Časopis Myslivost

Navštívili jsme OMS Uherské Hradiště

Připravila Yvonne MORAVCOVÁ
Navštívili jsme OMS Uherské Hradiště
Uherské Hradiště vždy patřilo mezi funkční okresní myslivecké spolky s myslivostí na velice solidní úrovni. Jednatelem je zde již dvacátým rokem pan Lubomír Novotný, který svou práci dělá opravdu dobře. Posuďte sami.


Začněme tím, co je na okresním mysliveckém spolku Uherské Hradiště nejožehavější záležitost dnešních dnů.


Poslední dobou se znovu začíná objevovat pytláctví, konkrétně v honitbě Míkovice se po dlouhé době na ochozech okaří srnčí zvěř. Občas se okaření vyskytuje i mimo tuto honitbu v pohraničí. Nedávno byl zaznamenán případ ulovení pěti kusů srnčí zvěře, samozřejmě v době hájení v lednu, kdy myslivci v noci našli vyvrhnutou zvěř s odřezanými hlavami a běhy, která byla připravena na odvoz. Čekali do jedné hodiny, ale udělali chybu, stáli totiž poblíž ukryté zvěře a když se pytláci vraceli, tak je uviděli, otočili se a odjeli.

Takže se neví, kdo to byl? Předpokládám, že tento případ řeší policie?


Ano, policie tento případ, který patří mezi ty velmi těžko prokazatelné řeší. Zatím se tedy neví, kdo ti pytláci byli. Musím se ještě zmínit o jednom případu, kdy člen ČMMJ a jeho známí prováděli naháňku na černou zvěř v cizím revíru. Policie je zadržela s tím, že případ bude dále řešit. Stalo se to v honitbě pronajaté od Lesů České Republiky, kde myslivci vlastně pytlačili sami sobě. Jeden z dotyčných ještě vůbec myslivec nebyl, byl pouze přihlášen do mysliveckého kurzu, takže jeho iniciály tu máme založené. Samozřejmě už nenastoupil, protože tušil, co by ho tu asi čekalo.

Jaký je váš pohled, jako jednatele okresního mysliveckého spolku na součastnou situaci, kdy končí smlouvy a neví se, jestli součastné honitby budou nebo nebudou? Setkal jste se s tím, že by se vyskytovala snaha myslivců, vystřílet co v honitbě ještě zůstalo?


Ne, tak s tím jsem se nesetkal, víte proč? Protože v podstatě, všichni víme, jak nešťastně byl vypracován zákon, že se musí oslovovat vlastníci atd. Myslivci jsou z 90 % vlastníky pozemků, takže v drtivé většině zůstane honitba dál myslivců, kteří na jejich pozemcích hospodařili. Neznám proto žádný případ, kdy by se prokázalo, že některým sdružením končila v honitbě nájemní smlouva a myslivci se rozhodli, že pokud zvěř nebudou mít oni tak nikdo, sebrali flinty a zlikvidovali všechnu zvěř. Pytláctví je záležitostí takových bezprizorních myslivců, řekl bych až pokoutných, kteří mají lovecké lístky, dostali se ke zbraním a kteří měli k nezákonnému lovu vztah už dříve. Takoví lidé nemají zájem být zapojeni v myslivecké organizaci a snaží se své pravomoci zneužívat, mnohokrát zvěřinu ani nepotřebují, nepytlačí kvůli tomu, že by ji doma zkonzumovali, to ji raději někomu dají. V součastné době, kdy je společnost plná různých problémů, je to pro ně pytláctví určitým způsobem relaxace. K takovému chování je žene hlavně lovecký pud a vášeň. Znám případ člověka, který se samozřejmě nedá jmenovat, který ani nechce být myslivcem, protože by ho lovit legálně nebavilo. Baví ho to asi také proto, že se nám za zády vysmívá, rád za sebou v honitbě nechává důkazy. Ale, jak už jsem řekl, průkaznost je v těchto případech velice špatná.

To znamená, že takoví lidé o kterých teď mluvíte nejsou ani členy myslivecké jednoty. Kolik ale bude, podle vašeho odhadu, na okrese Uherské Hradiště členů ČMMJ, kteří nebudou zařazeni v žádném sdružení?


