Časopis Myslivost

Dnešní den je deštivý, pod mrakem, vypadá tady celé léto takto?

Vůbec ne, dnešek je dost výjimečný. Převážně je tu sucho - máme tu takovou přírodní nevýhodu, když všude okolo prší, my jsme tu na suchu, oblačnost se zastaví o Ještěd a o Kozákov a k nám nic nepřijde. Říká se také, že na déšť v tomto regionu mají velký vliv pískovcové skály, které absorbují značné množství tepla, což ovlivňuje proudění vzduchu.

Jak snáší toto letní sucho a vůbec zdejší klima zvěř?

Loňské sucho mělo značný vliv na přírodní podmínky, tedy i na zvěř, zvláště pak na drobnou. Nedostatek vláhy se projevuje i v současné době. Zatím ale nejsou škody tak markantní a nedají se svádět pouze na počasí. Daleko kritičtější pro zvěř je zemědělská činnost. Sklizňová mechanizace je podstatně výkonnější, zvýšila se pojezdová rychlost a zvětšil se záběr hlavně u strojů na sečení píce. O plašičích se nedá hovořit a obdobné je to s oznamováním uživatelů honiteb o tom, které plochy a kdy budou sečeny. Takže většinou je na iniciativě myslivců, aby z ohrožených ploch byla pomocí psů zvěř vyháněna. Snahu o záchranu zvěře a hlavně mláďat nemůžeme upřít myslivcům, kteří zemědělské stroje obsluhují. S transformačním procesem v zemědělství a nástupem soukromých zemědělců se hovořilo o změně přístupu k hospodaření, které prospěje i zvěři. Mnoho se toho nezměnilo, střídání plodin je minimální. Obiloviny, řepka, částečně brambory, a hlavně zvětšující se plochy kukuřice. Chápeme, že drahá a výkonná mechanizace nemá na malých plochách plné využití, a tak opět ekonomika vítězí nad přírodními podmínkami se všemi dopady, nad nimiž se jen mávne rukou a volně žijící zvěř je pouze přítěží. Ke zmenšení lánů obhospodařované plochy dochází minimálně, část ploch zůstává ladem, ale k funkci kulturní krajiny je ještě daleko. Stále chybí remízky a biokoridory. Chceme-li zvěř a další volně žijící živočichy zachovat i dalším generacím, musíme pro přírodní podmínky podstatně více udělat. Musíme si uvědomit, že jde i o člověka, který si neprávem říká "pán tvorstva". Byli bychom rádi, kdyby spolupráce se zemědělci byla alespoň na dřívější úrovni. Řada podniků zanikla nebo hospodaří v menším měřítku hlavně na lukrativních pozemcích.
Jsou místa v okrese, kde jsou dobré podmínky pro drobnou zvěř a kde jsou odpovídající stavy zajíců. I tak je ale odstřel lišek dvakrát vyšší než zajíců. Situace u bažanta není uspokojivá, některá MS ses snaží polodivokým odchovem stavy udržet, případně zlepšit. Divoký králík se už nevyskytuje, i když stavy byly vysoké. Byla snaha umělým chovem jej navrátit do přírody, zatím bez úspěchu.
Jelení zvěř je normována v honitbě KRNAP a v honitbách obhospodařovaných mysliveckými sdruženími je lovena minimálně. Ročně se uloví do 10 kusů. Ve všech honitbách je stále větší problém s narůstajícím stavem černé zvěře, které hlavně svědčí plochy řepky a kukuřice. Odstřel se neustále zvyšuje, ale situaci to neřeší.

Ležíte mezi Českým Rájem, Krkonošemi a Jizerskými horami, jak byste popsal bývalý okres Semily, co se týče krajinných podmínek?

V našem okrese je převážná část Chráněné krajinné oblasti Český Ráj azápadní část Krkonoš s honitbou KRNAPu Prameny Mumlavy, která má výměru téměř 10 000 ha. Jsme typický podhorský region s nadmořskou výškou od 200 do 1300 metrů nad mořem. Většina plochy honiteb je svažitá, což vede vlivem zemědělské činnosti ke značné erozi půdy.
Rozlohou jsme v podstatě třetí nejmenší okres i počtem obyvatel. Počet členů ČMMJ se pohybuje okolo 800 a má klesající tendenci.

