MYSLIVOST / Stráž myslivosti

Každé rozhodování, plánování i diskuse se, pokud má být konstruktivní a má vést k nějakému cíly, se musí zakládat na informacích. Uvedený fakt je mimořádně zřetelný i v oblasti diskuse a myslivosti, zejména v současné době. Jde např. o otázky vývoje stavů zvěře, evidence odstřelu, hodnocení škod zvěří a na zvěři, otázky ekonomiky a celá řada dalších oblastí. Všechny tyto záležitosti, zobecnění a závěry vycházejí z hodnocení různým způsobem zjištěných a zpracovaných dat, kde velmi často se různé strany dopouštějí úmyslně či neúmyslně chyb, řekněme uplatnění nesprávných postupů, které ve finále vedou k protikladným tvrzením a logicky k rozporům a neshodě. Nemyslím si, že by bylo vhodné, ani to není možné, toto zdánlivě okrajové téma, na tomto místě komplexně řešit, je ale, soudím, potřebné na některé aspekty upozornit. Cílem je pak zvýšit důvěryhodnost prezentovaných dat a závěrů. Více >

Na území současné České republiky se vyskytovala černá zvěř od starověku až po novověk vždy jako naše zvěř původní, i když její stavy nebyly nikdy příliš vysoké. Poměrně skrytý způsob života této zvěře v zalesněných oblastech jí umožňoval přežívat až do období postupného rozvoje zemědělství, kdy původních přibližně 90 % rozlohy lesů kleslo na současných 35 % víceméně roztroušené lesnatosti ve prospěch polí. Více >

V posledních číslech Našeho časopisu v příspěvcích “Biologické základy mysliveckého hospodaření srnčí zvěře” jsme se mohli dočíst často nedoložené hypotézy o chování a životě srnčí zvěře. Dále o činnosti a chybách myslivců při chovu této zvěře, aby za ně byli na závěr zase “pochváleni”. Též byly uvedeny hypotézy a teorie o výběru partnerů srnami v říji apod., aniž by byl popsán skutečný průběh říje. Domnívám se, že i když se zde správně citují mnohokrát uznávané zásady chovu a chování zvěře, některé pasáže mohou mást hlavně mladé myslivce, kteří neměli dosud možnost se v průběhu několika let osobně podrobněji seznámit se životem zvěře, kladením srnčat, srnčí říjí, tedy obdobími, které jsou pro reprodukci druhu z nejdůležitějších i s chováním zvěře v průběhu celého roku. Znalosti přírody, myslivosti a chování zvěře lze získat zčásti studiem teoretických publikací, ale v nemenší míře vlastním pozorováním při pobytu v přírodě. To druhé poznání je pro dobrého myslivce nepostradatelné. Patrně se však nedostává pisatelům uvedených příspěvků. Více >

V návaznosti na článek zveřejněný v časopise Myslivost 10/2002, str. 5, kde jsme probrali zejména nové rozdělení zbraní do kategorií a nové dělení skupin zbrojních průkazů pro oprávnění držení jednotlivých kategorií zbraní podle zákona o zbraních a střelivu č. 119/2002 Sb., který je účinný od 1.1.2003, uvádím několik dalších slíbených informací. Více >

Kromě klasických dalekohledů - triedrů s konstantním zvětšením nabízí trh také triedry s proměnným zvětšením, označovaným zkratkou ZOOM. Jedná se o technicky složité optické přístroje a některé renomované firmy, které se nehodlají uchýlit v dokonalosti svých výrobků k žádnému kompromisu, se do jejich výroby raději nepouštějí. Více >

Když v lesotundře i samotné tundře zavládnou kruté podmínky sněhových vánic a mrazů, odletí z tamní přírody skoro všichni drobní ptáci blíže k jihu. Táhnou ve velkých hejnech a míří do západní, střední nebo až jižní Evropy. Tam hledají kraje, kde se urodilo dostatek semen rostlin a bobulí keřů pro jejich živobití. V povzdálí nenápadně s nimi letí i jejich predátoři - pernatí severští dravci. Pozorně sledují hejna a na každé zastávce jako přízraky kolem nich vartují. Denně si z nich vybírají svůj desátek - kořist. Největší děs všem způsobí obrys letícího dřemlíka tundrového, ušlechtilého sokolíka severu. U nás se pravidelně objevuje uprostřed opravdové zimy v prosinci, lednu a únoru. Je menší než poštolka, rozpětí letek má něco přes půl metru a neváží více než 200 gramů. V letu ho prozradí typická sokolí silueta, nejvíce podobná ostříži. Poletuje nenápadně podle lesních okrajů, odkud má vždy daleký rozhled do krajiny. Často mění své stanoviště nízkým letem nad zemí, ale nikdy se v něm třepotavě nezastaví jako poštolka. Pozoruje oblohu s protahujícími drobnými ptáky; jsou jeho hlavní kořistí až do velikosti kvíčaly. Ovládá mistrnou taktiku lovu, založenou na přepadávání za letu. Jakmile uvidí letící houf ptačí drobotiny, vykrouží do výšky a z nadhledu se dá do jeho pronásledování. Když ptáci zpozorují nebezpečí, okamžitě se semknou v sevřený šik. V příhodné chvíli dřemlík zaútočí prudkým střemhlavým letem a snaží se s pařáty nataženými dopředu z hejna vyrazit opozdilce nebo slabšího jedince. Podaří-li se mu to, napadený pták instinktivně hned lomí v let k zemi a v kličkách hledá záchranu v nějakém porostu. Dravec je ale neobyčejně rychlý, výborný letec. Nedá se zmást žádnou zákrutou ani náhlým obratem, přesně kopíruje dráhu oběti a snaží se ji doslova uštvat. Komu bylo dopřáno sledovat úchvatný dřemlíčí lov, musí stát ohromen nad uměním sokolí honby kořisti. Není divu, že se stali dřemlíci miláčky carevny Kateřiny II. při dávných sokolnických lovech. Nechávala si jich vždy několik nachytat, ochočit a vycvičit k lovu pro svou kratochvíli. Po skončení podzimní lovecké sezony, když se nabažila elegance sokolího letu a jejich dravčí dovednosti, všechny do jednoho odměnila svobodou a zase je nechala vypustit zpět do přírody. Více >

