Časopis Myslivost

Netopýři umí naprosto bezpečně poletovat úplnou tmou a před denním světlem zalézají do nepřístupných skrytých koutů; často ve větším seskupení. Proto jen málo lidí má příležitost poznat je "in natura", jako živočichy neškodné, ale naopak velmi užitečné. Utajeno o nich zůstává, jací jsou vynikající navigátoři, když loví škodlivý hmyz, který se úmyslně skrývá pod rouškou noci. V naší přírodě žije 24 druhů netopýrů, ale jen asi tak s osmi se můžeme nejpravděpodobněji setkat, třeba jako s podnájemníky v lidských sídlištích. A to nejen na vesnici, často i v městské panelové zástavbě. Netopýři střídají své úkryty sezónně, podle ročního období, mají své letní a zimní úkryty. Známější bývají zimní, protože se tu netopýři soustřeďují ve větším množství.
Zimní období je pro ně nejtvrdší zkouškou v životě, kdy bez potravy musí překonat řadu těžkostí. Se zvláštní strategií a vrozeným pudem se snaží vše přežít spánkem v tzv. hibernaci. V našich krajinách si mnozí netopýři nalézají zimoviště blízko míst letních úkrytů. Někdy jsou docela ve sklepě stejného stavení, ve kterém žijí přes léto na půdě.
Netopýři se na zimu připravují už koncem léta. Snaží se pochytat co nejvíce hmyzu, aby si vytvořili dobrou zásobu podkožního tuku. Ukládá se jim na bocích, mezi lopatkami a na krku. Zvýší tak často svoji hmotnost až o 30 %. Do letargie zimního spánku začínají upadat v průběhu října a listopadu, podle ochlazování počasí.
Netopýr velký se sletuje na zimu do jeskyní nebo opuštěných štol, někdy až z dvousetkilometrových vzdáleností, a vytváří tam početnou kolonii. V podzemních prostorách obsazuje nejvyšší místa po stěnách a stropu. Tělesnou teplotu přizpůsobí okolí, obvykle se pohybuje kolem 7 _oC. Zpomalí dech, sníží tepovou frekvenci z 880 tepů za minutu někdy až na 18 a usne. Drasticky tak omezí fyziologické životní pochody. Přijdou-li náhlé dlouhodobé velké mrazy a pokles teploty dolehne i do podzemí, spíná se u netopýrů zvláštní "termoregulační zařízení" a vyvolává jejich probuzení. To jim dovolí přemístit se hlouběji do prostor s přijatelnějšími podmínkami zimoviště. Hůře v té době dopadnou druhy netopýrů, kteří z otužilosti přezimují v nadzemních prostorách, zejména v dutých stromech. Tam často zahyne celé osazenstvo.
Množí netopýři se raději snaží vyhnout našim drsným povětrnostním vlivům a odlétají do jižnějších a hlavně teplejších oblastí Evropy. Napodobují pověstné ptačí stěhování. Neorganizovaně tak třeba odlétá stromový druh netopýra rezavého. Dokáže letět i do tisícikilometrových vzdáleností; jak se zjistilo u jedinců označených kroužky. Téměř dvojnásobně dále cestuje také menší netopýr parkový. Vede ho výborný orientační smysl a v jaru se zase vrací do svých známých rodných míst. Nevšední uložení ke spánku provedou vrápenci. V jeskynních prostorách se zachytí drápky na vyšších místech u stropu a tělo vyvěsí volně dolů. Celí se pak zahalí dojemné létací blány svých křídel. Daří se jim tak lépe udržet tělesnou teplotu a zabraňovat padajícím kapičkám vlhkosti ze skály, aby smáčely jejich tělo. Ve světle baterky vyhlíží takový vrápenec archaicky jako zapomenutý kožený měšec peněz ze středověku. Vrápenci se u nás ale vyskytují jen místy, protože tu končí hranice jejich nejsevernějšího rozšíření v Evropě. Všichni netopýři žijící v naší přírodě jsou nesmírně užiteční tvorové tím, že pohubí mnoho škodlivého hmyzu a tak si zasluhují od člověka vždy ohleduplnost a shovívavost ke každému jejich útulku, a to jak v zimní, tak i v letní době.