Funguje dobře spolupráce mezi myslivci a ochranáři při hospodaření v chráněných územích?

Nedá se říci, že bychom měli velké rozepře, ale vedeme spolu takovou tichou válku. Podle mého názoru - a nejen mého - mají ochránci přírody ohromné pravomoci a nemají žádnou zodpovědnost. Třeba si nám stěžují lidé na straky ve městech a ve vesnicích. Ony vyhubí všechny sýkorky a malé ptáčky ve vesnicích, proč to ochranáře nezajímá, vždyť je potřeba snažit se o nějakou harmonii druhů, ne chráněním jednoho přijít o několik dalších. Každý ochránce má klapky na očích a hlídá jen to svoje, tady je krkavec a tady černý čáp. Letos jsou například ohromné ztráty zajíců díky čápům. Loni neměli mladé a letos mají 4, vždycky ve svém okruhu všechno vysbírají, zajíčky, malá kachňata, prostě všechno.

Na kolik honiteb se Váš region člení? Proběhlo hladce jejich uvedení do souladu s novým zákonem o myslivosti?

V okrese je 43 honiteb, z toho jsou dvě před schválením - dáním do souladu se zákonem 449/2001 Sb. Výměra uznaných honiteb je 59 982 ha, se zbývajícími dvěma honitbami bude cca 62 000 ha honební plochy.
Při dávání honiteb do souladu s novým zákonem o myslivosti se zpřesnily hranice i výměry honiteb a zkvalitnila se evidence honebních pozemků. Převážná většina honiteb zůstala v původním stavu. Ve dvou případech došlo k rozdělení honitby na dvě a dvě honitby byly předány od KRNAPu. Ze 43 honiteb je 37 společenstevních, 5 patří Lesům ČR, a.s. a 1 KRNAP. 39 mysliveckých sdružení má pronajato všechny společenstevní honitby a 3 honitby LČR, z toho jedno sdružení má v nájmu společenstevní honitbu i honitbu LČR. 2 honitby LČR má v nájmu Lesní společnost a honitba KRNAP je vlastní.
S novým uspořádáním státní správy řídí myslivost tři správní orgány myslivosti - v Semilech, v Turnově a v Jilemnici. K Turnovu připadly ještě honitby z okresu Jablonec nad Nisou a Liberec, ale po vzájemné dohodě s OMS zůstala působnost v hranicích okresu.
Sedmnáct našich sdružení má svá myslivecká zařízení, různé klubovny a myslivny, které jsou součástí společenského života v obcích.

Měli jste potíže se stanovenou minimální velikostí honiteb?

V podstatě neměli, jak již bylo uvedeno, změn bylo minimum. Ke zpracování podkladů byl využit počítačový program Honitba 2002. K seznámení s tímto programem uspořádal OMS pro zájemce prezentační kurz k jeho následnému využití. Této akce se zúčastnilo 25 zájemců z mysliveckých sdružení a honebních společenstev a ukázalo se, že byla přínosem k naplnění požadavků zákona. Na základě zájmu OMS zajistil 17 těchto programů a někteří zájemci si zajistili program u tvůrce sami. Tento program pracoval s podklady zakoupenými od katastrálních úřadů. Vstříc zájemcům vyšel i Pozemkový úřad, který umožnil pořízení kopií katastrálních map, které byly nezbytné pro soupis parcel začleněných do honební plochy. Nepočítáme-li práci zpracovatelů, pohybují se vynaložené prostředky na zajištění podkladů pro naplnění litery zákona ve výši 10 až 15 tisíc korun na honitbu. Jedno MS si zakoupilo i vlastní počítač. Ve většině případů veškeré podklady zajišťovali myslivci sami včetně financování, jehož návratnost je řešena nájemními smlouvami. Výhoda počítačového zpracování spočívá i v tom, že jakékoliv změny ve vlastnictví pozemků, členství v honebním společenstvu, lze průběžně aktualizovat.
V jednom případě byly podklady zpracovány ručně u honitby o výměře 650 ha a 3 lidé na těchto podkladech strávili téměř 10 dní od rána do večera.