Pokud se jedná o členy honebních společenstev, které vznikly, vznikají nebo jsou v souladu se Zákonem 449 z roku 2001, těch příliš neskončí, v podstatě vše zůstane stejné. Otázka bude v pronájmu honiteb Lesů České republiky, tam se zařadí další myslivci, kteří na okrese jsou. Nedá se úplně přesně říci, kolik se u nás na okrese pohybuje členů ČMMJ nebo držitelů loveckých lístků, kteří nejsou zařazeni v honitbách a nevykonávají právo myslivosti, předpokládám, že jich je asi 350 až 400.

Bylo tomu tak vždycky?


V podstatě tomu tak vždycky bylo, číslo těchto nezařazených členů kolísá, trošku se snížilo v období, kdy došlo k zavedení zkoušek na zbrojní průkazy, tím se členové vytřídili. Nyní dochází k nárůstu lidí, kteří k myslivosti v mnoha případech ani takový vztah, jako správný myslivec - srdeční záležitost, nemají, ale protože se to momentálně nosí nebo protože se dostanou do společnosti známých, movitějších lidí, kteří loví. Neskládají zkoušky kvůli myslivosti, ale pouze pro lov a společenskému zařazení.

Pokud takoví myslivci loví i provozují myslivost ve smyslu péče o zvěř podle všech regulí, dodržují všechny zvyky a tradice, jsou i členy ČMMJ, tak je to přeci dobře?


Ano, tak je to v pořádku. Ale, bohužel, jsou vždy v základní členské řadě lidé, do kterých nevidíte, kteří určitým způsobem vybočují. Potom dochází k tomu, že si myslivec člen ČMMJ jde zapytlačit. To se stává, není to ale naštěstí pravidlem. Já mám názor takový, že pokud se něco podobného zjistí a prokáže, tak by se měla myslivecká organizace ČMMJ, proti takovým členům tvrdě postavit, vyloučit je ze svých řad a nedat jim možnost dostat se do myslivosti zpátky. Praxe je taková, že my ho z naší myslivecké organizace vyloučíme a on si zaplatí pojištění u jiné pojišťovny, tím pádem splní zákonnou podmínku pro vydání loveckého lístku a má dál v držení zbraně, zbrojní průkaz i lovecký lístek. Zbrojní průkaz mu myslivecká jednota odebrat nemůže, dál tedy bez našeho členství myslivost provozuje, což nám je dost proti srsti. A to všechno vyplívá ze zákona. Je tu ještě jedna věc, která mě celkem trápí a to, že někdy vázne komunikace mezi policií a myslivci. Policie zjistí případ týkající se myslivosti, dotyčného stíhá, pověřená obec mu odebere lovecký lístek, ale nikde není povinnost nám to hlásit. Provinilec je naším členem, spáchá trestný čin, který se nás bezprostředně dotýká, ale my se o něm oficiálně nedozvíme.

Myslíte si, že by byla s policií možná dohoda, aby se situace zlepšila?


Věc je asi taková, že my se o případu většinou dozvíme z doslechu a vzneseme k němu dotaz, policie nám sice nesdělí podrobnosti, ale uvede naše informace na pravou míru. Dohoda v tomto směru je bezpodmínečně nutná. Na zlínsku jsme zaznamenali případ, který byl dokonce zveřejněn na internetových stránkách policie, byla to zřejmě část policejního protokolu. Tyto stránky jsem vytiskl a byly k nahlédnutí na mysliveckém spolku, každý si je tedy mohl přečíst a zjistit co se děje.

Jak všichni víme, stačí jeden negativní případ a okamžitě se o myslivosti mluví, bohužel ne tak, jak bychom si přáli. Jakým způsobem se na Vašem okrese snažíte ovlivňovat veřejné mínění? Prezentujete myslivost na veřejnosti, spolupracujete pravidelně s tiskem nebo se zástupci regionálních televizí?


