Časopis Myslivost

CO SE MI NELÍBÍ V DISKUSI K NOVÉM ZÁKONU O MYSLIVOSTI

Dr. Ing. Jiří HANÁK
CO SE MI NELÍBÍ V DISKUSI K NOVÉM ZÁKONU O MYSLIVOSTI
Zákon o myslivosti č. 449/2001 a zejména jeho realizace přináší mnohým myslivcům nemalé komplikace. Je tak předmětem mnohých kritik, polemik a sporů. Chtěl bych se vyjádřit k jednomu z nich. Jsem si vědom, že ve srovnání s problémy, kdy i někteří myslivci v důsledku uvádění zákona do praxe přijdou o své honitby nebo musí čelit jiným vážným problémům, je “můj” problém řádově na nižší úrovni, nicméně jez mého oboru a musím se k němu vyjádřit.
Jedná se o stanovení limitů minimální dopadové energie střely stanovených k lovu různých druhů zvěře. Připomeňme, že to je 1000 Joulů ve vzdálenosti 100 m při lovu zvěře srnčí a 1500 J při lovu ostatní spárkaté zvěře.

Navrhovatelé zákona vycházeli jednak ze zvyklostí přijatých ve většině evropských zemích a jednak z požadavků na vyšší etiku lovu a ochranu zvěře proti trápení. Předem uvádím, že s uvedeným zákonným opatřením, a především jeho smyslem, jednoznačně souhlasím. Z vlastní praxe, ze studia na Vyšší puškařské škole ve Ferlachu, z diskusí s odborníky a zkušenými lovci ve Skandinávii, Rakousku, Německu i za oceánem mohu konstatovat, že pro správný výběr ráže k lovu vedou zejména motivy ekonomické ve smyslu zajištění jistoty úspěšného lovu a nálezu střelené zvěře a zejména pak etické a morální aspekty.

Diskusi k omezení použití některých ráží u nás vedou především postižení myslivci nebo spíše střelci, kteří byli zvyklí používat zejména malé ráže k lovu veškeré zvěře. Docela mne překvapuje a kolegiálně mrzí, že se do diskuse zapojují i někteří odborníci a publicisté i s návodem "Jak vyzrát na nový zákon". Myslím si, že je nejpodstatnější, pochopit smysl a záměr zákonného opatření, než hledat cesty jak na nový zákon vyzrát např. radami k používání střeliva jen těsně splňujícím zákonný limit (např. použitím náboje 223 Rem. Federal Match E100 -1503 J), který je mimochodem určen především k terčové střelbě, jak ostatně vyplývá i z názvu, nebo max. k lovu zvěře do velikosti srnčí). Jeho použití k lovu větší spárkaté zvěře (troufám si říct i lončáka) bude mít výsledek více než tristní.

Obhajovatelé malých a méně výkonných ráží uvádí desítky příkladů o úspěšnosti lovu i větší zvěře. Ano. Znám případ úspěšného odlovu laně jelení zvěře ráží 222 Remington na vzdálenost 300 metrů nebo odlov poměrně vyspělého kusu zvěře černé nábojem 5,6 x 52 R na 100 m. Znám i případ lovce - pytláka, který se netají tím, že loví výhradně nábojem 22 Hornet s relativním úspěchem. Zvěř často padne, často odbíhá, zdánlivě minuta.

Obhájci malých ráží většinou zobecňují individuální zkušenosti za neobjektivizovaných podmínek s utajením neúspěšných výstřelů nebo případů, kdy je zvěř i nedohledána, protože zvěř po zásahu malou ráží většinou neznačí a střelci se jeví jako minuta. Tak bych mohl pokračovat. Pomíjím přímo zločinný poslední případ, ale ani předchozí a další nesvědčí o přílišné myslivecké etice a disciplíně. A právě zejména o disciplínu jde. Kdyby myslivci sami dodržovali a uznávali objektivní zákonitosti ranivosti a balistiky, nemusely by být přijímány restriktivní zákonná opatření. Budiž řečeno, že to neplatí nejen pro naše myslivce, ale i pro lovce v jiných zemích. Je však faktem, že respekt, jak k zákonům, tak k profesionálním aspektům při používaní různých druhů střeliva a nábojů je v zahraničí podstatně vyšší než u nás.

