Časopis Myslivost

Vše začalo koncem 70. let snahou zachránit mizející bažantí zvěř populací krotce odchovaných jedinců. Tato snaha už trvá 25 let a za tuto dobu bylo vypuštěno do přírody velké množství bažantí zvěře. A výsledek? Nikde tam, kde se tato krotce odchovaná bažantí zvěř vypouštěla, se stavy bažantí zvěře nezvedly. Víme všichni dobře, co všechno už se zkoušelo a provádělo pro to, aby tato krotká populace vypuštěná v honitbách přežívala a byla základem pro další rozmnožování bažantí zvěře. A to bez valného výsledku zejména z toho důvodu, že se jedná vesměs o etologicky deformované jedince, kteří prostě nemají šanci přežít a dále se rozmnožovat ani ve vhodných podmínkách. Neznám jedinou honitbu, kde by se stav bažantí zvěře tímto způsobem navýšil. Je všeobecně známo, že z takto vypuštěné zvěře přežívá do dalšího roku minimální procento zvěře a je úplně jedno, v jakém věku se tato zvěř vypouští. Výsledek je stejný. Myslím si, že je to všechno minimálně promarněný čas, který je potřeba věnovat jinde, i když se argumentuje tím, že je lepší dělat něco, než nic. Jelikož se v krotkém chovu bažantů používaly a křížily různé jejich barevné formy, vymizela naše nejvíce odolná nominátní forma - původní bažant kolchidský (český, bezobojkový).
Pokračovalo to krotkým odchovem koroptve polní začátkem 90. let a stát dokonce takto odchovanou a vypuštěnou zvěř dotuje. Výsledek je opět ten, že stav koroptví se ve volné přírodě v žádném případě nezvýšil a stát touto dotací vlastně vyhazuje peníze daňových poplatníků oknem, protože se to nedá jinak nazvat. To samé se týká krotkého chovu a dotací na tetřívky a tetřevy. Připadá mi to tak, že z těchto dotací si udělal někdo solidní byznys, protože dosavadní výsledek je stejný jako u koroptví. To jsem, ale trochu odbočil, i když to má také souvislost.
Další snaha myslivců, aby si mohli alespoň na něčem v honitbě zalovit, když to s krotce odchovanými bažanty nešlo, byla ta, že začali vypouštět do honiteb krotkým způsobem odchovanou kachnu divokou.
Výsledek? Kachen v přírodě nepřibylo, ale jelikož se neodchovávala čistá kachna divoká, ale kříženci s různými druhy kachen, dochází k erozi genofondu divoké populace a původní kachna březňačka vlastně přestává existovat.
To samé se děje s vypouštěním doma odchovaných divokých králíků. Spolu se sníženými obranyschopnými reakcemi a potlačenými základními instinkty potřebnými pro přežití ve volné přírodě, působí na ně tak velký predační tlak, že i když se rozmnožují, tak přírůstek není absolutně žádný. Dále víme všichni dobře, že i všechna ostatní divoká zvěř doma z nějakého důvodu odchovaná a to i zvěř masožravá, která navíc nemá v přírodě žádné svoje predátory se velice těžko přizpůsobuje volnému životu. Stačí připomenout velice známý film "Příběh lvice Elsy" a obecně problémy s repatriací zvířat držených v zajetí.
Co z toho všeho vyplývá? Na prvním místě to, že pokud v daném místě narušeného přírodního prostředí není schopna přežívat a rozmnožovat se původní divoká populace určitého druhu zvěře, není schopna se v žádném případě adaptovat zvěř odchovaná krotkým způsobem. Už v roce 1945 psal významný činovník v myslivosti a spoluzakladatel myslivecké jednoty Josef Žalman ve své knize Základy myslivosti, že je velice problematické tzv. osvěžování domácí populace dovezenou jinou zvěří (samozřejmě z divoké populace). Hlavní důvod uvádí ten, že pokud domácí populace není schopna ve svém prostředí žít a rozmnožovat se, tak i ta dovezená dopadne stejně a navíc ještě může zavléci s sebou choroby, které likvidují domácí populaci. A to bylo, se dá říci, v době ideálních podmínek pro drobnou zvěř. Sám mám vyzkoušené, že je velice těžké v podmínkách, které nejsou pro daný druh z jakéhokoliv důvodu vhodné, zvýšit místní stav zvěře divokou populací dovezenou odjinud. Během dvou let j
sme v honitbě vypustili stovku divokých slepic bažanta a přesto je bažantí zvěře v naší honitbě stále minimálně. Početní stav bažantí zvěře v honitbě před vysazením byl minimálně ve výši 150 ks. O tom, že je to opravdu hodně těžké, náročné a do důsledku asi nemožné se nějakým způsobem snažit o obnovu drobné zvěře v méně vyhovujících (nevhodných) podmínkách napíši příště, co jsme všechno pro zvýšení bažantí zvěře v honitbě udělali, jakým způsobem jsme se to prováděli a přesto je výsledek vůči vynaloženým nákladům, dá se říci, nulový.