Já vidím prezentaci myslivosti z pohledu okresu tak, že spolupráce s médii je celkem dobrá, ale mohla by být samozřejmě lepší. Musím říci, že se v médiích příliš pravidelně neobjevujeme, pouze při mimořádných událostech. V mnoha případech mi vadí, že sice někde vyjde zpráva, ale je to zpráva, která je odněkud převzatá. První redaktor vysloví domněnku, kterou druhý převezme a napíše o události jako o skutečnosti. V mnoha případech se to dostává tak daleko, že vznikají noví předsedové mysliveckých sdružení, neexistující sdružení nebo okresní myslivecký spolek ve své honitbě, což je nesmysl. Tyto věci nemyslivecká veřejnost nezná a dochází k šíření desinformací, což mi vadí. Já, pokud podávám informace nebo se domlouvám na článku, tak vždy chci, abych si celý článek před vytištěním mohl přečíst, aby byl výsledek v souladu s mysliveckým cítěním a na veřejnost působil kladně. Když se mi redaktor v tomto směru brání, tak ode mne dostal první, ale také poslední zprávu. Proč? Protože přiblížení myslivosti laické veřejnosti je velmi důležité a v té chvíli je právě rukou redaktora. Jde v zeleném, je myslivec, má zbraň, je to pytlák! To je častý názor veřejnosti. V první řadě základ a veškerá podstata činnosti myslivců je ochrana přírody. Myslivci se snaží zvěři zlepšovat životní podmínky, předkládají medikované krmivo, ozdravy, zajišťují přikrmování zvěře v době strádání. Zajišťují vlastně ochranu před lidmi a civilizačními faktory i to jsou totiž záležitosti, které jsou základem činnosti myslivců a o kterých by mělo být obecné povědomí. Samozřejmě nechci zakrývat negativní věci v naší organizaci nebo nepředloženosti, které naši kolegové myslivci způsobí, k těm se také vždy otevřeně vyjádřím.

S prezentací myslivosti úzce souvisí i přiblížení přírody dětem, předpokládám, že se Okresní myslivecký spolek Uherské Hradiště zabývá i prací s mládeží.


To je v dnešní době veliký problém, který mi vadí. Okres Uherské Hradiště byl v tomto směru vždy v popředí. Velmi zdařile jsme pořádali okresní kola Zlaté srnčí trofeje, formou třídenního pobytu v rekreačním táboře, kde bylo veškeré zabezpečení. Připravovali se naučné stezky a testy. Bohužel, jak je tomu teď všude, zájem o práci s mládeží značně poklesl. Ještě minulý rok jsme měli pokračování mysliveckých kroužků s družinami. Dařilo se nám také, propagovat myslivost v učilišti České Zbrojovky. V prvním ročníku jsme podchytili chlapce se zájmem o myslivost, kteří v minulém roce úspěšně složili zkoušky z myslivosti, byla to spolupráce po dobu tří let, kdy jsme do tamního učiliště zasílali lektora okresního mysliveckého spolku, který přednášel. Adeptskou praxi absolvovali učni v Uherském Brodě a spolupráce byla perfektní. Problém je ten, že taková aktivita vždy stojí na jednom člověku, který je pro věc zapálen, ale jakmile on skončí, v podstatě celá práce padá. Snaha a tlak na myslivecké organizace, aby se mládeži věnovaly, jsou z pohledu okresního mysliveckého spolku i myslivecké rady prvořadé, dáváme tento bod "Práce s mládeží" na první místa do usnesení Okresního sněmu. Práce s mládeží je výchova nové generace myslivců, to si musíme uvědomit. Vysvětlení myslivecké činnosti, že v myslivosti nejde jen o zabíjení zvířat, že se neloví pouze pro kožešinky a nebo kvůli zvěřině, je velmi důležité. Tato práce je v součastné době překryta tvorbou honiteb a snahou o vytvoření si co nejlepších podmínek pro další desetileté myslivecké hospodaření. V minulém roce se všechna myslivecká činnost, diskuse a dění točila kolem zákona, tvorby honiteb nebo jejich ustanovení do souladu s tímto zákonem, kolem mysliveckých sdružení, honebních společenstev a podobně. Všechny tyto záležitosti myslivcům v podstatě ubíraly sílu v oblasti činnosti, jakou práce s mládeží je.

