceny do 1500 Kč na 1 ha plochy. Cena sazenice, podle druhu, způsobu a dalších aspektů (parametry jsou dány legislativě) - 3-10 Kč/ks, průměrně (velmi schematicky) - 5 Kč/ks, a při hektarovém počtu 4 - 10 000 ks představuje částku 20 - 50 000 Kč/ha. Zde je třeba ještě kalkulovat cenu na dopravu sazenic, přičemž je logické, že čím kratší vzdálenost, tím lépe. Uvedené představuje základní ekonomický standard (samozřejmě nejsou započítány náklady na zalesnění a předpokládaná ochrana sazenic z přírodních zdrojů).

Závěr


Dovedu si představit, že mnoho čtenářů myslivců po přečtení příspěvku prostě konstatuje, že se z věci dělá příliš velká věda. Mnoho let se problém výsadeb řešil jednoduše tak, že se "sehnaly" sazenice a prostě se někde vysadily. Samozřejmě se to tak dělalo a pokud dojde k dohodě s vlastníkem a jde o malý rozsah, se to nějak dělat jistě i bude. Samozřejmě není to správný postup, ale pomáhá dobré věci (většinou) a kde není žalobce, není soudce. Pokud ale dojde k zalesňování plošně významnějších parcel, je třeba na výše uvedené aspekty, ale i celou řadu dalších, dbát. Nepochybuji totiž o tom, že v takovémto případě by se jistě nějaký ten žalobce našel. Je třeba vždy postupovat profesionálně a v souladu s legislativou.



Zpracování dat...