Časopis Myslivost

Náhrada škod zvěří

na lesních porostech a zemědělských kulturách  Dr. Ing. Rudolf Novák
Náhrada škod zvěří
Zákon o myslivosti č. 449/2001 Sb. poněkud změnil již “zažité” řešení náhrad škod zvěří na lesních porostech a zemědělských kulturách, tak jak byli držitelé a uživatelé honiteb zvyklí podle ustanovení doposud platného zákona o myslivosti č. 23/1962 Sb. ve znění předpisů pozdějších.
Obecně se škodou rozumí majetková újma, která jde vyjádřit v penězích. Občanský zákoník rozeznává škodu přímou (zmenšení majetku poškozeného) a ušlý zisk (to, čeho mohl poškozený dosáhnout nebýt škodní události). V případě škod zvěří půjde zpravidla o specifikaci ušlého zisku.

Dovolím si szhrnout několik zásadních věcí, které si musí uvědomit obě strany - jak poškozený, tak uživatel honitby, při řešení problematiky náhrad škod zvěří.

Odpovědnost k náhradám škod zvěří na lesních a polních kulturách je odpovědnost tzv. objektivní - za výsledek. Zákon na jedné straně stanoví povinnost uživateli honitby hradit škody zvěří, na druhé straně stanoví majitelům nebo uživatelům honebních pozemků učinit přiměřená opatření k zabránění škod. Tedy v případě řešení náhrady škod u soudu by se neměla zkoumat a dokazovat příčina (kauzalita škody), ale jen plnění zákonem daných povinností jednou či druhou stranou sporu.

Zákon o myslivosti č. 449/2001 Sb. již nestanovuje aby před soudním uplatněním nároku na náhradu škod proběhlo rozhodčí řízení před komisí jmenovanou okresním úřadem. Koneckonců tato instituce státní správy zanikla ze zákona k 1. 1. 2003.

Současně platný zákon o myslivosti stanoví jednoznačně v § 54 které škody zvěří se nehradí. Mimo jiné se nehradí škody na nehonebních pozemcích, které nejsou ze zákona součástí honiteb. Nehradí se také např. i škody způsobené "chráněnou zvěří". Škody způsobené touto zvěří hradí stát podle ust. zák. č. 115/2000 Sb.

Při jednáních o náhradě škod je přímý vztah mezi uživatelem honitby a vlastníkem honebního pozemku. Držitel honitby (např. honební společenstvo), pokud honitbu pronajme, není účastníkem jakýchkoliv jednání o náhradě škod a případných sporů. Nemá také žádnou odpovědnost za škody zvěří.

V případě užívání honitby mysliveckým sdružením všichni jeho členové "ručí rukou společnou a nerozdílnou". Jde o tzv. solidární odpovědnost podle § 438 Občanského zákoníku. Tedy pokud by se některý člen mysliveckého sdružení odmítl, z jakýchkoliv důvodů, podílet na náhradě škody, mohou se ostatní členové, pokud uhradili celou škodu, domáhat i soudně uhrazení alikvotní části náhrady škod připadající na člena mysliveckého sdružení (jde o tzv. obecný rozvrhový postih).

Podle ust. § 53 zákona o myslivosti je vlastník honebního pozemku povinen učinit přiměřená opatření, aby škodám zabránil. Přiměřenost, pokud ji posuzujeme, je vždy nutno vztáhnout k nějaké skutečnosti. Např. k rozsahu škod způsobených v minulých letech, k účinnosti ochranných opatření, k vynaloženým nákladům, pracovním možnostem uživatele honebních pozemků, dodržení agrotechnických lhůt, zásad hospodaření aj. (např. při nedostatečném dosběru brambor či pozdním sběru kukuřice a následném zaorání zbytků mohou vzniknout škody černou zvěří i na následné plodině, která není běžně černou zvěří poškozována).