Tento nedostatek jistě brzy překlenete a znovu se k mládeži vrátíte. Z dětí a mládeže, kterým jste se věnovali v mysliveckých kroužcích a družinách, vzešla jistě spousta adeptů. Jaké jsou jejich počty?


Zajímavé je, že začátkem devadesátých letech došlo k poklesu počtu adeptů na 20 až 25 přihlášených, vloni se už kurzu účastnilo přes 50 lidí. V součastném kurzu je asi 44 adeptů. Již několik let se počty drží na úrovni okolo 50 budoucích myslivců, nejvíce ovšem bylo 65 přihlášených. I když noví adepti nedoplní úbytek členské základny, jsou to solidní čísla. Poměr uchazečů z mysliveckých i nemysliveckých rodin je asi půl na půl. Příznivé je to, že se do mysliveckého kurzu hlásí hodně mladých lidí, ale i zástupkyně něžného pohlaví. Zájem o myslivost ze strany žen se rok od roku zvyšuje. Je to extrémní protiklad ochránkyň, které také v současnosti vystoupily do popředí. Dámy často skládají myslivecké zkoušky, kvůli tomu, že si vytvoří vztah k psovi. Slečna si například pořídí setra, protože se jí líbí. Má ho v paneláku, chce chovat štěňata a tak potřebuje podzimní zkoušky. No a vzniká obrovský problém! Když bude s tím psem chodit do revíru na vycházky a on bude honit zajíce, tak je oba vyženu pryč. Pokud nebude mít osobní kontakt s někým, kdo ji s výcvikem pomůže, vezme ji k nám na hon, nebo psa zařadí do honitby jako lovecky upotřebitelného, tak se rozhodne složit si zkoušku z myslivosti sama. Tím, že složí myslivecké zkoušky, nastuduje zákon, vyhlášku, kynologii a vlastně se dozví, co může a co nemůže. Stane se myslivcem a psa si vycvičí sama. Já to schvaluji a musím přiznat, že ve finále jsou dámy perfektní myslivci!

Z nového zákona vyplývá velká změna v organizaci mysliveckých kurzů, zkoušek z myslivosti i adeptské praxe. Jaký je váš názor na novinku, kterou je roční adeptská praxe?


Pro nás dříve narozené není roční adeptská praxe žádná velká novinka, já pomatuji, že jsme zkoušky z myslivosti skládali po roční praxi a v podstatě to mělo a má svůj význam, jelikož myslivecký adept skládá zkoušky z myslivosti po prožití celého mysliveckého roku. V minulosti, kdy adepstká praxe trvala čtyři měsíce, začal adept na jaře s praktickou přípravou a v srpnu nebo v září skládal zkoušku. Co tedy z mysliveckého roku poznal? Vlastně jen období lovu srnčí zvěře od 16. května, potom v srpnu černé zvěře a na podzim už lovil sám. Já kladu důraz na to, aby adepti poznali celý myslivecký rok. Ať se v prvním roce v honitbě starají o přidělená krmná zařízení jak pro drobnou tak i pro spárkatou zvěř, v době strádání ať je pravidelně navštěvují, napřed vyčistí, opraví, desinfikují, zajistí krmivo, založí, řádně doplňují, na jaře ať je znovu vyčistí a uvedou do stavu, aby mohla přečkat letní období. Celý rok mohou sledovat tolik zajímavý život v lese.Vidím to tedy jako velice příznivou věc, že se adeptská praxe opět prodloužila na jeden rok.

Máte jako okresní myslivecký spolek konkurenci v pořádání zkoušky z myslivosti? Setkali jste se s tím, že se někde dala tato zkouška získat doslova za hubičku?


