Myslivost a média – problém nebo šance?
Mgr. Martin HORÁLEK, Tiskové středisko České biskupské konference
Tragické případy úrazů způsobených střelnou zbraní, nelegální odstřel chráněné zvěře, konflikt s majiteli psů a koček – to jsou zřejmě nejčastější témata žurnalistických příspěvků, prostřednictvím kterých je veřejnost informována o myslivosti. Protože sám v médiích pracuji, není mi tento stav lhostejný. Neznám žádný „zaručený způsob“, jak vylepšit pozici české myslivosti v mediální prezentaci. Cílem mého příspěvku není ani kohokoliv kritizovat! Domnívám se ale, že bychom měli věnovat větší pozornost tomu, co si o myslivosti a myslivcích lidé v našem státě myslí. Zákonné úpravy a podpora politiků jsou záležitosti jistě podstatné, nicméně v dlouhodobé perspektivě rozhodne o budoucnosti myslivosti především veřejné mínění, které zásadně určuje kurz politických (a tedy i zákonodárných) rozhodnutí.
Moderní trendy západní Evropy, které zdůrazňují úzké propojení života člověka s přírodou, stále více ovlivňují postoje lidí i v České republice. Pokud v budoucnu nechceme být v očích veřejnosti pouze "vrahy zvířat", je třeba klást důraz na ty aspekty myslivosti, které jsou celospolečensky přínosné. Chov a ochrana zvěře, vytváření vhodných podmínek pro život zvěře, podpora ekologicky šetrných projektů - to jsou jen namátkou oblasti, ve kterých lze myslivost prezentovat velmi úspěšně.
Myslivci se musí cíleně vyhýbat tomu, aby byli stavěni do opozice proti ochráncům přírody. Je naopak nutné zdůrazňovat, že myslivost a ekologie mají naprosto shodný cíl, kterým je prospěch přírody. Pokud existují v určitých jednotlivostech rozdílné názory, mají být předmětem odborné diskuse, nikoliv mediálních přestřelek. Redaktoři většiny médií mají totiž pochopitelnou snahu problematiku svých příspěvků maximálně zjednodušit a přiblížit ji tak co největšímu počtu respondentů. Neúprosná konkurence, která na mediální trhu panuje, nutí žurnalisty připravovat takové zprávy, po kterých je největší poptávka - zprávy maximálně stručné, nezabíhající do přílišných podrobností a zároveň přinášející něco neobvyklého, šokujícího apod. Představa, že na stránkách denního tisku lze vysvětlit názory mysliveckých odborníků, je nereálná. V případném "mediálním zápase" s ekology nakonec vždy prohrajeme. Názor, že myslivci vlastně jen střílí po zvířatech, které ekologové pracně ochraňují, je bohužel příliš hluboko zakořeněn.
Myslivecké tradice jsou naopak schopné pozitivně zaujmout velké množství lidí. Naskýtá se tak šance prezentovat českého myslivce jako člověka kultivovaného a kulturního, který si cení dědictví předcházejících generací a ochraňuje ho. Na mysliveckých tradicích je také možné doložit, že lov je pouze vyvrcholením chovatelského úsilí myslivců a že prioritou je při něm úcta ke zvěři a citlivý přístup k přírodě. Měli bychom se ovšem v této souvislosti zamýšlet také nad tím, jak my sami myslivecké tradice známe a nakolik si jich ceníme. Je pro nás například přijatelné obléknout myslivecký stejnokroj při různých "nemysliveckých" společenských příležitostech a ukázat tak, že být myslivcem je pocta, ke které se hrdě hlásíme?
Myslivecká kynologie je další oblastí, která skýtá nemalé šance, jak pozitivně přiblížit myslivost veřejnosti. Zvláště s rostoucí oblibou loveckých plemen psů i pro vyloženě společenské účely, se naskýtá možnost uplatnit zkušenosti a znalosti našich kynologů. Případy, kdy lidé našli svou cestu k myslivosti právě přes svého čtyřnohého kamaráda, o kterém často na začátku ani netušili, že se jedná o lovecké plemeno, nejsou nijak výjimečné. Naopak je třeba velké opatrnosti v případech, kdy se myslivci v médiích vyjadřují k problematice pytlačících psů a koček a k možnostem jejich případného odstřelu. Jedná se o oblast mediálně snadno zneužitelnou. Racionální skutečnost a zákonná ustanovení jsou slabými argumenty proti emocím, které vyvolá účelový záběr kamery na zastřeleného psa a jeho plačící majitelku.
Na závěr bych rád apeloval na všechny myslivce, aby si uvědomili, že názor veřejnosti ovlivňuje každý z nás. Alkoholem posilněný myslivec, který v místním hostinci (naštěstí jen ústně) střílí po všem živém, včetně přísně chráněných druhů zvěře, rychle znehodnotí poctivou snahu mnoha lidí. Budování dobré image myslivosti je tzv. během na dlouhou trať. Výsledek však může rozhodovat o budoucnosti myslivců u nás. Čím dříve si to uvědomíme, tím lepší máme předpoklady uspět.