Leica jako první výrobce uvedla na trh dalekohled, u kterého můžete měnit mezi 8 a 12násobným zvětšením. Vzhledem k velkému množství zaměřovacích dalekohledů s variabilním zvětšením se již dlouho nabízela otázka, kdy se na trhu objeví binokulár stejného charakteru. Jistě existují v nižším cenovém segmentu dalekohledy se zoomem, které ovšem nemají požadovanou čirost a kvalitu obrazu. Více >

Škody zvěří jsou odedávna předmětem sporů mezi myslivci a majiteli pozemků, kteří na nich zemědělsky nebo lesnicky hospodaří. Je to zcela přirozené a normální. Většina zvěře jsou býložravci, a tak se přiživují i na zemědělských plodinách, okusují výhony mladých stromečků, ale i kůru stromům starším. Myslivci jsou rádi, když mají v honitbách zvěře hodně, aby bylo nejen co lovit, ale také na co se při vycházce do revíru dívat a kochat pohledem. Potěšení, když v přírodě vidí něco živého se pohybovat, mají ale nejen myslivci, ale také všichni normální návštěvníci přírody. Člověk, kterému pohled na pasoucí se nebo běžící zvěř nic neříká a srdíčko se mu alespoň trochu nerozbuší pohledem na tuto přírodní krásu, nemůže být člověkem normálním, ale patří do jiného světa. Do světa, ve kterém bezohledný technokratismus a liberalismus, vymazal z duše smysl pro krásno, cit i svědomí. Škody zvěří jsou ale také tak trochu o něčem jiném. Nikdo nemá příliš velkou radost z toho, že se mu na jeho hospodaření nebo-li majetku děje nějaká škoda a jím vynaložená práce přichází vniveč. Nikdo ale také nerad platí za škody zvěří a v tomto případě to jsou myslivci. Není se jim ale co divit, poněvadž kdo se s potěšením rád zbavuje peněz? Možná, že existují výjimky, ale spíše by to byly případy pro lékařského specialistu - psychiatra. Myslivci zvěř v zimě přikrmují, ale co dělat s tím, když ona dostane chuť zrovna na něco jiného, co roste na poli nebo v lese. Copak oni za to mohou? “Nemohou,” jsou většinou jejich slova. “Zvěři se nedá poručit stejně tak, jako žaludku člověka. Řekne-li si žaludek tvora myslícího, kam se člověk obvykle zařazuje, třeba o guláš či svíčkovou, dá si tvor myslící guláš nebo svíčkovou. Je-li chuť na salám, dá si salám. Člověk si zkrátka dopřává toho, na co má chuť. Určitě jeho trávící soustava nedá přednost suchému chlebu či neomaštěným bramborám před šunkou, ovárkem, jitrnicemi či jelítky. A proč by právě u zvěře tomu mělo být jinak? Bez potravy nemůže žít ani člověk, ani zvěř.” V tom mají myslivci zaručenou pravdu. Oni se snaží zvěř přikrmovat, ale ona stejně vezme to, na co má chuť. Kdyby se ze zvěře dalo udělat něco na způsob některých lidí, tak trochu “praštěných,” kteří si říkají vegetariáni, bylo by po sporech. Musel by to být ale postup opačný, udělat z vegetariánů nevegetariány, ale také nemasožravce. Zbyla by jim k pastvě jen hlína a kamení, ale i to by možná někomu vadilo a říkali by. Proč nám užírají hlínu a kamení, proč nesbírají suché klacky po lese.” Ať tak či onak, změnil by se tvar jejího trusu. Místo kulatých nebo oválných bobků by zvěř trousila po lese či po polích a lukách něco jiného. V případě, že by se živila hlínou, mohly by to být menší nepálené cihly a v případě potravy kamenité, by to mohl být třeba štěrk na zimní posyp silnic a cest. Kdyby zvěř sbírala a požírala suché klacky, vyměšovala by piliny nebo materiál na výrobu dřevotřísek. To podle velikosti a hmotnosti zvěře. Zvěř se ale takto přeškolit nedá, a tak problémy mezi myslivci a majiteli pozemků přetrvávají dodnes a budou i nadále. Problémy se škodami zvěří nevznikají pouze tam, kde myslivec hospodaří na vlastním pozemku a to jak hospodářsky, tak myslivecky. Nemá si totiž komu stěžovat, leda tak sám sobě. Více >

Je tomu již více než tři desítky let, kdy začal být v tehdejším Československu vydáván jeden z mála vědeckých mysliveckých sborníků, který je i po zániku ostatních podobných periodik vydáván na Slovensku dodnes. Publikují v něm od začátku až dodnes nejen myslivečtí odborníci slovenští, ale i čeští, také maďarští, polští a další. Vzhledem k tomu, že každá práce má i anglický souhrn (dříve i vícejazyčné), jedná se bezesporu o významnou odbornou publikaci mezinárodního dosahu. Více >

Tímto chci reagovat na články vyšlé v Myslivosti týkající se vztekliny, poněvadž se domnívám, že problematiku této přenášené infekce stále podceňujeme - a to by se mnohému z nás mohlo zle vymstít... Více >