Hledání cest jak obejít nebo i vyhovět zákonu v požadovaném limitu dopadové energie při použití malých ráží je, podle mého názoru, cesta slepá svědčící o nepochopení záměru a smyslu dikce zákona. Je třeba podotknout, že stanovení limitu dopadové energie není samospasitelné a pro stanovení komplexních podmínek skutečně etického odlovu zvěře by znamenalo doplnění o další podmínky např. minimální hmotnost střely, minimální průměr střely apod. tak, jak je to v některých jiných zemích. Na Slovensku byla dokonce vedena diskuse k uvedení seznamu povolených ráží k lovu jednotlivých druhů zvěře. Tímto chci nastínit, že nalezení správného zákonného řešení není jednoduché a vždy má určité mezery a nikdy nemůže vystihnout všechny varianty praxe. Je tedy nanejvýš potřebné vycházet ze smyslu a záměru zákona v širších souvislostech.

Z tohoto důvodu je více než nutná osvěta a vysvětlování zejména prvků cílové balistiky, tedy vyvolávání spolehlivých ranivých účinků. Idiomatická snaha pouze splnit požadavek zákona v limitu dopadové energie a používat malou ráž i k lovu větší zvěře je opět cestou nikoliv dobrou, neetickou a neprofesionální.

Za velmi zavádějí považuji různé "rady" založené pouze na vyčtených katalogových informacích. Jedná se zejména o doporučení používat jiné malé ráže, které zákonný limit dopadové energie splňují. Zaznamenal jsem např. doporučení náboje 22 - 250, který má energii střely ve 100 m ještě více jak 1600 J. A mohu uvést i další např. 5,6 x 57 s E 100 dokonce přes 1900 J nebo 6 x 62 Fréres, který má E100 na úrovni cca 2500 J, což je dokonce více než většina laborací náboje 7 x 57. Náboj 5,6 x 61 S. E. vom Hofe má dokonce ještě ve 300 metrech energii střely 1727 J v čem předčí mnohé jiné výkonné náboje s větší střelou. Doporučení k přechodu k těmto nábojům jen proto, že splňují požadavky zákona a tím je používat k lovu veškeré naší zvěře, považuji za velmi ignorantní jednak k důvodu vzniku uvedených nábojů, dále k jejich používání ve světě a jednak k zákonitostem vyvolání žádoucích ranivých účinků u větší zvěře.

Např. náboj 22 - 250 Remington je jedním z balisticky nejvyváženějších nábojů se střelou. 22", který je především předurčen k terčové střelbě na velké vzdálenosti, i když se používá i k lovu menší zvěře. Další evropské náboje byly vyvinuty k lovu menší a střední zvěře na extrémně dlouhé vzdálenosti. Mám osobní zkušenost s jejich, používáním z Rakouska a Německa při úspěšném lovu kamzíků na vzdálenosti i přes 300 metrů. Nikoho z jejich držitelů by však ani nenapadlo (mimo zákonného omezení) jít s tímto nábojem na lov např. jelena nebo divokého prasete. Pro ranivost při lovu většího kusu zvěře je určitá velikost dopadové energie bezpodmínečně nutná, ale stejně potřebná je dostatečná velikost a hmotnost střely.

Nikdy jsem nezažil v zahraničí podobnou polemiku, tak jako u nás. Prostě přiměřenost velikosti ráže lovené zvěři se bere jako samozřejmé. A to tedy přiměřenost s hlediska dostatečného výkonu a to ještě směrem k rezervám v nadbytku energie a směrem k vyšší hmotnosti a velikosti střely. Při lovu nebezpečné nebo poplatkově drahé zvěře o tom už vůbec nikdo nepolemizuje. Dovedu si například představit vzrušenou reakci profesionálního loveckého průvodce, kdyby se lovec chystal lovit buvola s ráží 30 -06 s tím že se jedná přece o dostatečně výkonnou ráž. V mých očích je to stejné tak, jako když jde někdo lovit větší spárkatou zvěř s některou ráží 5, 6 mm.

