Časopis Myslivost

Po koncertě následovala společná večeře pro soubor i hosty, přerovští poděkovali hostům a příjemné posezení pokračovalo až do nočních hodin. Využily jsme této příležitosti a pokusily jsme se během rozhovoru s vedoucím souboru Ing. Vladimírem Sekerou a mluvčím souboru a kronikářem Liborem Nevtípilem zjistit o historii Trubačů OMS Přerov trochu více.

Abychom si mohli udělat lepší představu o tom, co znamená deset let v životě souboru, mohli byste nám popsat hlavní události a vlivy, které na Vás v průběhu let působily?
Před 10 lety, na podzim 1994, jsme se čtyři spoluhráči, povětšinou z dechových hudeb, rozhodli, že uděláme díru do světa v oblasti myslivecké hudby. Usmysleli jsme si, že se přihlásíme na Mezinárodní soutěž mysliveckých trubačů v Mariánských Lázních a že ji vyhrajeme. Půjčili jsme si 2 borlice a 2 lesnice, nacvičili povinné skladby, navíc jednu vlastní, a vydali se do světa. Skončili jsme pátí ze sedmi. Na této soutěži jsme vůbec poprvé zahráli skladbu přerovského muzikanta a dirigenta pana Otakara Šišky - Přerovské halali. Tuto skladbu jsme si později vybrali za znělku našeho souboru.
Od roku 1994 jsme prošli různými změnami: ve složení mužstva či v repertoáru. Začali jsme si psát i vlastní skladby. Prvopočátky našeho mysliveckého troubení patřily signálům a povelům Antonína Dyka, které jsou oficiálními signály ČMMJ, troubí se na různých mysliveckých akcích, jako jsou hony, sněmy, kynologické akce, zkoušky adeptů a na soutěžích mysliveckých trubačů.
Na již zmíněné soutěži trubačů v Mariánských Lázních jsme se poprvé setkali se členy Loveckého tria Praha, našimi dnešními hosty. Poprvé jsme je viděli i slyšeli hrát a hned napoprvé nás uchvátili. Zvláště umění pana Josefa Selementa i jeho celkový přístup k mysliveckému troubení nás fascinoval. Nejen, že jsme viděli i slyšeli, jak se také dá na lovecké nástroje hrát, ale také jsme se dozvěděli o skladatelské tvorbě Josefa Selementa. Jeho skladby, zvláště tzv. Úlovky, jsou dnes pro svoji melodičnost troubeny možná častěji, než Dykovy.
S Josefem Selementem jsme za oněch 10 let existence našeho souboru stihli prožít mnoho krásných chvil při soutěžích mysliveckých trubačů. Soutěže, které se konají každý rok, organizoval vždy Klub mysliveckých trubačů, u jehož zrodu byl nejen Josef Selement, ale
i ostatní členové Loveckého tria. Dlouholetým předsedou klubu byl i další autor současné lovecké hudby - Petr Vacek. Společně s Josefem Selementem je spoluautorem svatohubertských mší B a Es dur a autorem mnoha jiných skladeb.
Po prvních úspěších na soutěžích mysliveckých trubačů v Česku jsme si řekli, že se podíváme i za hranice. Dozvěděli jsme se o velkých mezinárodních soutěžích v Rakousku, kterých se účastní obrovské množství trubačů (okolo 1000) a vydali jsme se poprvé v roce 1998 do horního Rakouska - do St.Florianu. Pro tuto soutěž jsme však museli rozšířit počet hráčů souboru na šest a nacvičit signály, které se hrávají v Rakousku, Německu i Polsku. Byla to krásná zkušenost i nádherný zážitek, když jsme na vyhlašování výsledků slyšeli troubit naráz v Mramorovém sále kláštera St.Florianu přes tisíc trubačů a když jsme poté převzali cenu za 2. místo v naší kategorii.
Rakouské (či německé) signály nás však neuchvátily tak, jako skladby českých autorů
17. a 18.století. Stará česká lovecká hudba J. L. Koželuha, O. Antona a ostatních tehdejších tvůrců se stala na dlouhá léta prioritou našeho souboru a má i dnes významné místo v repertoáru souboru. Jsou to skladby, které se hrávaly hlavně při tzv. parforsních honech
na panstvích české šlechty.
Lovecké troubení se nám líbilo stále více a více, zájezdy po Česku i za hranice také. Možná i proto jsme se rozhodli, že je třeba alespoň něco uchovat pro pozdější časy a v roce 2001 jsme souhlasili s nabídkou pana Františka Bezděka natočit naše vlastní CD, které se stalo součástí jeho krásné knihy "Cesty a osudy loveckého rohu". Toto CD byla naše prvotina a obsahovalo 30 různých skladbiček loveckého charakteru hraných na B lesnice. A protože jsme od roku 2001 zase postoupili o krůček dále, rozšířili repertoár a začali hrát i na lesnice v Es ladění, rozhodli jsme se letos na jaře, že natočíme další CD, na kterém by byly jak nahrávky na B lesnice, tak nahrávky na Es rohy, skladby české i zahraniční. V červenci jsme se pustili do práce a vzniklo nové CD s názvem "Lovecká hudba u nás i za hranicemi".
Četnost a různorodost našich vystoupení si vyžádala v průběhu doby rozšíření původního tria na současných osm členů. Hráli jsme nejen na soutěžích ale i Svatohubertských mších po celé ČR, kynologických akcích, mysliveckých plesech atd.
Zakládajícími členy souboru jsou Ing. Vladimír Sekera (organizační vedoucí), Ivo Mužný (umělecký vedoucí), Libor Nevtípil (mluvčí souboru a kronikář). Dále s námi hraje Markéta Holbová, Jana Adámková, Lenka Kašparová, Irena Oršulíková a Pavel Mikeš.