Zkoušky z myslivosti měla snahu pořádat Střední Zemědělská Škola - Gymnázium ve Starém Městě, podmínky tam asi byly, ale chyběl zájem ze strany studentů. Do získání zkoušek, jak říkáte za hubičku, si musím při této příležitosti rýpnout. Pociťovali jsme to i na našem okrese. Někdy se objevovali zájemci, kteří mě oslovili v červenci nebo srpnu, že chtějí složit zkoušky z myslivosti za měsíc. Řekl jsem jim, ať si počkají na kurz, který začne v lednu, ale oni mi v září přinesli ukázat vysvědčení a zkoušky měli hotové. Otázkou je, jaká asi byla jejich úroveň. V těchto případech nebyla dodržena ani minimální čtyřměsíční doba na praktickou přípravu. Mnohokrát se dokonce tito noví myslivci přiznali, že u zkoušek ani nebyli a vysvědčení jim došlo poštou. Takoví lidé vnesli do myslivosti hodně špatných věcí a jestliže to byli lidé, kteří měli s myslivostí boční nekalé úmysly nebo chtěli někoho převést, tak se uchylovali k těmto postupům, což nebylo dobré. Tito lité neváhali za získání vysvědčení o zkoušce z myslivosti vynaložit značně vyšší peníze. Podle nového zákona a prováděcí vyhlášky už to není naštěstí průchodné.

Dotkl jste se problematiky nového zákona, jak na vás zapůsobil?


Zákon č. 449 z roku 2001 o myslivosti platný od 1. 7. 2002. No, jsou tam části, které jsou příznivé, ke kterým se nedají vznášet připomínky, ale na druhou stranu tam jsou části, které jsou z mého pohledu špatné pro vlastníka honebních pozemků i myslivce, kteří se snaží založit honební společenstvo. Například honitba která má 850 hektarů, což je náš konkrétní případ, má 1400 vlastníků a ještě daleko více pozemků. Zákon říká, že každý vlastník honebního pozemku musí být osloven, což je nereálné a neproveditelné. Minimálně 15 - 20 % vlastníků pozemků je nedohledatelných .Spousta vlastníků emigrovala, měli bychom tedy oslovit vlastníky v Argentině, USA, Anglii, Izraeli, což je pro nás stejné jako předchozí případ. Problém pro nás představují i vlastníci, kteří vlastní sedm metrům čtverečních. S nimi je stejná agenda jako s tím, kdo má sedm hektarů. My máme na 850 hektarech pouze deset vlastníků, kteří vlastní více než jeden hektar. Když si vezmete, že kvůli sedmi metrech bychom měl podle zákona oslovovat vlastníka, kdy 6,40 Kč zaplatíme za známku, jakousi cenu má obálka, dopisem musíme vše vysvětlit, další formulář musíme poslat, aby se k tomu vlastník nějakým způsobem vyjádřil, to už máte tři nakopírované formuláře, což jsou tři koruny, celkem už minimálně 10 Kč. A jestliže chceme, aby vlastník odpověděl, tak mu přiložíme ještě ofrankovanou obálku, jinak s odpovědí nemůžeme počítat. Nakonec bychom měli ověřit podpis, to jsme úplně vypustili. Další mezerou v zákoně je dokládání rodného čísla v patřičných dokladech. Já jsem se setkal s tím, že nám lidé nechtějí rodné číslo dát a my nemáme prostředek jak ho získat. Mnoho vlastníků také nechce, po zkušenostech z minulosti, být členy žádného, tedy ani honebního, společenstva, nechtějí společně ručit za hospodaření. Řeknou nám, ať si na pozemku děláme co chceme, dokonce dostaneme i souhlas k vybudování mysliveckého zařízení, ale v žádném případě se nechtějí stát členy našeho honebního společenstva. Z tohoto důvodu má spousta honiteb problémy s tím, aby členové honebního společenstva dali dohromady 500 hektarů, což je podmínka k vytvoření honitby a k podání patřičných dokladů na pověřený úřad, čímž vznikají další a další nesrovnalosti se zákonem. Abych nezapomněl, ještě musíme zaplatit člověka, který funguje jako administrativní síla a celý proces, který netrvá týden, zajišťuje. Zákon nám opravdu přidělává spoustu práce a bere čas, který bychom mohli využít efektivněji.

Kolik honiteb tedy bylo, podle vašeho názoru, k dnešnímu dni uvedeno v soulad s novým zákonem?