Byly kromě tohoto nějaké jiné problémy s novým zákonem?

Další problémy nebyly, snažili jsme se všechno řádně projednat a vysvětlit si i s pracovníky státní správy, se kterými máme dobrou spolupráci, navazující na Ing. Čiháka, z odboru myslivosti ještě na okresním úřadě, který chodil pravidelně do myslivecké rady.
Bylo jasné, že musí vzniknout něco nového v zákonodárství týkajícím se myslivosti, protože myslivci jsou zvláštní skupina, která se přes všechny změny stále drží pohromadě a kromě hasičů jsou vlastně téměř jediní, kdo vyvíjí spolkovou činnost. Kromě toho, že pečují o zvěř a hospodaří s ní, také svým způsobem zajišťují život na vesnicích pomáhají s prácemi, na které je potřeba kolektiv dobrovolníků - se sázením stromů, sbíráním kamenů, úklidem přírody. Většinou také udržují kulturní život ve vesnici, pořádají různé plesy a zábavy. Občas mám pocit, že jsou tlaky na zrušení těchto spolků, i když nerozumím proč.

Mohl byste mi povědět o akcích, které se na Vašem okrese konají?

Pravidelně pořádáme chovatelské přehlídky trofejí z pověření orgánů státní správy myslivosti. Přehlídka je pořádána každý rok v jiném místě, aby byla dostupná co nejvíce myslivcům a široké veřejnosti. Vlastní zajištění přehlídky je na pověřeném mysliveckém sdružení a můžeme říci, že si této možnosti váží a přípravě i zajištění se náležitě věnují, je to i jeden ze způsobů prezentace činnosti myslivců před veřejností. Letošní přehlídka se konala v Semilech a byla součástí akce pořádané Městským úřadem s názvem "Parohatá města". Akce "Parohatá města" se letos konala poprvé a přihlásilo se k ní 56 měst a obcí, i z Polska a Německa, která mají jelení parohy ve znaku. Akce byla zaměřena na ukázky kulturního a společenského života v regionu, my jsme se prezentovali chovatelskou přehlídkou a vystoupeními mysliveckých trubačů.

Samozřejmě pořádáme kynologické akce - jarní svod, jarní zkoušky pro malá i velká plemena, podzimní zkoušky pro malá i velká plemena, speciální zkoušky z vodní práce, letos jsme neměli psy, tak jsme je zrušili, pro malá plemena střídáme po roce barvářské a lesní zkoušky. Máme sdružení, která tyto zkoušky pravidelně pořádají ku spokojenosti všech. Problém je s umisťováním podzimních zkoušek z důvodu nedostatku zvěře. Občas dochází k omezení počtu psů, kteří mohou zkoušky absolvovat, kvůli množství zvěře.
Předseda kynologické komise je velice aktivní, skutečně se snaží okolo sebe vytvořil partu mladých lidí, se kterými pracuje na výcviku lovecky upotřebitelných psů, zaškoluje nové rozhodčí, sám je všestranný na malá plemena. Máme také velmi dobrou spolupráci s rozhodčími z Jičína, z Liberce, z Jablonce, navzájem se doplňujeme, abychom se akcemi nepřekrývali.

OMS je vlastníkem střelnice pro brokovou střelbu se střelišti LK, VV, ZP a možná dojde i na baterii, to je ale otázka financí. Střelnice je v krásném prostředí na Kozinci v Jilemnicis nádherným výhledem na Krkonoše. Dokončování střelnice nebylo jednoduché hlavně po administrativní stránce. Bylo nutno zajistit několik odborných posudků, souhlasy vlastníků okolních pozemků a další podklady nutné pro kolaudaci. Toto se hlavně díky správci střelnice v letošním roce podařilo a byly tak splněny Policií stanovené podmínky pro provoz střelnice
OMS pořádán Okresní přebor na loveckém kole, soutěž o Cenu Jilemnice jako trojboj a letos se konal již druhý ročník Memoriálu bratří Tanglmayerů, jako pocta dvěma výborným střelcům, kteří se o budování střelnice výrazně zasloužili.
Střelnice je využívána i mysliveckými sdruženími k vzájemným střeleckým soutěžím. Je tam prováděn i výcvik ve střelbě pro uchazeče o složení zkoušky z myslivosti. Díky správci střelnice je tato vybavena elektrickými vrhačkami. K zabránění nežádoucímu vstupu a poškozování zařízení je střelnice oplocena.