Zákonné opatření postihuje i lov nedospělé zvěře. Je faktem, že za dobrých podmínek je - lov např. selete nebo daňčete např. nábojem 223 Remington vcelku bezproblémový a nedomnívám se, že by střela spolehlivé ulovení nezabezpečila. Jenže, ruku na srdce, lov černé zvěře je prováděn většinou za snížených světelných podmínek, odhad hmotnosti zvěře bývá problematický a za šera může být snadno přehlédnuta i menší překážka. Přičteme-li tvrdost a vitalitu černé zvěře vezme si odpovědný myslivec na lov i nedospělé zvěře černé raději kulovnici na náboj s těžší a větší střelou i kdyby mu to zákon nenařizoval.

Domnívám se, že velký díl na vedené polemice je silná neznalost cílové balistiky tedy zákonitostí působení střely v organismu zvěře. Tuto neznalost však našim myslivcům nelze příliš vyčítat. V minulých desetiletích publicita k této problematice byla mizivá a nabídka tuzemského monopolního výrobce střeliva s velmi omezeným sortimentem vcelku zastaralých střel ani přílišné vysvětlování nevyžadovala. Na svých cestách jsem byl vcelku velmi pozitivně překvapen znalostí zahraničních lovců o různých konstrukcích jednotlivých střel a jejich působení v těle zvěře. Pokud při ulovení zvěře nedošlo k úplnému průstřelu, vždy hledali zbytek střely a zkoumali její přetvoření. Většina hmotnosti střely musela být zachována a střela musela zůstat celistvá. Roztříštění střely je považováno za naprosto nežádoucí.

Chování malé střely po zásahu je nejzásadnější problém. Každá dobře konstruovaná střela musí mít dvě zóny. Přední deformační zóna střely zploštěním zabezpečuje předání energie tělu zvěře a tím vyvolání ranivých účinků. Druhá, zadní část střely musí zůstat tuhá k docílení pronikavosti k životně důležitým orgánům a k průchodu oběma polovinami těla zvěře.

K docílení uvedené vlastnosti se používají různé konstrukce střel. Např. s proměnnou tloušťkou pláště, uzamčením jádra lemem, uplatněním dvojitého jádra a pod. Malá a lehká kulička prostě dostatečně velké deformační zóny s rozdílnou charakteristikou nemá a vzhledem ke své velikosti ani mít nemůže. Proto její chování v těle zvěře je značně živelné. Měkkými tkáněmi může procházet jako celoplášť, při nárazu na tuhou část těla se rozkládá příliš rychle, v případě rozkladu na více komponent, což je velmi časté, vzniklý střepinový efekt způsobí poškození i na velmi vzdálených místech od střelného kanálu, ale u většího kusu to nemusí znamenat žádné okamžitě smrtící zranění. Při nárazu na silnou kost, nebo i na pancíř černé zvěře se rychle rozloží již na povrchu a způsobí jen povrchové nebo nikoliv okamžitě smrtelné zranění a zvěř s utrpením prchá do ústraní. Proto účinek malých ráží, byt' by i měly dostatečnou dopadovou energii, je u větší zvěře velmi nepravidelný a značně nespolehlivý.

K obhajobě malých ráží neobstojí ani argument o nadbytečnosti výkonu při lovu menší zvěře silnou ráží nebo příliš razantního chování výkonné ráže apod., protože při dnešním výběru střel si lze vybrat střelu, která nejlépe vyhovuje velikosti a vitalitě lovené zvěře. Pro příklad uvedu např. střelu Winchester SilverTip, kterou výrobce nabízí v 5 pevnostních kategoriích. Jedná se o téměř ideální řešení. Střely stejného typu, se stejnými balistickými vlastnostmi, ale s různou tvrdostí jádra umožňují optimalizovat výběr.

Domnívám se, že kdyby si naši myslivci vyzkoušeli různé ráže s různými typy střel, drtivá většina by změnila svůj názor. K tomu však musím uvést, že se uvedené netýká celé naší myslivecké veřejnosti. Již dávno před účinností nového zákona jsem se setkal s nikoliv ojedinělými případy v honitbách některých akciových společností nebo Vojenských lesů a statků, kdy vedení nepovolilo odstřel ani holé zvěře např. ráží 243 W, o menší ani nemluvě. Za minimální ráž byl vyžadován náboj 6,5 x 57 a k lovu jelena náboj s průměrem střely min 7 mm. Takže je vidět, že tam, kde jsou realizovány skutečně myslivecké přístupy se prosadila správná praxe i bez zákona a větších teorií.

Zpracování dat...