Časopis Myslivost

Vývoj populací černé zvěře v České republice

Prof. Ing. Josef Hromas, CSc.
Vývoj populací černé zvěře v České republice
Na území současné České republiky se vyskytovala černá zvěř od starověku až po novověk vždy jako naše zvěř původní, i když její stavy nebyly nikdy příliš vysoké. Poměrně skrytý způsob života této zvěře v zalesněných oblastech jí umožňoval přežívat až do období postupného rozvoje zemědělství, kdy původních přibližně 90 % rozlohy lesů kleslo na současných 35 % víceméně roztroušené lesnatosti ve prospěch polí.
Pouze minimální škody a dokonce spíše užitek z černé zvěře v lesích byl vystřídán škodami na polích, které postupně dosáhly takové výše, že musely být za panování Marie Terezie v letech 1766 a 1770 a následně jejího syna Josefa II. v roce 1786 vydány patenty jejichž výsledkem byla likvidace stavů černé zvěře ve volných honitbách Českého království a jejich zbytky byly zachovány pouze v oborních chovech.

Je dost dobře nepochopitelné jak se tato genocida černé zvěře lovcům 18. a 19. století podařila, pokud si dovedeme představit tehdejší nedokonalost střelných zbraní ve srovnání se současností, kdy se černá zvěř rozmnožila natolik, že nejsme sto přes veškeré úsilí její stavy redukovat na únosnou míru.

Neucelené, nicméně instruktivní údaje o úlovcích černé zvěře na našem území v letech 1874 - 1937 pocházející zřejmě už z chovů v oborách podává tabulka č. 1.

Tab. 1: Úlovky černé zvěře na území ČR z let 1874 - 1937

Rok Kusy Rok Kusy
1874 499 1889 939
1875 730 1890 587
1876 701 1895 843
1877 586 1900 800
1878 560 1905 726
1879 470 1910 882
1880 788 1924 302
1881 765 1925 161
1882 746 1929 303
1883 802 1933 683
1884 533 1934 283
1885 727 1935 442
1886 565 1936 204
1887 749 1937 247
1888 508    


Roční úlovky černé zvěře koncem 19. století nepřesáhly 1000 kusů a v období 1. republiky vykazovaly spíše pokles, zejména v období před druhou světovou válkou, kdy i oborní chovy byly zřejmě pro přílišnou nákladovost redukovány.

Takže je vcelku logické, že v průběhu této války dospěl náš známý vědec, zoolog a myslivecký odborník Prof. Julius Komárek k přesvědčení, že černá zvěř nemá v našich honitbách žádnou budoucnost. Ustupující a postupující armády koncem 2. světové války však způsobily, že na naše území byla natlačena nikdy nevyhubená černá zvěř z východu a do volných honiteb se rozptýlila i zvěř z obor, jejichž oplocení bylo mezitím buď chatrné anebo dokonce záměrně zničené.

Nicméně poválečné úlovky dosahovaly řádově zpočátku jen několika desítek a teprve postupně opět stovek kusů. Přehled o úlovcích z let 1949 - 2000 podává tabulka č. 2.

Tab. 2: Úlovky černé zvěře na území ČR z let 1949 - 2000


Rok Kusy Rok Kusy
1949 254 1974 9 948
1950 198 1975 11 763
1951 341 1976 13 893
1952 478 1977 16 104
1953 486 1978 14 647
1954 1 205 1979 11 103
1955 1 165 1980 11 773
1956 1 257 1981 12 341
1957 1 803 1982 10 233
1958 2 331 1983 22 790
1959 3 072 1984 23 251
1960 3 596 1985 36 048
1961 3 941 1986 31 722
1962 4 234 1987 37 563
1963 2 781 1988 47 883
1964 2 955 1989 47 817
1965 2 837 1990 55 812
1966 2 678 1991 53 010
1967 4 153 1992 39 168
1968 3 356 1993 36 823
1969 4 971 1994 33 947
1970 4 803 1995 35 470
1971 5 120 1996 41 873
1972 6 438 1997 42 976
1973 7 566 1998 61 233
1974 9 948 1999 73 457
1975 11 763 2000 68 472


Poprvé se u nás ulovilo více než tisíc kusů černé zvěře v roce 1954 a potom začaly její úlovky zpočátku pomalu a následně stále rychleji stoupat až k roku 1962. V tomto roce byl přijat nový zákon o myslivosti č. 23/1962 Sb. jemuž předcházelo obvyklé období nejistot o osudu a následném obhospodařování honiteb a s ním spojené navýšení lovů nejen u černé zvěře. Po přijetí tohoto zákona se odstřely divočáků na čas snížily, ovšem ne nadlouho, jak je patrno z téže tabulky.