V okrese bylo prací myslivců vybudováno kooperační líhňařské středisko pro chov bažanta s kapacitou 15 tisíc bažantích kuřat. Jelikož kapacita nebyla naplněna a zájem o bažantí kuřata neustále klesal, bylo po dohodě s ČMMJ, coby polovičním vlastníkem, rozhodnuto toto středisko prodat. Prodej se uskutečnil v roce 1998. Svým způsobem je to škoda, stavba stála mnoho práce a úsilí, podílela se na něm všechna myslivecká sdružení, ale svůj efekt nepřineslo.

V oblasti Hruboskalska byla od roku 1953 vysazena mufloní zvěř, která byla dovezena z Hluboké a garantem byl pan profesor Jaromír Javůrek. Finančními prostředky na zakoupení této zvěře se podílela všechna myslivecká sdružení tehdejšího okresu Turnov. Mufloní zvěř byla na velice dobré úrovni, o čemž svědčí řada zlatých trofejí a samozřejmě stříbrných i bronzových medailí. V roce 1986 proběhla zazvěřovací akce mufloní zvěří na Lomnicku a Jilemnicku. Tato zvěř byla v uvedených třech lokalitách chována do roku 2000. Na nátlak ochranářů rozhodl v roce ONV o zrušení veškerého chovu mufloní zvěře, jako nepůvodního druhu, do roku 2000.
Měli jsme zájem o vypouštění a chov jelence viržinského, ale v roce 1987 Ministerstvo zemědělství veškeré zazvěřovací akce zastavilo, takže tato zvěř se k nám nedostala.
I v našich podhorských podmínkách je možné se dočkat bodově silných trofejí, kromě zmiňovaných muflonů byl v roce 1985 v honitbě Trosky uloven srnec ohodnocený 170,65 body CIC, který je pátý nejsilnější v republice a v roce 1987 byl uloven jelen v honitbě Kopanina s bodovou hodnotou 194,81 CIC. U srnčí zvěře jsou stříbrné a bronzové trofeje častější. Na letošní chovatelské přehlídce bylo hodnoceno osm srnčích trofejí, jedna je stříbrná a tři bronzové. Hodnoceni byli i dva mufloni, jeden získal stříbrnou medaili a druhý bronzovou. Z osmi bodovaných lišek je jedna stříbrná a tři bronzové.

Jak je to s počty lovecky upotřebitelných psů ve sdruženích? Máte jich dostatek?

Myslím, že to v některých sdruženích bude na hranici, ale situace se v poslední době zlepšila. OMS a především komise se na tyto počty vždy snažily dohlížet, bohužel ze strany státní správy nebyl zájem o kontrolu. Snaha je mít psů dostatek. Sdružení přispívají na držení psa. V současnosti je příliv mladých kynologů do myslivosti, což je moc dobře. Objevují se nám tu nová, ne příliš užívaná plemena - například rhodeský ridgeback. Poměr mezi malými a velkými plemeny stále zůstává půl na půl, i když využití velkých plemen psů na horách je menší. Hlavně se využívají slídiči.

Nad stolem máte fotografii tetřeva. Zasahovala až k Vám jejich krkonošská populace?