Oznámení mělo být na úřadě do konce roku. Myslím, že v součastné době už převážná většina honiteb materiály odevzdala, ale nedokáži posoudit v jakém stavu. Kolik rozhodnutí, že je vše v souladu se zákonem, pracovník pověřeného úřadu vydal, to je otázka. Řekl bych, že většina honiteb toto rozhodnutí ještě neobdržela. Pracovník pověřeného úřadu má minimální množství času, aby agendu prověřil. Je absolutně nereálné, aby zjišťoval parcelu po parcele, jestli všechna data odpovídají skutečnosti. Podle mého názoru, tam kde se zdají být problémy, mu nezbývá nic jiného, než rozložit mapy a materiály, které se konkrétní honitby týkají a vše překontrolovat. Tento proces je velmi náročný pro všechny zúčastněné strany.

Pořádáte nějakou zajímavou akci, která by podle vás stála za celorepublikové rozšíření?


Ano, my jsme v rámci zlínského kraje, na základě iniciativy ing. Františka Libosvára, který je členem myslivecké rady v Praze, organizátory setkání, kdy se schází okres Zlín, Vsetín, Uherské Hradiště a Kroměříž. Plánujeme na něm koordinaci postupů vůči pověřeným úřadům i krajskému úřadu ve Zlíně. Jsou zváni předsedové okresních mysliveckých spolků, jednatelé a pracovníci státní správy, kteří řídí myslivost, vzájemně si upřesňujeme metody spolupráce a jednotlivé vztahy myslivců a státních orgánů v okrese. Vymysleli jsme takovou záležitost, o které se v nejbližší době bude jednat i v Praze. I na našem okrese jsou členové ČMMJ, kteří v myslivosti mnoho znamenají a ke kterým chováme hlubokou úctu. Na setkání okresů jsme se domluvili, že v rámci zlínského kraje vytvoříme speciální průkazky, které věnujeme těmto členům na výše jmenovaných okresech a oni tím pádem budou mít například volný vstup na chovatelské přehlídky trofejí, na kynologické nebo na střelecké akce. Každý okres si vytvoří svůj seznam členů, kterým se průkazka věnuje s tím, že bude platit ve všech bývalých okresech zlínského kraje. Nezavedeme tyto čestné průkazky z důvodu, že by dotyční neměli na vstupné, ale z důvodu vyjádření úcty, aby nemuseli stát v obrovských frontách. S průkazkou jen projdou mimo frontu, ukáží ji, pořadatelé je na akci přivítají a pustí dál. Bude to ocenění za to co v myslivosti znamenají, úcta za celoživotní práci.

To je velmi zajímavý projekt, o kterém by se mělo opravdu přemýšlet celorepublikově. Vraťme se ovšem k okresům, které se rozdělily na více pověřených obcí. Je se všemi dobrá spolupráce? Jaké máte zkušenosti s jejich fungováním od začátku roku?


Zkušenosti mám takové, že první fungování na bývalém okrese Uherské Hradiště je bezproblémové. V Uherském Hradišti i Uherském Brodě jsou pracovníci úřadů, kteří problematice myslivosti rozumí, v Uherském Brodě je dokonce pověřený pracovník myslivec a myslivecký hospodář, takže člověk na svém místě. Rozdělení okresů se dotklo i chovatelských přehlídek trofejí, které směřují k tomu, že se bude v  pořádáním i financováním střídat jednou Uherské Hradiště a jednou Uherský Brod. Jednotlivé úřady budou, po dohodě s mysliveckým spolkem ve kterém se bude přehlídka konat, jmenovat i hodnotitelskou komisi s tím, že v hodnotitelské komisi budou zastoupeni komisaři z obou bývalých okresů, dlouholetí myslivečtí odborníci, kteří jsou zkušebními komisaři a našimi členy.

To se zdá jako ideální stav. Které další akce se pořádají pod záštitou ČMMJ a OMS Uherské Hradiště?


