Časopis Myslivost

Tradiční mýty a omyly v myslivecké střelbě

MUDr. Miroslav KREJČÍ
Tradiční mýty a omyly v myslivecké střelbě
Člověk je tvor omylný, ale má schopnost se učit metodou pokusů a omylů. Přesto je pozoruhodné, jak dlouho se tradují některé mýty, či dokonce vyslovené nesmysly i to, s jakou urputností jsou často obhajovány. Připomeňme si alespoň některé z nich.
1. Účinky střely v cíli jsou předmětem mnoha výzkumů, a proto je v této oblasti mnohé objasněno. Vzájemná souhra několika faktorů, jako je typ ráže, hmotnost střely, vzdálenost cíle nebo druh jeho materiálu či tkáně, to vše významně ovlivňuje výsledný účinek střely. Málokdo v myslivecké veřejnosti však ví např. to, že celoplášťová střela o hmotnosti 10 g probije ve vzdálenosti 100 m 60 cm smrkového dřeva, avšak ve vzdálenosti 400 m dokonce 80 cm. Naproti tomu celoplášťová střela stejného kalibru o hmotnosti 14,7 g probije ve vzdálenosti 100 m 80 cm, ale ve vzdálenosti 400 m jen 60 cm téhož druhu dřeva. Někomu se to může zdát neuvěřitelné, nicméně je tomu tak. Při zásahu živé tkáně je zúčastněných faktorů ještě více, problém je proto ještě složitější.

2.
Řada především velmi rychlých ráží je mnoha myslivci obviňována z rozbíjení zvěřiny. Přitom hlavním faktorem, který se na tomto nežádoucím jevu podílí, je konstrukce užité střely. Příčinou velkých krevních podlitin jsou především střely s nedostatečnou pevností, které se snadno rozkládají. Je samozřejmé, že vyšší rychlost střely v cíli uvedený jev umocňuje, ne však natolik, jak se v naší myslivecké veřejnosti často soudí.

Vysoká rychlost střely obsahuje ale také jeden faktor, který kupodivu působí proti vzniku kapilárního krvácení a znamená jistou ochranu proti tvorbě krevních podlitin ve zvěřině. Vlivem vysoké rychlosti dochází k výraznému podráždění vegetativního nervového systému, jehož důsledkem je prudká kontrakce rozsáhlých oblastí kapilárního cévního řečiště. Přesto tento jev vznik krevních podlitin u tříštících se střel odstranit nedokáže, ale u kvalitních pevných střel, jako je Nosler Partition, TIG nebo TUG uvedený jev eliminovat do velké míry stačí.

Je až pozoruhodné, jak malé poškození zvěřiny se střelami uvedených konstrukcí způsobují např. ráže .223 Rem., .270 Win. nebo .30-06 Sprg. Ilustrativní je naproti tomu 10 i více centimetrů v průměru velký výstřel na žebrech srnčí zvěře u relativně pomalejší ráže 7x57R při užití obyčejné poloplášťové střely, což jistě mnoho našich myslivců zná z vlastních zkušeností.

Někteří myslivci tvrdí, že při dobře umístěném zásahu "na kuli příliš nesejde". Není tomu tak. Špatný zásah ani nejkvalitnější střela nenapraví, to je pravda. Kvalitní střela však zajistí výstřel, který se při pohybu prchajícího kusu neuzavírá. Proto zvěř dobře barví.

Další velmi dobrou vlastností kvalitních střel je jejich schopnost udržet si po zásahu zvěře původní směr. Nejen střepiny, ale někdy i celá méně kvalitní střela může při zásahu kosti výrazně změnit směr.

Znám případ naširoko stojícího srnce, který byl zasažen přesně na komoru kulí 11,2 g ráže 7x57R. K překvapení a zklamání střelce měl sice vstřel přesně na komoru, ale na druhé straně trupu žádný výstřel. Kule po nárazu na žebro změnila směr o 90 stupňů a vyšla ven lebkou pod světly. Lebku těžce poškodila, až roztříštila, a utrhla srnci horní i dolní čelist.