Naštěstí jste si zvolili název souboru, ve kterém se nevyskytuje počet členů, jinak byste ho průběžně museli měnit..
Jednou se nám stalo, že jsme vystupovali na soutěži pod názvem Přerovský žesťový kvartet a mohli jsme se zúčastnit jen tři, na rozdíl od Loveckého tria, které zase vystupovalo ve čtyřech.

My, jakožto posluchačky, jsme byly dnešním koncertem nadšené, jak jste spokojeni Vy?
Máme velkou radost z toho, že přišlo tolik lidí. Rozeslali jsme i osobně roznesli spoustu pozvánek, takže nás těší velká účast. Přišli přátelé, známí, myslivci, také mnoho trubačů z jiných souborů, se kterými se setkáváme při soutěžích.
Také jsme velmi rádi, že naši hosté - Lovecké Trio z Prahy a dětský sbor Přerováček při DDM Atlas, pod vedením sbormistryně a dirigentky Ingrid Sekerové, přijali naše pozvání a slavili naše výročí s námi. Kdybychom měli hrát sami, určitě by koncert nebyl tak pěkný. Samostatně se natroubíme dost, když jezdíme reprezentovat naši republiku a Přerov po světě. Přijeli se na nás podívat kamarádi z Javorníku, ze Vsetína, z Rožnova, trubači vojenských lesů Lipník přijeli v celé sestavě. Byli tu i lesáci z Hostýna.
Prvním gratulantem k našemu výročí byl olomoucký arcibiskup Jan Graubner, který stál u zrodu Svatohubertských poutí na sv.Hostýně. Letos v podání přerovských trubačů mohli myslivci, lesáci a další poutníci již pošesté slyšet tóny loveckých rohů při svatohubertské mši a krátkém koncertu s ukázkami lovecké hudby. S arcibiskupem Graubnerem jsme se setkali i ve Vatikánu, při předávání vánočního stromu Papeži, takže se známe od roku 1999 a spolupracujeme s ním.
Doufáme, že diváci byli spokojení a že pro ně byl dnešní večer příjemný hudební zážitek.
Skvělé je i to, že jsme mohli při této slavnostní příležitosti pokřtít naše druhé CD a že nám šel za kmotra náš přítel pan Petr Duda - člen Loveckého tria a hornista České filharmonie.

Jak jste se rozhodovali o hostech pro dnešní večer?
Před čtyřmi lety jsme byli pozváni jako hosté do zámečku Hvězda na koncert Loveckého tria, když měli dvacáté výročí souboru, takže jsme jim tímto chtěli jejich pozvání oplatit. Známe se dlouho, jsou to naši výborní kamarádi, i když jsou profesionálové a my jen amatéři. Ukazují nám to dobré z muziky, co bychom si měli vzít. Potkáváme se na soutěžích - my jako soutěžící a oni v porotě. Dětský sbor Přerováček jsme pozvali, protože jsou to velmi nadějní mladí hudebníci, kteří svým dnešním vystoupením celý koncert zpestřili a návštěvníky jistě potěšili. Navíc v tomto sboru působí celá rodina našeho vedoucího pana Sekery, paní Ingrid Sekerová je sbormistryně a dirigentka a děti hrají na klarinet a na flétnu.

Hrajete loveckou hudbu, spadáte pod OMS Přerov, jsou mezi vámi aktivní myslivci?
Aktivní myslivci jsou v souboru dva - Vladimír Sekera a Jana Adámková. Libor Nevtípil je trubačem u jednoho mysliveckého sdružení. Ale všichni vnímáme, že myslivost je potřeba, člověk už do přírody moc zasáhl, pěstujeme lesy, regulujeme toky, ovlivňujeme prakticky všechno, musíme tedy i chovat a obhospodařovat zvěř a tuto péči si právě vzali za své myslivci.
Většina členů našeho souboru se tedy k lovecké hudbě dostala jako muzikanti, ne jako myslivci. V tom máme oproti jiným souborům výhodu, máme hudební vzdělání, nedělá nám problém hrát podle not.
OMS nás podporuje, zásobuje nás velkým množstvím hraní, troubíme na veškerých kynologických a mysliveckých akcích, i na svatohubertských mších. Je to pro nás velkým přínosem, díky tomuto pravidelnému hraní se udržujeme stále ve formě. Když máme hraní v týdnu, odpustíme si zkoušku, ale ono ji hraní naostro plně nahradí, někdy je i lepší. Jinak máme zkoušky dvakrát týdně. Ani o prázdninách nezahálíme, zkoušíme a jezdíme po různých festivalech.