Nový rok začínáme reprezentativní kulturní akci, Okresním mysliveckým plesem, který se pomalu začíná stávat tradicí. Na tento ples částečně přispívají i myslivecké organizace, se kterými je většinou velmi dobrá spolupráce. Zpravidla se opět v organizování střídají Uherské Hradiště nebo Uherský Brod. Ples bývá hojně navštěvován a pokud vznikne nějaký zisk, tak se z části použijí na úhradu nákladů činnosti okresního mysliveckého spolku, kde vzniká jistý schodek při korespondenci s mysliveckými sdruženími a z části na režijní náklady. Po plese okamžitě navazuje rozběh mysliveckého kurzu, shromažďování a hodnocení trofejí pro chovatelskou přehlídku. Duben začínáme okresním přeborem - kulovým a brokovým na střelnici okresního mysliveckého spolku na Salaši, kde je, pro zajímavost, správcem olympijský vítěz z Montrealu pan Josef Panáček. V dubnu se koná i svod loveckých psů a v následujících měsících navazují jednotlivé kynologické akce. V květnu zkoušky vloh, v červnu zkoušky z norování, v srpnu většinou míváme lesní zkoušky ohařů. V letošním roce pořádáme 5. oblastní výstavu psů v nádherném prostředí zámeckého parku v Buchlovicích, jehož ředitel Ing. Vlášek nám dá k dispozici zázemí a umožní používání travnatých ploch. Tato akce je poměrně náročná, konaná v rámci celé republiky, proto jí věnujeme značnou přípravu a péči, aby proběhla bezproblémově. V září se každoročně konají podzimní zkoušky a barvářské zkoušky malých plemen. V posledních letech se náš okres stal oblíbením místem pořádání klubových zkoušek honičů Klubu chovatelů Alpského jezevčíkovitého brakýře. Letos jsme zaznamenali signály zájmu Klubu chovatelů křepeláků, který by v našem okrese rád pořádal zkoušky honičů. V minulosti jsme na podzim dělávali myslivecké zkoušky, ale ty se díky prodloužené roční praxi budou konat až po novém roce.

Vím o vás, že jste jeden z jednatelů, který se sžil s počítačem, internetem i e-mailem a funguje to. Mohl byste říci, váš názor na to, jak by měl myslivecký spolek v tomto směru fungovat nebo jak by měl jednatel spolupracovat například s ústředím v Praze a ostatními mysliveckými spolky. Já osobně mám pocit, že v rámci ČMMJ tento systém využití výpočetní techniky příliš nefunguje, dnes jsou například okresní myslivecké spolky, které počítač nemají, o internetu ani nemluvě a evidenci stále vedou na kartách.


Já se v žádném případě nechci vychloubat, jsem totiž na tuto techniku velice "tvrdý". Dělá mi ohromné problémy, než se něco na počítači naučím. Přesto, jak jsem se všemu, co se počítačů týkalo, ze začátku bránil, si to dnes bez nich nedovedu představit. Od napsání dopisů nebo pozvánek, až po vedení skladové agendy, členské evidence i účetnictví, dělám všechno na počítači. Počítač mi značně ulehčuje spolupráci s ostatními mysliveckými spolky i Prahou. Musím uznat, že jsem v porovnání s minulým obdobím, kdy jsem pracoval bez počítače ručně, na papíře nebo v kartách, třikrát rychlejší. Mám více času na jednatelskou práci, účast na různých jednáních a hlavně komunikaci se členy ČMMJ. Jednoznačně musím říct, že mi počítač velmi usnadňuje práci. Je škoda, že v mnoha případech myslivecké spolky počítačovou techniku nemají. Z počátku je to jistě vysoká investice, asi dvacet tisíc, což je na jednu stranu hodně peněž, ale na druhou je to nic, protože těch dvacet tisíc se hravě během krátké doby vrátí. Spousta mysliveckých jednatelů je v důchodovém věku a starších ročníků, tam už ochota učit se není taková i když jsou samozřejmě výjimky. Přiznávám, že je poměrně náročné, než se do této problematiky člověk dostane. Na okresním mysliveckém spolku Uherské Hradiště máme vlastní webové stránky, kde uvádíme náš kalendář akcí, tímto se chceme zabývat dál v rámci Myslivecké rady. Zajistili jsme člověka, který bude stránky aktualizovat,protože tam jsou ještě značné rezervy. Předpokládám, že během tohoto roku dostaneme internetové stránky na takovou úroveň, že budeme schopni podávat dobrý servis jak členům ČMMJ tak nečlenům, kteří se budou chtít o myslivosti něco dozvědět. Setkávám se s tím, že někteří členové myslivecké jednoty využívají e-mailu k zasílání přihlášek na výstavy, zkoušky psů i dalšímu kontaktu s okresním mysliveckým spolkem. Počítačová technika je i pro myslivce nepopiratelně obrovský pokrok a přínos!