3.
Dalším velmi rozšířeným mýtem, který se traduje obvykle na základě jen ojedinělých zkušeností, je tvrzení, že lehké a rychlé ráže, jako je např. .222 a 223 Rem aj., jsou velmi citlivé na jakoukoli překážku v dráze střely, zatímco těžké ráže, např. 8x57 IS, jsou na tyto vlivy téměř necitlivé. (Poznámka: správný název uvedené ráže je opravdu 8x57 IS, nikoli JS, jak se mnozí domnívají. Písmeno I má svůj původ ve slově Infanterie, v překladu "pěchota" a dokládá původně vojenské určení této ráže.)

Měl jsem možnost přihlížet praktickému pokusu střelby přes překážku u tří různých ráží. Konkrétně se jednalo o ráže .223 Rem., .30-06 Sprg. a o 9,3 x 63, které mají různou hmotnost i úsťovou rychlost střely. Střílelo se přes různě hustý travní porost a přes tenké větve.

Na základě výsledků je možno konstatovat, že při střelbě přes řídce stojící traviny si střely u všech tří ráží zachovávají původní směr do té míry, že cíl velikosti srnce, nacházející se asi do vzdálenosti dvou metrů za překážkou, byl vždy zasažen. Ve vzdálenosti 10 m jej nezasáhla ani jedna z uvedených ráží.

Jiná situace nastala pokud byl porost poněkud hustější, traviny zapříčinily deformaci střel a to u všech testovaných ráží. Navíc se střely často převracely a způsobovaly tak boční průstřel terče. Toto v praxi vede k velmi devastujícím poraněním s poškozením zvěřiny. Přesto energie zpravidla stačí na spolehlivé usmrcení srnčí zvěře.

Jinak tomu bylo při velmi hustém travním porostu, který je schopen u všech tří uvedených ráží střelu natolik zbrzdit, že zbytková energie by nemusela ke spolehlivému usmrcení zvěře stačit. Samozřejmě, že u slabších ráží je tento jev výraznější.

Střílet skrze větvičky je naprostý hazard. Střely všech tří ráží se rozkládaly a střepiny létaly všude kolem pod nejrůznějšími úhly. Riziko poranění jiných, blízko stojících kusů je velké. U obou silnějších ráží byl cíl do vzdálenosti dvou až tří metrů za překážkou vždy zasažen, ale kule cíl probíjely většinou převráceny napříč. Takováto střelba na zvěř je sázkou na náhodu a je krajně neetická. Navíc docházelo i u výkonných ráží k výraznému poklesu energie střely, ani tak silná ráže, jakou je 9,3x62, by nemusela ke spolehlivému usmrcení zvěře stačit.

4.
Jiným omylem, s nímž jsem se kdysi jako mladý myslivec setkal, byla rada pro střelbu z kopce. Byl jsem tehdy členem MS Tetčiněves v okrese Litoměřice, kde byla jinak řada zkušených myslivců a výborných střelců. Měl jsem střílet srnčí holou - můj první kus spárkaté. Poslali mě na značně vysokou kazatelnu a upozornili, že budu střílet asi na vzdálenost 100 m šikmo dolů pod značným úhlem a kladli mi na srdce mířit výše. Učinil jsem tak. Když jsem vystřelil již třetí chybenou ránu, došla srně nad tím rámusem trpělivost a v klidu zatáhla do krytu. Prohledal jsem velmi pečlivě místo nástřelu, ale žádné známky zásahu jsem nenašel. Šel jsem domů celý zmatený a patřičně zklamaný. Druhý den jsem na střelnici zbraň přezkoušel, nastřelení bylo bezchybné. Uchýlil jsem se tedy k odborné literatuře, kde jsem vysvětlení nalezl.

Při střelbě z kopce a do kopce pod větším úhlem než 10 úhlových stupňů dochází vlivem gravitace k napřimování dráhy střely. Zásah je tedy posunut výše. Hovoříme o tzv. základní balistické odchylce. Uplatňuje se při střelbě na vzdálenost nad 80 m a větší. Tato odchylka roste s velikostí úhlu, pod nímž střílíme a klesá s rostoucí počáteční rychlostí střely.

Pro ilustraci uvádím, že ráže .223 Rem. je rozdíl ve smyslu + (zásah je tedy výše), ve vzdálenosti 100 m pod polohovým úhlem 15 stupňů asi o 0,2 cm, pod úhlem 30 st. asi 0,7 cm, 45 st. asi 1,6 cm a pod 60 st. asi 2,7 cm. Ve 200 m je odchylka pro tytéž úhly 0,8 cm, 3,2 cm, 7 cm a 12 cm.