To je fotografie tetřeva z chovné stanice KRNAP ve Vrchlabí. Tetřeví populace v Krkonoších téměř vymizela. Odchovem a vypouštěním se zabývá KRNAP a pokud vím, na území našeho okresu se tetřev nevyskytuje. Tento podhorský region býval hojně zazvěřen koroptví. V současné době je její výskyt mizivý i když ještě před dvěma lety to vypadalo, že se situace zlepšuje, ale tyto dva suché roky jejím stavům neprospěly, své sehrávají i zvyšující se stavy predátorů. Kromě běžně se vyskytujících se začíná rozšiřovat norek americký, stále častější je výskyt psíka mývalovitého a rybáři nemají radost z vydry, která se rozšiřuje po toku Jizery.
Můžeme jen konstatovat, že populace drobné zvěře je stále více ohrožena, pokud by její stavy stouply, jako např. stavy krkavců, bylo by to pro přírodu příznivější. Tím nemám na mysli zvyšování odstřelů.
Zvěři neprospívá stále se rozšiřující pasení skotu a ovcí, je narušena přirozená migrace a stávaniště zvěře. Bohužel většina různých ohradníků zůstává na místech a není uklízena ani na zimu, což je nebezpečím jak pro zvěř, tak pro lidi. To ochranářům nevadí.

Probíhá pravidelné omlazování členské základny? Přibývají Vám noví členové?

Letos jsme měli bohužel jen pět zájemců o kurs, takže jsme ho zrušili. Efektivní pro nás je
10 lidí. Dva se přehlásili do Jičína, ty ostatní snad budeme moci vzít příští rok. V průměru je ročně 15 zájemců. Dělali jsme zvlášť zkoušky pro lesnické učiliště v Lomnici, kde myslivost není povinným předmětem a pro lesnické učiliště v Harrachově.
Je zvláštní, že tam, kde je myslivost nejnáročnější, v horských honitbách, kde je 180 přikrmovacích dnů a ztížené podmínky sněhem, je zájemců více, tady z podhůří je jich málo. Většinou jsou zájemci z rodin myslivců, takže mají vztah k myslivosti od malička.
Bohužel se nám nestačí tak rychle základna obnovovat, jak ubývá. Potěšitelné je, že všichni myslivci KRNAPu od nás jsou členy ČMMJ.
Někoho zaskočila roční adeptská praxe, ale i kdyby si člověk udělal zkoušky nějak zrychleně, většina sdružení má roční nebo i dvouletou čekací lhůtu než přijmou nového člena.
Nehledě na to, že dříve byla tato lhůta normální.
Před zkouškami máme s adepty konzultace, snažíme se využít při kurzu všechny možné pomůcky. Například naučné tabule, které byly dodány na myslivecké spolky tento rok, jsme vystavili i na chovatelské přehlídce a byl o ně velký zájem.
V poplatku za kurs je započítán roční odběr myslivosti.
Máme problémy s prostorem na konání zkoušek, když je nás víc, musíme si půjčovat zasedačku. Využívali jsme učebny Střední lesnické školy v Lomnici nad Popelkou, kde je veškeré technické vybavení, teď ale bohužel tato škola končí.
Letos jsme poprvé pořádali zkoušky pro myslivecké hospodáře, kterých se zúčastnilo deset zájemců, i z Jičínska a z Hradecka.

Vychováváte si mysliveckou mládež? Máte nějaké kroužky mladých myslivců?

Měli jsme třináct kroužků mladých myslivců a ochránců přírody, bohužel od roku 1993 tato činnost ustoupila pro malý zájem dětí a také nedostatek vedoucích. Máme jen jeden kroužek v Čisté. Chodívali jsme na přednášky do škol a na tábory, ale dnes už to tak nefunguje. Je to škoda, protože dříve jsme se těmto aktivitám věnovali hodně.

Co spolupráce s místním tiskem? Zveřejňujete někde informace o Vašich akcích?

Vydáváme vlastní zpravodaj, čtyřikrát do roka. Informujeme o našich akcích a dění v ČMMJ, má-li veterinární správa nějaké sdělení, také ho zveřejňujeme. Například zajišťujeme celookresní léčebnou akci pro spárkatou zvěř, kachňata pro myslivecká sdružení, osivo, krmivo, o tom všem se mohou sdružení dočíst ve zpravodaji, který jim rozesíláme. Součástí zpravodaje jsou návratky s objednávkou.

Teď v létě musíte být zavaleni turisty, jak se s tím vyrovnáváte?