Zúčastnili jste se velkého počtu soutěží, i mezinárodních, co pokládáte za největší úspěch? Kde se Vám nejvíce líbilo? Co byl pro Vás největší zážitek?
Za největší úspěch považujeme prvenství v mezinárodních soutěžích mysliveckých trubačů v Rakousku, kde se této soutěže účastní velký počet (i 100) souborů.
Letos jsme byli mimo naši republiku jen ve Francii, protože jsme měli mnoho práce a výdajů s vydáním nového CD. Jezdíme ale velmi rádi i na naše soutěže, potkáváme se tam s kamarády, jezdíme den dopředu, máme sice větší náklady, ale ráno jsme odpočinutí, aklimatizovaní, hraje se nám lépe a je to i slyšet.
Většinou musí z každého souboru vystoupit i nějaký sólista, dohodli jsme se tedy, aby to bylo spravedlivé, že budeme pokud možno sólově soutěžit všichni.
Vedeme si kroniku ze všech našich akcí. Máme již pět svazků. Do kroniky ukládáme fotografie, diplomy, účastnické listy, články, které o nás vyšly. Ve Vatikánu jsme se například nechali vyfotografovat u vánočního stromu s olomoucký arcibiskupem Janem Graubnerem. Zelené pláště s kožešinou, po vzoru členů Řádu sv.Huberta, jsme si nechali ušít právě do Vatikánu, abychom působili reprezentativněji, ale ve velké míře je využíváme i při vystoupeních u nás.
Na všech akcích navazujeme kontakty, u nás i v zahraničí. Dokonce i s Francouzi, kteří k nám byli zpočátku nedůvěřiví, si dnes vyměňujeme noty a CD. Snažíme se všude prosazovat českou hudbu, proslulou českou hudebnost, ale rádi se seznamujeme i s tou zahraniční. České pojetí lovecké hudby je nám však nejbližší, je uvolněné, v Německu a Rakousku se dbá hodně i na formu a disciplínu, což zrovna v hudbě může být i k horšímu. Disciplína je dobrá věc, ale oni jí mají dohnanou až do extrémů.
Podařilo se nám uzavřít hudební přátelství s holandskými trubači z města Cuijku. Každý rok nás jezdí navštívit sem do Přerova.

Na koncertě jsme mohli slyšet ukázky starých skladeb, ale i díla z tvorby současných autorů. Které období je Vám bližší? Pouštíte se rádi do novinek?
Ing. Vladimír Sekera: Pokud mohu mluvit za sebe, je mi bližší stará lovecká hudba, ale hrajeme i vlastní tvorbu z pera našeho uměleckého vedoucího Ivo Mužného. Na všem se domlouváme, administrativa nás sice donutila vytvořit občanské sdružení a zvolit statutárního zástupce, jímž jsem byl zvolen jako aktivní myslivec znalý Dykových signálů, mysliveckých zvyků a tradic já, ale v souboru vládne demokracie. Není to tak, že bych jako vedoucí něco rozhodoval a prosazoval sám. I když je potřeba rozhodnout něco rychle, nenechám si to pro sebe, řešíme to společně. Velmi si vážím toho, že soubor drží stále pohromadě a myslím, že k tomu hodně přispívá tato otevřenost.

Lovecké trio vystoupilo tento večer v počtu pěti, v neobvyklém složení, jedním z trubačů byla totiž japonská hudebnice slečna Masako. Ještě než se vydali na cestu domů, zeptaly jsme se jich na jejich dojmy.
Přišli jste dnes popřát přerovským trubačům ve zvláštní sestavě. Jak se Vám dnešní koncert líbil?
JUDr. Petr Vacek: Koncert se mi velmi líbil, myslím si, že přerovští trubači jsou naší a možno říci i evropskou špičkou a raritou, protože udělali za léta svého hraní pokrok, který nemá obdoby.
Naše dnešní spoluhráčka, slečna Masako z Japonska, je velký nadšenec pro hru na lesní roh, pracuje v Praze a věnuje se vážné hudbě. K lovecké hudbě se přiblížila teprve nedávno, ale jak jsem viděl na koncertě, líbilo se jí to. Doufám, že pod dojmem dnešního skvělého hudebního večera, a také dobrého jídla, dobrého pití a velkého přátelství s námi v tom bude pokračovat.

Jaké máte plány do budoucna?
Máme velké plány. Chceme zaučovat nové mladé trubače. Život je takový, že se vždy najde nějaký velký talent, vychová se, je mu u nás těsno, tak se vydá do světa. A přijde zase další. Chceme se v budoucnu věnovat mladší generaci, pan Duda školí tak malé žáky, že si to ani neumíte představit. Myslím, že nám rostou s těmito malými žáčky nové velké naděje.

Děkujeme za rozhovor a krásný hudební zážitek.

Připravily Ing. Kamila KAASOVÁ a Ing. Pavla ŠČEVLÍKOVÁ