U pomalejší ráže 8x57 IS je rozdíl ještě větší: pro tytéž úhly platí ve 100 m odchylka 0,3 cm, 1,2 cm, 2,6 cm, 4,4 cm. Ve 200 m je to již 1,4 cm, 5,2 cm, 11 cm a 19 cm.

Ačkoli se to na prvý pohled nezdá, při střelbě z vyšších posedů v nerovném terénu není úhel 45 st. žádnou vzácností. Je samozřejmě nutno brát v úvahu také vzdálenost, na kterou je zbraň nastřelena. Při střelbě do kopce je třeba mířit ještě o něco níže, než při střelbě s kopce.

Další odchylkou, kterou je třeba respektovat, je tzv. přídavná balistická odchylka. Ta je dána šířkou trupu zvěře, kdy je třeba, abychom zasáhli životně důležité orgány zvěře a také obě části vegetativního nervového systému, které fungují v pravé i levé polovině těla zvěře sice v souladu, ale při poranění značně autonomně. Tato odchylka se uplatňuje především tehdy, když střílíme na zvěř pod větším polohovým úhlem a na kratší vzdálenost (méně než 60 m). Při střelbě s kopce je nutno mířit o něco výše, do kopce naopak níže. Jinak dojde k podstřelení, resp. nadstřelení kusu, případně k jeho poranění. V této vzdálenosti se základní balistická odchylka ještě významně neuplatní.

5.
K často diskutovaným problémům mezi myslivci patří také skutečnost, že tatáž zvěř někdy reaguje na obdobný či stejný zásah toutéž ráží a kulí zcela odlišně. Vysvětlení je třeba hledat na fyziologii organismu zvěře. Je to způsobeno především aktuálním stavem organismu zvířete v okamžiku zásahu. Poněkud zjednodušeně lze říci, že orgány zvěře jsou řízeny tzv. vegetativním nervovým systémem. Skládá se ze dvou podsystémů, z tzv. sympatického a parasympatického nervstva, které se sice vzájemně doplňují a spolupracují, ale někdy působí zcela protichůdně. Každý tento systém má jiné neurotransmitery, tj. chemické látky, které zajišťují přenos elektrického impulsu na nervových spojích. Parasympatický systém řídí především funkce, kdy je zvíře v relativním klidu, např. při odpočinku, při trávení apod. Sympatický systém je spojen s reakcí zvířete na aktivní činnost a stres, např. příprava na útěk či agresi. Sem patří zrychlení srdeční frekvence, zesílení kontrakční schopnosti srdečního svalu, zvětšení krevního průtoku orgány důležitými pro akci, jako jsou svaly, srdce, plíce či mozek, a naopak snížení průtoku orgány, v dané chvíli akutně nevyužitelné, např. střeva. Neurotransmiterem tohoto systému je adrenalin, látka vylučující se především v nadledvinkách a to v případě podráždění velice rychle. Během jedné či dvou vteřin se při stresu vyplaví do krve a je během dalších několika vteřin rozveden krevním oběhem do celého těla. Zjednodušeně řečeno vzrůstá schopnost orgánů pracovat na tzv. kyslíkový dluh. Eliminace adrenalinu je ale mnohem pomalejší, řádově asi 30 minut.

Zvíře, které má vysokou aktuální hladinu adrenalinu, je vůči účinkům střely podstatně odolnější, než zvíře, které je zcela klidné a hladina adrenalinu je nízká. Kromě případů, kdy je zasažen mozek či mícha reaguje zvěř napumpovaná adrenalinem útěkovou vzdáleností, která je asi pětkrát delší, než při stejném zásahu u zvěře, která není v akutním stresu a hladinu adrenalinu má nízkou. Měl jsem možnost tuto skutečnost mnohokrát posoudit u srnčí i černé zvěře.

Z uvedeného vyplývá, jak je nanejvýš důležité chovat se před střelbou velmi tiše a střílet ne zvěř klidnou a nestresovanou. Pokud je zvěř zneklidněná, ale po chvíli se zklidní, přesto musíme počítat s vyšší hladinou adrenalinu vzhledem k delší době jeho odbourávání (viz výše).