Ústředí by mělo na okresy předávat aktuální zprávy, mimořádné události, nové vyhlášky nebo záležitosti které by měli vědět všichni. Jestliže máme e-mail, je toto všechno otázkou jednoho kliknutí, ale to se podle mne neděje. Myslivecká jednota, jestliže je to jednotná organizace, by měla mít vůči veřejnosti jednotné vystupování, k čemuž může e-mail jedině pomoci. Dostáváte vy prostřednictvím e-mailu nějaké informace tohoto typu?


Jednotná komunikace a spolupráce prostřednictvím internetu i e-mailu by jistě měla fungovat a zlepšovat se, s tím plně souhlasím. Já jsem dokonce z Myslivecké rady, která je jediná docela progresivní, dostal za úkol osvojit praktické užívaní počítače a internetu na kurzech, které byly pořádány pro ostatní jednatele OMS ČMMJ. Je to přínosné setkání pracovníků okresních mysliveckých spolků. Je problém, že různé myslivecké spolky buď vůbec počítačovou techniku nemají nebo ji mají na různé úrovni. Se mnou a třetinou jednatelů, kteří jsou uživateli počítače a e-mailu tímto způsobem myslivecká jednota komunikuje, ale s ostatními musí stále ke komunikaci využívat služeb České pošty. Opravdu by bylo vhodné tuto komunikaci sjednotit.

Máme v myslivecké jednotě 84 okresních mysliveckých spolků, nebylo by, podle vašeho názoru, pro některé myslivecké spolky lepší se sloučit i za cenu, že agendu pro dva okresy bude vykonávat jeden jednatel, ale pořádně? Nestálo by to za to?


Ono to k tomuto řešení stejně spěje, protože všechno je záležitostí ekonomiky. Pokud okresní myslivecký spolek nebude natolik silný a schopný nějakým způsobem zajistit svůj chod, ne nějakým dobrovolným pracovníkem na půl úvazku, nebo důchodcem, ale pracovníkem který se jednatelské činnosti bude věnovat naplno, a který by měl být náležitě zaplacen, potom okresnímu mysliveckému spolku nezbude nic jiného, než se sloučit s jiným. Já to vidím tak, že tento stav berou stanovy ČMMJ v úvahu a nebudou bránit tomu, že dojde ke slučování okresů. V budoucnosti příliv členů neočekávám a proto nechápu některé okresy, které se brání pořádání spousty akcí, což může vést i k úbytku stávající členské základny. Já potřebuji své členy a mysliveckou veřejnost přitáhnout sem k nám prostřednictví kynologických, střeleckých případně dalších akcí. Pokud to dělat nebudu a budu v kanceláři dělat pouze "výběrčího daní" - členských příspěvků a čekat, až mi někdo něco donese, s tím se daleko nedostanu. Je třeba, abych byl aktivní a myslivost dělat atraktivně pro všechny, potom přitáhnu lidi, kteří se stanou našimi členy a přispějí na činnost naší organizace. Dále bych k ekonomické části chtěl říci, že v mnoha případech se vytrácí výhody členů ČMMJ oproti ostatním myslivcům. Já se to snažím vysvětlovat, že určitou výhodu mají třeba kynologové při předvádění psů na zkouškách, kdy je poplatek značně nižší než u nečlena ČMMJ, bezpochyby by výhody měly být zřetelnější.

Děkuji za rozhovor a přeji vám dále tolik elánu v jednatelské činnosti.


Zpracování dat...