Přiměřenost opatření proti škodám zvěří na zemědělských plodinách není žádným obecně závazným předpisem definována. Je nutno ji posuzovat pouze subjektivně v intencích výše uvedeného. Přiměřenost opatření proti škodám zvěří na lesních porostech definuje vyhl. MZe č. 101/1996 Sb. ve znění vyhl. MZe č. 236/2000 Sb. Mimo obecných povinností (sledovat a evidovat škody na lesních porostech, stavy zvěře, využívat pomocných dřevin ke zvýšení úživnosti honitby) vyhláška ukládá povinnost ochraňovat lesní porosty proti škodám zvěří v rozsahu nejméně 1% výměry lesa vlastníka v honitbě. Způsob a umístění ochranných opatření určuje vlastník lesa, pokud není ve smlouvě o nájmu honitby dohodnuto jinak.Takto provedená opatření jsou považována za přiměřená.

Výši náhrady škod na zemědělských kulturách je možno kvantifikovat buďto nákladovou metodou (např. náklady na předosevní přípravu půdy, hnojiva, osivo atd.) nebo výnosovou metodou (rozdíl mezi průměrným výnosem poškozené a nepoškozené kultury).

Výši náhrady škod na lesních porostech je nutno kvantifikovat podle obecně závazného předpisu vyhl. MZe č. 55/1999 Sb. s omezeními podle ust. § 54 zákona o myslivosti, tj. nehradí se škody zvěří v oplocenkách, boční okus a poškození sazenic u méně než jednoho procenta jedinců na ploše. Z logiky věci vyplývá, že by se měl, u porostů založených umělou sadbou, brát jako východisko skutečný počet stromků na ploše zjištěný počítáním, a u porostů vzniklých přirozeně (náletem) maximálně 1,3 minimálních počtů stromků na ploše podle dřeviny a hospodářských souborů stanovených vyhl MZe č. 82/1996 Sb.

Zákon jednoznačně stanoví, že o náhradě škody se mají obě strany dohodnout. Dohodu představuje především písemné ujednání obou stran. V případě posuzování rozsahu a výše škod je vždy vhodné provést společné místní šetření se zápisem, pouze poštou či jiným způsobem. Doručená faktura na požadovanou částku náhrady za škody zvěří uživateli honitby není zcela jednoznačně ani návrhem dohody, ani dohodou. Věřím, že takto tento problém budou posuzovat i soudy.

Všechny lhůty uvedené v § 55 zákona o myslivosti jsou prekluzivní (nepřekročitelné) a jejich nedodržením nárok na náhradu škody zaniká. Nárok na náhradu škody musí poškozený uplatnit při škodách na zemědělských pozemcích do 20 dnů, ode dne kdy škoda vznikla, u škod na lesních porostech do 20. července kalendářního roku za předchozí rok. Dále zákon stanoví 60denní lhůtu na dohodu a případnou realizaci dohodnuté náhrady. Po této lhůtě má poškozený jeden měsíc na to, aby se domáhal náhrady škody u místně příslušného soudu.

V případě nedohody mezi poškozeným a uživatelem honitby, při stanovení výše škod, je vhodné objektivní posouzení výše škod soudním znalcem v oboru. Seznam znalců je veden u místně příslušného krajského soudu a je k dispozici i u okresních soudů. Posouzení znalcem si může objednat kterákoliv strana event. sporu. V případě rozdílného posouzení výše škod dvěma znalci nového znalce ustanovuje soud usnesením. Každý znalec má zákonnou odpovědnost za správnost a objektivnost znaleckého posudku. Odměna za vypracování znaleckého posudku se stanovuje dohodou nebo podle vyhl. MS č. 37/1967 Sb. ve znění vyhl. č. 432/2002 Sb. (100 - 350 Kč/hod.).

Zákon nestanovuje aby škody zvěří byly nahrazeny jen finančně. Je možno se dohodnout i na naturálním plnění (bezplatná práce, zvěřina atd.) - záleží vždy na dohodě.

Věřím, že těchto několik poznámek pomůže jak uživatelům honiteb, tak majitelům pozemků či jejich uživatelům v orientaci v této problematice. Co říci na závěr? Důležitá je především dohoda. Soudní řízení bývá zpravidla nejen nákladné, ale také vždy bylo a je začátkem nedobrých vztahů do budoucnosti, které neprospějí nejen osobním vztahům.



Zpracování dat...