6.
Posledním mýtem, o kterém bych se chtěl zmínit, jsou parametry zaměřovacího dalekohledu a jejich možné využití v myslivosti.

Konstrukční nároky na zaměřovací dalekohled jsou značné. Od kvality a zpracování optického skla, absolutní vodo i vzduchotěsnosti, až po značnou odolnost vůči zpětnému rázu.

Rozhodujícím činitelem pro využití při praktické myslivecké střelbě je výkon zaměřovacího dalekohledu za šera, který není charakterizovaný světelností, ale tzv. koeficientem stmívání. Zatímco světelnost je dána druhou mocninou průměru výstupní pupily, koeficient stmívání se vypočítá jako druhá odmocnina ze součinu průměru objektivu a hodnoty zvětšení. Srovnáme-li v praxi dalekohledy 6x42 a 8x56, které mají při stejném průměru výstupní pupily 7 mm také stejnou světelnost 49, je však evidentní, že nemají stejný výkon za šera. V praxi se to projevuje např. tím, že triedrem 10x50 ještě zvěř za velkého šera vidíme, ale v zaměřovacím dalekohledu 6x42 ji už rozeznat nedokážeme, zatímco při parametrech 8x56 ji vidíme stejně dobře jako v uvedeném triedru. Koeficient stmívání u dalekohledu 6x42 je totiž 15,9, zatímco u 8x56 je to 21,2.

Když jsem asi před 10 lety uvažoval o zakoupení zaměřovacího dalekohledu 8x56, byl jsem mnohými staršímu kolegy myslivci zrazován, že se osnova při míření hodně chvěje a že proto nic netrefím. Svěřil jsem se se svými pochybnostmi odborníkům v odborné prodejně v Linzi. Odpovědí mi byl shovívavý úsměv a sdělení simplexního faktu, že "flinta" se mi při míření přece chvěje stále stejně, ať mám dalekohled jakýkoli. Jenom je to u 8x56 na kříži více vidět, což sice může někoho znervózňovat, ale u disciplinovaného střelce to vede k větší pečlivosti při vypracování rány. Je tomu přesně tak. Navíc to, co bezpečně "přečtu" v mém triedru 10x50, totéž vidím i v mém zaměřovacím dalekohledu 8x56 a podle okolností mohu střílet. Zpočátku jsem střílel zásadně s oporou, postupně jsem se naučil střílet i z volné ruky asi na vzdálenost 70 až 80 m. Jistou nevýhodou je ovšem poněkud menší zorné pole, ve 100 metrech je to u 8x56 asi 4,5 m, oproti 7 m u 6x42. Tuto nevýhodu je však možno dobrou orientací v terénu snadno eliminovat. Je faktem, že má úspěšnost při lovu černé zvěře za soumraku a v noci se po zakoupení dalekohledu 8x56 zvýšila asi o 40 %.

Kvalitní zahraniční výrobky např. Zeiss, Swarovski, Kahles či Leupold jsou velmi drahé. Navíc kvalita tuzemského výrobce zaměřovacích dalekohledů Artemis je velmi dobrá, je jen škoda, že zvětšení 8x56 není ve výrobním programu. Poměrně dobrým kompromisem je zaměřovací dalekohled 7x50 s koeficientem stmívání 18,7.

Na závěr ještě několik slov k typu záměrné osnovy. V českých zemích je velmi oblíbená záměrná osnova ve tvaru písmene T. Patří jistě k těm nejvhodnějším. Její jistou nevýhodou je to, že částečně zakrývá cíl. Proto např. Zeiss, či Kahles u většího zvětšení než 6x užívá osnovu T poněkud štíhlejší, než jsme byli dříve zvyklí. Není pravda, že by byla za tmy hůře vidět. Swarovski údajně od osnovy typu T upustil docela.

Stále větší oblibě se těší osnova č. 4, která má jedno silnější vertikální a dvě horizontální ramena, uprostřed a nahoru pak pokračuje nitkovitý kříž. Vertikální rameno nekončí špičkou na úrovni středu ramen horizontálních, jako je tomu u osnovy typu T, ale končí rovně a o něco málo níže. Je pozoruhodné při jak nepříznivých světelných podmínkách je tento nitkovitý kříž ještě vidět. O tom se musí ale přesvědčit každý sám.