Zatížení turistikou je enormní, jsou tu cyklotrasy, lyžařské trasy, v zimě se jezdí na skůtrech, v létě na motorkách, pro přírodu a zvěř je to velký stres. Jezdí tu i turistické autobusy, které převáží kola. Spousta turistů jezdí se psem, vidí krmelec, jdou se tam podívat, zvláště v zimě je značně rušeno srnčí, ale i ostatní zvěř. Také se tu pořádají orientační běhy, bylo i sedm tisíc běžců, ti myslím zdevastují přírody mnohem více než mufloní zvěř.
Relativní klid je tu v březnu, dubnu, říjnu a listopadu - jinak je to skutečně veliká turistická zátěž.

Vyvěšujete plakáty "nenoste mláďata domů"?

Ano, vyvěšujeme. Rozdali jsme je po školách, to bylo velmi dobře kvitováno veřejností, při chovatelské přehlídce za námi chodili a říkali - "je, to jsme nevěděli".
Nebylo ale moc případů přinášení mláďat. Je tu menší záchranná stanice v Libštátě, provozuje ji pan Včelák. Pokud někdo něco najde, snažíme se nechat mládě na místě.

Zapojují se místní myslivci do kulturního dění?

Jistě, jednotlivá myslivecká sdružení pořádají různé plesy a zábavy.
Dále tu máme duo trubačů z Valdštejna. Jeden z nich složil lovecké fanfáry, které dokonce hráli i filharmonici. Tito trubači jsou zváni na různé akce i mimo okres.
V Hrubé Skále se dvakrát do roka koná večerní posezení s loveckou hudbou a vyprávěním, což je velice příjemná komorní akce.
V letošním roce, 19. června, byla vysvěcena nová kaplička svatého Huberta na Radči u Hrubé Skály, při čemž byla sloužena Svatohubertská mše v B dur v podání trubačů a pěveckého sboru.
Také tu máme regionálního fotografa, který má velice zajímavé fotografie zvěře a svoji práci prezentuje na chovatelských přehlídkách, na kterých mu zároveň svěřujeme nafocení zajímavých trofejí.

Jaké radosti a starosti Vám přinášejí tyto prázdninové dni?

Připravujeme se na podzim, přípravy na podzimní zkoušky jsou v plném proudu, předseda kynologické komise sestavuje sbor rozhodčích, v srpnu se koná střelecká akce na střelnici. Také se samozřejmě myslivecká sdružení připravují na zimní přikrmování.

Co se týče starostí, tak o ty také nemáme nouzi, máme například problémy se psy, nacházíme stržené kusy. Vyskytl se i případ klasického pytláctví, který je nyní v řešení policie. V lese byl přistižen muž, který nesl srnce upytlačeného malorážkou a zajíce chyceného do oka a tvrdil, že oboje našel.
Měli jsme i jednu nepříjemnou zkušenost s tiskem - vyšel o nás velmi zkreslený článek, který nás v očích veřejnosti značně očernil. Autorizace článku samozřejmě neproběhla. Bránili jsme se, v novinách vyšla omluva, ale ta to samozřejmě v očích lidí zcela nespraví.
Myslím, že v našich řadách jsou pouze lidé, kteří dělají myslivost skutečně z lásky k přírodě a zvěři, ne nějací bezohlední střelci nebo podnikatelé, kteří si chtějí doplnit image vlastními trofejemi, ale péče o zvěř jim nic neříká.
Jsou tu opravdu myslivci tělem i duší, kteří celý rok o zvěř pečují. V některých MS se ani nekonají hony na drobnou zvěř, protože je jí málo, konají se spíše hony na lišky, všechny náklady si hradí každý myslivec sám. Možnost různých brigád za úplatu je značně omezena. Jen málokdo uzná práci myslivců ve prospěch zvěře a přírody. Je snazší říkat, že to děláme proto, abychom mohli střílet nevinná zvířátka. Kdyby se myslivci o zvěř nestarali, byla by na tom v našich podmínkách určitě podstatně hůř.

Děkuji za rozhovor.