Zvyšující se úlovky černé zvěře pokračovaly až do roku 1978 přičemž v roce 1975 se poprvé střelilo více než 10 tisíc kusů. Přibližně koncem sedmdesátých let došlo slučováním k zásadním změnám v organizaci zemědělských a lesních závodů a dokonce i honiteb.

Zejména v zemědělství došlo k blokaci stávajících honů s mnohahektarovými osevy především kukuřičných monokultur, které poskytovaly divočákům potřebný klid, kryt i úživnost. V lesích vznikaly poměrně velké plochy mlazin. V nově tvořených honitbách začali myslivci přesouvat svou pozornost z ubývající drobné zvěře na chov a zejména lov zvěře černé.

V roce 1983 byla poprvé překonána hranice ulovených 20 tisíc kusů černé zvěře, v roce 1985 30 tisíc, v roce 1988 už 40 tisíc a v roce 1990 dokonce 50 tisíc. To bylo opět období před přijetím novely zákona o myslivosti známé pod č. 512/1992 Sb. Po jejím přijetí se odstřely divočáků opět snížily, ale ne nadlouho, takže začaly opětovně narůstat a v roce 1998 překročily hranici 60 tisíc a v roce 1999 dokonce 70 tisíc úlovků.

Je nepochybné, že na stavech černé zvěře se podílejí její životní podmínky, ale také podmínky či změny společenské. Svou roli sehrává u myslivců nepochybně i soustavný úbytek drobné zvěře, přičemž lze předpokládat, že se na něm podílí i všežravá zvěř černá.

Vysoké stavy černé zvěře vyvolávají nejen vysoké škody na zemědělských plodinách, ale současně vznikají i obavy z rozšiřování chorob, které tato zvěř přenáší. Jedná se zejména o klasický mor prasat.

Z dalších dostupných údajů lze konstatovat, že ještě v roce 1972 se černá zvěř podílela v celkové produkci zvěřiny teprve pátým místem za zvěří zaječí, bažantí, srnčí a jelení. V roce 1982 se toto pořadí na prvních místech změnilo, takže na prvním místě byla zvěřina ze zvěře srnčí, za níž následovala zvěřina ze zajíců, dále z jelenů, bažantů a divočáků. Za dalších deset let v roce 1992 už byla v produkci zvěřiny černá zvěř na místě třetím za zvěří jelení a srnčí a před zvěří zaječí a bažantí. V roce 2000 obsadili divočáci v produkci zvěřiny první místo a za nimi následovala zvěř srnčí, jelení, bažantí a zaječí.

Přitom početní stavy a úlovky černé zvěře nejsou zatím provázeny odpovídajícím ziskem medailových trofejí kňourů. Za posledních 10 let jich bylo předloženo celkem 220 (z toho 54 na medaili zlatou, 56 na medaili stříbrnou a 110 na medaili bronzovou). Nejsilnější trofeje z tohoto období se pohybovaly mezi 125 a 130 body CIC (nejsilnější z roku 1998 měla 130,55 b. CIC), což je nepochybně ovlivněno tím, že se kňouři nedožívají odpovídajícího stáří 6 až 8 let.

V dalším chovu (nikoliv lovu) černé zvěře bychom se tedy neměli zaměřovat na její množství, ale na její kvalitu. Chov dospělých (starších a těžších) kňourů a bachyň při zaměření lovu do letošáků a lončáků může totiž dopomoci k obnovení přirozené věkové hierarchie v celých populacích černé zvěře s následným omezením přírůstu včetně snížení škod, které černá zvěř působí. Samozřejmou možností tlumení počtů divočáků je jejich zvýšený odlov se strany co největšího počtu myslivců. K umožnění těchto odstřelů bude ale nezbytná spolupráce se zemědělci a lesáky, v jejichž vlastním zájmu zvýšené odlovy také jsou.

Myslivci mají v rukou možnost odstřelů černé zvěře, příp. zavedení odváděcího přikrmování. Vhodné umisťování a kvalitní náplň vnadišť, zejména v lesích se již celkem vžilo. Zemědělci zase mohou odsadit výsev vysokých plodin (kukuřice) dál od lesních okrajů a na těchto pásech jejich nahrazení plodinami nízkými (vojtěškou apod.). Takovým způsobem je možno rozčlenit i velké lány, z nichž jinak zvěř nemá potřebu vycházet. Není přece problém spočítat si plošný úbytek z výnosu kukuřice oproti škodám, které v ní jsou divočáci schopni napáchat.

Jistěže nemůžeme překračovat zákonná nařízení o povolených způsobech a dobách lovu, nicméně při dobré vůli všech jsme a musíme být schopni se se současným přemnožením černé zvěře vypořádat.



Zpracování dat...