Když už je za tmy vidět pouze silná část osnovy, nejenže to zcela postačuje, ale jak za dne, tak zvláště v noci silný kříž zvěř nezakrývá a silueta zvěře s ním nesplývá. Za špatných světelných podmínek nastává problém s akomodací oka (zaměřením). U lidí nad 45 let se to může stát problémem, který bezpečnou střelbu v noci zcela znemožní. Střelec se snaží zaostřit na cíl, ale silný vertikální díl kříže jej ve tmě mate. U osnovy č. 4 se to nestává. Jednak se v noci střílí na podstatně menší vzdálenost a kus černé zvěře se u této osnovy vejde mezi její tři silná ramena. Druhým důvodem je méně známý fakt, že lidské oko je schopno velmi přesně odhadnout střed kruhu či čtverce. Navíc se tato schopnost s věkem výrazně nemění, zatímco schopnost akomodace oka klesá. Umístíme-li za velkého šera siluetu kusu černé zvěře mezi konce vertikálního a horizontálních ramen kříže, i s věkem sníženou schopností akomodace jej snadno zaostříme. Ramena záměrné osnovy stále vnímáme, ale nijak nás neruší. Protože odhad středu prostoru mezi rameny osnovy je velmi přesný, předpoklad přesného zásahu je tak mnohem vyšší než u osnovy typu T.

Redakční poznámka:


Při podrobném studiu článků zveřejněných v našem časopise týkajících se střelectví v poslední době často dochází k polemikám, které se týkají věrohodnosti, smyslu a přesnosti uvedených údajů.

Z pohledu čtenáře, ale i redakce nejde o nic mimořádného. Hlavní příčina tohoto jevu zřejmě spočívá v rozmanitosti a toku obrovského množství neutříděných informací, pestré nabídce loveckých potřeb, zbraní, střeliva, jejich dostupnosti, užívání a možností se svobodně vyjadřovat, atd.

Svůj podíl na "nepřesných" informacích mají i nekritické údaje některých prodejců a některých firemních prospektů, katalogů a publikací. V takových případech dochází k přeceňování možností využití zbraní, střeliva a loveckých pomůcek.

V žádném případě se neosměluji autory článků nabádat, nebo kárat. Napsat kvalitní autorský článek může pouze ten, "kdo má z hůry dáno a bravurně vládne perem". Dále musí mít praktické zkušenosti a teoretické znalosti získané syntézou všech možných dostupných informací požadovaného oboru.

Naštěstí redakce spolupracuje s řadou zkušených autorů (např. Černý, Faktor, Hanák a jiní), kteří jsou schopni včas do rozevláté diskuze zasáhnout a usměrnit ji správným směrem.

Mnohdy je nutné hodnotit příspěvky části autorů velkoryse, vážit si jejich odvahy publikovat, "nosit svoji kůži na trh", snahy a úmyslu posloužit dobré věci. Popularizace střelectví si to zaslouží. Vždyť se jedná o disciplinu, která má hluboké kořeny v základních vědních oborech jako je matematika, fyzika, chemie, ale i společenských vědách jako je historie a podobně.

Všechny tyto vědní obory vytvářejí společný kmen, jehož osou je nauka o materiálech, technologie zpracování kovů, balistika atd.

Společný kmen se větví na střelectví vojenské, sportovní, lovecké a myslivecké střelectví. Každá z těchto větví má mnoho společného, ale hlavně své zvláštnosti, které se týkají zejména: materiálního vybavení, lidských zdrojů, smyslu a poslání, způsobů provozování, dosažení cílů.

Nás pochopitelně zajímá především MYSLIVECKÉ STŘELECTVÍ, rozkošatělé dávnou historií, svým kouzlem, ztvárněním a výzdobou zbraní, střeleckých pomůcek, různorodostí a originalitou.

Samostatným fenoménem je speciální střelivo, které se výrazně liší od střeliva vojenského a sportovního. Toto střelivo je mnohočetností forem a variant významnou kuriozitou.

Myslivecké střelectví je doménou myslivce, který není jen střelcem, nebo lovcem, ale členem společenství tvrzeného láskou k "Matce Přírodě", zvěři a svým životním stylem vyjadřuje příslušnost k cechu Hubertovu.


František Jelínek

Zpracování dat...