Proto v žádném případě nelze očekávat, že krotce odchovaná zaječí zvěř bude schopna ve volné přírodě přežívat a rozmnožovat se, i když vůči ostatní drobné zvěři má výhodu v tom, že v dospělém stavu nemá tolik predátorů jako dospělá zvěř pernatá. Ke krotkému chovu zajíců chci ještě uvést, že s ním začali koncem 60 let min. století ve Francii a pokud mě paměť neklame, tak to bylo bez valných výsledků a od krotkého chovu zajíců upustili. U nás, jak píše autorka článku, se s krotkým chovem zajíců zabývali v 70. letech min. století na LZ Litovel a dále to zkoušel na VŠV Brno, středisku Jinačovice, MVDr. L. Hanák a také pokud vím, bez valných úspěchů. V posledních letech se tímto chovem zabývá na Slovensku v článku zmiňovaný doc. Slámečka, od kterého byl dovezen chovný materiál. Asi v roce 2000 pořádal OMS Žďár nad Sázavou seminář o zaječí zvěři a doc. Slámečka zde měl obsáhlý výklad a zhodnocení krotkého chovu zajíců, který prováděl a jeho poslední věta byla ve smyslu: "Krotký chov zaječí zvěře je tak náročný časově, finančně a především ze zdravotního a hygienického hlediska, že počet odchované dospělé zvěře je neadekvátní vynaloženým prostředkům, a že je lepší tyto prostředky a čas věnovat na zlepšení a úpravu životního prostředí". I já jsem přesvědčen, že je to
jediná správná cesta ke zvýšení divoké populace zaječí zvěře. Jak se podařil zvýšit stav zaječí
populace v naší honitbě a z čeho je nutné v chovu zaječí zvěře vycházet napíši v dalším článku.
Takže správná cesta vede přes zlepšování biotopu drobné zvěře a předcházející přípravu příhodných životních podmínek. Potom teprve je možno začít provádět zazvěřování zvěří z divoké populace. Teď
si určitě kladete otázku, kde vzít zajíce z divoké populace a kde na ně vzít peníze. Organizace Interlov, jako jedna ze složek ČMMJ vykupuje každý rok živé zajíce. Nevím samozřejmě jaké je to celkové množství, ale jenom z naší honitby vykoupil za posledních pět let 430 živých zajíců a z celého okresu Brno-venkov to bylo 1850 živých zajíců, kteří se mohli vypouštět do honiteb u nás. Nevím proto jaký má smysl naše zajíce vyvážet ven a k nám dovážet na zazvěřování zajíce cizí provenience z Maďarska. Připadá mi to jako v Kocourkově, ale je mi jasné, že na prvním místě jde vždycky jenom o peníze. A kdyby se státní dotace na vypouštěné koroptve daly na nákup zajíců z našich divokých populací, bylo by to jistě prospěšnější. A ještě prospěšnější by bylo, kdyby se dotace daly subjektům hospodařícím na půdě, např. na vytvoření a údržbu travních pásů kolem cest, na optimalizaci výměry osevních ploch a tím zároveň na zvýšení různorodosti plodin v určité lokalitě, na obnovení drobných vodotečí, tůní a mokřadů, protože bez dostatku vody nepřežije žádná zvěř, o tom není třeba pochybovat, na výsadbu větrolamů na vhodných místech, kde je prokázáno, že zabraňují nadměrnému vysušování půd větry a na celkovou diverzifikaci (zpestření) prostoru zemědělské krajiny vůbec. Je jistě mnoho dalších věcí, které je potřebné udělat, a které jsou pro každou honitbu specifické. Bohužel pár nadšenců z řad myslivců to prostě nemůže zvládnout.
Smyslem tohoto článku, jak jsem napsal již úvodem, není v žádném případě brát chuť a elán do práce lidem, kterým není lhostejný osud naší drobné, dříve nejběžnější lovné zvěře. A protože není lhostejný ani mě, tak jsem chtěl jenom upozornit na to, co všechno se již v tomhle směru zkoušelo a provádělo, co je prakticky mnohokrát ověřeno a to je, že nelze začít odzadu a "sypat ryby do rybníka, ve kterém vyschla voda a věřit, že voda nějak sama nateče a ryby přežijí, ale že je nutné nejdříve věnovat čas a finance na napuštění tohoto rybníka dobrou vodou a potom teprve pouštět ryby".
Luděk ŠMERDA
Snímky Jaromír Zumr st.

Poznámka redakce: Problematika voliérových a jiných umělých chovů je samozřejmě mnohokrát diskutovaná. Vyzýváme ale přesto všechny ty uživatele honiteb a podnikavé myslivce, kteří mají praktické zkušenosti ať už s odchovem, nebo s úpravami krajiny pro drobnou zvěř. Jaké máte zkušenosti? Vyplácí se Vám péče? Zvyšují se Vám stavy drobné zvěře v honitbě vypuštěním odchovaných jedinců a jaké máte zkušenosti s vlivem úpravy krajiny na stavy drobné zvěře? Napište a podělte se zkušenostmi s jinými. Stránky Myslivosti jsou tu právě pro výměnu zkušeností.