Časopis Myslivost

Další záznam o chovu daňků je z roku 1870. Hrabě Václav z Kounic chtěl zbudovat lovecký zámeček a původně uvažoval o místě pro stavbu v lese nad Uh. Brodem, ale nakonec si vybral les Oboru, který byl již 30 let oplocen a využíván k chovu daňků. Když myslivecká komise při OV ČMS Uh. Hradiště připravovala koncepci rozvoje myslivosti v okrese, bylo navrhnuto a dne 15. 9. 1982 rozhodnuto a schváleno KNV v Brně a Jihomoravskými státními lesy vytvoření oblasti pro daňčí zvěř. Současně byla vybrána lokalita tzv. Pod Uherští pro výstavbu první aklimatizační obůrky o rozloze 5 ha. Zajištěním celé akce bylo pověřeno MS Březina-Bánov. Bylo vypuštěno 11 kusů daňčí zvěře, která byla dodána ze známé chovatelské oblasti Gyulay v Maďarsku, odkud pocházely všechny přední světové daňčí trofeje. V následujícím roce byly vybudovány další lokality na zřízení aklimatizačních obůrek, a to: na KÚ obce Nedachlebice v lokalitě zv. Kupčinek, kde se vybudovala obůrka o větší rozloze -7,50 hektarů lesa a 1,50 hektarů pastvin. V roce 1983 bylo vypuštěno do aklimatizační obůrky na KÚ Nedachlebice 10 kusů daňčí zvěře původem z obory Břeska - VÚLHM, a rovněž tak i do obůrky v MS Dubina - Buchlovan 11 kusů daňčí zvěře. Tento stav byl v obou obůrkách doplňován daňky z Maďarska na 16 kusů. Později se stavy doplnily daňky pocházejícími z LZ Horšovský Týn, což bylo značným pochybením. I přesto, že při získávání chovného kmene daňků došlo k určitým chybám, které musely být později napravovány, je možné konstatovat, že počátky zavádění chovu daňčí zvěře byly velmi úspěšné. Daňčí zvěř se velmi rychle přizpůsobovala novému prostředí. Ztráty při aklimatizaci byly minimální. Po čtyřech letech aklimatizace bylo rozhodnuto o vypuštění daňků do volnosti.
Normovaný kmenový stav pro celou daňčí oblast byl stanoven oborem VLHZ KNV v Brně na 120 kusů. Sčítaný stav k 31. 3. 1988 činil 97 ks. Schválený plán odstřelu byl 16 kusů - 4 daňci, 4 daněly a 8 daňčat. Sčítaný stav k 31. 3. 1989 byl již 122 kusů. Bodové hodnoty ulovených daňků s ohledem na jejich věk byly vysoké. Za poměrně krátkou dobu po vypuštění z obůrky dosáhl daněk ulovený v MS Bílovice-Nedachlebice podle mezinárodní metody Brusel 1976 zlatou medaili.
V poslední době se ve zdejším regionu hovoří o škodách daňčí zvěře na lesních porostech. Tuto otázku jsme před zaváděním chovu mnohokrát konzultovali s celostátně uznávanými odborníky a závěr byl takový, že daňčí zvěř dělá jen minimální škody. Ostatně tehdejší myslivecký referent Lumír Galas se všech schůzek zúčastňoval a LZ Luhačovice rovněž provedl vypuštění daňčí zvěře do své režijní honitby tehdejšího státního polesí Seče. Osobně mám zkušenosti se škodami daňky na lesních porostech od roku 1983 do roku 1998 jako lesník, kde byla tato zvěř aklimatizována a později žila ve volnosti. Za škody jsem nepovažoval ohryz kůry deseti až dvacetiletých habrů, protože jsem si myslel, že mi daňci pomáhají provádět výchovu mladých lesních porostů tím, že částečnou ztrátou přírůstu a tím i zbržděním v růstu habrů se pomáhá hlavní dřevině, tj. dubu, který potřebuje osluněnou korunu. Nakonec dnes a odstupem času je možné srovnat porost, kde byla aklimatizační obůrka a kde byl ohryz nejintenzivnější se sousedními porosty. Skutečnost je taková, že se při srovnání od sebe neliší.
Nemůžeme-li daňkům dopřát ohryz, pak nemůžeme očekávat, že by nás mohli překvapit mimořádnými trofejemi. Dobrý lopatáč paroží až 130 dnů a hmotnost jeho shozů je kolem 2600 g. To znamená, že denně vytvoří 20 g parožní hmoty. Polovina této hmoty připadá na fosforečnan vápenatý. Rozložíme-li jej na kysličníky a přepočteme na denní průměr, dostaneme, že celková denní spotřeba parožícího daňka je tedy kolem 8,50 g CaO a 7,20 g P2O5. Daňci se právem označují za žrouty, protože dovedou u krmelců spořádat značná množství krmiv, která neodpovídají jejich tělesné váze. Dovedou si naplnit trávník k prasknutí a jakmile opustí krmelce pasou se znovu a na to by neměli zapomínat především nájemci honiteb. Státní lesy by ve svých pronajatých honitbách měli více investovat do výsadby plodonosných dřevin zvláště kaštanovníku jedlého, jírovce, oskoruše apod. Naše generace toto všechno prováděla, protože dnešní kulturní les nemůže zvěři poskytnout tolik bílkovin, uhlohydrátů a neústrojných živin kolik jich zvěř potřebuje. Jeden starý a zkušený praktik mi kdysi dávno řekl: Proč na Kounicovském velkostatku dovedli lesníci v lese Obora, kde se chovali daňci, vypěstovat tolik smrčin v převodech pařezin a vy tam nejste schopni vypěstovat jednu kloudnou smrčinu. Je jednoduché svádět vlastní pěstitelské neúspěchy na zvěř!
Po více než 20 letech je nutné vyslovit uznání za nevšední iniciativu při zavádění chovu daňků na Uherskohradišťsku Ing. Halámkovi, Ing. Čumovi, Ing. Bezděkovi, Luboši Novotnému i všem členům tehdejší myslivecké komise. Bez iniciativy těchto lidí bychom neobohatili naše honitby v regionu o tuto zvěř, působící na člověka svým exotickým zjevem. Jejich ladný pohyb, krásné letní skvrnité vybarvení a neobvyklé lopatovité paroží zapůsobí neopakovatelným dojmem jak na myslivce tak ostatní návštěvníky přírody.
Budoucnost daňčí zvěře v regionu nevidím příliš růžově za současného stavu, kdy při pronájmu státních honiteb hrají hlavní roli peníze, které se "vyšplhávají" neúnosně vysoko, takže účastník výběrového řízení, který má sebelepší myslivecký záměr, se jen stěží uplatní. Lesy České republiky díky novým propracovanějším nájemním smlouvám dotlačí nájemce honiteb k výraznému snížení stavu spárkaté zvěře, takže naše snažení před 20 lety bylo asi zbytečné.